ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1791.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1791/2021-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. N. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Janíkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pivovarská 15, proti žalovaným 1) D. P. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírou Oktábcovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Milínská 205, a 2) R. P. , bytem XY, zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Mariánské údolí 126, o 414.734,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 16/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, č. j. 23 Co 278/2020-590, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.438,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíry Oktábcové, advokátky.
III. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.438,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dušana Strýčka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 8. 2020, č. j. 12 C 16/2017-541, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 414.734,- Kč s příslušenstvím z titulu slevy z kupní ceny, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dům č. p. XY s pozemky ve XY, který žalobce od žalovaných zakoupil, vykazuje jisté nedostatky úměrné stáří domu a jeho umístění v terénu. Uzavřel, že trhliny i nedostatečně vytažená hydroizolace a s tím spojená zvýšená vlhkost v obvodovém zdivu, jsou na první pohled zřejmé a pouhým okem rozpoznatelné, nemohlo dojít k jejich zakrytí například pravidelnou výmalbou, a také že konsolidace zemin pod základy objektu již proběhly v minulosti a nemají vliv na vznik trhlin v obvodovém zdivu v současné době. Trhliny ve zdivu jsou staršího data, byly zde k 1. 6. 2015 a nemohly se objevit náhle, stejně jako zvýšená vlhkost. Nešlo proto o skryté vady. Žalobce je navíc osobou se zkušenostmi z podnikání v realitách a nevynaložil obvyklou pozornost, aby poznal již při uzavírání smlouvy shora uvedené nedostatky. Existence vady komínového tělesa nebyla v řízení prokázána. Podle soudu prvního stupně žalobcem vytýkané vady nejsou vadami skrytými, které by jej opravňovaly požadovat po žalovaných slevu z ceny nemovitosti podle §2106 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaní žádné vady úmyslně nezamlčovali, neretušovali, žalobci umožnili si nemovitost několikrát řádně prohlédnout a žalobce do protokolu o předání nemovitosti nevznesl jakýkoli požadavek k dopsání případných závad, nedostatků, apod.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, č. j. 23 Co 278/2020-590, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se jak se skutkovými, tak právními závěry soudu prvního stupně. Shrnul, že žalobcem uplatňované vady byly na první pohled zřejmé a nebyly cíleně skryty. Nelze je tedy pokládat za vady skryté ve smyslu ustanovení §2112 odst. 1 věty druhé o. z., tj. za takové vady, které nebylo možné při řádné prohlídce zjistit. Naopak projevy těchto vad jsou natolik zřejmé, že lze považovat za vysoce pravděpodobné, že je žalobce zaznamenal již při předprodejních prohlídkách (u některých to sám připouští), a přesto nemovitost koupil bez ohledu na jejich existenci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho přesvědčení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozsudek je nepřezkoumatelný a neobsahuje porovnání obou soudem zadaných znaleckých posudků. Zároveň namítá, že zjištěné vady nemovitosti měly být posouzeny jako vady skryté, a nikoli jako vady zjevné, jak je posoudil odvolací soud. Nakonec pak dodává, že soudy učiněná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Žalovaní navrhli dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Namítá-li dovolatel, že jsou rozsudky soudů obou stupňů nepřezkoumatelné a že rozsudek soudu prvního stupně neobsahuje dostatečné porovnání obou soudem zadaných znaleckých posudků, pak přestože své námitky podpořil odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno a jejíhož posouzení (přezkumu) se domáhá. Uvedenými námitkami dovolatel nezpochybnil právní posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení; ty nemohou samy o sobě založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. K vadám řízení – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; tak tomu v posuzované věci není (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není způsobilý založit ani argument rozporu rozhodnutí odvolacího soudu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2654/2015, jeho rozsudku ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, a usnesení ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 274/2017; jejich nosné důvody nedopadají na poměry nyní souzené věci, neboť se zabývají rozdílem mezi vadou v právním smyslu a projevem běžného opotřebení. Na projednávanou věc nedopadá ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 897/2006 (v dovolání nesprávně uvedená sp. zn. 33 Cdo 897/2006), ve kterém dovolací soud vyslovil závěr, že vady zjistitelné z katastru nemovitostí jsou postaveny na roveň tzv. vadám zjevným. Od závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, se odvolací soud neodchýlil, neboť stejně jako v tam souzené věci vyšel odvolací soud ze znaleckých posudků vypracovaných v řízení před soudem prvního stupně, zejména revizního znaleckého posudku, podle nichž byly žalobcem uplatňované vady na první pohled zřejmé a pouhým okem rozpoznatelné. Za zjevné je přitom možno považovat právě jen takové vady, jejichž existence je kupujícímu, popř. objednateli, zřejmá na pohled, případně takové vady, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami.
Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci nejde.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 6. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu