Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.07.2022, sp. zn. 30 Cdo 3266/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3266.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3266.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3266/2021-110 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyně T. M., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 235 594 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 109/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, č. j. 35 Co 172/2021-88, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 235 594 Kč s příslušenstvím, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 7261/2010. Řízení bylo zahájeno dne 13. 1. 2010 a skončilo dne 1. 11. 2019, trvalo tedy 9 let a 9 měsíců. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 47 C 109/2020-62, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 105 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 130 594 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 906 Kč (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I tak, že žalobu co do částky 105 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 600 Kč (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jeno. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobkyně není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Námitka dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jímž je i porušení zásady rychlosti řízení, což vyplývá z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 4, a ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud k závěru o odpovědnosti žalované za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení dospěl, tedy od označené judikatury dovolacího soudu se při řešení této otázky ani odchýlit nemohl. Z téhož důvodu přípustnost dovolání nemůže založit ani samotný nesouhlas dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby, přestože soud prvního stupně i sama žalovaná shledaly neodůvodněný průtah na straně soudu v délce 3,5 roku a uzavřely, že i jen celková doba řízení v délce 9 let a 9 měsíců sama o sobě odškodnění odůvodňuje. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že v daném případě je zcela dostačující formou odškodnění konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, kterého se žalobkyni dostalo od žalované již v rámci předběžného projednání nároku, neboť měl za to, že posuzované exekuční řízení bylo vedeno k šikanóznímu návrhu žalobkyně. Tento závěr však dovolatelka vymezením konkrétní právní otázky a předpokladu přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) nenapadá. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). K tomu dovolací soud dodává, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 7. 2022 Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/21/2022
Spisová značka:30 Cdo 3266/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3266.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ]
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/26/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-09-30