ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.935.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 935/2021-149
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce Ing. Lee Loudy, Ph.D., IČO 69326681, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, insolvenční správce společnosti HÁJEK, a. s., IČO 25720074, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1052/42, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 966 664,27 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 116/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 16 Co 326/2020-122, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 16 Co 326/2020-122, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se v řízení domáhá náhrady škody v celkové výši 966 664,27 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 1284/2012. Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v tom, že mu nebylo soudním exekutorem vyplaceno peněžité plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení ze dne 15. 6. 2017, č. j. 067 EX 1550/12-221. Soudní exekutor odmítl finanční plnění z rozvrhového usnesení žalobci vyplatit s odůvodněním, že vymožená částka, jež měla být použita k rozvrhu výtěžku, již dříve byla vyplacena oprávněnému.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2020, č. j. 42 C 116/2018-86, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 966 664,27 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 966 664,27 Kč od 28. 7. 2017 do 5. 3. 2018 (výrok II rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 60 403,20 Kč (výrok III rozsudku soudu prvního stupně).
3. Soud prvního stupně vyšel na základě jím provedeného dokazování z následujícího závěru o skutkovém stavu. Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., získal dražbou exekučně postižených movitých věcí dlužníka Monsoon Spa, s. r. o. (dále jen „povinný“), částku 1 250 000 Kč. O rozvrhu této částky rozhodl usnesením ze dne 23. 1. 2013, č. j. 067 EX 1550/12-134 (dále jen „první rozvrhové usnesení“), tak, že jemu na nákladech exekuce náleží částka 283 335,73 Kč a o částce 966 664,27 Kč rozhodl tak, že náleží oprávněnému z exekuce, společnosti POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED (dále jen „oprávněný“). První rozvrhové usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, č. j. 14 Co 125/2013. Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním insolvenční správce společnosti HÁJEK, a. s. (v tomto řízení žalobce), jakožto přihlášený věřitel povinného disponující zajištěnou pohledávkou. Soudní exekutor v mezidobí vyzval oprávněného ke sdělení údajů k poskytnutí plnění na základě prvního rozvrhového usnesení a následně, na základě údajů T. V., částku 966 664,27 Kč na označený účet poukázal. Dodatečně bylo zjištěno, že oprávněný již k 31. 7. 2012 zanikl bez právního nástupce. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, č. j. 30 Cdo 2015/2013-167, bylo zrušeno shora citované usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno první rozvrhové usnesení, a věc byla vrácena soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Soudní exekutor následně usnesením ze dne 15. 6. 2017, č. j. 067 EX 1550/12-221 (dále jen „druhé rozvrhové usnesení“), rozhodl, že jemu samotnému z výtěžku prodeje na nákladech exekuce náleží částka 283 335,73 Kč a zbývající částka 966 664,27 Kč náleží žalobci. Žalobce proto vyzval soudního exekutora, aby mu částku ve výši 966 664,27 Kč na základě druhého rozvrhového usnesení vyplatil, což exekutor odmítl s tím, že plnění již bylo vyplaceno oprávněnému z exekuce. Žalobce pak předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu škody v rozsahu částky 966 664,27 Kč u žalované, která jej neshledala důvodným.
4. Soud prvního stupně v rovině právního posouzení vyšel především z §5, §13, §14 a §15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nesprávným úředním postupem soudního exekutora došlo ke škodě na majetku žalobce, když ke škodě došlo v příčinné souvislosti s postupem soudního exekutora. Nesprávný úřední postup shledal v tom, že soudní exekutor vedl exekuční řízení, ačkoliv oprávněný z exekuce ke dni 31. 7. 2012 zanikl a řízení tak mělo být pro nedostatek podmínek řízení zastaveno. Navíc i při neexistenci oprávněného vydal soudní exekutor dne 23. 1. 2013 první rozvrhové usnesení, kterým rozhodl o uspokojení oprávněného částkou 966 664,27 Kč, kterou následně ke sdělení T. V. poukázal na účet vedený u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. Soudní exekutor měl, jakožto elementární podmínku řízení, zkoumat, zda oprávněný v době vydání rozvrhového usnesení a výplaty předmětné částky existuje či zda již zanikl. Vzhledem k tomu, že tak neučinil a na základě posléze vydaného druhého rozvrhového usnesení ve prospěch žalobce mu odmítl plnit, dopustil se nesprávného úředního postupu a založil tím nárok z titulu odpovědnosti za škodu, za kterou odpovídá žalovaná. Vzniklá škoda je pak v příčinné souvislosti s popsaným nesprávným úředním postupem.
5. Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 100 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
6. Odvolací soud dokazování nedoplňoval a vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za dostatečná.
7. Pokud jde o právní hodnocení, odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a uvedl, že otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť objektivní existenci příčinné souvislosti zjišťuje soud vždy v konkrétních skutkových souvislostech. Pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost (nesprávný úřední postup soudního exekutora) a vznik škody na straně poškozené jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, jedná se o otázku skutkovou. Právní posouzení příčinné souvislosti naopak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. Pokud by exekuční řízení bylo pro zánik oprávněného bez právního nástupce zastaveno, nedošlo by ke konání dražby. Zánik oprávněného před konáním dražby je podle odvolacího soudu okolností, jež vylučuje příčinnou souvislost mezi nevyplacením předmětné částky soudním exekutorem na základě následně vydaného rozvrhového usnesení a tvrzenou škodou, jež žalobci tímto nesprávným úředním postupem vznikla. Odvolací soud tedy uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora a vzniklou škodou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadl v celém rozsahu žalobce (dále též „dovolatel“) dovoláním. V dovolání namítal, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky vyloučení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora a vznikem škody, a to především od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1474/2011, a ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, a usnesení ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, a ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003.
9. Žalobce v dovolání předestřel otázku, zda je zánik oprávněného před konáním dražby okolností, jež vylučuje příčinnou souvislost mezi nevyplacením již v této dražbě získaných prostředků soudním exekutorem na základě druhého rozvrhového usnesení a tvrzenou škodou, která žalobci tímto nesprávným úředním postupem vznikla [otázka a)].
10. Dále žalobce položil otázku, zda je v takovém případě dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora a škodou žalobce, nebo se jedná o okolnost, jež je schopna tuto příčinnou souvislost vyloučit [otázka b)].
11. V závěru dovolání žalobce formuloval otázku, zda dochází v důsledku nerespektování zániku oprávněného v exekučním řízení k tzv. přerušení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem exekutora a škodou, která tímto nesprávným úředním postupem vznikne [otázka c)].
12. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
14. Dovolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky uvedené v §241 odst. 1 a §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř.
15. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
16. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
17. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení.
18. V rozsahu, v jakém dovolatel napadá rozhodnutí co do výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, nicméně dovolací soud nerozhodoval samostatně o odmítnutí dovolání v uvedeném rozsahu za situace, kdy dovolání ve věci samé bylo shledáno důvodným a nákladové výroky tak byly současně zrušeny jako závislé na rozhodnutí ve věci samé.
19. Dovolání je přípustné pro otázky označené v dovolání písmeny a) až c), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora (nevyplacením částky 966 664,27 Kč na základě druhého rozvrhového usnesení) a vzniklou škodou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
20. Podle §13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
21. Podle §2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
22. Podle §52 odst. 1 exekučního řádu se pro exekuční řízení použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
23. Podle §338zi o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům (odst. 1 věta prvá). Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení (odst. 2).
24. Podle §160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
25. Podle §167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
26. V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu na závěru, že nebyl splněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. v podobě zákonem vyžadované existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora a vzniklou škodou danou nevyplacením v exekuci vymožené částky na základě druhého rozvrhového usnesení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nesprávný úřední postup soudního exekutora spočíval v tom, že soudní exekutor vedl exekuční řízení, ačkoli oprávněný z exekuce před konáním dražby zanikl. Zánik oprávněného před konáním dražby považoval odvolací soud za okolnost, jež vylučuje příčinnou souvislost mezi nevyplacením předmětné částky soudním exekutorem na základě druhého rozvrhového usnesení a vzniklou škodou, neboť pokud by soudní exekutor býval řízení z důvodu zániku oprávněného zastavil, žalobci by žádné plnění vyplaceno nebylo. Ze žalobních tvrzení, jimiž byl v dané věci vymezen skutkový základ sporu a jimiž byly soudy obou stupňů vázány, se však podává, že žalobce odvíjel vznik škody výlučně od skutečnosti (nesprávného úředního postupu), že soudní exekutor mu na základě pravomocného druhého rozvrhového usnesení nevyplatil přiznanou pohledávku ve výši 966 664,27 Kč.
27. Řešená právní otázka, zda v případě exekutora, který pro dovolatele (oprávněného nebo jiného přihlášeného věřitele) vymohl v exekučním řízení finanční částku, kterou mu však nikdy nevyplatil, je dána odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb., je dlouhodobě řešena konstantní judikaturou dovolacího soudu, podle níž soudní exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s průběhem exekuce; nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle §32 odst. 2 exekučního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2009). Obdobný závěr učinil Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5087/2015, nebo ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015. V rozsudku ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2135/2013, pak dovolací soud – ve skutkově obdobné situaci – jednoznačně zdůraznil, že nesprávný úřední postup spočívá i v tom, že ze strany soudního exekutora nebylo poškozenému plněno to, co mu podle rozvrhového usnesení náleželo, a to bez ohledu na skutečnost, že v době vydání rozvrhového usnesení soudní exekutor již nežil. Uvedené judikatorní závěry byly přijaty za právní úpravy účinné do 31. 12. 2012, podle níž za škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem [jako úřední osobou ve smyslu §3 odst. 1 písm. b) OdpŠk a §4 odst. 1 OdpŠk] odpovídal vedle státu též soudní exekutor sám za podmínek §32 exekučního řádu. Z výše uvedených rozhodnutí vyplývá závěr, že povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora měl (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatnil i vůči soudnímu exekutorovi či nikoliv. Uvedené závěry jsou, ve vztahu k odpovědnosti státu, plně aplikovatelné i po 1. 1. 2013, kdy se úprava odpovědnosti soudního exekutora za škodu sjednotila s úpravou odpovědnosti notáře a kdy soudní exekutor podle §32 odst. 1 exekučního řádu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci již sám bezprostředně poškozenému neodpovídá (viz VOJTEK, P., BIČÁK, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 59), rozsah odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora však ani v důsledku novelizace exekučního řádu nedoznal zásadnějších změn.
28. V posuzované věci nelze vyloučit příčinnou souvislost jen na základě argumentu, jak mělo (podle odvolacího soudu „správně“) probíhat exekuční řízení. Odvolací soud zde zjevně vyšel z hypotetické situace, která neodpovídá skutkovým zjištěním. Podle nich totiž dražba proběhla. Nebyla-li v rozporu s požadavkem zákona soudním exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě podle vydaného (druhého) rozvrhového usnesení částku jí přiznanou, jde o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je odpovědností objektivní (§2 OdpŠk), tj. bez ohledu na zavinění, jíž se nelze zprostit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 825/2014). Jestliže není sporu o tom, že soudní exekutor žalobci nevyplatil částku určenou v druhém rozvrhovém usnesení, jde o nesprávný úřední postup a příčinná souvislost nemůže být vyloučena či přerušena okolnostmi, které vydání druhého rozvrhového usnesení předcházely.
29. Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud se nezabýval existencí příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora spočívajícím v nevyplacení finanční částky žalobci podle pravomocného druhého rozvrhového usnesení a vzniklou škodou. Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání (§243e odst. 2 o. s. ř.). Na odvolacím soudu bude, aby znovu posoudil otázku existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Stranou pozornosti neponechá ani skutečnost, zda druhé rozvrhové usnesení skutečně nabylo právní moci a stalo se vykonatelným, jestliže součástí dosavadních skutkových zjištění soudů obou stupňů byl rovněž závěr o tom, že již v okamžiku konání dražby oprávněný zanikl bez právního nástupce.
30. Soud je ve smyslu §243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
31. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu