ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.584.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 584/2022- 328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2022 o dovolání obviněného P. H. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 10 To 33/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 134/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. 1 T 134/2021, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
dne 9. 11. 2020 kolem 15:20 hodin po požití většího množství alkoholu řídil po dálnici D1 ve směru jízdy na Brno osobní vozidlo tovární značky Škoda Superb, registrační značky XY, v úseku 50,219 km při jízdě v levém jízdním pruhu nezvládl vlivem požitého alkoholu řízení vozidla, přejel vlevo mimo vozovku, poté do pravého jízdního pruhu, kde narazil pravou přední částí do přední části levého boku nákladní soupravy tvořené z nákladního vozidla tovární značky Man, registrační značky XY, a přívěsu tovární značky Schwarzmüller, registrační značky XY, který řídil M. J., po střetu nákladní souprava vjela vpravo, kde došlo ke střetu s okrajovým svodidlem, SOS hláskou a sloupem meteostanice, poté nákladní souprava vjela mimo pozemní komunikaci, kde poškodila oplocení dálnice a převrátila se na levý bok, při nehodě vznikla škoda na majetku, která přesahuje částku 100 000 Kč, rozborem krve odebrané v 16.55 hodin bylo obžalovanému zjištěno 1,31 g/kg alkoholu, hladina alkoholu v krvi v době dopravní nehody byla znaleckým zkoumáním stanovena v rozmezí 1,50 až 1,63 g/kg.
Za uvedené jednání byl obviněný P. H. odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen, podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 2 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou přečinem způsobil.
Dále byl obviněný podle §73 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. B. – A., XY, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. 1 T 134/2021, podali obviněný P. H a poškozený J. B. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 10 To 33/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 10 To 33/2022, podal následně obviněný P. H. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný v dovolání vytkl, že skutkové zjištění o množství alkoholu v krvi dovolatele v době dopravní nehody je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a je založeno na procesně nepoužitelných důkazech. V řízení před soudy nižších stupňů se dle názoru dovolatele z žádného procesně použitelného důkazu nepodařilo zjistit hladinu alkoholu v krvi dovolatele v době dopravní nehody. Dechové měření alkoholu bylo pouze orientační, přičemž nebylo vůbec opakováno. Nejde o předepsané objektivní odborné měření. Nebylo ani provedeno předepsané vyšetření krve. Policie po převozu obviněného do nemocnice nevyžádala krevní zkoušku. Teprve v cca 18:00 hod. měl být podle úředního záznamu učiněn telefonát do nemocnice a vyžádán dvojitý odběr vzorku krve s časovým rozestupem. Do té doby odebrané vzorky krve sloužily pouze k diagnostickým účelům posouzení zdravotního stavu obviněného, přičemž pro jejich použití v rámci toxikologického vyšetření na přítomnost alkoholu nebyly dodrženy základní pravidla pro odběr z důvodu použití dezinfekčního činidla Septonex. Dle dovolatele byl zmařen i poslední odběr v 18:20 hod., jelikož nebyl proveden lékařem, nýbrž jen sestrou, a zkoumán pro forenzní účely nekvalifikovanou laboratoří nemocnice Benešov nevhodnou enzymatickou metodou, při absenci metody plynové chromatografie. Na podporu svých námitek dovolatel odkázal na obsah dvou znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, vypracovaných znalci Ing. Janem Stříbrným, Ph.D., a Ing. Jaroslavem Zikmundem a dále na výslech posledně jmenovaného znalce z řízení před soudem. Za situace, kdy se v řízení nepodařilo zjistit množství alkoholu v krvi v době dopravní nehody, nebyl dle dovolatele vůbec naplněn podstatný znak trestného činu (jednání ve stavu vylučujícím způsobilost) a rozhodnutí tedy spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 11. 2021, sp. zn. 1 T 134/2021, a sám zprostil dovolatele obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný ve svých skutkových námitkách vyjádřených v dovolání, jimiž odmítl použitelnost důkazního podkladu, který vedl k závěru o jeho stavu nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel v době, kdy způsobil dopravní nehodu, pouze zopakoval to, co uplatnil již ve svém odvolání. Odvolací soud se s touto argumentací v odůvodnění napadeného rozhodnutí dle jeho názoru zcela odpovídajícím způsobem vypořádal a vyjádřil veškeré úvahy, na jejichž podkladě odmítl předmětné odvolací výhrady obviněného. Řízení o dovolání, ve kterých se opakují námitky, s nimiž se soudy dostatečným způsobem vypořádaly, by měla zásadně vyústit k odmítnutí dovolání, neboť dovolací soud není jakousi třetí soudní instancí sloužící k dalšímu všeobecnému přezkumu pravomocných soudních rozhodnutí. Uvedené je třeba vztáhnout i na případný požadavek úplného přezkumu skutkového stavu, a to i v souvislosti se zavedením nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 (zákonem č. 220/2021 Sb.). I tento nově zavedený dovolací důvod je nutno interpretovat v tom smyslu, že sice ve výjimečných případech lze v dovolacím řízení přezkoumat procesní postup orgánů činných v trestním řízení a případně revidovat skutková zjištění soudů, půjde nicméně, jak již bylo před novelizací ustáleně judikováno, o takové výjimečné případy, kdy bude zjištěn zjevný (extrémní) rozpor (nesoulad) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem důkazů, které byly procesně řádně opatřeny a provedeny, a ingerence Nejvyššího soudu bude nezbytná z důvodu zajištění ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces.
O takový případ se v případě dovolatele nejedná. Dovolatel ze svých úvah zcela vypustil důkazy, jejichž obsah rozbořil jeho obhajobu založenou na zpochybnění analýzy krevních vzorků. V dovolání pominul, že na okolnosti vylučující jeho způsobilost řídit motorová vozidla v době skutku ukazovaly nejen výsledky vyšetření těchto vzorků, nýbrž bylo na ně možno usuzovat z celého souhrnu ve věci opatřených důkazů. Od způsobu jízdy obviněného, tedy jeho chování před nehodou, ale i po ní, přes výpovědi svědků, i přes obsah znaleckých posudků, z nichž si obviněný vybral jen velmi kusé sdělení, jež ke svému prospěchu navíc i dezinterpretoval pomíjejíc celkové vyznění jejich závěrů. Zcela také obviněný ignoroval zprávu z Nemocnice Benešov. Přitom k prokázání znaku stav vylučující způsobilost pachatele k řízení motorového vozidla mohou dostačovat i důkazy v podobě svědeckých výpovědí, aniž by bylo třeba provádět klinické vyšetření takového pachatele. Bylo-li v řízení nadto doloženo, že již dechovou zkoušku nebylo možno opakovat z důvodu ukončení komunikace ze strany obviněného a jeho stavu, kdy se pozvracel, je nutno zmínit, že pro naplnění zákonných znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle 274 odst. 1 tr. zákoníku nemusí být ani významné, že by se nepodařilo pro nedostatek součinnosti pachatele objektivně zjistit přesné množství alkoholu v jeho krvi. Rozhodující přitom je, že ostatními dostupnými a provedenými důkazy bylo prokázáno, že pachatel řídil motorové vozidlo a vykonával tak činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku ve stavu vylučujícím způsobilost k takové činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky (alkoholu). Úvahy a postup soudů nižších stupňů v předmětné věci nevykazují svévoli v hodnocení důkazů, přičemž odůvodnění obou soudních rozhodnutí plně respektuje obsah provedeného dokazování a k žádné deformaci důkazního stavu nedošlo.
Pokud obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétně na jeho alternativu spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, nepodepřel uplatnění tohoto dovolacího důvodu v podstatě žádnou odpovídající argumentací.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
Je třeba uvést, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
Podstatou námitek k nově vymezenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tvrzení obviněného, kterým zpochybňuje opatření důkazů a následně z nich vyplývajících závěrů (odběr krve byl nezákonný, nebyl proveden pro potřeby trestního řízení, ale pro potřeby zdravotnické apod.). Nejvyšší soud však v posuzované věci zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. O zjevný rozpor se přitom jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. H.
Vzhledem k charakteru námitek je vhodné zmínit, že pokud byl obviněný uznán vinným přečinem podle §274 tr. zákoníku – pak jeho naplnění spočívá v tom, že pachatel vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Primární snahou obviněného je zpochybnit – znevěrohodnit odběr krve a z toho vyplývající závěr, že v době řízení se v jeho krvi nacházelo nejméně 1,5 g/kg alkoholu, což odůvodnilo jeho postavení před soud a následné uznání vinným.
Přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle základní skutkové podstaty §274 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, přičemž soudní judikatura na podkladě poznatků lékařské vědy vychází ze zásady, že způsobilost řidiče bezpečně řídit vozidla je prakticky vyloučena při jeho opojení alkoholem v době jízdy v množství nejméně jedné promile (srov. č. 12/1985 a č. 26/2008 Sb. rozh. tr.). Také případy, kdy měl řidič v době jízdy menší množství alkoholu v krvi než jedno promile, nevylučují jeho možnou trestní odpovědnost za citovaný přečin. Závěr o nezpůsobilosti takového řidiče řídit vozidlo je možné učinit např. na podkladě svědeckých výpovědí spolujezdců, jiných účastníků silničního provozu či zasahujících policistů o chování řidiče, způsobu jeho jízdy a dalších významných okolností (viz např. č. 26/2008 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007, publikované pod č. T 1033, sešit 40 ve Sbírce trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Skutková zjištění soudu prvního stupně vyjádřená ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku ve spojení s jeho odůvodněním poskytují dostatečný podklad pro právní závěr o existenci stavu vylučujícím schopnost obviněného řídit vozidlo v inkriminovanou dobu. Okresní soud podrobně popsal obsah jednotlivých důkazů, z nichž dovodil trestní odpovědnost obviněného na str. 4 a 5 svého rozsudku. Naprosto správně vycházel ze souhrnu výsledků dokazování, který jednoznačně ukazuje na neschopnost obviněného bezpečně ovládat jím řízené vozidlo a to v důsledku požitého alkoholu.
