ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1891.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 1891/2021-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce D. T. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaromírem Závadou, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 35/1a, proti žalovanému R. G. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, o nahrazení prohlášení vůle a návrhu na určení obsahu smlouvy, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 116/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 71 Co 3/2021-259, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 71 Co 3/2021-259, se mění následovně:
Usnesení Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 5. 10. 2020, č. j. 7 C 116/2019-233, se mění tak, že se připouští přistoupení Z. G., nar. XY, bytem XY, do řízení jako druhé žalované.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 25. 9. 2019 domáhá nahrazení prohlášení (projevu) vůle žalovaného uzavřít kupní smlouvu k nemovitostem specifikovaným v žalobě a navrhuje určit její obsah.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení ze dne 5. 10. 2020, č. j. 7 C 116/2019-233, jímž Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (dále jen „soud prvního stupně“) nepřipustil vstup Z. G. do řízení na straně žalované.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce uzavřel dne 9. 8. 2013 smlouvu o budoucí smlouvě kupní, kterou se (pouze) žalovaný (jako budoucí prodávající) zavázal k úplatnému převodu vlastnického práva k nemovitostem specifikovaným v žalobě ve prospěch žalobce. V průběhu řízení žalobce navrhl, aby do řízení na straně žalované přistoupila Z. G., manželka žalovaného, neboť rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 2. 2020, č. j. 26 C 12/2019-54, bylo určeno, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění manželů žalovaného a Z. G..
Odvolací soud zdůraznil, že se při rozhodování o připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení nezabývá otázkou jeho věcné legitimace, neboť ta je (jakožto otázka hmotněprávní) předmětem dokazování. Přesto, byla-li smlouva o smlouvě budoucí uzavřena jen mezi žalobcem a žalovaným, přistoupení dalšího účastníka (účastnice) brání princip procesní ekonomie. Z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost (§237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované jeho usneseními ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2940/2008, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004, a ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009, podle jejichž závěrů nepřipuštění dalšího účastníka do řízení může být spojeno pouze s tím, že by v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť připuštění jeho účasti v řízení by vyvolalo potřebu dalšího dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí mezi dosavadními účastníky řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně) je založeno pouze na závěru, že připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované odporuje zásadě hospodárnosti řízení, kterýžto závěr ovšem není odůvodněn, navíc nelze přehlédnout, že ve věci dosud nebylo žádné dokazování prováděno. Akcentuje, že omezující zásahy soudu (rozuměj nepřipuštění dalšího účastníka do řízení) je nutno ve smyslu shora citované judikatury dovolacího soudu vykládat restriktivně a jenom tehdy, pokud by případný rozpor se zásadou procesní ekonomie byl zjevný. Určující pro připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení je podle dovolatele skutečnost, že v současné době jsou nemovitosti, u nichž se domáhá splnění povinnosti žalovaného uzavřít s ním realizační smlouvu, vedeny v katastru nemovitostí jako majetek ve společném jmění manželů (tj. žalovaného a Z. G.). Dovolatel zdůrazňuje, že připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení nevyvolá potřebu dalšího dokazování, neboť dosud žádné dokazování prováděno nebylo. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby usnesení odvolacího soudu změnil.
Žalovaný navrhl, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, popř. jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky přistoupení manželky žalovaného do řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména (jen) tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002). Nehospodárnost připuštění dalšího účastníka do řízení je podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dána zejména tehdy, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004). Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, z níž vyplývá, že je zásadně věcí žalobce, koho chce žalovat, je nutno omezující zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně, a proto též výše citovaná judikatura vyžaduje, aby rozpor se zásadou procesní ekonomie byl zjevný.
Závěr odvolacího soudu, že přistoupení manželky žalovaného do řízení brání procesní ekonomie, není správný.
Lze souhlasit s dovolatelem, že nebylo-li dosud prováděno žádné dokazování, nemůže připuštění vstupu do řízení dalšího účastníka řízení odporovat zásadě hospodárnosti řízení. Z návrhu dovolatele na připuštění vstupu Z. G. do řízení je patrno, čeho se vůči ní domáhá, za jakým účelem navrhuje její vstup do řízení a v čem spočívá hospodárnost takového postupu; otázku její (hmotněprávní) věcné legitimace bude řešit soud až v souvislosti s rozhodnutím o věci samé.
Dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn důvodně. Protože v procesních poměrech souzené věci dosavadní výsledky řízení umožňují ve věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil.
V dalším řízení soudy nepominou, s přihlédnutím k závěrům, které přijal Nevyšší soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018, že platný občanský zákoník otázku smluvního přímusu v případě smlouvy o smlouvě budoucí reguluje podstatně odlišně než zákon č. 40/1964 Sb. Nesplní-li totiž zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může podle §1787 obč. zák. oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud (nebo třetí osoba určená ve smlouvě). Obsah budoucí smlouvy má být určen podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat (v podrobnostech viz druhý odstavec tohoto ustanovení). „Rozhodnutí soudu se tedy neomezuje na nahrazení projevu vůle zavázané strany, jako tomu bylo podle předcházející úpravy, ale má určit obsah smlouvy. Vyhovující rozsudek proto nemá povahu deklaratorního rozsudku na plnění, ale právotvorného rozsudku, jímž soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří (…) Rozlišení žalob a rozsudků ukládajících prohlášení vůle na straně jedné, a žalob a rozsudků právotvorných na straně druhé, má praktické dopady, jež se projevují mj. v otázce vázanosti soudu žalobou. Má-li rozsudek pouze nahradit projev vůle žalovaného, a nejde-li o výjimečný případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§153 odst. 2 o. s. ř.), je žalobou vázán, a nemůže nijak dotvářet obsah toho, s čím měl žalovaný projevit souhlas; rozsudkem pouze nahradí akceptaci návrhu. Podstatně jiná je ale zjevně role soudu tam, kde jej hmotné právo výslovně povolává k tomu, aby podle kritérií uvedených v zákoně sám obsah smlouvy stanovil“ [In LAVICKÝ, Petr. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 791].
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Václav Duda
předseda senátu