ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1116.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1116/2021-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyně K. A. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 14 236 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 67/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, č. j. 54 Co 177/2020-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 24 C 67/2018-92, rozhodl, že návrh právního zástupce žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k doplnění odvolání ze dne 6. 2. 2020 se zamítá.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, dovoláním, které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelkou předložená otázka, zda „je vyloučeno prominutí zmeškání soudcovské lhůty podle §58 o. s. ř. i v případě, kdy její zmeškání mělo za přímý následek neúspěch ve věci“, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na vyřešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu dle §237 o. s. ř. nezáviselo. Odvolací soud konstatoval vyloučení prominutí zmeškání soudcovské lhůty pro její procesní povahu na základě ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 544/2001, ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2954/2009, a další). Jinak řečeno, nezabýval se výslovně podmínkou neúspěchu ve věci, na které je otázka vystavěna. Krom toho, v daném případě zmeškání soudcovské lhůty pro odstranění vad odvolání bez dalšího nemělo za přímý následek neúspěch ve věci, neboť odvolatelce zůstávala zachována možnost odvolání doplnit, a to až do rozhodnutí odvolacího soudu o podaném dovolání. Odvolací soud se nicméně ve smyslu §237 o. s. ř. neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ze které vyplývá, že je bez významu pro závěr o procesní (ne)možnosti soudu prominout zmeškání soudcovské lhůty podle §58 o. s. ř., zda může mít žalobce ve věci úspěch či nikoliv (srov. vedle judikatury označené odvolacím soudem např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, či ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3510/2021; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Další dovolatelkou předložená otázka, zda „má nedostatek formy rozhodnutí soudu o žádosti o stanovení nebo prodloužení soudcovské lhůty za následek, že je této žádosti vyhověno“, též přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí o žádosti o prominutí zmeškání lhůty, na rozdíl od rozhodnutí o odmítnutí odvolání, nezáviselo.
Žalobkyně v dovolání správnost nosného závěru odvolacího soudu (o nepřípustnosti prominutí zmeškání soudcovské lhůty) relevantním způsobem nezpochybnila. Zpochybnění dalších právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se již v poměrech žalobkyně nemůže nijak projevit, neboť obstojí-li (resp. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobkyní napadené řešení dalších otázek proto nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 538/2020).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což není.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu