ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.111.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 111/2022-518
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně K. Š., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 2818/3, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 333/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 36 Co 135/2021-488, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 11 C 333/2014-451, zamítl žalobu o zaplacení 384 800 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 2 700 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj a Pozemkového úřadu XY, jimž mělo dojít k výraznému zásahu do majetku žalobkyně zmenšením pozemku v jejím vlastnictví.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na třech důvodech, z nichž každý sám o sobě postačuje pro zamítnutí žaloby. Za prvé uvedl, že tvrzený nesprávný úřední postup katastrálních úřadů vyústil do vydání rozhodnutí, která však nebyla pro nezákonnost zrušena. Za druhé dovodil, že tvrzená škoda žalobkyni vůbec nevznikla, neboť žalobkyně je vlastníkem stále stejného pozemku, který nabyla na základě darovací smlouvy, jen jeho zaměření bylo upřesněno. Konečně odvolací soud založil své rozhodnutí taktéž na nedostatku příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a (neexistující) škodou.
Dovolatelka v dovolání napadá toliko závěr o neexistenci nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí a nedostatku příčinné souvislosti, nenapadá však závěr odvolacího soudu, že požadovaná škoda žalobkyni vůbec nevznikla. Tento (třetí) závěr, který sám o sobě obstojí jako důvod zamítnutí žaloby, není tudíž dovoláním napadán a nemůže ani být předmětem dovolacího přezkumu.
Založil-li ovšem odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na více na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost přezkoumávaného rozhodnutí vliv, pakliže obstojí důvod další. To platí i tehdy, nemohl-li být další důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen. Jestliže tedy žalobce podaným dovoláním řádně a přípustně nenapadá současně všechny důvody, které vedly odvolací soud k tomu, že nárok shledal nedůvodným, nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť dovolání není s to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 239/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2112/2017).
Vady řízení namítané žalobkyní nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu §237 o. s. ř.) přípustné, což ovšem není případ nyní projednávané věci.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejiž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu