ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2844.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 2844/2021-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně CREDIT Financial s.r.o., identifikační číslo osoby 26808072, se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52, zastoupeného Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 301/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 36 Co 108/2020-279, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 28. 7. 2020, č. j. 26 C 301/2016-240, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 4 476 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu co do částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím zamítl. V zamítavém výroku II pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 7 200 Kč (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem notáře JUDr. Jana Köcka, který dne 10. 3. 2004 při sepisu notářského zápisu jednal se zmocněnou osobou bez řádné plné moci.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku I dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3082/2012). Pro daný případ je v prvé řadě určující posouzení právní otázky, v důsledku jaké skutečnosti žalobkyni vznikla jí tvrzená škoda. Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kauzálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází jedině tehdy, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li však původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009).
Odvolací soud závěr o vyloučení příčinné souvislosti postavil kromě dalších důvodů i na nepravdivém prohlášení dlužníka (D. N.) při sepisu notářského zápisu JUDr. Jana Köcka (dále jen „notářský zápis“) o tom, že mu společnost Bystřičko a. s. půjčila finanční částku 4 000 000 Kč, jíž se zavázal spolu s příslušenstvím splácet v notářském zápise uvedeným způsobem. Jak vyplývá ze skutkových zjištění odvolacího soudu (jež ve smyslu §241a odst. 1 věta první o. s. ř. nemohou být v zásadě předmětem dovolacího přezkumu), v době sepisu notářského zápisu však ještě k poskytnutí půjčky (coby tzv. reálného kontraktu) nedošlo, neboť plněno bylo až 10. 3. 2004. Je tedy zřejmé, že nevykonatelnost notářského zápisu byla sama o sobě způsobena nepravdivým prohlášením D. N. a tvrzeně vzniklá škoda proto nemůže být v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované, v posuzovaném případě notáře JUDr. Jana Köcka při sepisu notářského zápisu. Jinými slovy řečeno byl notářský zápis nevykonatelný z důvodu nepravdivého prohlášení dlužníka o existenci půjčky, jehož pravdivost notář nemá možnost nikterak ověřit a za jehož pravdivost neodpovídá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012), a škoda (mající svůj původ v nedostatku přímé vykonatelnosti notářského zápisu) by žalobkyni vznikla, i kdyby se notář zjištěného pochybení (v podobě absentující plné moci a částečné neurčitosti uznávané pohledávky) nedopustil. Je přitom z hlediska závěru o absenci příčinné souvislosti zcela lhostejné, zda žalobkyně, jako nabyvatel pohledávky, o uvedeném nedostatku věděla či nikoliv (k tomu srov. i §528 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník)
Na dalších dovolatelkou vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (zde nedostatek příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou) nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu