ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.443.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 443/2022-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. J., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, a 2) České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Vinařského fondu , IČO 71233717, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí 449/3, zastoupeného JUDr. Janem Střeličkou, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 163/12, o náhradu škody a zproštění dluhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 36/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, č. j. 25 Co 199/2020-243, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce je povinen nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Žalobce je povinen nahradit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady dovolacího řízení ve výši 97 961,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jana Střeličky.
Odůvodnění:
Žalobce se před soudy obou stupňů domáhal po žalovaných 1) a 2) náhrady škody v celkové výši 90 826 609 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též jen „OdpŠk“, způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že vedlejší účastník na straně žalované v rozporu s §36 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), vynaložil vlastní prostředky na vývoj a provoz aplikace Víno na dotek, v důsledku čehož žalobce marně vynaložil čas na vývoj a realizaci aplikace ShirazCode a nedosáhl výnosu z prodeje 80 % podílu na společnosti USM s. r. o. Dále si v důsledku tohoto postupu byl nucen půjčit finanční prostředky k úhradě svých později splatných finančních závazků, a proto žalobce po žalovaných rovněž požadoval, aby jej tohoto dluhu zbavily. Další nesprávný úřední postup spatřoval žalobce v tom, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky neprojednala výroční zprávy Vinařského fondu za roky 2013 až 2015.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2020, č. j. 65 C 36/2019-105, žalobu zamítl (výroky I až III), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky a vedlejším účastníkem na straně žalované (výrok IV až VI).
Městský soud v Praze (dále též jen „soud odvolací“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2021, č. j. 25 Co 199/2020-243, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II až IV).
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť vedle závěru o tom, že činnost Vinařského fondu ústící v realizaci aplikace Víno na dotek není nesprávným úředním postupem, a že takovým nesprávným úředním postupem není ani neprojednání výročních zpráv Vinařského fondu za roky 2013 až 2015 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, je rozsudek odvolacího soudu založen též na závěru, že i kdyby se o nesprávné úřední postupy jednalo, nebylo by možno shledat příčinnou souvislost mezi těmito postupy a žalobcem tvrzenou škodou. Tento závěr odvolacího soudu, který sám o sobě obstojí jako důvod pro zamítnutí žaloby, nebyl ze strany žalobce v dovolání nikterak napaden, a proto nemůže být ani předmětem dovolacího přezkumu. Založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na více na sobě nezávislých důvodech (zde neshledání příčinné souvislosti mezi tvrzenými nesprávnými úředními postupy a vznikem tvrzené škody), pak sama okolnost, že jeden z nich eventuálně neobstojí, nemůže mít na správnost přezkoumávaného rozhodnutí vliv, pakliže obstojí důvod další. To platí i tehdy, nemohl-li být další důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen. Jestliže tedy žalobce podaným dovoláním řádně a přípustně nenapadá současně všechny důvody, které vedly odvolací soud k tomu, že nárok shledal nedůvodným, nemůže být dovolání shledáno přípustným, neboť dovolání není s to vyvolat zrušení či změnu napadeného rozsudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 239/2017, nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2112/2017).
Vada řízení namítaná žalobcem spočívající v tom, že odvolací soud neprovedl řadu žalobcem navržených důkazů, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto uplatněné vadě řízení (kterou nadto žalobce v doplnění dovolání formuluje jen velmi povšechně bez vysvětlení, zda a jak mohla mít tato žalobcem tvrzená vada řízení vliv na správnost napadeného rozhodnutí) dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.
Ani v části, v níž směřuje proti výrokům II až IV rozsudku odvolacího soudu, v nichž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nákladové výroky netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu