ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1334.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1334/2022-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně GALLANZARO a. s., IČO 28179986, se sídlem v Olomouci, tř. Kosmonautů 1221/2a, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 649 070,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 88/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 30 Co 372/2021-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení celkové částky 1 649 070,91 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla žalobkyni vzniknout v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 15247/2017, v němž žalobkyně jako zajištěný věřitel přihlásila své pohledávky ve výši 620 962 405,73 Kč proti dlužníku NET MEDIA GROUP, a. s. Nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), žalobkyně spatřovala v pozdním vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí o výtěžku ze dne 15. 7. 2019, v důsledku čehož jí měla vzniknout škoda spočívající ve zvýšených nákladech na úvěrování ve výši 1 146 291,41 Kč a škoda ve formě nákladů na právní zastoupení ve výši 95 015,25 Kč (za období od 1. 8. 2019 do 13. 8. 2019). V důsledku tvrzeného nezákonného rozhodnutí o pozastavení výplaty výtěžku ze dne 22. 8. 2019 měla žalobkyni vzniknout škoda odpovídající nákladům na právní zastoupení, které vynaložila na odklizení rozhodnutí o pozastavení, a to ve výši 183 859,50 Kč (za období od 22. 8. 2019 do 31. 8. 2019) a ve výši 223 904,75 Kč (za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019).
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 14 C 88/2020-127, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 649 070,91 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 200 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 30 Co 372/2021-190, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobkyně v části V. dovolání pouze částečně parafrázovala obsah ustanovení §237 o. s. ř., když uvedla, že „přítomný případ otevřel následující otázky hmotného práva, na kterých závisí napadené rozhodnutí, které v dosavadní judikatuře dovolacího soudu nebyly dosud řešeny, popř. byly řešeny dovolacím soudem rozdílně“. Takové alternativní vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání zpravidla vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3491/2021, nebo ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014). Dovolání je tak vadné, pokud jde o žalobkyní předložené otázky, zda je nezbytným předpokladem pro odpovědnost státu, aby byly bezvýhradně naplněny buď kategorie nezákonné rozhodnutí, nebo nesprávný úřední postup (otázka č. 1), zda nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. může spočívat i v soudním rozhodnutí, které nebylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu, že nebylo přípustné odvolání (otázka č. 2), a zda kvalifikace jednání státu jako nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu je procesní povinností poškozeného, který se obrací s nárokem na náhradu škody vůči státu, nebo jde o právní kvalifikaci, kterou v soudním řízení činí soud (otázka č. 4), neboť žalobkyně ve vztahu k nim jednoznačně nevymezila přípustnost dovolání.
Dovolání je také vadné ve vztahu k žalobkyní tvrzené škodě ve výši 95 015,25 Kč, představující náklady uhrazené žalobkyní za právní zastoupení, neboť žalobkyně ohledně daného nároku neuplatnila žádný dovolací důvod.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Ohledně otázky č. 3, zda nezákonné rozhodnutí podle zákona 82/1998 Sb. může spočívat i v soudním rozhodnutí, které nebylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu, že nebylo přípustné odvolání, ale u kterého odvolací soud konstatoval rozpor se zákonem, není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné v rozsahu částky 1 146 291,41 Kč představující úroky z úvěrů, které měla žalobkyně zaplatit navíc, neboť stran nich odvolací soud založil své zamítavé rozhodnutí mimo jiné na závěru, že příčinou vynaložení těchto nákladů není nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, ale skutečnost, že se žalobkyně k placení úroků zavázala v rámci úvěrových smluv. Tento závěr žalobkyně nijak nenapadá, a proto přípustnost dovolání nemůže založit ohledně daných nároků žádná jiná dovolací námitka, neboť by se ani jiné posouzení takové námitky dovolacím soudem nemohlo v poměrech žalobkyně příznivě projevit.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné ohledně téže otázky ani ve vztahu ke zbylým nárokům na náhradu škody představovaným náklady právního zastoupení v částkách 223 904,75 Kč a 183 859,50 Kč, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že soud v odškodňovacím řízení není oprávněn si posoudit zákonnost rozhodnutí, které nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a to ani v případě, jestliže proti takovému rozhodnutí není přípustný řádný opravný prostředek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněný pod č. 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3375/2008, uveřejněný pod č. 89/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, je nepřípadný, neboť na rozdíl od dané věci bylo rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 22. 8. 2019 vydáno v mezích jeho pravomoci a nešlo tak o rozhodnutí nicotné.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v části není přípustné [§237 o. s. ř. a §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.] a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu