ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3259.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3259/2021-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně IFIS investiční fond, a. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a (identifikační číslo osoby 243 16 717), zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti žalovaným 1) N. A. B. , bytem XY, a 2) I. B. , bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody 77/12, o obnovu řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 17 C 134/2017, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2021, č. j. 47 Co 22/2019-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Marka Indry, advokáta.
Odůvodnění:
Žalovaný N. A. B. podal žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 117 C 19/2015, a požádal o odložení vykonatelnosti rozsudku (pro uznání) Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 12. 2015, č. j. 117 C 19/2015-58, jímž bylo žalovaným uloženo zaplatit společně a nerozdílně České spořitelně, a.s. (právní předchůdkyni žalobkyně) 4.528.201,06 Kč s úrokem ve výši 5,97 % ročně z částky 2.998.577,55 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.998.577,55 Kč a nahradit jí náklady řízení. Žalobu o obnovu řízení odůvodnil tím, že mu rozsudek ze dne 18. 12. 2015, nebyl doručen, byl dne 21. 1. 2016 doručen obecnému zmocněnci R. H., který však již v té době žalované nezastupoval. Obecný zmocněnec soud informoval o ukončení zastupování, a přestože v podání označil za zastupované P. V. T. a T. T., správně uvedl spisovou značku, pod níž byla věc u soudu vedena. S rozsudkem se žalovaný seznámil až dne 24. 4. 2017, kdy jeho nový právní zástupce nahlédl do spisu. Podle žalovaného bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť neměl možnost se ve věci vyjádřit a aktivně se bránit.
Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 11. 2018, č. j. 17 C 134/2017-50, zamítl žalobu žalovaného N. A. B. na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 117 C 19/2015 (výrok I), dále zamítl jeho návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. 12. 2015, č. j. 117 C 19/2015-58 (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 47 Co 22/2019-121, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I (v opraveném znění) a ve výroku II potvrdil, ve výroku III jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v původním řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 117 C 19/2015 se Česká spořitelna, a. s. (právní předchůdkyně žalobkyně) domáhala po žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 4.528.201,06 Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení) z titulu smlouvy o hypotečním úvěru. Okresní soud v Břeclavi vydal ve věci dne 16. 4. 2015 platební rozkaz č. j. 117 C 19/2015-48, ve kterém žalované vyzval, aby uvedli, zda uplatněný nárok uznávají; platební rozkaz byl doručen oběma žalovaným dne 27. 4. 2015 do vlastních rukou. Dne 12. 5. 2015 podali žalovaní proti platebnímu rozkazu odpor, který nebyl zdůvodněn; spolu s ním doručili soudu plné moci, které udělili R. H. pro zastupování v řízení. Dne 18. 12. 2015 soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání, který byl zmocněnci žalovaných doručen 21. 1. 2016. Dopisem z téhož dne 21. 1. 2016 sdělil R. H., obecný zmocněnec žalovaných, soudu, že mu byla doručena zásilka obsahující rozsudek ve věci sp. zn. 117 C 19/2015-57, kterou neporušenou vrací zpět, neboť mu byla procesní plná moc dne 28. 8. 2015 odvolána; přiložen byl dopis z 28. 8. 2015 označený „sp. zn. 11 C 84/2013 ve věci zástavního věřitele Česká spořitelna, a. s. a zástavních dlužníků 1) P. V. T. a 2) T. T.. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaní vypověděli svému obecnému zmocněnci H. plné moci. Na podkladě těchto zjištění připomínaje závěry, které Nejvyšší soud dovodil v usnesení ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2391/2009, odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že tvrzená procesněprávní vada spočívající v nesprávném postupu při doručování rozhodnutí ve věci samé není důvodem pro povolení obnovy řízení; k její případné nápravě (pokud by tedy vůbec byla dána) slouží žaloba pro zmatečnost (§229 odst. 3 o. s. ř.), nikoli obnova řízení. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 86/2017, konstatoval, že s přihlédnutím k jednoznačnému požadavku žalovaného domoci se obnovy řízení, nikoliv zrušení pravomocného rozsudku, nemohl o žalobě rozhodovat jako o žalobě pro zmatečnost; žalovaný zvolil nesprávný způsob ochrany svého práva.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, na jehož přípustnost usuzují z toho, že odvolací soud se (stejně jako před ním soud prvního stupně) „ odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, Ústavního soudu a NSS .“ V dovolání zpochybnili správnost úsudku soudů, že v původním řízení nastaly předpoklady k vydání rozsudku pro uznání. Prosazují, že úvěrová smlouva uzavřená dne 22. 8. 2009, je absolutně neplatná, neboť ve vztahu s Českou spořitelnou, a.s., byli v pozici spotřebitelů (šlo o spotřebitelský úvěr) a věřitelka – poskytovatelka úvěru nezkoumala jejich úvěruschopnost. Ze znaleckých posudků, které byly vyhotoveny k ověření pravosti jejich podpisů na úvěrové smlouvě, mají za prokázané, že s jejich doklady bylo manipulováno a že jejich podpisy na smlouvě o úvěru byly padělány. Jelikož soudy nedostály své povinnosti přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, rozhodly v rozporu s judikaturou vyšších soudů, např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl, neboť žalovaní namítají skutečnosti, které dosud v řízení namítány nebyly. Se závěrem odvolacího soudu, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných procesně právních vad, se ztotožnila.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Otázka platnosti úvěrové smlouvy uzavřené dne 22. 8. 2009 mezi Českou spořitelnou, a. s., a žalovanými, při jejímž řešení se měl odvolací soud podle přesvědčení dovolatelů odchýlit od závěrů dovozených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, takovou otázkou není, protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nejsou splněny předpoklady pro obnovu řízení). Obsáhlá argumentace dovolatelů v tomto směru je tudíž bezpředmětná.
Nadto je vhodné připomenout, že výrazem toho, že v dovolacím řízení jde o mimořádný přezkum pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu podle skutkového stavu k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí, je vyloučeno v dovolání uplatňovat nové skutečnosti či důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu