ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1723.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1723/2021-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně C + C CIMBÁL s. r. o. , se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dlouhá 415/3 (identifikační číslo 273 15 827), zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Gorkého 658/15, proti žalovanému městu Český Dub zastoupenému JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 C 83/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 1. 2021, č.j. 35 Co 268/2019-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 23.667,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Alexandra Šoljaka, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému prohlásit vůli tohoto obsahu: „Smluvní strany se dohodly na celkové ceně za provedení díla v rozsahu stanoveném touto smlouvou ve výši 11.768.120,70 Kč bez DPH (slovy …). Cena za dílo je určena rozpočtem se změnovým listem č. 1 a změnovým listem č. 2, který je nedílnou součástí dodatku č. 2 ke smlouvě o dílo.“ Výsledkem takového projevu je zvýšení ceny původně sjednaného objemu bouracích prací o částku 2.733.293 Kč (položka 62 rozpočtu).
Rozsudkem ze dne 10. 10. 2019, č.j. 23 C 83/2019-159, Okresní soud v Liberci žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 238.708,80 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č.j. 35 Co 268/2019-202, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a ve výroku o nákladech řízení je změnil tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalovanému 94.307,40 Kč; žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.667,60 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že strany smlouvy o dílo nemohou žádat změnu ceny, vyžádalo-li si dílo vyšší náklady, než bylo předpokládáno, neboť cenu sjednaly odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy (§2620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žaloba o nahrazení projevu vůle je žalobou na plnění a předpokladem její úspěšnosti je, že povinnost prohlásit vůli určitého obsahu vyplývá z hmotného práva nebo smluvního ujednání. Výkladem článku VIII.8 bodu 11 – ve spojení s dalšími ujednáními smlouvy o dílo – dospěl odvolací soud k témuž závěru jako soud prvního stupně, že povinnost žalovaného uzavřít dodatek 2 sjednána nebyla (§555 odst. 1, §556 odst. 1, 2 o. z.). V první větě smluvní strany vymezily, co považují za vícepráce, ve druhé větě sjednaly postup vedoucí ke změně smlouvy prostřednictvím písemného dodatku a ve větě třetí určily, že zhotovitelka nemá právo na náhradu nákladů spojených s provedením víceprací, nebude-li smlouva o dílo písemným dodatkem změněna. Úvahu žalobkyně, že žalované město nejednalo nepoctivě, jestliže neuzavřelo dodatek o navýšení ceny za dodatečný objem bouracích prací, i když s pokračováním stavby souhlasilo, a námitku výkladu článku VIII.8 bodu 11 smlouvy v rozporu s dobrými mravy (§6 odst. 1, §3 odst. 3 o. z.), odvolací soud odmítl.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně vymezila otázku hmotného práva – výklad právního jednání –, při jejímž řešení se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proti závěru soudů obou stupňů prosazuje, že z článku VIII.8 bodu 11 smlouvy o dílo s přihlédnutím k praxi zavedené sjednáním dodatku 1 vyplývá povinnost žalovaného uzavřít písemný dodatek 2, provedla-li zhotovitelka vícepráce nad rámec sjednaného objemu demolice.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud poté, co doplnil dokazování zápisy z kontrolních dnů včetně prezenčních listin za období 27. 11. 2017 až 10. 9. 2018 a e-mailovou komunikací žalobkyně s technickým dozorem investora a projektantem za období 30. 11. až 22. 12. 2017, převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou z 31. 10. 2017 se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala provést pro žalované město (objednatele) revitalizaci památkové zóny při ulici Kostelní v Českém Dubu na základě zadávací dokumentace z veřejné zakázky nabídkou z 25. 9. 2017, s níž byly spojeny stavební práce spočívající zejména v demolici budovy nedostavěného kulturního domu na parcele č. 311/2 v katastrálním území Český Dub, evidované pod č. p. 14/IV, ve výstavbě nových teras, zpevněných ploch a komunikací, řešení veřejného osvětlení a odvodnění zpevněných ploch, v rozsahu stanoveném zadávací dokumentací a projektovou realizační dokumentací. V článku IV.4 bodu 1 se strany dohodly „na celkové ceně za provedení díla v rozsahu stanoveném touto smlouvou ve výši 8.549.745,45 Kč bez DPH … Cena za dílo je určena rozpočtem. Ten je tvořen součtem cen jednotlivých položek díla. Rozpočet je přílohou č. 1 této smlouvy (dále jen „rozpočet“) a její nedílnou součástí.“ Zhotovitelka výslovně souhlasila s tím, že rozpočet je „úplný a závazný“ (článek IV.4 bod 2). Článek VIII.8 bod 11 obsahoval následující ujednání: „Jakékoli práce, jejichž potřebu pro dokončení díla nebylo možno ani přes vynaložení odborné péče zjistit a budou provedeny na základě požadavku objednatele nad rámec plnění dohodnutého v této smlouvě, se považují za vícepráce. Ohledně provedení víceprací musí být vždy sepsán písemný dodatek k této smlouvě, ve kterém bude dohodnut alespoň rozsah víceprací, termín jejich provedení a cena. Pokud budou vícepráce zhotovitelem provedeny bez sepsaného a oběma smluvními stranami podepsaného písemného dodatku k této smlouvě, nemá zhotovitel právo na náhrady jakýchkoliv nákladů spojených s provedením víceprací.“ Podle článku XX.20 bodu 4 mohla být smlouva „změněna nebo zrušena dohodou smluvních stran pouze v písemné formě.“ Uzavřením dodatku 1, jímž změnily obsah závazku založeného smlouvou o dílo, nezavedly strany žádnou zvyklost či praxi, neboť tak učinily na základě projevené vůle, aniž by je k tomu vázalo ujednání smlouvy o dílo. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že skutečný objem bouracích prací při provádění díla je téměř dvojnásobný oproti tomu, jak byl určen v položkovém rozpočtu. Projektant vyhotovující projektovou dokumentaci pro žalované město podhodnotil procentuální odhad rozsahu bouraných konstrukcí, technický dozor investora připravil návrh změnového listu jako podklad pro uzavření dodatku ke smlouvě ohledně objemu a ceny bouracích víceprací a stanovisko technického dozoru investora a projektanta bylo následně předáno žalovanému za účelem vypracování návrhu změny smlouvy.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§555 odst. 1 o. z.). Každý projev vůle – výslovný nebo konkludentní – se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (§556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího ve zjištěné nebo přisouzené podobě se při výkladu projevu vůle přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (§556 odst. 2 o. z.). Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace projevu vůle. Výkladem projevu vůle však není dovoleno měnit smysl jinak jasného právního jednání (srov. rozsudky ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2019, ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3359/2018, ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1850/2017, ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 827/2019, a ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2099/2019).
Odvolací soud v projednávané věci ze závěrů shora formulovaných vycházel. Smluvní ujednání interpretoval s tím výsledkem, že slovní vyjádření úmyslu zhotovitelky i objednatele shledal zcela jednoznačným, a zjistil, že smluvní strany pro případy zvýšení objemu prací nad rámec rozpočtu nezavedly praxi odlišnou od znění článku VIII.8 bodu 11.
Nebylo-li žalované město povinno uzavřít dodatek 2 měnící smlouvu o dílo, je nadbytečné – jak ostatně sama dovolatelka uznává – zabývat se otázkou vytváření a projevu vůle žalovaného města podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Nepředložila-li žalobkyně žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalované město podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu