ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2688.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2688/2021-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyně B. M. , narozené XY bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem se sídlem v Ostravě, Spojů 835/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o žalobě na určení a uznání škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 164/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, č. j. 91 Co 112/2021-41, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí státních zastupitelství a dále vydání stanoviska, že byla poškozena na svých právech uvedenými orgány veřejné moci. Napadla také rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále, týkající se jejího sporu s bývalým zaměstnavatelem, které měla za neoprávněné a nepodložené. Napadla také postup státního zastupitelství, které se nezabývalo trestním oznámením, které souviselo s daným civilním sporem.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 1. 2021, č. j. 18 C 164/2020-31, rozhodl, že žaloba ze dne 21. 9. 2020 se odmítá a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud založil svoje rozhodnutí na závěru, že podání žalobkyně trpí zejména tím, že navrhovaný petit není jasný, srozumitelný a určitý a nesplňuje požadavek materiální vykonatelnosti. Ten je splněn tehdy, když je možné žalobní petit přejatý do výroku soudního rozhodnutí provést některým ze zákonem vyjmenovaných způsobů výkonu rozhodnutí. Žalobkyní formulovaný petit, aby bylo určeno, že jí byla způsobena škoda v neurčité výši, a že státní zastupitelství poskytla ochranu nezákonnému výkonu soudní moci, uvedenému nároku na znění petitu neodpovídá.
Odvolací soud k žalobnímu požadavku na přezkoumání rozhodnutí státních zastupitelství uvedl, že k tomu soudy nemají v občanském soudním řízení pravomoc (§7 o. s. ř.), a to ani v řízení podle §244 a násl. o. s. ř., jak se domnívala žalobkyně. Dále odvolací soud uvedl, že soudy v občanském soudním řízení nemají pravomoc ani k tomu, aby rozhodnutí státních zastupitelství jako nezákonná zrušily či změnily, jak navrhla žalobkyně. Z tohoto důvodu nezbylo než žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout.
Usnesení odvolacího soudu výslovně do všech výroků napadla žalobkyně včasným dovoláním, které Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dílem pro vady a dílem jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čemž dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
V rozsahu, v jakém dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu co do rozhodnutí o nákladech řízení, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Pokud jde o potvrzující výrok ve vztahu k odmítnutí žaloby, dovolací soud předesílá, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014). Obdobně musí být případně vymezena vzájemně rozdílná rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Je přitom povinností dovolatele ve vztahu ke každé konkrétní právní otázce jednoznačně vymezit, byť pro dovolací soud nezávazně, který z předpokladů přípustnosti dovolání shledává za naplněný, přičemž ve vztahu ke každé právní otázce může být dán pouze jeden předpoklad přípustnosti.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Namítá-li dovolatelka s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1113/16, obecně porušení svého práva na legitimní očekávání a práva na spravedlivý proces, pak ani námitka porušení základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem ji nezbavuje povinnosti řádného vymezení dovolacího důvodu (právní otázky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo) spolu s předpokladem přípustnosti, který shledává za naplněný, včetně možného odkazu na judikaturu Ústavního soudu, od níž se při řešení právní otázky měl odvolací soud ve smyslu §237 o. s. ř. odchýlit (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Požadavek řádného vymezení předpokladu přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) nemůže být naplněn, jestliže dovolatelka v úvodu dovolání souhrnně označuje rovnou tři předpoklady přípustnosti. Nicméně přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána ani tam, kde dovolatelka označuje konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, lze-li předpokládat, že tím má být naplněn předpoklad přípustnosti spočívající v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí.
Přípustnost dovolání tak nemůže založit citace usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 32 Odo 6/2005, neboť na vyřešení otázky řádného uvedení žalované částky odkazem na listiny připojené k žalobě napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezáviselo.
Namítá-li dovolatelka porušení principu předvídatelnosti jakožto důležitého atributu právního státu s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, pak ani v tomto případě neformuluje konkrétní právní otázku, a to ve vazbě na ustálenou judikaturu dovolacího soudu či Ústavního soudu týkající se procesních předpokladů odmítnutí žaloby pro vady, jejímž nesprávným vyřešením ze strany odvolacího soudu měl být právě princip předvídatelnosti porušen.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu