ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1490.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1490/2022-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka, v právní věci žalobce T. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, (adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, se sídlem v Brně, Příkop 818/11), o náhradu újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 15/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2021, č. j. 44 Co 89/2021-135, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, č. j. 19 C 15/2019-101, zamítl žalobu, aby žalovaná byla zavázána uhradit žalobci částku ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 30 798 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek obsažených v §31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž zvolenou formou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015).
Námitky žalobce proti závěru odvolacího soudu o tom, že žalobci způsobená újma trestním stíháním byla s ohledem na dopad trestního stíhání do jeho poměrů nulová, představují námitky nikoli proti právnímu posouzení žalovaného nároku, ale proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tedy i nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Totéž lze uvést o otázce, „zda v případě, že byl žalobce trestně stíhán pouze díky ukvapenému a nerozvážnému postupu orgánů činných v trestním řízení zcela zbytečně a nedůvodně a tímto trestním stíháním došlo k zásahu do jeho osobnostních práv a toto trestní stíhání trvalo déle, než jen v řádu týdnů či měsíců, je třeba nahradit vzniklou nemajetkovou újmu zásadně v penězích s tím, že omluva či konstatování porušení práva by přicházelo v úvahu jako dostatečná náhrada této újmy jen ve zcela výjimečných a dobře odůvodněných případech“, kterou žalobce opět nepřípustně konstruuje na základě vlastních skutkových zjištění. Z napadeného rozsudku totiž nijak neplyne, že by postup orgánů činných v trestním řízení měl být ukvapený nebo nerozvážný.
Dospěl-li odvolací soud ke skutkovému závěru o nulových dopadech trestního stíhání do osobních poměrů žalobce, nemůže přípustnost dovolání založit ani námitka nedostatečného srovnání žalobcova případu s jinými věcmi, neboť ta je na místě až v případě, kdy má být poskytnuto zadostiučinění v penězích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vady řízení namítané žalobcem (že odvolací soud zcela ignoroval tvrzení, důkazy i argumentaci žalobce a vůbec se s nimi nevypořádal, přičemž právě posouzení těchto tvrzení, důkazů i argumentace žalobce je pro výsledek řízení určující) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu