ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1018.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 1018/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný R. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 3 To 65/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 69/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 12 T 69/2021, byl obviněný R. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „tr. zákoník“), dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost BIC Ostrava, IČ: 49608444, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 3 To 65/2022, podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek okresního soudu v rozsahu výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon obviněného shodně se soudem prvního stupně zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný R. H. podal proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že jeho vinu založily výhradně na podkladě nepřímých důkazů, které však netvoří ucelený a uzavřený řetězec. Obviněný konkrétně zpochybnil vypovídací hodnotu dvou nepřímých důkazů (videozáznam a fotodokumentace) a zdůraznil, že žádný jiný důkaz jej z krádeže neusvědčoval. Soudy svou interpretací provedených důkazů porušily zásadu presumpce neviny a in dubio pro reo . Co se týká dokonané části trestné činnosti, připustil existenci více nepřímých důkazů, jež však rovněž podle jeho přesvědčení netvoří ucelený řetězec. Podle obviněného proto nebylo za této důkazní situace možné rozhodnout o jeho vině bez nejmenších pochybností. V další části svého dovolání obviněný uvedl řadu svých výhrad ke skutkovým závěrům soudů a předložil vlastní verzi hodnocení výpovědí některých slyšených svědků a dalších provedených důkazů.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného R. H. prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného neodpovídají povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vesměs je jimi zdůrazňováno přesvědčení obviněného o porušení zásady in dubio pro reo . Předložené konkrétní námitky však nemohou založit ani „nový“ dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto nezakládají přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu ve vztahu k posouzení porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, protože jde o dovolání podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř.
III. Posouzení přípustnosti dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ačkoliv bylo v projednávané věci podáno dovolání oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v zákonné lhůtě u příslušného soudu podle §265e odst. 1 tr. ř., shledal Nejvyšší soud, že není přípustné.
9. Jak je totiž zřejmé z obsahu spisového materiálu, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 3 To 65/2022, proti němuž obviněný J. H. podal dne 25. 7. 2022 dovolání, byl společně s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 7 T 131/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 3 To 185/2022. V citovaném rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022 byla vyslovena vina obviněného pokračujícím přečinem krádeže dílem dokonaného podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to včetně skutku, který byl původně samostatně projednáván ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 12 T 69/2021, ohledně níž je nyní konáno dovolací řízení. V odvolacím řízení shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2022, byl ponechán výrok o vině vztahující se k uvedenému skutku beze změny, a obviněnému byl uložen společný úhrnný trest. Ze stručného přehledu odsouzení obviněného R. H. je proto nesporné, že předmětné dovolání podal ve stejný den, kdy byla pravomocně zrušena obě rozhodnutí, proti nimž jeho dovolání směřuje. Nezbytným předpokladem provedení přezkumné činnosti Nejvyšším soudem v dovolacím řízení je, aby v době jeho rozhodování vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním, případně výrok rozhodnutí napadený dovoláním. Nejvyšší soud totiž nemůže přezkoumávat neexistující rozhodnutí. Existence dovoláním napadeného rozhodnutí je tedy předpokladem přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, uveřejněné pod T 683 v sešitě 4 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck).
10. Ze zákonné úpravy dovolání (§265a odst. 1, 2 tr. ř.) i z ustálené rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že směřuje-li dovolání proti pravomocnému rozhodnutí, které bylo před rozhodnutím Nejvyššího soudu v dovolacím řízení zrušeno, není splněna jedna ze zákonných obligatorních podmínek pro podání, resp. pro projednání dovolání, podle níž musí být napadáno rozhodnutí, které existuje i v okamžik rozhodování dovolacího soudu. Dovolání, které nesplňuje uvedenou podmínku, není přípustné.
IV. Závěrečné shrnutí
11. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. H. podal dovolání proti zrušenému, tj. neexistujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, čímž nesplnil zákonné podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné.
12. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu