ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.971.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 971/2022-5544
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2022 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 2 To 54/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 1/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 48 T 1/2019, byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu úvěrového podvodu dle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 k §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle §211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 4 (čtyři) roky. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro účely výkonu trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně majetkovou škodu, způsobenou trestným činem, a to zaplacením peněžité částky 34 920 Kč poškozené společnosti Home Credit, a. s., IČ 26978636 se sídlem Brno, Nové sady 996/25. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Home Credit, a. s., IČ 26978636 se sídlem Brno, Nové sady 996/25 odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných H. B., J. B., S. K., E. K., R. M., L. P., R. S. a T. U.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 48 T 1/2019, podal obviněný J. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 2 To 54/2021 tak, že z podnětu odvolání poškozené společnosti Air Bank, a. s., napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o náhradě škody učiněné ve vztahu k této poškozené podle §229 odst. 1 tr. ř. a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému J. K. povinnost zaplatit společně a nerozdílně s již odsouzenou B. na náhradě škody společnosti Air Bank, a. s., se sídlem Praha 6, Evropská 2690/17, IČ 29045371, částku 45 944, 94 Kč. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 2 To 54/2021, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že nebyly splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání dne 26. 4. 2022, čímž byl krácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Cituje závěry judikatury, podle kterých je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. Uvádí, že ve svých žádostech o odročení veřejného zasedání uvedl zdravotní důvody, které mu v účasti bránily, a tyto důvody vždy řádně doložil aktuální lékařskou zprávou. Rovněž současně se žádostí o odročení veřejného zasedání projevil svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, respektive nevyslovil souhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, protože chtěl realizovat své právo vyjadřovat se ke všem důkazům, které budou v odvolacím řízení provedeny. Odvolací soud měl vždy k dispozici aktuální lékařské zprávy, přičemž stav obviněného ve vztahu k možnosti či nemožnosti zúčastnit se veřejného zasedání si mohl u ošetřujícího lékaře kdykoli osobně ověřit. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 2 To 54/2021, a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby předseda senátu odložil nebo přerušil na dobu potřebnou výkon trestu odnětí svobody.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný uplatil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy
že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo
ve veřejném zasedání. Uplatněné námitky však státní zástupce nepovažuje za důvodné. Uvádí, že těžiště řízení před soudem se nachází v hlavním líčení. Podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného jsou proto stanoveny méně striktně, nežli je tomu ve vztahu k hlavnímu líčení. Jediným ustanovením trestního řádu, které tuto problematiku výslovně upravuje, je ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle kterého v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Toto ustanovení ovšem na předmětnou trestní věc nedopadá, neboť obviněný K. se v době konání veřejného zasedání nacházel na svobodě. Další podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného lze dovodit z ustanovení §233 tr. ř. o přípravě veřejného zasedání a z ustanovení trestního řádu o doručování. V tomto směru však dovolatel žádnou vadu nevytýká; nevytýká ostatně ani porušení nějakého jiného konkrétního ustanovení trestního řádu upravujícího přítomnost obviněného ve veřejném zasedání. Dovolatel spatřuje nesprávný postup odvolacího soudu výlučně v tom, že tento soud nevyhověl jeho žádosti o odročení veřejného zasedání. Státní zástupce uvádí, že dovolateli lze v obecné rovině přisvědčit v tom, že by se mohlo jednat o porušení ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti jako součásti jeho práva na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), pokud by veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, který svoji nepřítomnost u veřejného zasedání včas a řádně omluvil důvody, které mu objektivně bránily v účasti u tohoto veřejného zasedání, a současně požádal o odročení veřejného zasedání s tím, že trvá na své osobní účasti. O porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve výše uvedeném smyslu by však bylo možno uvažovat pouze v případě, že obviněný v souvislosti s omluvou a žádostí o odročení veřejného zasedání řádně doložil existenci důvodů, které mu objektivně bránily zúčastnit se již nařízeného veřejného zasedání. Ze spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, vyplývá, že dovolatel svoji žádost o odročení veřejného zasedání, učiněnou navíc poslední den před konáním tohoto zasedání, nedoložil lékařskou zprávou, v níž by bylo výslovně uvedeno, že objektivně není schopen účasti u jednání soudu, ačkoli na nutnost doložit tuto skutečnost byl upozorněn. Pokud odvolací soud za této situace žádost dovolatele o odročení veřejného zasedání neakceptoval, nelze hovořit o porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil státní zástupce i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. K. podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání formálně opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž uvedl, že nebyly splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání dne 26. 4. 2022, čímž byl zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatněné námitky obviněného lze pod deklarovaný dovolací důvod obsahově podřadit, Nejvyšší soud je však nepovažuje za důvodné.
Nejvyšší soud s odkazem na bod 16 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v němž je uvedeno, že tento soud jednal v rámci veřejného zasedání dne 26. 4. 2022 v nepřítomnosti obviněného, pokud sám obviněný opakovaně žádal o odročení nařízených veřejných zasedání ve věci z důvodu svého zdravotního stavu, pak nesplnil podmínky pro takovýto postup. Obviněný byl poté, co se dne 12. 4. 2022 nedostavil k jednání odvolacího soudu, upozorněn na nutnost řádného doložení jím tvrzeného zdravotního stavu lékařskou zprávou, z níž by bylo jednoznačně patrné, že objektivně není schopen účasti u jednání soudu. Obviněný i přes tuto výzvu takovou lékařskou zprávu nedoložil a neučinil tak ani přes opětovnou výzvu odvolacího soudu dne 25. 4. 2022. Odvolací soud proto neměl důvod vyhovět obviněnému ve stanovení dalšího náhradního termínu veřejného zasedání.
Nejvyšší soud konstatuje, že zdravotní problémy nejsou bez dalšího omluvitelným důvodem neúčasti obviněného u veřejného zasedání. Pokud obviněný žádá o odročení veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, pak musí lékařskou zprávou doložit, že jde o takové porušení zdraví, které objektivně vylučuje, aby se osobně dostavil do sídla soudu a účastnil se soudního jednání. Za situace, kdy žádost, resp. omluva obviněného nebyla dostatečně doložena (v lékařské zprávě ze dne 22. 4. 2022 je uvedeno, že obviněný K. měl 3 týdny trvající katar HCD, nyní noční kašel, se závěrem bronchitis acuta, závěr o neschopnosti obviněného účastnit se jednání soudu není konstatován), nebylo povinností soudu, aby, jak naznačuje dovolatel, z vlastní iniciativy zjišťoval charakter a intenzitu zdravotních problémů obviněného ve vztahu k jeho schopnosti účastnit se veřejného zasedání.
Lze proto uzavřít, že konáním veřejného zasedání Vrchního soudu v Olomouci v nepřítomnosti obviněného J. K. nedošlo ze strany tohoto soudu k porušení žádného ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. V projednávaném případě nelze ani dovozovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces, když neúčast u veřejného zasedání lze považovat za důsledek kroků samotného obviněného.
Pro úplnost Nejvyšší soud k námitce obviněného, že byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům, dodává, že podle spisového materiálu odvolací soud u veřejného zasedání dne 26. 4. 2022 žádné dokazování neprováděl. Z materiálního hlediska tedy obviněný nemohl být zkrácen v právu vyjadřovat se k provedeným důkazům. Obviněný byl navíc u jednání odvolacího soudu řádně zastoupen ve věci činným obhájcem, nelze zde proto hovořit o zkrácení práv obviněného.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu