ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1242.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1242/2022-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. K., bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Praha 4, Kaplická 1037/12, proti žalovaným 1) Městu Vejprty , se sídlem Vejprty, Tylova 870/6, identifikační číslo osoby 00262170, a 2) L. S. , bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem Chomutov, Blatenská 3218/83, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 7 C 23/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 84 Co 163/2021-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Tomáše Kindla.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2021, č. j. 7 C 23/2019-71, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že žalovaný 1) je vlastníkem pozemku parc. č. XY zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm XY, pro katastrální území a obec XY a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2021, č. j. 84 Co 163/2021-116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu z důvodu, že nesprávně posoudil jeho aktivní legitimaci k podání žaloby, resp. vůbec se nezabýval důvody zakládajícími aktivní legitimaci žalobce. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že neposoudil jeho nabídku o odkup pozemku jako řádnou. V důsledku vytčených pochybení se podle dovolatele odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Současně vyjadřuje názor, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, jestliže opomněl navrhované důkazy a nezjistil tak řádně skutkový stav.
Žalovaná 2) považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný; navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Žalobce své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostál, prosazuje-li, že „ napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a také Ústavního soudu, na kterou žalobce v tomto dovolání odkazuje “, aniž by takovou právní otázku konkrétně formuloval.
Kritiku právního závěru odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení navíc zakládá na své vlastní od odvolacího soudu odlišné skutkové verzi, že učinil nabídku na odkup dotyčného pozemku, jíž reagoval na zveřejněný záměr žalované obce prodat dotyčný pozemek.
Odkaz žalobce na rozsudek ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3890/2017, v němž se Nejvyšší soud v odlišném skutkovém rámci zabýval posouzením již učiněných nabídek reagujících na zveřejněný záměr obce o zamýšlené majetkoprávní dispozici, je irelevantní.
Výtkou, že neprovedl důkaz výslechem pracovnice žalovaného 1) na podporu tvrzení, že „ námitky žalobce lze z formálního hlediska považovat za nabídku “, dovolatel nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale namítá, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Nadto tvrzení, že nabídku učinil tím, že kontaktoval pracovnici žalovaného 1), žalobce uplatnil v rozporu s §241a odst. 6 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládá námitka žalobce, že soudy neposoudily jeho tvrzení, že aktivní legitimaci odůvodňuje dopad smlouvy do jeho právního postavení (viz závěry uvedené v usnesení ze dne 15. 2. 2010, sp. zn. 26 Cdo 591/2009). Odvolací soud se uvedenou argumentací zabýval (viz odstavec 20 odůvodnění napadeného rozsudku) a neshledal změnu v jeho právním postavení pouze v tom, že před změnou vlastníka mohl žalobce dotyčný pozemek užívat bezsmluvně (pouze na základě souhlasu předchozího vlastníka). Tento závěr není v rozporu se závěry ustálené judikatury (citované v dotyčném rozhodnutí), podle níž „ …naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). Soudní praxe rovněž zastává názor, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (§80 písm. c/ tehdy platného občanského soudního řádu), nemá jen ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Není důvodu pro to, aby se v případech absolutní neplatnosti smlouvy nemohla této neplatnosti dovolávat osoba na této smlouvě nezúčastněná, jestliže i její právní postavení by mohlo být vyhověním žalobě na určení neplatnosti smlouvy příznivě dotčeno. Aktivně legitimován k žalobě na určení neplatnosti smlouvy je tedy nejen účastník této smlouvy (jeho právní nástupce), ale každá osoba, na jejíž právní postavení by deklarování této neplatnosti soudem mohlo mít příznivý dopad. Toto příznivé ovlivnění by mělo spočívat v tom, že by jí zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto deklaraci uplatnit vlastní (vynutitelná) práva s předmětem neplatné smlouvy související . “ Za tato (s předmětem neplatné smlouvy související) uplatnitelná práva však - v případě smlouvy o prodeji majetku obce uzavřené na základě veřejné nabídky – nelze považovat „možnost znovu usilovat“ o koupi pozemku tím, kdo zájemcem o koupi nebyl (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4199/2009), ani to, že dotyčný pozemek před uzavřením smlouvy užíval bez smlouvy.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu