ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.103.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 103/2022- 379
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2022 o dovolání obviněného P. V. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 9 To 177/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 32/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 T 32/2020, byl obviněný P. V. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku [skutek 1)], přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku [skutek 2)], přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku [skutek 3)], přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku [skutek 4)], kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
1) v době od 12:00 hodin do 20:30 hodin dne 13. 1. 2019 v hotelu XY na adrese XY, okres XY, ve volně přístupné místnosti v prostoru za recepcí, nezjištěným předmětem vypáčil v pracovním stole v místě zámku horní uzamčenou zásuvku, čímž způsobil vrypy a poškodil kovové jištění, a následně z této zásuvky odcizil z uložené neuzamčené příruční kovové pokladny finanční hotovost 9.400 Kč v bankovkách různých nominálních hodnot, a dále finanční hotovost 375 EUR v bankovkách různých nominálních hodnot, čímž způsobil společnosti B. H. G., IČ XY, škodu odcizením ve výši 9.400 Kč a 375 EUR (podle kurzovního lístku České národní banky ke dni 13. 1. 2019 tato hodnota činila 19.002 Kč) a škodu poškozením ve výši 2.500 Kč,
2) v době od 18:15 hodin do 18:25 hodin dne 6. 2. 2019 vnikl přes otevřený vstup do hospody na adrese XY, okres XY, kdy tato hospoda v dané době procházela rekonstrukcí, a následně vnikl do prostor kuchyně, odkud poté prošel odemčenými dveřmi do prostor obchodu sídlícího v témže domě, kde z pokladny odcizil finanční hotovost ve výši 6.000 Kč a dále ve skladu tohoto obchodu odcizil finanční hotovost ve výši 500 Kč odloženou v polici a následně z místa odešel stejným způsobem, kterým se na toto místo dostal, čímž způsobil osobě J. H., IČ XY, škodu odcizením ve výši 6.500 Kč,
3) v době od 12:20 hodin do 12:35 hodin dne 8. 2. 2019 vnikl bez použití násilí do rodinného domu na adrese XY, okres XY, který je součástí celistvě oploceného areálu firmy M., a to tak, že nejdříve vešel nezajištěnou vstupní bránou do tohoto areálu a následně vniknul nezajištěnými dveřmi do vnitřních prostor rodinného domu, kde nejprve prošel vstupní chodbou do kuchyně, obývacího pokoje až do ložnice, kde byl u toho, jak vytahuje zásuvky u nočního stolku, vyrušen uživatelem domu M. F., nar. XY, kterým byl vzápětí dotázán, co na místě dělá, kdy na toto mu odvětil, že mu tam něco zapadlo, načež byl M. F. vyzván, aby dům upustil, a následně když vyšel i s M. F. ven před dům, strčil do něj loktem a utekl k motorovému vozidlu tovární značky Škoda Octavia, RZ XY, šedé barvy, a s tímto odjel ve směru na obec XY, přičemž shora popsaným jednáním ke škodě odcizením ani poškozením nedošlo,
4) v době od 16:45 hodin do 17:10 hodin dne 4. 3. 2019 vnikl neuzamčenými dveřmi do společných prostor budovy kanceláří na adrese XY, okres XY, kde následně nezjištěným předmětem vypáčil uzamčené dveře kanceláře společnosti A. T. a z vnitřních prostor jedné z kanceláří odcizil peněženku a 9 kusů tankovacích karet DKV č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, kdy tyto tankovací karty byly zablokovány a bez jakékoliv hodnoty, čímž způsobil společnosti A. T., IČ XY, škodu poškozením ve výši 27.000 Kč,
přičemž těchto jednání se dopustil i přes to, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014 sp. zn. 9 T 181/2013, s právní mocí dne 1. 4. 2014 pravomocně odsouzen mimo jiné pro zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 50 měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který dne 26. 6. 2018 vykonal.
2. Za uvedené přečiny uložil Okresní soud Brno-venkov obviněnému podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 T 32/2020, podal obviněný odvolání směřující toliko do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením dne 1. 7. 2021, sp. zn. 9 To 177/2021, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 9 To 177/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do výroku o trestu z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [ od 1. 1. 2022 dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.]. Dovolatel namítá, že rozsudek soudu prvního stupně a usnesení soudu druhého stupně spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel poukazuje na ustanovení §38 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, §39 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, §41 písm. e), j), l), o) tr. zákoníku a napadá postup soudu prvního stupně, který nepřihlédl v dostatečné míře k polehčujícím okolnostem.
5. Obviněný akcentuje, že se plně doznal, omluvil se všem poškozeným a usiloval o úhradu náhrady veškeré způsobené škody, rovněž vyjádřil výčitky z jím spáchané trestné činnosti a předestřel svůj pokus o ukončení života. Poukazuje na špatný zdravotní stav matky a na jeho tíživé dopady na jeho osobu před nástupem do výkonu trestu. Obviněný má za to, že postup obou soudů je nesprávný a soudy obou instancí věc nesprávně posoudily z hlediska hmotněprávní úpravy. Nesouhlasí dále s konstatováním soudu prvního stupně stran posouzení jeho doznání, neboť doznání má sloužit jako polehčující okolnost bez ohledu na jeho formu, a navíc se doznal ještě před provedením dokazování před soudem a usiloval o uzavření dohody o vině a trestu. Ve vztahu k projevené lítosti uvádí, že byla upřímná a svého jednání upřímně lituje. Rozporuje závěr soudu prvního stupně ohledně toho, že vyjadřuje lítost nad svojí situací, když soud svoje úvahy v tomto směru nijak blíže neodůvodnil. Stran polehčující okolnosti náhrady škody dovolatel předestírá dikci zákona, podle níž postačí, aby aktivním způsobem přispěl k odstranění škodlivých následků spáchaného přečinu, nevyžaduje se, aby škodu uhradil zcela. Namítá s odkazem na ustanovení §41 písm. e) tr. zákoníku, že soudy rovněž nepřihlédly k jeho tíživým osobním a rodinným poměrům. Podle jeho názoru postačovala k dosažení individualizace trestu sankce méně postihující jeho osobu, přičemž soud prvního stupně nezhodnotil veškeré relevantní polehčující okolnosti.
6. Pokud pak soud druhého stupně uvedl, že soud prvního stupně velmi pečlivě a přiléhavě ohodnotil polehčující okolnosti, považuje jeho postup za nesprávný z hlediska hmotněprávní úpravy.
7. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265m odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 9 To 177/2021, a rovněž zrušil rozsudek Okresního soudu v Brno-venkov ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 T 32/2020, ve výroku o trestu, a aby sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že se mu trest odnětí svobody podmíněně odkládá na přiměřenou zkušební dobu.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. 1 NZO 947/2021, nejprve shrnul průběh trestního řízení, uplatněné dovolací důvody a zvolenou argumentaci. Státní zástupce upozorňuje, že obviněný nenamítá, že by mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Takové zjištění pak považuje z procesního hlediska za zcela zásadní. Platí totiž, že v rozsahu výroku o trestu lze dovoláním napadnout toliko naposledy popsané případy, s nimiž počítá citovaný zákonný důvod. Je-li však trest – jako v projednávaném případě – uložen v rámci zákonné trestní sazby, přičemž trestní zákoník tento druh trestu připouští, nespokojenost obviněného s výměrou uloženého trestu se ocitá mimo dovolací důvody, uvedené v trestní řádu. Nemožnost napadnout výrok o trestu na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v konkrétním případě nemůže být důvodem pro to, aby obviněný takový postup „obcházel“ namítáním důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), resp. souvisle s tím také písm. l) tr. ř. Platí, že §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotněprávním dovolacím důvodem jen ve vztahu k výroku o trestu, zatímco §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je hmotněprávním důvodem obecným. Ze vztahu těchto dvou ustanovení pak logicky vyplývá, že výrok o trestu lze samostatně napadnout pouze z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce zdůrazňuje, že opačný výklad by nutně znamenal, že citované zákonné ustanovení postrádá smysl.
9. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu [od 1. 1. 2022 obsahově dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr.ř.] – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ve znění účinném do 31. 12. 2021 [ od 1. 1 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě.
16. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž ten na jeho argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
17. Bez ohledu na shora naznačený závěr, lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
18. Stran argumentace dovolatele týkající se uloženého trestu je třeba předně zdůraznit, že námitky vztahující se k nezohlednění polehčujících okolností nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Námitka obviněného, že soudy dostatečně nepřihlédly k polehčujícím okolnostem pak nemůže naplňovat nejen zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění do 31. 12. 2021, ale ani žádný jiný (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obecně je třeba uvést, že k možnostem uplatnění dovolacích důvodů ve vztahu k výroku o trestu se vyjádřil Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí, když na základě ustálené judikatury Nejvyššího soudu se sluší připomenout, že proti výroku o trestu lze zásadně brojit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.]. Tento dovolací důvod může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice.
19. Jistou výjimku z tohoto pravidla představuje námitka týkající se toho, zda byly či nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu, popř. společného trestu, která naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] (viz Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nakladatelství C. H. Beck, Praha, NS 21/2003-T 501). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] však obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho případě ani zjevně není dán, takže předmětná námitka je zcela lichá a neodpovídá odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.
20. Proto lze námitku obviněného ohledně uloženého trestu odnětí svobody považovat za bezpředmětnou, neboť nenaplňuje žádný dovolací důvod. Bez ohledu na tento závěr je třeba uvést, že soudy nižších stupňů při ukládání trestu dodržely všechny zákonná hlediska. Podle §38 odst. 1 tr. zákoníku platí, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější (§38 odst. 2 tr. zákoníku). Přiměřenost trestní sankce , tj. proporcionalita mezi zájmem na ochraně společnosti před pachatelem trestného činu a zásahem do základních práv pachatele způsobeným uloženou trestní sankcí, je podmíněna tím, že při jejím ukládání bude přihlédnuto k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Jen přiměřená trestní sankce může plnit svůj účel a být pachatelem a společností pociťována jako spravedlivá. Pokud jde o trest , je základem jeho přiměřenosti a rozhodujícím kritériem pro jeho ukládání spáchaný trestný čin. Povahu a závažnost spáchaného trestného činu blíže určují hlediska, která jsou demonstrativně vypočtena v §39 odst. 2 tr. zákoníku. Patří k nim především objektivní znaky blíže charakterizující spáchaný čin (význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za jakých byl čin spáchán), intenzita subjektivního vztahu pachatele k činu (míra jeho zavinění, jeho pohnutka, záměr nebo cíl) a osoba pachatele. Druhým limitem přiměřenosti trestu stanoveným v §38 odst. 1 tr. zákoníku jsou poměry pachatele . Ve vztahu k povaze a závažnosti trestného činu jde o hledisko podpůrné, které slouží ke korekci kritéria předchozího. Poměry pachatele jsou okolnosti charakterizující osobu pachatele a ovlivňující citelnost uloženého trestu. Jde o osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele (§39 odst. 1 tr. zákoníku), které charakterizují pachatele jako objekt ukládaného trestu. Rozhodující je jejich existence nikoli v době činu, ale v době ukládání trestu.
21. Z pohledu shora naznačených východisek je především nezbytné konstatovat, že v dané věci není pochyb o tom, že dovolateli byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby stanovené §205 odst. 2 tr. zákoníku, když za uvedený trestný čin byl obviněný ohrožen trestem odnětí svobody od 6 měsíců do 3 let. Není také pochyb o tom, že při úvaze o druhu a výši trestu soud prvního stupně zohlednil §39 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, povahu a závažnost trestného činu, osobní, rodinné i majetkové poměry obviněného, jeho dosavadní způsob života, možnosti nápravy, přihlédl i k chování obviněného po činu. Hodnotil přitom polehčující a přitěžující okolnosti v jejich vzájemných souvislostech (viz body 13. – 15. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud vyřčené úvahy soudu prvního stupně považuje za podložené a stran jednotlivých závěrů ohledně výše uloženého nepodmíněného trestu nespatřuje žádné pochybení ze strany tohoto soud. Nad rámec shora uvedeného je třeba uvést, že soud prvního stupně, byť hodnotil doznání obviněného jistým způsobem obezřetně, tak k jeho doznání výslovně přihlédl jako k polehčující okolnosti [§41 písm. l) tr. ř.], takže tvrzení obviněného uplatněné v rámci podaného dovolání je liché. Stejně tak jako výrazně polehčující okolnost hodnotil náhradu způsobené škody [§41 písm. j) tr. ř.], když i objasnil, proč lítost obviněného nad spáchanou trestnou činností nepovažoval za zcela upřímnou (viz vyjádření poškozených), když i řádně vysvětlil, že ani jeho aktuální rodinná situace (péče o matku) nemůže vést k ignorování přitěžujících okolností ve smyslu §42 tr. zákoníku. V tomto směru soud prvního stupně výslovně odkázal na skutečnost, že obviněný má celkem 18 záznamů v rejstříku trestů, a to v rozhodující míře právě pro trestný čin krádeže, takže se jedná o speciálního recidivistu a na skutečnost, že obviněný spáchal více trestných činů a že si z trestné činnosti udělal způsob, jak si opatřovat prostředky k obživě. Soud druhého stupně se pak plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně stran uloženého trestu, když podle jeho názoru tento správně zhodnotil jak polehčující, tak i přitěžující okolnosti (viz bod 6. – 8. rozhodnutí soudu druhého stupně). Navíc i Nejvyšší soud si nemohl nevšimnout, že proti obviněnému byla v dané době vedena další trestní stíhání za majetkovou činnost, takže i z tohoto pohledu je třeba hodnotit tvrzenou snahu obviněného po nápravě.
22. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze konstatovat, že tento dovolací důvod nebyl naplněn, když jeho naplnění je vázáno na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.
23. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . “
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 2. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu