ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.3291.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 3291/2021-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. G. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Karolínou Babákovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Bucharova 1314/8, proti žalované M. P. , bytem XY, o zaplacení 66 928 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 272/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, č. j. 28 Co 88/2021-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. 5 C 272/2020-103, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 66 928 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. 28 Co 88/2021-165, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K posouzení předkládá následující otázky hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které dle jeho přesvědčení v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny:
1) za jakých podmínek je cena díla sjednána odhadem;
2) zda je možné, aby cena díla, respektive cena jedné konkrétní části díla byla sjednána zároveň způsobem jejího určení a zároveň odhadem;
3) zda podle textu ustanovení čl. III. smlouvy o dílo byla cena díla sjednána způsobem jejího určení nebo odhadem;
4) zda projev vůle účastníků směřoval ke sjednání ceny díla způsobem jejího určení nebo odhadem.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být odvolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Žalobce své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání ve vztahu k první předestřené otázce (za jakých podmínek je cena díla sjednána odhadem) nedostál, když z obsahu dovolání není patrno, od kterého nebo kterých rozhodnutí dovolacího soudu představujících ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu se odvolací soud v souvislosti s jejím řešení odchýlil. Navíc z formulace předestřené otázky (ani z dalšího obsahu dovolání) není zřejmé, jak by se její řešení mělo konkrétně promítnout do právního posouzení projednávané věci.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že při kvalifikaci obsahu ustanovení článku III. smlouvy o dílo a projevu vůle účastníků nepřihlédl k tomu, že účastníci sjednali cenu díla pouze způsobem jejího určení, nikoliv jejím odhadem, a předkládá-li dovolacímu soudu v této souvislosti k posouzení jako dosud neřešené otázky hmotného práva uvedené výše pod body 2 až 4, pak tato argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť je jí vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž odvolací soud právní závěr založil. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §556 o. z.), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod SJ 46/2002). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Namítá-li dovolatel v tomto směru nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z jeho skutkové verze, že cena díla byla ve smlouvě určena pouze způsobem jejího určení), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaná dosud smluvní závazek plynoucí ze smlouvy o dílo uhradit cenu díla nesplnila. Dovolatel tak prosazovaný právní závěr, že žalovaná porušila závazek uhradit cenu díla, buduje na vlastní skutkové verzi odlišné od té, z níž vycházel při svém právním posouzení odvolací soud, který vyšel ze zjištění, že vůlí účastníků smlouvy bylo stanovit cenu díla podle skutečně provedených prací v cenách podle ceníku obsaženého ve smlouvě a podle skutečně vynaložených nákladů na odvoz a uskladnění suti, s tím, že její výši odhadli na 215 650 Kč bez DPH. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalobce sice napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesl a navíc dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu