ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.1383.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1383/2021- 315
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2022 o dovolání obviněného M. P. , nar. XY v XY na Ukrajině, t. č. na Ukrajině, ukrajinský státní občan, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 67 To 229/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 33/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 14 T 33/2021, byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
dne 13. 2. 2021 v době od 19:00 hod. do 19:20 hod. na pozemku rodinného domu č. p. XY v ulici XY, XY, poté co mezi obžalovaným a poškozeným V. K., nar. XY, proběhl v domě slovní a fyzický konflikt, v úmyslu způsobit poškozenému vážné zranění, bodl poškozeného, který stál u vstupní branky na pozemek, kuchyňským nožem s čepelí o délce 21 cm do zevní části levého stehna a následně vedl nůž nahoru, čímž způsobil poškozenému hlubokou bodnořeznou ránu o délce 15 cm zasahující kůži, podkoží a svalovinu, což mělo za následek masivní zevní krvácení poškozeného s krevní ztrátou 700 až 800 ml a rozvojem šoku z vykrvácení, přičemž tento život ohrožující stav byl odvrácen včasnou lékařskou péčí, kdy zranění poškozeného muselo být chirurgicky ošetřeno a následně byl poškozený zejména po dobu prvních dvou týdnů výrazně omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí poraněného stehna a omezením hybnosti končetiny pro bolest, nemožností plného zatížení levé dolní končetiny hmotností těla, s potřebou odlehčování končetiny, tedy poškozenému způsobil těžkou újmu na zdraví pro poškození důležitého orgánu .
2. Za uvedený trestný čin uložil Obvodní soud pro Prahu 3 obviněnému podle §145 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 roků.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, IČ: 411 97 518, náhradu škody ve výši 69 102 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od právní moci rozsudku do zaplacení.
4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 14 T 33/2021, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 67 To 229/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest vyhoštění z území ČR na dobu 5 let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 67 To 229/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání do všech výroků z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel následně namítá nenaplnění skutkové podstaty uvedeného zločinu svým jednáním, tj. že způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví pro poškození důležitého orgánu. Obviněný poté poukazuje na podané odvolání (jednotlivé výpovědi svědků, nalezený nůž), kdy na základě nesrovnalostí a rozporů v odvolání uvedených navrhl vrácení věci prvoinstančnímu soudu a důkaz rekonstrukcí trestného činu. Takový důkaz však připuštěn nebyl a věc k novému řízení soudu prvního stupně vrácena rovněž nebyla.
6. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 14 T 33/2021, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 1 NZO 944/2021, nejprve shrnula průběh trestního řízení a předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje dovolatel od samého počátku trestního řízení. Veškeré námitky, které obviněný vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Následně přisvědčila názoru Městského soudu v Praze, že o vině obviněného svědčí především výpověď poškozeného podpořená výpovědí svědkyň H. a J., znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, když z důvodu skutečnosti, že všichni účastníci byli pod vlivem alkoholu, jednotlivé rozpory ve vylíčení detailních okolností spojených s činem samotným proto nemohly být přeceňovány a hodnoceny selektivně bez uvážení kontextu věci. Proto státní zástupkyně vyjadřuje souhlas se závěrem odvolacího soudu, že by do věci nepřinesl žádné nové skutečnosti návrh obhajoby na provedení rekonstrukce trestného činu s ohledem na alkoholové opojení všech aktérů.
8. V závěru podaného vyjádření státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání obviněného jako neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupkyně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
11. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu [od 1. 1. 2022 obsahově dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
15. Bez ohledu na shora naznačený závěr, lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, přestože dovolatel namítá nenaplnění skutkové podstaty trestného činu těžkého ublížení na zdraví. Byť by takové tvrzení zpravidla naplňovalo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak v projednávaném případě se jedná o námitku skutkovou, kterou nelze podřadit pod zvolený ani pod žádný jiný dovolací důvod, když obviněný tuto námitku uplatňuje prostřednictvím námitek skutkové podstaty (odkaz na rozpory ve výpovědích svědků). Obviněný totiž primárně vytýká soudům nižších stupňů především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když namítá vadná skutková zjištění, a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného se tedy fakticky týkají hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nikoliv nesprávného právního posouzení skutku. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu a nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod.
16. Bez ohledu na shora prezentovaný závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné konstatovat, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Tyto následně hodnotil jak jednotlivě, tak zejména v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., když odůvodnění jeho rozhodnutí odpovídá §125 odst. 1 tr. ř. Zde je potřebné akcentovat, že soud prvního stupně se v rámci odůvodnění rozsudku vypořádal s hodnocením všech provedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a důraz kladl na logické odůvodnění jejich vzájemných spojitostí, tím spíše, že všichni účastníci přítomni na místě činu byli pod vlivem alkoholu, když například obviněný měl naměřeno dokonce 2,54 ‰. Je nutno zdůraznit, že soud na základě provedeného dokazování následně dospěl k logickému závěru, že obviněný se trestné činnosti dopustil tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Z pohledu dovolacích námitek obviněného je třeba uvést, že jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišně než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1156/2019). Proto uplatněnou argumentaci nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Přestože, jak již bylo naznačeno, dovolací námitky nenaplňují zvolený dovolací důvod, pokládal Nejvyšší soud za potřebné na určité argumenty obviněného blíže reagovat. Jak již bylo naznačeno, zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu a hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, jak to vyžaduje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a v tomto směru lze pro stručnost poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (body 14. – 15. rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně plně ztotožnil, když ovšem zároveň rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které uplatnil obviněný v podaném odvolání a které jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (body 8. – 11. rozsudku soudu druhého stupně) a s obhajobou obviněného se tedy řádně vypořádal.
18. Obecně je nutno konstatovat, že soudy nižších stupňů si byly vědomy ztížené důkazní situace, neboť proti sobě stála tvrzení obviněného, který si ovšem podle své výpovědi ve vztahu ke vzniku zranění poškozeného nic nepamatoval, proti výpovědi poškozeného a dalších svědků, kteří byli rovněž výrazně podnapilí. Soudy se však z pohledu Nejvyššího soudu řádně vypořádaly s určitými rozpory ve výpovědích svědků a zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností. Vina obviněného byla prokázána zejména z výpovědi poškozeného a svědkyně H., a částečně zprostředkovaně svědkyně J., jejichž popisu děje odpovídá i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Uvedené důkazy spolu ve stěžejních aspektech korespondovaly a vzájemně se doplňovaly, a ve svém celku byly podkladem k prokázání viny obviněného bez důvodných pochybností. Skutečnost, že vznikl určitý rozpor v tom, kdo volal na číslo 158, je vysvětlitelná v prvé řadě již uvedenou opilostí a současně i šokem poškozeného z množství ztracené krve (šok potvrzuje i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství). Současně Nejvyšší soud zjistil, že v předmětnou dobu bylo voláno nejen na číslo policie 158 (č. l. 157), ale rovněž na číslo záchranné služby 155 (č. l. 159), kdy v jednom případě zřejmě volala svědkyně J. a v druhém svědkyně H. Ve vztahu k námitce dovolatele o nevrácení věci soudu prvního stupně a nenařízení rekonstrukce, tj. důkazního prostředku spočívající v obnovení situace a okolností, za kterých byl trestný čin spáchán, lze uvést, že k tomuto důkaznímu návrhu se dostatečně vyjádřil soud druhého stupně v bodě 10. rozsudku, s jehož závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje. S ohledem na množství zkonzumovaného alkoholu a naměřené hodnoty alkoholu v krvi svědků i obviněného, by rekonstrukce nepřinesla do věci nové skutečnosti. Je tedy nepochybné, že soud druhého stupně se s tímto návrhem na doplnění dokazování řádně vypořádal. Proto se nemůže jednat o tzv. opomenuté důkazy ve smyslu judikatury Ústavního soudu, což nakonec ani obviněný nenamítá.
19. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný.
20. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . “
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu