ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.462.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 462/2022- 472
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2022 o dovolání obviněného T. J. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 11. 2020 č. j. 6 To 209/2020-418, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 189/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 11. 2020 č. j. 6 To 209/2020-418 ve výroku jímž podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Z. S., nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 279.751 Kč. Současně se zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 2 tr. ř. a §265 tr. ř. se poškozená Z. S., nar. XY, bytem XY, odkazuje s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v podobě ztížení společenského uplatnění na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Obviněný T. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 10. 2019 č. j. 9 T 189/2017-363 uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za to byl podle téhož ustanovení tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným: Z. S., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 354.241 Kč, a Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně Slezská Ostrava, Michálkovická 108, škodu ve výši 17.015 Kč. Poškozená Z. S. byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 18. 11. 2020 č. j. 6 To 209/2020-418 podle §258 odst. 1 písm. b), e) a f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. pak obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 1. 1. 2017 v době kolem 4.00 hodin v XY při návratu ze silvestrovské oslavy ulicí XY pod vlivem požitých alkoholických nápojů v hádce o klíče od bytu obviněného nejprve uhodil rukou do obličeje svou tehdejší přítelkyni poškozenou Z. S., narozenou XY, které začala téci ze rtu krev, následně společně došli ke vchodu do bytového domu č. p XY, kde se opět hádali kvůli klíčům od bytu, a během toho obviněný do poškozené strkal, až ji shodil na zem, poté společně vešli do bytu obviněného ve 3. patře domu, kde poškozená chtěla zůstat a vyspat se, avšak obviněný trval na tom, že poškozená ihned odejde z bytu pryč, a když poškozená na jeho požadavky nereagovala, tak ji ležící uchopil za vlasy a odtáhnul pryč z pohovky do předsíně, kdy ji opakovaně udeřil otevřenou dlaní i pěstí do hlavy, rukou, trupu a zad a opakovaně ji do stejných částí těla kopnul nohou ve sportovní obuvi, a v napadání ustal až poté, co křik poškozené přivolal sousedy, kteří bouchali na vstupní dveře bytu, čímž poškozené způsobil kontuzi hlavy, hematom pod levým okem, otřes mozku, distorsi krční páteře, mnohačetné podlitiny v oblasti obou paží, zhmoždění dolní části zad a pánve, a následkem napadení dále poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní projevovala v nekontrolovatelně zvýšeném vnitřním napětí, zaujetím obsahu myšlení fragmenty traumatizujícího děje, tzv. flashbacky, zúžením rozsahu pozornosti na ohrožující podněty, zvýšenou citlivostí na hluk, ostražitostí, excitabilitě sekundárně zvýšenou unavitelností, poruchami spánku s paraspánkovými fenomény a celkově sníženou odolností vůči běžné psychosociální zátěži, čímž byla poškozená citelně omezena v běžném způsobu života po dobu nejméně do 16. 3. 2017 tím, že trpěla poruchami spánku, trvalou únavou a zvýšenou citlivostí na vnější podněty, úzkostným syndromem spojeným s omezením vycházení, styku s jinými osobami apod., což vyžadovalo nutnost dlouhodobé medikace .
Za to byl obviněný podle §145 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným: Z. S., nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu a to bolestné ve výši 74.490 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 279.751 Kč, a Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně Slezská Ostrava, Michálkovická 108, škodu ve výši 17.015 Kč.
Tento rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v nezdůvodněném a netransparentním závěru o naplnění subjektivní stránky stíhaného zločinu, ohledně níž absentují právní úvahy odvolacího soudu, a rovněž pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a následkem v podobě těžké újmy na zdraví v psychické oblasti. Soud prvního stupně dovodil spáchání zločinu v přímém úmyslu ve vztahu k somatickým následkům jednání, kterými ale nebyly naplněny znaky uvedeného zločinu. Právní kvalifikaci skutku odvíjel od délky pracovní neschopnosti poškozené mající původ v posttraumatické stresové poruše. Odvolací soud pak dospěl ke stejnému závěru o naplnění přímého úmyslu, avšak neuvedl, k jakému konkrétnímu následku u poškozené měl přímý úmysl obviněného směřovat. U následku posttraumatické stresové poruchy odvolací soud dovodil z jednání obviněného minimálně nepřímý úmysl, když měl být obviněný srozuměn s tím, že u napadeného člověka mohou vzniknout i jiná než fyzická zranění. Jedná se o zjednodušený závěr, který je de facto citací právní věty, aniž by jej odvolací soud zdůvodnil. Obviněný nikdy neměl v úmyslu fyzickým napadením poškozené způsobit újmu v psychické oblasti, natož těžkou újmu. Neměl ani takové odborné znalosti, že stíhaný skutek může vést k rozvinutí takového specifického onemocnění. Obviněný popírá, že by vůči poškozené jednal surově či se zvýšenou intenzitou. Intenzivní napadání poškozené konstatované odvolacím soudem je v rozporu s celkovou dobou léčení morfologických poranění, která trvala do 17. 1. 2017 s omezením, spíše však znesnadněním v obvyklém způsobu života, s tupým charakterem všech poranění a se střední intenzitou napadení.
V další části svého dovolání obviněný napadl výrok o náhradě nemajetkové újmy, konkrétně ve způsobu vyčíslení bolestného a ohledně nesprávného stanovení ztížení společenského uplatnění poškozené, ke kterému ve skutečnosti nedošlo a byla stanovena v rozporu s §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”).
Bolestné vyčíslené odvolacím soudem je podle dovolatele v souladu s částí B. Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle §2958 občanského zákoníku) - (dále jen „Metodika Nejvyššího souduˮ) a ustanovením §2958 obč. zák. jen do výše 19.312 Kč představující tzv. tělesné bolestné. Obviněný pak za nesprávné, nedůvodné a nepřezkoumatelné považuje ve zbytku přisouzené bolestné ve výši 55.178 Kč. Mohlo by se jednat o dílčí nárok přestavující další nemajetkovou újmu, k jejíž náhradě nelze přistoupit podle sazeb bodového ohodnocení bolesti v části B. Metodiky, jak učinil odvolací soud. Ten převzal zjištění soudního znalce MUDr. Petra Ročka, který takové psychické bolestné zdůvodnil tím, že byť není nikde uvedeno ohodnocení psychického bolestného, ale je přitom možné je vykázat, tak je proto zvykem za tímto účelem použít traumatický šok T 794 ohodnocený 200 body. Podle dovolatele je ale určení výše této nemajetkové psychické újmy na úvaze soudu podle zásad slušnosti, nikoli matematickým výpočtem, jak se stalo v nyní posuzovaném případě.
Dovolatel má též za to, že pokud mu krajský soud uložil nahradit poškozené 279.751 Kč za ztížení společenského uplatnění, tak k němu ve skutečnosti nedošlo a tato náhrada jí byla přiznána v rozporu s §2958 obč. zák. Její nedůvodnost namítal již v předchozím řízení, avšak odvolací soud na to nijak nereagoval. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že u poškozené Z. S. poškození zdraví nevyvolalo překážku lepší budoucnosti, takže ke ztížení společenského uplatnění u ní nedošlo. Náhrada tohoto dílčího nároku tak byla poškozené přiznána neoprávněně.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 11. 2020 sp. zn. 6 To 209/2020 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že výhrady týkající se absence subjektivní stránky činu a příčinné souvislosti mezi jednáním a zjištěným následkem považuje za nedůvodné. Nelze pochybovat o vzniku posttraumatické stresové poruchy jako znaku těžké újmy na zdraví, která byla zjištěna v souladu s judikaturou (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 29/2018 Sb. rozh. tr. a č. 13/2019 Sb. rozh. tr.) a nastala v důsledku napadení ze strany obviněného. Pakliže by obviněný poškozenou nenapadl, nedošlo by ani k těžké újmě na zdraví poškozené. Příčinný vztah, zpochybněný obviněným, je tedy dán bez jakékoliv pochybnosti, tudíž objektivní stránka nedostatky netrpí. Státní zástupce shledal jako správně posouzené i zavinění obviněného, když jeho útok vůči poškozené byl úmyslným aktem, což vyplývá přímo z povahy věci. Úmysl obviněného zahrnoval i možné způsobení těžké újmy na zdraví poškozené, neboť obviněný ji mj. opakovaně udeřil pěstmi do různých částí těla, a to do hlavy, též ji kopal do různých částí těla, čímž jí způsobil mj. kontuzi hlavy, hematom, podlitiny, otřes mozku, distorsi krční páteře, či zhmoždění dolní části zad a pánve. Poškozená přitom byla vůči útoku v podstatě zcela bezbranná, jako žena se stěží mohla efektivně bránit. Obviněný měl jasnou fyzickou převahu, kromě toho poškozená jako tehdejší partnerka obviněného musela být jeho surovým útokem zaskočena, nemohla se na něj efektivně připravit, a to ani psychicky, tedy nemohla se účinně bránit. Každému člověku, a tedy i obviněnému, je přitom známo, že opakované údery pěstí a kopy směřující mj. do oblasti hlavy v podstatě bezbranné, fyzicky slabší osoby, nezpůsobilé se efektivně bránit, přibývajícími zraněními, bolestí a strachem stále více fyzicky oslabované, mohou snadno přivodit závažná zranění doprovázená nezřídka trvalými následky. Každý běžný člověk současně ví, a není k tomu třeba lékařského vzdělání ani nějaké zvláštní zkušenosti, že surový fyzický útok může mít vážné dopady nejen na tělesné zdraví napadeného člověka, nýbrž i na jeho duševní stav v podobě vyvolání psychických útrap. To platí tím spíše, je-li agresorem osoba blízká, od které běžně nelze surové napadení očekávat, což činí napadení intenzivnějším a ještě více frustrujícím zážitkem. V nyní posuzovaném případě tyto okolnosti byly umocněny tím, že se tak stalo v uzavřeném bytě, tedy bez možnosti snadno uprchnout. Obviněný, vědom si těchto skutečností, přitom nemohl počítat s žádnou konkrétní okolností, která by mohla možnému negativnímu následku na fyzickém či psychickém zdraví poškozené zabránit. Žádná taková okolnost, na kterou by mohl spoléhat, že k závažné újmě na zdraví nedojde, nebyla zjištěna, což odpovídá minimálně nepřímému úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak správně zdůraznil krajský soud. Úmysl přitom není vyloučen tím, že obviněný neměl přesnou představu o povaze zdravotní újmy. Zavinění nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákoníku předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 1501/2018). V řešeném případě přitom obviněný nepochybně měl alespoň přibližnou, obecnou představu o tom, že poškozené může na fyzickém či duševním zdraví závažně ublížit.
Neobstojí ani výtky obviněného ve vztahu k výroku o přiznání náhrady nemajetkové újmy, neboť výrok odvolacího soudu týkající se bolestného i náhrady za ztížení společenského uplatnění má oporu ve znaleckém posudku MUDr. Ročka. Předmětný znalecký posudek netrpí vadami, takže odvolací soud nepochybil, pokud o něj výrok o náhradě nemajetkové újmy opřel.
Navrhl proto, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání [viz §265r odst. 1 písm. a) či c) tr. ř.] jako neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, neboť k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.
Obviněný T. J. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Pouze s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. II. ÚS 289/22 je konstatováno, že dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), obhájcem (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně převážně splňovalo formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které se opírá, lze podřadit pod dovolací důvod, na který je v něm odkazováno. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že v průběhu dovolacího řízení byl trestní řád novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., a to mimo jiné v tom směru, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změnám v systematice ustanovení §265b tr. ř. Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nyní nově zařazen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř, přičemž jejich znění jsou identická. Obviněný dovolání sice podal ještě před touto novelizací trestního řádu, ale nebylo důvodu nevycházet již ze znění současného.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř . je možné namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
První část dovolacích námitek obviněného zaměřených na vady subjektivní stránky stíhaného zločinu bylo nutno odmítnout.
Nejprve je však třeba prohlásit, že dovolací soud nereagoval na argumentaci dovolatele namířenou proti úvahám soudu prvého stupně v daném směru. Je tomu proto, že jeho rozsudek byl kompletně zrušen rozhodnutím soudu odvolacího a byl nahrazen jeho vlastním rozsudkem, proti němuž dovolání mohlo být a také bylo podáno. Odvolací soud pak v bodě 9 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se ztotožnil s právní kvalifikací jednání obviněného, jak ji před tím užil soud prvého stupně. V předchozím průběhu soudního řízení totiž bylo prokázáno, že obviněný svým jednáním spočívajícím ve fyzickém napadení poškozené této způsobil těžkou újmu na zdraví v podobě psychických potíží. Zjištěná posttraumatická stresová porucha splňuje kritéria těžké újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, kdy poškozená byla z tohoto důvodu po delší dobu (přesahující 6 týdnů) citelně omezena ve svém běžném denním životě v důsledku psychických potíží, které soud podrobně popsal na jiném místě odůvodnění svého rozsudku, konkrétně v jeho bodě 8. Odvolací soud dále zdůraznil, že obviněný poškozenou napadl velmi surovým způsobem a chtěl jí ublížit. Ve vztahu k později vzniklým psychickým následkům, které u poškozené v důsledku předchozího násilného jednání obviněného skutečně nastaly, soud u obviněného dovodil nejméně nepřímý úmysl /§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku/, jelikož v daných souvislostech musel být minimálně srozuměn s tím, že u napadeného člověka mohou vzniknout i jiná, než fyzická zranění.
Z takto naznačených úvah plyne, že odvolacím soudem kvalifikovaný nepřímý úmysl obviněného podle §15 písm. b) tr. zákoníku ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozené ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku v podobě vyvolání posttraumatické stresové poruchy byl posouzen správným způsobem. Obviněný na poškozenou, jako jeho tehdejší přítelkyni, zaútočil ve stavu její opilosti v momentě, když usínala. Stalo se tak v uzavřeném prostoru jimi společně obývaného bytu, který obviněný zamkl a neumožnil z něj poškozené uniknout, ač se o to snažila. Utekla až po intervenci sousedů, po výkřicích poškozené o pomoc, když jí z bytu obviněný propustil až na jejich nátlak. Obviněný, tím spíše jako vysokoškolsky vzdělaný jedinec, musel počítat s tím, že opakovanými údery a kopy zejména směřovanými na oblast hlavy poškozené, kde jsou uloženy životně důležité orgány, jí může způsobit nejenom závažná fyzická zranění, ale i duševní obtíže v podobě psychických útrap. V tomto posuzovaném případě pak znásobené okolnostmi, kdy poškozená byla napadena svým partnerem, tedy pro ni osobou blízkou, od něhož útok nečekala. V dané konkrétní chvíli byla oslabena svou opilostí a ospalostí, obviněného nadto ani nijak nevyprovokovala. Obviněný tak útočil proti bezbranné, fyzicky slabší osobě, které úmyslně znemožnil přivolat pomoc a utéci z uzamčeného bytu, kde se oba nacházeli. V takovém případě obviněný musel být srozuměn s tím, že jeho fyzický atak za podmínek, které vytvořil, jež poškozená nemohla ovlivnit, u ní může vyvolat i psychické obtíže, které byly znalecky potvrzeny v podobě posttraumatické stresové poruchy. Argumentuje-li obviněný trváním morfologických zranění do 17. 1. 2017, nemá tato skutečnost vliv na posouzení jeho úmyslného zavinění ve vztahu k těžké újmě na zdraví poškozené, neboť ta je spatřována v jejích psychických útrapách, a nikoli ve způsobení samotných fyzických zranění. Namítaného nesprávného právního posouzení pokud jde o subjektivní stránku stíhaného zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku v podobě nepřímého úmyslu ve smyslu §15 písm. b) tr. zákoníku se tak odvolací soud nedopustil.
Pokud jde o vznesenou námitku obviněného ohledně nedostatečného posouzení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a způsobeným následkem, tak tuto nebylo ze strany dovolacího soudu důvodné přezkoumávat, jelikož ji obviněný nijak nekonkretizoval, ač tak byl povinen ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. učinit a tím vymezit rozsah dovolacího přezkumu. Pakliže ji tímto způsobem nevymezil, Nejvyšší soud nebyl oprávněn, ale ani povinen tak učinit za něj a tím dotvářet jeho dovolací argumentaci.
Zbývající výtky obviněného směřující proti nesprávnosti adhezního výroku odvolacího soudu lze považovat za námitky právního charakteru v podobě nesprávného hmotněprávního posouzení v intencích ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Blíže k nim lze uvést následující.
Odvolací soud v bodě 13 odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že se poškozená v předchozím průběhu řízení připojila s návrhem na náhradu nemajetkové újmy spočívající v bolestném a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 354.241 Kč, když k tomu doložila znalecký posudek vypracovaný znalcem MUDr. Petrem Ročkem. Znalec vyčíslil bolestné částkou 74.490 Kč s ohodnocením 270 bodů při hodnotě bodu za rok 2017 ve výši 275,89 Kč. Odvolací soud konstatoval, že tento znalec postupoval v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vyhlášenou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (R 63/2014). Dále citoval ustanovení §2958 občanského zákoníku, podle něhož platí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění . Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V dané věci bylo podle odvolacího soudu nepochybné, že poškozené nárok vyvažující plně vytrpěné bolesti náleží. Poškozená trpěla posttraumatickou stresovou poruchou a předpokladem jejího vzniku je tzv. traumatický šok, jak uvedl znalec, kterým je tato porucha diagnostikována. Je logické, že znalec vycházel při ohodnocení z této diagnostiky, byť nebyla v době vypracování znaleckého posudku MUDr. Petra Ročka posttraumatická stresová porucha znalecky potvrzena. Nárok na náhradu nemajetkové újmy v podobě ztížení společenského uplatnění a její výše 279.751 Kč má podle odvolacího soudu oporu ve znaleckém posudku MUDr. Ročka, Metodice Nejvyššího soudu a ustanovení §2958 obč. zák. a jeho celkové ohodnocení odpovídá všem zákonným předpokladům pro stanovení takové náhrady. Činem obviněného byla snížena kvalita života poškozené, bylo třeba přihlédnout i k intenzitě a trvání jí vzniklého nepříznivého následku a omezené samostatnosti. Stanovená náhrada je adekvátní i s ohledem na věk poškozené a zohledňuje i vznik újmy bez jejího přičinění a navíc úmyslným jednáním obviněného.
K tomu je nejprve nutno poznamenat, že odvolací soud podle §228 odst. 1 tr. ř. přiznal poškozené nárok na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění v jí požadované výši. Vycházel přitom toliko ze znaleckého posudku MUDr. Ročka předloženého poškozenou, když konstatoval, že jeho závěry jsou v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu a ustanovením §2958 obč. zák. Bližší úvahy o důvodnosti přiznání takového nároku poškozené na uplatněnou náhradu imateriální újmy a její konkrétní výši však v odůvodnění jeho rozsudku absentují.
Zde je třeba připomenout, že trestní soud je povinen v intencích ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. odůvodnit i výrok o náhradě škody, nemajetkové újmy či bezdůvodného obohacení tak, že rozsah, v němž je třeba takový výrok odůvodnit, by měl být zásadně srovnatelný s rozsahem, v jakém by o něm rozhodl soud v občanskoprávním řízení, neboť adhezní řízení ve své podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení o takovém nároku, v němž by jej poškozený byl jinak nucen uplatnit. Trestní soud má v adhezním řízení povinnost postupovat co do odůvodněnosti svého rozhodnutí ve smyslu §228 odst. 1 či §229 odst. 1 nebo 2 tr. ř. se stejnou péčí jako civilní soud, který rozhoduje o náhradě škody ve věcech občanskoprávních (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2012 sp. zn. III. ÚS 2954/11). Ve sporu o náhradu škody na zdraví, popřípadě nemajetkové újmy jsou kladeny zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí tak, aby z něj bylo patrné, jak soud dospěl k závěru, který vyslovil ve výrokové části, jakými úvahami byl při tom veden, zejména jaká kritéria hodnotil a zda a nakolik je promítl do svého rozhodnutí. U náhrady za ztížení společenského uplatnění je zapotřebí, aby soud přehledně a srozumitelně vyložil, z jakého bodového ohodnocení vyšel, jak vysoký násobek základní náhrady při mimořádném zvýšení považuje za přiměřený a jaká je výsledná částka, kterou ukládá žalovanému zaplatit (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 20. 9. 2012 sp. zn. 25 Cdo 1038/2011).
Uvedené požadavky kladené na posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy a kvalitu adhezního výroku o náhradě nemajetkové újmy odvolací soud nesplnil. V konkrétní rovině nijak nezdůvodnil, proč přiznal znalcem vyčíslený nárok poškozené na bolestné ve výši 270 bodů - konkrétně tělesného bolestného ve výši 70 bodů a psychického bolestného ve výši 200 bodů představující diagnózu Traumatický šok (T794), pod níž podřadil posttraumatickou stresovou poruchu, byť tato nemá samostatné bodové ohodnocení plynoucí z Metodiky Nejvyššího soudu. Přitom kategorie T794 Traumatického šoku (bezprostřední, opožděný) je v Metodice zařazena do skupiny T70 zahrnující účinky tlaku vzduchu a vody. Tudíž nezdůvodnil, proč klasifikace poškození zdraví nemající žádnou souvislost s utrpěním posttraumatické stresové poruchy poškozené způsobené těžkým ublížením na jejím zdraví obviněným, má být užita v nyní posuzovaném případě.
Pokud zjištěné psychické zdravotní obtíže poškozené, které vznikly v příčinné souvislosti se souzeným jednáním obviněného, představovaly toliko dočasnou zátěž poškozené a postupně vymizely, mohly být posouzeny jako nemajetková újma v podobě psychického bolestného. Metodika Nejvyššího soudu však k náhradě nemajetkové újmy na zdraví v části B nemá samostatnou bodovou položku pro tuto diagnózu. Stejně jako v obdobné trestní věci, kterou se Nevyšší soud v minulosti též zabýval v souvislosti s nesprávným stanovením nároků jiné poškozené na náhradu nemajetkové újmy, soud může uvážit, zda takovou újmu, která pojmově pod bolest spadá, ocení analogicky v intencích nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, používané v pracovněprávních vztazích, které stanoví ve své Příloze 1. nazvané Počty bodů pro ohodnocení bolesti pro jednotlivá poškození zdraví způsobená pracovním úrazem, pro položku č. 22 jako akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm, které je ohodnoceno 100 - 200 body (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019 sp. zn. 6 Tdo 1309/2019, publ. pod č. 39/2020 Sb. rozh. tr.). Případně bylo nutno zvážit, zda tyto psychické potíže splňují nárok na tzv. další nemajetkovou újmu vyvolanou těžkým ublížením na zdraví, pokud soud posoudí, v čem spočívá, jak se projevuje a jakou má pro poškozenou závažnost. Za předpokladu, že by psychické obtíže u poškozené přerostly v trvalý následek, musí být zahrnuty do náhrady za ztížení společenského uplatnění. Výši náhrady nemajetkové újmy spočívající ve ztížení společenského uplatnění lze stanovit, jakmile se po ublížení na zdraví a případném léčení fyzických a psychických následků u poškozeného ustálí jeho zdravotní stav natolik, že lze určit, zda a jaké nepříznivé následky ublížení na zdraví zanechalo, tedy zda a v jakém rozsahu u něho došlo ke ztížení společenského uplatnění.
Ztížení společenského uplatnění představuje do budoucna trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života. Jedná se např. o vynucenou změnu profesní kariéry, omezení ve sportovním vyžití (a v trávení volného času vůbec), ztrátu sociálních kontaktů, nemohoucnost a s tím spojenou odkázanost na pomoc jiných (s pocitem vynucené vděčnosti) apod. Východiskem jsou aktivity a styl života konkrétního postiženého před ublížením na zdraví a jeho posouzení v porovnání se stavem, který se ustálil po proběhnuvší léčbě. Jde tedy o to, že se zde projevují určité trvalé následky, které mají negativní vliv na další život postiženého a představují překážku pro jeho další životní dráhu. Trvalé následky mohou mít podobu fyzickou i psychickou, lze mezi ně řadit například různé formy zohyzdění, ztrátu smyslu, ztrátu končetiny, fantomovou bolest po amputaci, omezení hybnosti, ztrátu reprodukční schopnosti, močovou inkontinenci, jizvy po popáleninách či operacích, depresivní či paranoidní stavy, ale též zmenšenou šanci najít partnera, uzavřít sňatek a založit rodinu apod. (srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1703 - 1716: P. Bezouška).
Shora naznačené úvahy nezbytné k diferenciaci uplatněných jednotlivých nároků poškozené na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění a stanovení výše konkrétních částek jim odpovídajících však v napadeném rozsudku odvolacího soudu zcela absentují, tedy není z něj vůbec patrné, v čem odvolací soud spatřoval ztížení společenského uplatnění poškozené jako předpoklad přiznání nároku na jeho odčinění. Adhezní výrok odvolacího soudu je proto v tomto směru nedostatečně přezkoumatelným. V tomto kontextu je nutno připomenout, že mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky je nesprávným použitím Metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci §2958 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2843/2020). Ze znaleckého posudku MUDr. Ročka nijak nevyplývá, zda ztížení společenského uplatnění poškozené podle něj plyne z jejích fyzických zranění či z posttraumatické stresové poruchy. Tento znalec se nezabýval ani tím, zda omezení v životě poškozené takovou zjištěnou psychickou poruchou představuje trvalé vymizení či omezení aktivit a participací poškozené popsaných v Metodice Nejvyššího soudu tak, aby vůbec mohla být za ztížení společenského uplatnění považována. Neuvádí, jak dlouho zjištěná posttraumatická stresová porucha trvala, v jaké intenzitě a za jak dlouhé období poškozené náleží znalcem vypočtená částka ztížení společenského uplatnění ve výši 279.751 Kč. Pakliže znalecký posudek MUDr. Ročka vykazoval takto naznačené vady, měl se tím spíše odvolací soud zabývat důvodností nároku poškozené na náhradu za ztížení společenského uplatnění a současně zhodnotit, zda diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha jím přisouzeným způsobem jako nárok na psychické bolestné nepředstavuje duplicitně přiznaný nárok na náhradu nemajetkové újmy zároveň přisouzený v podobě ztížení společenského uplatnění.
Odvolací soud sice v bodě 13 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že činem obviněného byla snížena kvalita života poškozené, a bylo třeba podle něj přihlédnout i k intenzitě a trvání jí vzniklého nepříznivého následku a omezené samostatnosti, avšak nijak nevymezil, v čem byla snížena kvalita života poškozené, jaká byla intenzita a trvání nepříznivých následků v podobě posttraumatické stresové poruchy a omezené samostatnosti, tak, aby bylo možno určit, jaký rozsah náhrady za ztížení společenského uplatnění poškozené náleží. Jako vnitřně rozporné je nutno označit konstatování odvolacího soudu spočívající v tom, že je logické, že znalec vycházel při ohodnocení z diagnostiky traumatický šok (T 794 Metodiky), byť nebyla v době vypracování znaleckého posudku MUDr. Petra Ročka posttraumatická stresová porucha znalecky potvrzena. Znalecký posudek MUDr. Petra Ročka byl vypracován dne 24. 1. 2018, tedy více jak rok od předmětného fyzického napadení poškozené. Tento znalec ve svém posudku dovodil, že u poškozené se postupně rozvinula posttraumatická stresová porucha, která měla v době vypracování posudku odeznívající charakter (č. l. 179 verte), kterou diagnostikoval na základě lékařských zpráv, pozorováním a rozhovorem (č. l. 177 verte), v jiné části posudku pak v kontrastu s tím uvedl, že v době vypracování posudku byla poškozená bez nálezu (č. l. 179). Dále definoval posttraumatickou stresovou poruchu, vymezil její diagnostiku a ohodnotil konkrétními částkami tělesné a psychické bolestné včetně ztížení společenského uplatnění, přičemž připojil z části D. Technické části Přehled domén, které ohodnotil.
Z Metodiky v části D. Technické části bod I. však plyne, že zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, lze považovat za ustálený až po skončení kontinuálně probíhající léčby předpokládaného vývoje následků zdravotního poškození. Za datum ustálení zdravotního stavu poškozené považoval MUDr. Roček den 11. 1. 2018, což je v rozporu s jeho shora uvedenými závěry, pokud uvedl, že posttraumatická stresová porucha teprve odeznívá a zároveň byla v době jeho posuzování poškozená bez nálezu. Tedy nedošlo z jeho strany k posouzení psychického zdravotního stavu poškozené zcela jednoznačně až po jeho ustálení.
Existenci posttraumatické stresové poruchy poškozené posléze potvrdila jiná ve věci přibraná znalkyně MUDr. Jana Zmeková, která vypracovala znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 14. 3. 2019 (č. l. 297-311). Její závěry ohledně trvání posttraumatické stresové poruchy poškozené zohlednil odvolací soud toliko v části týkající se úvah o přezkumu správnosti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v bodě 8 odůvodnění napadeného rozsudku, ale nikoli ve vztahu k adheznímu výroku. Zde odvolací soud uvedl, že ze znaleckého posudku a výpovědi MUDr. Jany Zmekové plyne, že posttraumatická stresová porucha poškozené trvala v období od ledna do poloviny dubna 2017 a dále v odeznívající intenzitě do června 2017 a dále v krátkodobých situačních relapsech nejméně do poloviny listopadu 2017, přičemž poprvé se poškozená se svou matkou dostavila do dětské psychiatrické ambulance v XY dne 19. 1. 2017, kdy byla stanovena diagnóza posttraumatické stresové poruchy, která byla při dalších kontrolách potvrzována. Tato psychická porucha poškozenou omezovala v běžném způsobu života do 16. 3. 2017 a projevovala se nekontrolovatelně zvýšeným vnitřním napětím, tzv. flashbacky, zúžením rozsahu pozornosti na ohrožující podněty, zvýšenou citlivostí na hluk, ostražitostí, excitabilitou, zvýšenou unavitelností, poruchou spánku a celkově sníženou odolností vůči běžné psychosociální zátěži. Poškozená trpěla poruchami spánku, trvalou únavou a zvýšenou citlivostí na vnější podněty, úzkostným syndromem spojeným s omezením vycházení, styku s jinými osobami a její stav vyžadoval nutnost dlouhodobé medikace.
Ze shora uvedeného plyne, že oba ve věci působící znalci MUDr. Roček i MUDr. Zmeková se shodli, že indikovaná posttraumatická stresová porucha u poškozené trvala od 19. 1. 2017 do poloviny dubna v intenzivnější podobě, posléze odeznívala do června 2017, v krátkodobých situačních relapsech pak nejméně do poloviny listopadu 2017, přičemž MUDr. Roček ke dni zpracování svého posudku dne 24. 1. 2018 tuto poruchu u poškozené neshledal, na druhou stranu pak v rozporu s tím uvedl, že tato porucha v době vypracování jeho znaleckého posudku doznívá. Znalkyně MUDr. Zmeková ve svém znaleckém posudku na č. l. 308 konstatovala, že události, které jsou předmětem soudního řízení, skončily pro posuzovanou významným psychickým diskomfortem, který se rozvinul do úplného příznakového okruhu posttraumatické stresové poruchy, vyžádal si dočasnou pracovní neschopnost a ambulantní psychiatrickou léčbu, avšak v době vypracovaní posudku této znalkyně nejsou prokazatelné trvalé ani chronifikované následky. Negativní prožitky ze vztahu s obviněným se nepromítají do dalších sociálních vztahů poškozené, ani do jejího profesního či společenského života. Nedošlo k osvojení postojů naučené bezmocnosti nebo rezignace. Z takto posouzené doby trvání duševních útrap poškozené plyne, že touto poruchou poškozená trpěla intenzivněji 2 měsíce, odeznívala v průběhu dalších 4 měsíců a situačně relapsovala do poloviny listopadu 2017 a pak vymizela. Jedná se proto celkově o dobu trvání v podobě 2, respektive 6 či 10 měsíců. Trvale nepříznivé následky, představující překážku lepší budoucnosti poškozené proto nebyly v této trestní věci nijak zjištěny. Odvolací soud proto neměl skutkový podklad pro přiznání nároku poškozené na náhradu ztížení jejího společenského uplatnění, které nebylo prokázáno ani ve formě omezení či vymizení aktivit a participací stanovené Metodikou Nejvyššího soudu.
Pokud odvolací soud v této důkazní situaci přiznal poškozené tento dílčí nárok na náhradu imateriální újmy, dopustil se jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítaného dovolatelem a v této části je jeho dovolání důvodné.
Přes takto zjištěná pochybení adhezního výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud konstatuje, že poškozenou je nutno vnímat rovněž jako zvlášť zranitelnou oběť ve smyslu §2 odst. 4 písm. d) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, tedy jako oběť trestného činu, který zahrnoval násilí. Nebylo by proto korektní, aby z důvodu zjištěných nedostatků ve znaleckém posudku MUDr. Ročka a v postupu nalézacího a odvolacího soudu při plnění svých povinností řádně odůvodnit adhezní výrok ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř., byla poškozená v dovolacím řízení s celým svým uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění odkázána ve smyslu §265m odst. 2 tr. ř. a §265 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Tím spíše, pokud soudy nižších stupňů měly ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř. dostatek podkladů, aby rozhodly o nároku poškozené na bolestné.
Z trestního spisu plyne, že poškozená řádně a včas v hlavním líčení konaném dne 30. 1. 2018 uplatnila nárok na náhradu bolestného za 270 bodů ve výši 74.490 Kč. Odkázala na závěry znaleckého posudku MUDr. Ročka, který tělesné bolestné ohodnotil diagnózou S0600 otřes mozku 20 bodů, S134 zhmoždění krční páteře 30 bodů a S 400 zhmoždění paže 20 bodů a psychické bolestné v podobě posttraumatické stresové poruchy jako T 794 traumatický šok ohodnocený 200 body (č. l. 172).
Ve vztahu k fyzickému bolestnému bylo možné plně přiznat poškozenou uplatněné bodové ohodnocení 70 bodů bez dalšího, neboť bylo stanoveno správně. V této souvislosti bylo možno uvažovat ještě o Zhmoždění dolní části zad a pánve (poškození S300 ohodnocené 20 body odpovídající hematomu na přechodu hrudní a bederní páteře popsané soudním znalcem MUDr. Miroslavem Hirtem, CSc.), avšak takový nárok poškozená nevznesla, nebylo jí proto možno přiznat více, než sama požadovala.
U psychického bolestného pak nelze přiřadit diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchu přímo ke konkrétnímu poškození stanovenému Metodikou Nejvyššího soudu ohodnocenému podle části B. Přehled bolesti (sazby bodového ohodnocení), neboť ji neobsahuje. Nelze však souhlasit s obviněným, že nebylo možné jej bodově ohodnotit stejně jako fyzické bolestné. V případě, kdy v přehledu bolesti chybí pro některý typ poškození tomu odpovídající položka, použije se pro výpočet bodového ohodnocení ta, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození. Tedy nabízí se MUDr. Ročkem uplatněné poškození Traumatického šoku (T794), pod nějž podřadil posttraumatickou stresovou poruchu, která je ohodnocena 200 body. Současně lze přihlédnout k analogickému vodítku plynoucímu z nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, používané v pracovněprávních vztazích, které v Příloze č. 1. Počty bodů pro ohodnocení bolesti pro jednotlivá poškození zdraví způsobená pracovním úrazem upravuje položku č. 22, jako akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm, za nějž lze považovat i posttraumatickou stresovou poruchu. Tato položka je ohodnocena 100 - 200 body. Pro zhodnocení tohoto bodového rozpětí lze posoudit následující okolnosti nyní posuzovaného případu.
Poškozená měla v době útoku obviněného - svého partnera, 22 let, tedy byla na počátku jejího partnerského života, kdy se postupně učí, jak čelit nástrahám možných negativních vlivů, neboť takový jedinec nemá ještě standardně vybudovány mechanismy zvládání možných problémů partnerského života a vypořádání se s negativními dopady z toho plynoucími, včetně partnerského násilí. Obviněný těžkou újmu na zdraví způsobil poškozené úmyslně v uzavřeném prostoru jejich společně obývaného bytu, kde se s poškozenou jako zjevně fyzicky slabší osobou oslabenou únavou a alkoholem po silvestrovské oslavě uzamkl a nedal proto poškozené šanci jeho útoku zamezit útěkem. Je otázkou, jak by útok na poškozenou pokračoval, pokud by nekřičela a nepřivolala sousedy, kteří obviněného přiměli odemknout dveře, aby poškozená mohla uniknout z jeho dosahu. Doba trvání duševních útrap poškozené byla soudními znalci MUDr. Ročkem a MUDr. Zmekovou určena tak, že jimi poškozená trpěla intenzivněji 2 měsíce, odeznívaly v průběhu dalších 4 měsíců a situačně relapsovaly do poloviny listopadu 2017 a pak vymizely. Jedná se proto celkově o dobu trvání 10 měsíců. Trvale nepříznivé následky, představující překážku lepší budoucnosti poškozené však zjištěny nebyly. U poškozené se ale projevovalo nekontrolovatelně zvýšené vnitřní napětí, zaujetí obsahu myšlení fragmenty traumatizujícího děje, tzv. flashbacky, zúžení rozsahu pozornosti na ohrožující podněty, zvýšená citlivost na hluk, ostražitost, excitabilita sekundárně zvýšená unavitelnost, poruchy spánku s paraspánkovými fenomény a celkově snížená odolnost vůči běžné psychosociální zátěži. Trpěla poruchami spánku, trvalou únavou a zvýšenou citlivostí na vnější podněty, úzkostným syndromem spojeným s omezením vycházení, styku s jinými osobami apod., což vyžadovalo nutnost dlouhodobé medikace. Na základě těchto podstatných okolností, které poškozenou omezovaly nikoli krátkou dobu 10 měsíců, jí tak bylo možné přiznat psychické bolestné na horní hranici rozpětí, tedy v celkové hodnotě 200 bodů při hodnotě bodu za rok 2017, v jehož průběhu fyzická i psychická bolest poškozené vznikla, ve výši 275,89 Kč, tj. ve výsledné částce 74.490 Kč.
Nejvyšší soud proto v konečném výsledku konstatuje, že obviněný v podaném dovolání uplatnil nedůvodné námitky ohledně posouzení subjektivní stránky stíhaného zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Částečně důvodně ale napadl přisouzení náhrady imateriální újmy poškozené Z. S. za ztížení společenského uplatnění, jehož vznik nebyl v posuzovaném případě prokázán. S ohledem na skutečnost, že se jedná o samostatný nárok poškozené, bylo možné tomu odpovídající dílčí adhezní výrok v tomto případě zrušit. Ve vztahu k přiznání náhrady nemajetkové újmy poškozené na samostatně posouditelné bolestné ve výši 74.490 Kč sice nebyl tento výrok v napadeném rozsudku odvolacího soudu dostatečně zdůvodněn, ale po doplnění chybějících úvah Nejvyšším soudem byl vysloven závěr, že tato výsledná částka byla poškozené přiznána právem a proto mohl zůstat tento dílčí adhezní výrok nedotčen.
V důsledku výše uvedených závěrů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 11. 2020 č. j. 6 To 209/2020-418 ve výroku jímž podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Z. S. nemajetkovou újmu v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 279.751 Kč. Současně zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265m odst. 2 tr. ř. a §265 tr. ř. pak byla poškozená Z. S. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v podobě ztížení společenského uplatnění na řízení ve věcech občanskoprávních. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. per analogiam učinil Nejvyšší soud své rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu