ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.72.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 72/2022-917
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné V. M., roz. V. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, okres XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 7 To 90/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pod sp. zn. 53 T 11/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 7 To 90/2021, zrušuje ve výroku o trestu. Zrušují se také všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. 53 T 11/2019, byla obviněná V. M. uznána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že
v XY v rodinném domě č. p. XY, který obývá společně se svým manželem a svými dětmi, v přesně nezjištěné době kolem 12:00 hod. dne 11. 8. 2018, poté, kdy její nezletilá dcera AAAAA (pseudonym), nar. XY, po poranění hlavy, k němuž došlo nezjištěným způsobem v předchozí době až o 24 hodin dříve nárazem velké intenzity do pravé spánkovětemenní krajiny hlavy, jevila známky poruchy zdraví, která se projevovala zvýšenou plačtivostí, křikem, třesem končetin a hlavy, obžalovaná poškozenou zvedla a nevědouc, že způsobí další závažné poranění, v úmyslu poškozenou probrat s ní zatřásla do té míry, že poškozené poklesla hlava, ztratila vědomí a přestala dýchat, přestože obžalovaná jako matka čtyř dětí měla vědět, že prudké třesení s takto malým dítětem může způsobit velmi závažné až fatální zdravotní následky a taková informace je i veřejně dostupná. Poté obžalovaná v 12:19 hodin o zdravotním stavu poškozené nejprve telefonicky informovala svého manžela, který v 12:20 hodin kontaktoval tísňovou linku 155 s tím, že operátorce záchranné služby předal telefonní číslo na obžalovanou, která následně, až do příjezdu posádek Zdravotní záchranné služby, podle instrukcí operátorky, prováděla laickou resuscitaci. Obžalovaná neposkytla posádkám záchranné služby žádné informace o příčinách zdravotního stavu poškozené, a ačkoliv byla nezletilá převezena vrtulníkem do Fakultní nemocnice Motol v Praze, kde jí byla poskytnuta vysoce specializovaná zdravotní péče, téhož dne v 17:30 hodin zemřela. Při poskytování zdravotní péče a následné pitvě byla na těle poškozené zjištěna poranění hlavy a to rozsáhlý krevní výron v měkkých pokrývkách lebních pravé spánkové a temenní krajiny hlavy; podkožní krevní výron v pravé temenospánkové krajině hlavy modrofialové barvy, o průměru 2,5 cm; krvácení pod tvrdou plenu mozkovou v oblasti pravé polokoule koncového mozku; ložiskové krvácení pod omozečnici v oblasti vrcholu pravého temenního laloku koncového mozku dosahující k čelnímu laloku pravé polokoule koncového mozku, ložiskové krvácení pod omozečnici v oblasti levého temenního a na spodině obou týlních laloků koncového mozku; ložiskové zhmoždění mozkové kůry na vrcholu pravého temenního laloku o velikosti 0,6 cm a menší pravého čelního, na spodině pravého čelního a na přechodu pravého temenního a týlního laloku koncového mozku; úrazový otok mozku, zejména pravé polokoule; podkožní krevní výron levé tváře, mapovitý, nesouvislý, modrofialové barvy, zhruba kruhového tvaru o průměru 4 cm, se dvěma pruhovitými krevními výrony, přibližně paralelně ve vzdálenosti 1 cm vybíhajícími z jeho horního okraje přes zevní okraj obočí do čelní krajiny vlevo, velikosti 4 x 0,2 cm a v okolí těchto pruhovitých krevních výronů intradermální krevní výrony zasahující i do víček levého oka, jejichž příčinou byl jednak náraz tupého předmětu minimálně malé intenzity do levé tvářové krajiny obličeje a náraz velké intenzity do pravé spánkovětemenní krajiny hlavy a jednak prudké třesení ve smyslu prudkého kývavého pohybu hlavičky nezletilé vůči trupu, které vedlo nejméně ke krvácení pod omozečnice a k výraznému otoku mozku, přičemž bezprostřední příčinou smrti poškozené byl úrazový otok mozku při ložiskovém pohmoždění mozku a krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a mozkovou pavučnici, se selháním základních životních funkcí .
2. Za uvedený trestný čin byl obviněná odsouzena podle §143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněné uloženo nahradit Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 73 756 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky ročně od právní moci rozsudku do zaplacení.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. 53 T 11/2019, podal v neprospěch obviněné odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci.
4. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 7 To 90/2021 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), písm. f) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění soudu druhého stupně dopustila tím, že
že v XY v rodinném domě č. p. XY, který obývá společně se svým manželem a svými dětmi, v přesně nezjištěné době kolem 12:00 hod. dne 11. 8. 2018, poté, kdy její nezletilá dcera AAAAA, narozená XY, po poranění hlavy, k němuž došlo nezjištěným způsobem v řádu hodin v předchozí době nárazem velké intenzity do pravé spánkovětemenní krajiny hlavy, jevila známky poruchy zdraví, která se projevovala zvýšenou plačtivostí, křikem, třesem končetin a hlavy, obžalovaná poškozenou zvedla a prudce s ní zatřásla do té míry, že poškozené poklesla hlava, ztratila vědomí a přestala dýchat, přestože obžalovaná jako matka čtyř dětí musela vědět, že prudké třesení s takto malým dítětem může způsobit velmi závažné až fatální zdravotní následky a taková informace je i veřejně dostupná, poté obžalovaná v 12:19 hodin o zdravotním stavu poškozené nejprve telefonicky informovala svého manžela, který v 12:20 hodin kontaktoval tísňovou linku 155 s tím, že operátorce záchranné služby předal telefonní číslo na obžalovanou, která následně, až do příjezdu posádek Zdravotní záchranné služby, podle instrukcí operátorky, prováděla laickou resuscitaci. Obžalovaná neposkytla posádkám záchranné služby žádné informace o příčinách zdravotního stavu poškozené, a ačkoliv byla nezletilá převezena vrtulníkem do Fakultní nemocnice Motol v Praze, kde jí byla poskytnuta vysoce specializovaná zdravotní péče, téhož dne v 17:30 hodin zemřela. Při poskytování zdravotní péče a následné pitvě byla na těle poškozené zjištěna poranění hlavy a to rozsáhlý krevní výron v měkkých pokrývkách lebních pravé spánkové a temenní krajiny hlavy; podkožní krevní výron v pravé temenospánkové krajině hlavy modrofialové barvy, o průměru 2,5 cm; krvácení pod tvrdou plenu mozkovou v oblasti pravé polokoule koncového mozku; ložiskové krvácení pod omozečnici v oblasti vrcholu pravého temenního laloku koncového mozku dosahující k čelnímu laloku pravé polokoule koncového mozku, ložiskové krvácení pod omozečnici v oblasti levého temenního a na spodině obou týlních laloků koncového mozku; ložiskové zhmoždění mozkové kůry na vrcholu pravého temenního laloku o velikosti 0,6 cm a menší pravého čelního, na spodině pravého čelního a na přechodu pravého temenního a týlního laloku koncového mozku; úrazový otok mozku, zejména pravé polokoule; podkožní krevní výron levé tváře, mapovitý, nesouvislý, modrofialové barvy, zhruba kruhového tvaru o průměru 4 cm, se dvěma pruhovitými krevními výrony, přibližně paralelně ve vzdálenosti 1 cm vybíhajícími z jeho horního okraje přes zevní okraj obočí do čelní krajiny vlevo, velikosti 4 x 0,2 cm a v okolí těchto pruhovitých krevních výronů intradermální krevní výrony zasahující i do víček levého oka, jejichž příčinou byl jednak náraz tupého předmětu minimálně malé intenzity do levé tvářové krajiny obličeje a náraz velké intenzity do pravé spánkovětemenní krajiny hlavy a jednak prudké třesení ve smyslu prudkého kývavého pohybu hlavičky nezletilé vůči trupu, které vedlo nejméně ke krvácení pod omozečnice a k výraznému otoku mozku, přičemž bezprostřední příčinou smrti poškozené byl úrazový otok mozku při ložiskovém pohmoždění mozku a krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a mozkovou pavučnici, se selháním základních životních funkcí .
5. Za spáchání tohoto trestného činu soud druhého stupně obviněnou odsoudil podle §145 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Všeobecná zdravotní pojišťovna odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 7 To 90/2021, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 , neboť napadeným rozsudkem byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.
7. Nejvyšší státní zástupce se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu ve vztahu k aplikaci moderace trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Připomněl zákonné podmínky pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, načež konstatoval, že již z názvu předmětného ustanovení (mimořádné snížení trestu odnětí svobody) je zřejmé, že postup podle tohoto ustanovení bude mimořádným a že snížení trestu pod spodní hranici trestní sazby nemůže být pravidelným postupem soudu v případě, kdy shledá existenci některých okolností svědčících ve prospěch obviněného. Mimořádné snížení trestu tedy nemůže odůvodnit samotná existence některých polehčujících okolností, jako je doznání pachatele ke spáchání trestného činu, lítost nad jeho spácháním apod. Tyto okolnosti lze ve většině případů považovat jen za obvyklé, nikoli výjimečné okolnosti případu, které nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Jen kdyby některé polehčující okolnosti uvedené v §41 tr. zákoníku byly tak intenzivní a tak závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku.
8. K nejlepšímu zájmu dítěte, na který se při postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku odkazoval vrchní soud, který akcentoval, že obviněná pečuje o nezletilé děti, přičemž zmínil i závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, nejvyšší státní zástupce uvedl, že skutečnost, že soud vzal nejlepší zájem dítěte v úvahu a opravdu se jím zabýval, musí být materiálně obsažena v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Kritéria vycházející z nejlepšího zájmu dítěte jako faktoru pro neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho rodiči je třeba následně vážit proti dalším konkurujícím zájmům jako je závažnost činu, jeho následky atd. Přitom je třeba vycházet i z toho, že trest odnětí svobody je nejpřísnějším trestem, který podle českého trestního práva lze uložit. Nikdy proto jeho uložení nesmí být bráno na lehkou váhu a trestní soudy k němu smí sahat pouze jakožto k prostředku ultima ratio v systému trestů. Na druhou stranu, pokud je již uložení tohoto trestu nevyhnutelné, veřejný zájem na ochraně společnosti je v takovém případě značný a zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte, nejsou-li v konkrétním případě specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy.
9. V nyní projednávané věci je podle nejvyššího státního zástupce zásadní, že pokud odvolací soud uváděl v rámci vlastní argumentace konkrétní okolnosti případu, a především osobní poměry obviněné, nelze tvrdit, že okolnosti případu i poměry pachatele jsou výjimečné a neobvyklé do té míry, že by se vymykaly typově podobným případům natolik, že postih obviněné v rámci zákonem stanovené trestní sazby byl nepřiměřený společenské škodlivosti, jejímu jednání i jejím poměrům v době ukládání trestu. Naopak výčet polehčujících okolností ze strany odvolacího soudu na straně obviněné představuje podle názoru nejvyššího státního zástupce standardní okolnosti odpovídající běžné argumentaci obhajoby, která je obvykle používána ve věcech obdobného druhu a není nijak mimořádná. Obviněná se přitom svého jednání dopustila vůči vlastnímu dítěti velmi útlého věku cca roku a čtvrt věku. Z tohoto hlediska lze míru naplnění znaku „spáchání činu vůči dítěti“ považovat naopak za mimořádně vysokou.
10. Nesprávnost aplikace moderace trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku vyvstává podle nejvyššího státního zástupce i při porovnání posouzení skutkového děje odvolacím soudem s jeho úvahami o trestu. Zatímco v rámci §58 odst. 1 tr. zákoníku je v případě jeho aplikace dán požadavek na okolnosti případu, tedy na okolnosti, které se u posuzovaného konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a současně závažnost projednávaného konkrétního trestného činu výrazně snižují, odvolací soud v rámci vlastního hodnocení skutkového děje naopak vychází ze zjištění, že obviněná si byla vědoma zhoršeného zdravotního stavu nezletilé poškozené, byla jako matka čtyř dětí dostatečným způsobem seznámena s tím, jak pečovat o nezletilé dítě, a především, že si dokázala představit nutné následky jednání spočívajícího v prudkém třesení s takto nevyvinutým a handicapovaným dítětem, jehož tělesná konstituce je natolik křehká, že i laikovi musí být zřejmé, že takovým následkem může být například poškození mozku nebo jiné závažné poranění. Výše uvedené jednání představovalo zcela nestandardní způsob péče o nezletilé dítě v takovém rozsahu a intenzitě, že způsobilo nezletilé poškozené smrtelný následek.
11. Připomíná, že obviněná se dopustila svého jednání za situace, kdy poškozená byla ve špatném zdravotním stavu, jevila známky narušení tělesné integrity či onemocnění, přesto tím, že ji napadla tupým násilím působícím proti pravé spánkovětemenní krajině velké intenzity, přičemž podle znalce bylo s dítětem udeřeno o zeď nebo podlahu. Nešlo tedy o nestandardní okolnosti případu v polehčujícím slova smyslu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy o zákonnou podmínku pro aplikaci tohoto ustanovení, ale naopak o zcela neakceptovatelné jednání obviněné, která v dané situaci způsobila smrtelný následek u poškozené, která byla jejím vlastním dítětem.
12. Obviněná poškozenou napadla jako její vlastní matka, samotnou péči, kterou jako nemocná potřebovala, jí neposkytla, naopak na dítě zaútočila proto, že plakalo. Ani poté, co na poškozenou zaútočila a ta jevila známky ohrožení života, jí neposkytla náležitou péči ani sama nepřivolala odbornou lékařskou pomoc, čímž se podílela na úmrtí poškozené. Takový přístup ze strany obviněné svědčí o tom, že jako matka zklamala, přičemž s ohledem na to, že pečuje rovněž o další děti nízkého věku, nelze vyloučit opakování takového jednání. Míra ohrožení chráněného nejlepšího zájmu dítěte je tak v případě, že obviněná zůstane na svobodě, vysoká. Ohledně argumentace odvolacího soudu, že obviněná pečuje o další děti, nelze přehlédnout, že tuto péči poskytuje se svým manželem. Obviněná tedy není výlučně pečující osobou, jak to má na mysli výše uvedené kritérium citovaného nálezu Ústavního soudu.
13. Ohledně faktické závislosti dalších dětí na obviněné (s ohledem na jejich věk, zvláštní potřeby atd.) a hloubky jejich emočního vztahu k obviněné nelze podle nejvyššího státního zástupce v napadeném rozhodnutí dohledat žádné bližší skutečnosti. Oproti tomu je možno předpokládat, že pokud obviněná svým jednáním způsobila smrt poškozené, tedy sourozence svých dalších dětí, nelze předpokládat, že u těchto dětí skutečně existuje hluboká emoční vazba k obviněné či jejich závislost na osobě obviněné.
14. Okolnosti případu a poměry obviněné tedy podle nejvyššího státního zástupce svědčí o vysoké míře závažnosti jejího jednání, neboť jako matka se dopustila zcela excesivního násilí proti bezbrannému dítěti velmi útlého věku. Míra závažnosti posuzovaného jednání obviněné přitom zjevně vůbec z míry závažnosti jiných obdobných případů ani z typové závažnosti zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku nevybočuje, naopak se dá posoudit jako mimořádně vysoká. Ve vztahu k obviněné pak nelze dovodit ani žádné mimořádné osobní poměry v takové míře, aby v případě obviněné převážily nad legitimním zájmem na spravedlivém potrestání zvlášť závažného zločinu, kterého se dopustila.
15. Uzavírá proto, že v posuzovaném případě nebyly splněny zákonné podmínky v podobě existence výjimečných okolností případu či poměrů pachatelky, které by protiprávní jednání obviněné odlišovaly od typově stejných útoků spáchaných jinými pachateli a tvořily by přesvědčivý podklad pro závěr o splnění podmínek pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. V důsledku nesprávné aplikace tohoto ustanovení je proto podle něj dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.
16. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Vyjádřil rovněž souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
17. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce vyjádřila obviněná , kdy obhájce obviněné uvedl, že nesouhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání a že jelikož se zotavuje z nemoci COVID-19, podá vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce ve lhůtě do 10. 2. 2022. V tomto termínu, ani v následující době do vydání rozhodnutí o dovolání, se však obhájce obviněné k dovolání nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021, který je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
23. Na podkladě nejvyšším státním zástupcem uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Dovoláním nejvyššího státního zástupce byl napaden výrok o trestu z rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s tím, že vrchní soud při ukládání trestu obviněné přistoupil podle §58 odst. 1 tr. zákoníku k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody, v důsledku čehož mohl být obviněné uložen trest odnětí svobody podmíněně odložený na stanovenou zkušební dobu. Podle názoru nejvyššího státního zástupce nebyly v nyní posuzované věci dány natolik mimořádné okolnosti případu nebo poměrů obviněné, aby ospravedlňovaly uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby.
25. Lze konstatovat, že takto nastíněná dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce byla uplatněna právně relevantním způsobem, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 označen jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], je v jeho druhé alternativě naplněn i tehdy, jestliže bylo přistoupeno k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku a obviněnému byl uložen trest pod dolní hranicí příslušné zákonné sazby s poukazem na citované ustanovení – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 617, sv. 26/2004. Jinými slovy, splnění podmínek pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze v dovolacím řízení přezkoumat v rámci výše citovaného dovolacího důvodu.
26. K otázce mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku je pak možno nejprve v obecné rovině uvést, že tento postup je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil). Je tomu tak i tehdy, jestliže některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu – bez ohledu na to, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty – byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost daného případu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký zákon obecně předpokládá. Podobný význam může mít i delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu (§39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž její délku zavinil pachatel – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, a ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1118/2019, publikovaná pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr.
27. Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je však nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, publikované pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr.
28. Z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se podává, že tento shledal okolnosti odůvodňující postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v tom, že obviněná je matkou tří nezletilých dětí, z nichž ty ve věku pět a půl a čtyři a půl roku nadále bez přerušení vychovává se svým manželem, se kterým pečuje ještě o jedno jeho dítě a nyní i o svého nejstaršího syna BBBBB (pseudonym). Ačkoliv obviněná přivodila svým činem následky pouze uvnitř své vlastní rodiny, je podle vrchního soudu zjevné, že jako rodina nadále fungují. Přihlédl tedy k zájmům nezletilých dětí, u nichž by mnohaleté oddělení od matky přivodilo vážná traumata a ve svém důsledku by byly potrestány nejen ony, ale i celá rodina. Odvolací soud rovněž vyzdvihl, že obviněná pracuje, o děti řádně pečuje, s manželem fungují jako kompletní rodina a obviněná nepředstavuje žádné nebezpečí pro své širší okolí. Na jejím výdělku jsou závislí členové její rodiny. Od spáchání trestného činu navíc v době rozhodování vrchního soudu uplynulo téměř tři a čtvrt roku. K okolnostem činu pak odvolací soud zmínil, že obviněná zjevně jednala ve vypjaté situaci při vyčerpání z neustálé celodenní péče o tři malé děti. Navíc se trestného činu dopustila v nepřímém úmyslu, tedy v nižší formě zavinění. K dobru jí přičetl i její jednání po činu, kdy obviněná okamžitě zajistila přivolání první pomoci a sama poskytovala i laickou pomoc. Ačkoliv se tedy jednalo o hraniční případ, dospěl vrchní soud k závěru, že podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody je na místě a lze jej akceptovat.
29. Po přezkoumání dovoláním napadeného rozsudku vrchního soudu a po konfrontaci shora uvedených obecných východisek a podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody s okolnostmi, kterými závěr o potřebě takového postupu odůvodnil odvolací soud, však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tyto podmínky v nyní projednávané věci splněny nebyly. Okolnosti případu ani poměry pachatele (obviněné), totiž nejsou natolik mimořádné, aby naplňovaly důvody pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku
30. Podle §58 odst. 1 tr, zákoníku platí, že má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
31. Nejvyšší soud činí závěr o tom, že dosavadním dokazováním nebyly splněny podmínky po postup podle citovaného ustanovení, při vědomí osobních poměrů obviněné , která, jak akcentoval vrchní soud, se stará o tři nezletilé děti. Z rozsudku odvolacího soudu však neplyne, že by rodinné soužití obviněné s jejími dětmi vykazovalo natolik výjimečné či neobvyklé rysy nebo že by existovaly nějaké mimořádné okolnosti, které by převážily nad zájmem na ochraně společnosti a na přiměřeném potrestání zvlášť závažného zločinu spáchaného obviněnou. Naopak bylo zjištěno, že obviněná žije běžným rodinným životem, že vychovává děti spolu se svým manželem a že fungují jako kompletní rodina. Již na podkladě těchto zjištění je tedy možné učinit závěr, že osobní a rodinné poměry obviněné, tak jak se jimi doposud pouze omezeně a nedostatečně zabýval vrchní soud, jsou spíše standardní. Bude-li tedy vrchní soud po zrušení a vrácení věci znovu rozhodovat o druhu a výměře trestu pro obviněnou, při respektování právního názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí, a bude-li znovu zvažovat aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na osobní poměry obviněné, měl by se těmto poměrům (případným doplněním dokazování) dále věnovat a odůvodnit je, a to např. z hlediska doposud pouze tvrzených, avšak neprokázaných, citových vazeb dětí obviněné, a to nejen vůči obviněné, ale i vůči jejímu manželovi. Bude také jistě na místě zohlednit časový aspekt, tedy skutečnost, že od spáchání skutku ke dni nového rozhodování vrchního soudu o trestu uběhl další časový prostor.
32. Uvedené závěry činí Nejvyšší soud při vědomí závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, ve kterém se Ústavní soud zabýval problematikou nejlepšího zájmu dítěte jako faktoru pro neuložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jeho rodiči a konkurujícím veřejným zájmem na přiměřeném potrestání pachatele. V nyní projednávané věci přitom, jak bylo výše uvedeno, nebyly odvolacím soudem zjištěny a v odůvodnění jeho rozsudku uvedeny žádné natolik výjimečné okolnosti, které by dopad trestu odnětí svobody na nezletilé děti v péči obviněné a jejího manžela zásadním či ojedinělým způsobem prohlubovaly. Jakkoliv tedy není pochyb o tom, že výkon trestu odnětí svobody obviněnou může být náročný nejen pro ni, ale i pro její rodinu, nelze mít za to, že by se dopad tohoto trestu na život nezletilých dětí nějak specificky vymykal běžným situacím, kdy jeden z rodičů dítěte vykonává trest odnětí svobody a péči o děti zajišťuje druhý z rodičů (zde manžel obviněné). Nejlepší zájem dítěte tedy v nyní projednávané věci byl vzat v potaz, přičemž však nepřeváží nad zájmem na ochraně společnosti uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody pachateli zvlášť závažného zločinu. Poukaz odvolacího soudu na nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, je přitom do velké míry nepřiléhavý, neboť v citované věci došlo k nedbalostnímu usmrcení matky a jednoho z dětí při dopravní nehodě zaviněné otcem, který byl při jízdě ovlivněn alkoholem, přičemž pokud by otec nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, nebylo by žádného z rodičů, který by se o druhé, přeživší dítě mohl postarat. V nyní projednávané věci je však situace, jak shora nastíněno, zřetelně odlišná, neboť zde stále bude jeden z rodičů, který bude moci pečovat o děti, které jsou navíc již ve školním věku či se k němu blíží (nejmladší syn je narozený v roce 2017).
33. V souvislosti s rodinnými poměry obviněné přitom nelze přehlédnout skutečnost, že obviněná se nyní projednávaného skutku dopustila právě na jednom ze svých dětí, kterému v nepřímém úmyslu přivodila těžkou újmu na zdraví vedoucí k jeho smrti (byť k tomuto následku bylo dovozeno toliko nedbalostní zavinění). Zjištění o vzorné péči obviněné o nezletilé děti tedy není možné přeceňovat, neboť právě v důsledku jednání obviněné došlo k úmrtí jednoho z nich.
34. Pokud jde o posouzení okolností případu , pak ani zde nelze shledat nějaké mimořádné okolnosti výrazně snižující závažnost činu, kterého se obviněná dopustila. Naopak lze mít za to, že jsou zde zjišťovány skutečnosti, které tuto závažnost spíše zvyšují. Jde zejména o skutečnost, že obviněná se vytýkaného jednání (prudké třesení) dopustila na pouze rok a čtvrt starém dítěti, které bylo opožděně vyvinuté, neprospívalo dobře a mělo různé zdravotní potíže. Bezprostředně před tím, než obviněná s poškozenou třásla, přitom bylo zjevné, že dítěti není dobře, neboť se třáslo a křičelo. Zohlednit je třeba i reakci obviněné po činu, kdy tato nezavolala okamžitě sama zdravotnickou záchrannou službu, nýbrž nejdříve kontaktovala svého manžela s tím, že dcera nedýchá a aby zavolal záchranku. Závažnost činu pak výrazně zvyšuje zjištění, že obviněná poté, co na místo dorazily záchranné složky, tyto neinformovala o tom, že s dcerou třásla, nýbrž pouze na dotazy lékařského personálu sdělovala, s čím se dítě léčí apod., přičemž na dotazy na zranění odpovídala negativně. Jakkoliv ji to nelze mít k tíži, nelze si nepovšimnout, že během resuscitace poškozené obviněná neprojevovala žádné emoce, stála opodál a o stav dítěte se nezajímala, byla apatická.
35. Lze tedy konstatovat, že ani okolnosti samotného činu se nevyznačují žádnou mimořádností, která by závažnost jednání obviněné snižovala, kdy naopak zjištěné chování obviněné bezprostředně po činu tuto závažnost zvyšuje. Jedinou polehčující okolností týkající se činu pak zůstává vypětí obviněné vyplývající z celodenní péče o několik malých dětí. To však není nic mimořádného a nemůže se jednat o okolnost zakládající důvod pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, tím spíše za situace, kdy jsou zjišťovány další, spíše přitěžující okolnosti. Pokud jde o dobu uplynulou od spáchání projednávaného skutku, ani ta nebyla v době rozhodování vrchního soudu natolik mimořádně dlouhá, aby zakládala nutnost postupovat podle posledně citovaného ustanovení.
36. Nelze se tedy ztotožnit s vrchním soudem, který okolnosti činu a zejména jednání obviněné bezprostředně po něm přičítal při ukládání trestu obviněné k dobru, když naopak při rozhodování o vině jí tyto skutečnosti kladl k tíži. Zjištění o příkladném postupu obviněné po činu je navíc v rozporu s provedeným dokazováním, jak výše nastíněno.
37. Na druhé straně však nelze dát za pravdu ani nejvyššímu státnímu zástupci, který obviněné kladl za vinu rovněž to, že nejprve tupým násilím působícím proti pravé spánkově-temenní krajině velké intenzity napadla poškozenou, a mj. z toho dovozoval vyšší závažnost jednání obviněné. Tímto konstatováním nejvyšší státní zástupce pomíjí zjištění soudů vyjádřená mj. ve skutkové větě napadeného rozsudku, podle kterých se nepodařilo zjistit původ, přesný mechanismus ani dobu vzniku tohoto zranění poškozené, které, a to až o několik hodin, předcházelo obviněnou doznanému třesení s poškozenou. Z toho důvodu jí nebylo možné toto předchozí zranění poškozené přičítat. Ryze spekulativním je pak argumentace nejvyššího státního zástupce o (ne)existenci hluboké emoční vazby sourozenců poškozené vůči obviněné, neboť k této otázce nebylo provedeno dokazování (k tomu viz bod 31. odůvodnění tohoto usnesení).
38. Z těchto důvodu Nejvyšší soud uzavírá, že v dané věci nebyly zjištěny a v rozsudku odvolacího soudu vyjádřeny žádné natolik mimořádné okolnosti, ať už stran osobních poměrů obviněné, případu, nebo na straně nezletilých dětí v péči obviněné, které by mohly odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a v návaznosti na něj uložení toliko mírného podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v té podobě a výměře, jakou vrchní soud zvolil.
39. Vrchní soud v Praze, který i přesto obviněné uložil trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, proto zatížil své rozhodnutí vadou naplňující důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
40. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 7 To 90/2021, a to ve výroku o trestu, a zrušil i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
41. Vrchnímu soudu v Praze, kterému se věc vrací, se ukládá, aby o předmětné trestní věci znovu rozhodl s ohledem na shora vyslovené právní názory, kterými je vázán.
42. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 2. 2022
|
JUDr. Pavel Šilhavecký
|
|
předseda senátu
|
|
Zpracoval:
|
|
JUDr. Aleš Kolář
|