Ohledně námitky obviněného týkající se zpochybňování míry jeho ovlivnění alkoholem Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že krev byla obviněnému odebrána na žádost policie dne 9. 11. 2020 v 16.55 h. při lékařském vyšetření obviněného, přičemž v ní byla zjištěna hladina alkoholu 1,31 promile. Vyšetření prováděl R., krev odebrala za jeho přítomnosti zdravotní sestra R. (č. l. 42). Zde je nutné poznamenat, že pokud je k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby ji lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví (viz §114 odst. 2 tr. ř.), přičemž ze spisového materiálu nevyplývá, že by k odběru krve došlo nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, aby šlo (viz §89 odst. 3 tr. ř.) o důkaz získaný nezákonným způsobem. Co se týká dezinfekce, ve znaleckém posudku Ing. Zikmunda je sice uvedeno, že použitý Septonex obsahuje etanol, ale v hlavním líčení, poté, co znalec Ing. Stříbrný, Ph. D., uvedl ohledně Septonexu, že některý je s alkoholem, některý je určitě bez alkoholu (č. l. 207), již nebyla situace ohledně Septonexu tak jednoznačná (viz č. l. 209). Obviněný rovněž opomenul zprávu z Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov vyžádanou soudem prvního stupně, v níž je jasně uvedeno, že při odběru krve obviněnému byla použita dezinfekce bez alkoholu. Je třeba poznamenat, že k prokázání znaku stav vylučující způsobilost pachatele k řízení motorového vozidla mohou dostačovat i důkazy v podobě svědeckých výpovědí, aniž by bylo třeba provádět klinické vyšetření takového pachatele.
Svědek R. K. se vyjádřil ke způsobu jízdy obviněného, přičemž uvedl, že ho obviněný předjel, jel poměrně dost rychle a neustále měnil pruhy, neustále přejížděl z pruhu do pruhu, kličkoval. Nepředjížděl auta, jenom tak přejížděl z pruhu do pruhu. O způsobu jízdy obviněného podal informaci rovněž svědek L. P., který stejně jako svědek R. K. popsal nestandardní jízdu obviněného. I podle něj obviněný na silnici kličkoval, jel rychle, poté náhle pravou stranou automobilu narazil na levou stranu kamionu, který sjel mimo vozovku do příkopu. Svědek po nehodě viděl obviněného a mluvil s ním, přičemž tento se pohyboval mírně vrávoravě a nemluvil zcela klidně. Jeho chování, vyjadřování a motorika jednoznačně svědčily o jistém ovlivnění alkoholem. Nejvyšší soud podotýká, že i výsledek dechové zkoušky je dalším z důkazů o naplnění znaků přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť byla provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikaci množství alkoholu v krvi, přičemž byla u obviněného naměřena též hladina vyšší než 1 promile. Pro úplnost lze uvést, že obviněný s policisty přestal komunikovat a zvracel, z tohoto důvodu nemohla být na místě nehody provedena další dechová zkouška.
Za popsané důkazní situace pak nelze shledat jakékoli pochybení v postupu odvolacího soudu, který se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Nejvyšší soud rovněž neshledal pochybnosti v otázce právního posouzení stavu vylučujícího bezpečné ovládání vozidla v době jízdy. Míra ovlivnění alkoholem obviněného byla zjištěna dostatečným způsobem tak, aby bylo možné učinit citované právní posouzení tohoto znaku skutkové podstaty přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Pokud obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétně na jeho alternativu spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, nepodepřel uplatnění tohoto dovolacího důvodu v podstatě žádnou odpovídající argumentací. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu totiž založil na těch samých námitkách, jimiž podepřel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Těžiště dovolacích námitek obviněného spočívá výlučně ve zpochybnění procesní použitelnosti provedených důkazů, na to konto v odmítnutí hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Nejde tedy o námitky, jež by bylo možno podřadit pod hmotněprávní dovolací důvod dle písmene h) předmětného ustanovení tr. ř.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného P. H. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu