ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.205.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 205/2022-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. B. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 7 To 349/2021, jenž rozhodoval jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 102/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 38 T 102/2021, bylo podle §223a odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále platí toto znění, pokud nebude uvedeno jinak) za použití §307 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. za splnění podmínek §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného P. B. pro skutek spočívající ve stručnosti v tom, že dne 22. 2. 2021, kolem 22:40 hodin v XY řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW 440i ve vlastnictví obchodní společnosti Raiffeisen-Leasing, s. r. o., které nemělo platnou technickou kontrolu, ačkoli před jízdou požil větší množství alkoholických nápojů a byl si tak vědom, že v důsledku opilosti není schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat, přitom nezvládl řízení a havaroval, čímž způsobil na vozidle škodu ve výši cca 763 540 Kč, postupně provedenými orientačními dechovými zkouškami bylo v dechu obviněného zjištěno 1,82 a 1,67 promile alkoholu, ve vzorku krve odebrané obviněnému dne 23. 2. 2021 v 00:10, resp. 01:18 hodin bylo toxikologickým vyšetřením zjištěno 2,15, resp. 1,58 g/kg alkoholu, čímž se měl podle návrhu na potrestání dopustit přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. K rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného obvodní soud přistoupil zejména s ohledem na to, že se obviněný zavázal zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel všeho druhu, a to na dobu 15 měsíců počínaje právní mocí usnesení soudu prvního stupně, a současně obviněný složil na účet soudu částku 100 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Současně s tím obvodní soud podle §307 odst. 3 tr. ř. stanovil zkušební dobu v trvání 15 měsíců a podle §307 odst. 4 tr. ř. obviněnému uložil, aby v průběhu zkušební doby uhradil poškozené obchodní společnosti Manta Commodities SE, IČ: 04567536, způsobenou škodu.
2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 stížnost, o níž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 7 To 349/2021, tak, že podle §149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. částečně zrušil napadené usnesení ve výroku podle §307 odst. 3 tr. ř., a znovu rozhodl podle §307 odst. 3 tr. ř. tak, že se stanovil zkušební dobu v trvání 3 let.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), f), g) a h) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „tr. ř.“).
4. Předně je nutno uvést, že obviněný v dovolání sice označil čtyři dovolací důvody, avšak svoje konkrétní výhrady jim nepodřadil. Dovolání bude proto reprodukováno podle jeho obsahu bez rozčlenění námitek pod jednotlivé důvody. Podle obviněného stížnostní soud nemohl více než dvojnásobně prodloužit jeho závazek zdržet se řízení motorových vozidel, neboť s tím on sám nevyslovil souhlas, jak požaduje ustanovení §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. Městskému soudu v Praze obviněný také vytkl, že mu nedal možnost vyjádřit se ke schopnosti uhradit způsobenou škodu ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně a rozhodl o prodloužení této lhůty, resp. zkušební doby. K dovolání obviněný přiložil opis dohody o srážkách ze mzdy a dohody o úhradě škody, které byly obě uzavřeny mezi obviněným a poškozenou obchodní společností Manta Commodities SE dne 15. 12. 2021. Tímtéž dnem je datována i listina o provedení zápočtu nároků obviněného na finanční bonus za rok 2021 na náhradu škody na vozidle, kterou jeho zaměstnavatel předtím uhradil leasingové společnosti.
5. Současně obviněný vyjádřil přesvědčení o hrubém nepoměru mezi délkou zkušební doby a závažností stíhaného jednání. Podle něj v obdobných případech bývají ukládány výrazně kratší zkušební doby, a to i u obviněných, kteří poruší veřejný zájem závažnějším způsobem.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta se nejprve zabývala otázkou, jestli námitky obviněného proti délce zkušební doby, jak ji stanovil městský soud, naplňují některý z dovolacích důvodů, na něž obviněný poukázal v dovolání. Dospěla k závěru, že tomu tak není, námitky nenaplňují žádný z těchto důvodů, a to ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který spočívá v tom, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, což obviněný v dovolání netvrdil. Státní zástupkyně neměla pochyby o naplnění podmínek pro rozhodnutí soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného. Souhlasila s obviněným pouze ohledně jeho výhrady, že před soudem prvního stupně se zavázal zdržet se řízení motorových vozidel po dobu 15 měsíců a nikoli po dobu 3 let. Ustanovení §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. proto státní zástupkyně vyložila tak, že i nadále po rozhodnutí soudu druhého stupně trvá závazek obviněného pouze po dobu 15 měsíců, byť zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání byla prodloužena na 3 roky. Naopak se státní zástupkyně neztotožnila s názorem obviněného, že zkušební doba byla stížnostním soudem vymezena na příliš dlouhou dobu. Poukázala na právní kvalifikaci skutku, z níž je patrno, že obviněný nenaplnil pouze základní, ale přísněji trestnou skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, a proto soud správně využil zpřísňující alternativy podle §307 odst. 2 písm. a), b) tr. ř., podle nichž je možné stanovit zkušební dobu v délce šesti měsíců až pěti let. Zkušební dobu v délce tří let státní zástupkyně považovala za přiměřenou závažnosti posuzovaného jednání i osobě obviněného. Státní zástupkyně rovněž považovala za důvodný postup soudu druhého stupně, pokud obviněnému prodloužil zkušební dobu za účelem náhrady způsobené škody v této lhůtě. Přestože obviněný nyní namítá, že dne 15. 12. 2021 došlo k úhradě škody započtením, v době rozhodování byly pochybnosti stížnostního soudu o možnostech obviněného uhradit celou škodu ve lhůtě 15 měsíců zcela oprávněné. Ke dni 27. 10. 2021 totiž roční bonusy obviněného, na které měla být škoda započtena, činily 200 000 Kč, zatímco celková škoda dosahovala částky 643 540 Kč. Nelze proto městskému soudu vyčítat, pokud v době, kdy napadené usnesení již nabylo právní moci, neměl zájem o doložení úhrady škody obviněným.
8. Vzhledem k tomu, že žádnému z dovolacích důvodů uplatněných obviněným jeho námitky neodpovídaly, navrhla státní zástupkyně dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby i jiné než navrhované rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a dospěl k závěru, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá žádnému z jím uplatněných důvodů dovolání, ale ani jinému z taxativně stanovených důvodů vyjmenovaných v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
10. Dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků je určen k nápravě jen zákonem označených vad rozhodnutí ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), a podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Současně platí, že pro úspěšné uplatnění konkrétního dovolacího důvodu nesmí být v dovolání takový důvod pouze formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
11. Nejvyšší soud jen stručně zmíní obsah jednotlivých důvodů dovolání, které obviněný ve svém dovolání označil. Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jde tudíž pouze o tyto dva způsoby procesního projednání věci soudy prvního i druhého stupně, jichž obviněnému nebylo umožněno se osobně zúčastnit, ačkoli se tak mělo stát. V posuzované věci však soud druhého stupně projednal stížnost státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 proti usnesení soudu prvního stupně v neveřejném zasedání, u něhož podle §240 odst. 1, 2 tr. ř. platí, že se jsou mu přítomny členové senátu (pokud má být rozhodováno v senátě) a zapisovatel, jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny. Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §202 odst. 1, 2 tr. ř. a §234, resp. §263 odst. 4 tr. ř. Ani jedno z nich však nemohlo v trestní věci obviněného porušeno především proto, že v řízení u soudu prvního stupně byl obviněný osobně přítomen hlavnímu líčení a soud druhého stupně projednal stížnost podanou v neprospěch obviněného státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 v neveřejném zasedání. Obviněný však zejména sám na žádné konkrétní ustanovení zákona týkající se přítomnosti obviněného před soudem, jež by mělo být stížnostním soudem porušeno, nepoukázal. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tedy nemohl být naplněn.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn tehdy, pokud nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání některého z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 písm. c), d), f), g) tr. ř., avšak soud přesto takové rozhodnutí učinil. Z okolností posuzovaného případu je zřejmé, že ve věci obviněného může být vytýkána vada v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného jako takovém. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. může směřovat proti některému z rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle §223a, §231, §257 odst. 1 písm. d), §314c odst. 1 písm. a), §314p odst. 3 písm. e), §314r odst. 5 tr. ř., a přitom nebyly ve věci splněny všechny zákonné podmínky pro takový typ rozhodnutí. Lze si představit například situaci, v níž jde o stíhání za spáchání zločinu ve smyslu §14 odst. 3 tr. zákoníku, nikoli o přečinu ve smyslu §14 odst. 2 tr. zákoníku, jak vyžaduje ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. Splnění ostatních předpokladů pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, pokud jsou předmětem uvážení soudu, by mohlo být v dovolání namítáno spíše výjimečně při respektování zásadního významu případného pochybení na postavení obviněného (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3163).
13. Dále obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Žádné pochybení, které by odpovídalo některé z uvedených vad, však obviněný nevytkl. V podstatě to ani není možné předpokládat, neboť v hlavním líčení se k činu doznal, projevil nad svým jednáním lítost a souhlasil za uvedených podmínek s podmíněným zastavením svého trestního stíhání. Tudíž ani tento dovolací důvod nemohl být obviněným důvodně uplatněn.
14. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat proto, že některé z rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkané vady napadeného rozhodnutí, resp. řízení jemu předcházejícího musí spočívat v nesprávné aplikaci ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona, případně hmotněprávního ustanovení norem jiných právních odvětví, s nimiž trestní zákon spojuje trestní odpovědnost za konkrétní trestný čin. Vždy však je nutné posuzovat použití hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně, v dovolacím řízení není možné se domáhat změny skutkových zjištění podle představ dovolatele a teprve na jiném skutku demonstrovat vadné použití hmotného práva. Tento dovolací důvod může být naplněn jen právní vadou, která má podklad v normě upravující hmotné právo, což však obviněný v dovolání netvrdil, neoznačil žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno, což zjevně ani nepřicházelo v úvahu po jeho plném doznání a souhlasu s právním posouzení skutku, jak je vyjádřen ve výroku usnesení soudu prvního stupně.
b) K námitkám obviněného
15. Dovolací argumentace obviněného se obsahově nejvíce blížila dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jehož podstatou je z hlediska posuzované trestní věci nesplnění podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. V tomto smyslu však obviněný své námitky neformuloval, vyjadřoval totiž nesouhlas s prodloužením zkušební doby soudem druhého stupně a zpochybnil důvody, které soud k takové změně vedly. Je nutné si připomenout, že soud prvního stupně podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného podle §223a odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek podle §307 odst. 1 tr. ř. a za použití §307 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. Základní předpoklady pro tuto formu tzv. odklonu od normálního průběhu trestního řízení, které tak nedospěje do vynesení odsuzujícího rozsudku, nedojde k vyslovení viny a k uložení klasické trestní sankce (např. Tibitanzlová, A.: Odklony v trestním řízení. Praha: Leges, 2018, str. 36 až 45), jsou uvedeny v ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. Je možné konstatovat, že obviněný tyto podmínky splnil, neboť trestní řízení bylo konáno pro přečin, obviněný s podmíněným zastavením svého trestního stíhání vyslovil souhlas, k činu se doznal, učinil potřebné opatření k tomu, aby nahradil škodu, kterou svým činem způsobil, resp. dne 29. 5. 2021 uzavřel dohodu o úhradě škody. S ohledem na okolnosti posuzovaného případu soud správně vázal možnost podmíněného zastavení trestního stíhání na splnění přísnějších podmínek uvedených pro tento druh rozhodnutí v §307 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. Obviněný akceptoval takovou nabídku, zavázal se, že během zkušební doby, tj. na dobu 15 měsíců, se zdrží řízení motorových vozidel (tj. činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu), a vedle toho také složil na účet soudu částku 100 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Podle §307 odst. 3 tr. ř. (od 1. 1. 2022 §307 odst. 4 tr. ř.) soud prvního stupně stanovil zkušební dobu podmíněného zastavení na 15 měsíců a podle §307 odst. 4 tr. ř. obviněnému uložil další omezení, aby během zkušební doby uhradil poškozené obchodní společnosti Manta Commodities SE způsobenou škodu. Proti takovému rozhodnutí však podala stížnost státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, v níž jednak zpochybnila dohodu o náhradě škody budoucím započtením vyplacených bonusů obviněného, jednak nepovažovala posuzovanou trestní věc za vhodnou k využití tzv. odklonu. Městský soud v Praze z podnětu podané stížnosti částečně zrušil usnesení soudu prvního stupně, a to výhradně ve výroku podle §307 odst. 3 tr. ř. a sám pak znovu rozhodl tak, že podle téhož ustanovení prodloužil původní zkušební dobu na 3 roky. Z bodu 6. odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že stížnostní soud provedl změnu délky zkušební doby proto, že vycházel z výpovědi obviněného a z obsahu jím uzavřené dohody o náhradě škody. Celkovou částku 643 540 Kč nebylo podle těchto podkladů v možnostech obviněného uhradit ve zkušební době 15 měsíců, neboť předpokládané roční bonusy vyplácené obviněnému měly činit přibližně 200 000 Kč. Kasační výrok a nové rozhodnutí o zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání obviněného v napadeném usnesení se rozhodně nijak nedotkl délky doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 15 měsíců. Tento závazek obviněného zůstal v platnosti v té podobě, jak byl vymezen soudem prvního stupně.
16. Z formulace závěrečné části dovolání je patrno, že obviněný zaměnil slovní spojení „během zkušební doby“ obsažené v §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. s pojmem „zkušební doba“ podle §307 odst. 4 tr. ř. (do 31. 12. 2021 podle §307 odst. 3 tr. ř.). Přitom časové vymezení „během zkušební doby“ ve smyslu §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. nelze vykládat tak, že se obviněný musí zdržet určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, po celou stanovenou zkušební dobu, ale může se zavázat ke zdržení se určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, i na kratší dobu, než bude zkušební doba stanovená podle §307 odst. 4 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 7 Tdo 906/2014). Lze však připustit, že k zavádějícímu, resp. nesprávnému pochopení významu tohoto spojení podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. částečně přispěl i soud prvního stupně, který v bodě 9. odůvodnění svého rozhodnutí nesprávně interpretoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 4 Tdo 6/2015 (uveřejněné pod č. 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). S odkazem na tento judikát obvodní soud uvedl, že „závazek obžalovaného by neměl být kratší než zkušební doba“. Podle právní věty citovaného judikátu však závazek obviněného zdržet se určité činnosti ve smyslu §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. nemůže být delší než zkušební doba, kterou soud stanoví v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, opačnou možnost, tj. aby se jednostranný závazek obviněného týkal kratší než stanovené zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání, Nejvyšší soud v odůvodnění citovaného rozhodnutí naopak připustil. Význam zkušební doby podle §307 odst. 4 tr. ř. spočívá v tom, že se jedná o dobu, po kterou obviněný musí vést řádný život, popřípadě musí vyhovět i dalším podmínkám, a pokud toto splní včetně povinnosti, k jejímuž splnění se zavázal, rozhodne soud (v přípravném řízení státní zástupce), že se osvědčil. Oproti tomu v §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. je formulován jednostranný závazek obviněného zdržet se v budoucnu během zkušební doby, tj. po její část nebo po celou tuto dobu, činnosti, v souvislosti s níž se dopustil trestné činnosti. Je tedy nezbytné odlišovat délku zkušební doby podle §307 odst. 4 tr. ř. (resp. do 31. 12. 2021 podle §307 odst. 3 tr. ř.) od doby, po níž se obviněný jednostranně zavázal ke zdržení se určité činnosti související se spáchaným přečinem a jejíž délka se může shodovat s délkou zkušební doby stanovené podle §307 odst. 4 tr. ř., ale může být i kratší než samotná zkušební doba. Tento soudní výklad se následně promítl i do změny právní úpravy provedené zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších zákonů a některé další zákony, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2022 (srov. §307 odst. 4 věta druhá tr. ř.). Stížnostní soud tedy postupoval v souladu s takovým výkladem vztahu mezi zkušební dobou podle §307 odst. 4 tr. ř. a výrazem „během zkušební doby“ podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř., rozhodně nelze tvrdit, že by prodloužil délku doby, po kterou se obviněný zavázal neřídit motorová vozidla, jak se obviněný mylně domníval. Přestože ani tato námitka obviněného nebyla podřaditelná žádnému dovolacímu důvodu, považoval Nejvyšší soud za vhodné vysvětlit správný význam výroku napadeného usnesení Městského soudu v Praze, který neměl vliv na délku doby, po kterou by obviněný neměl řídit motorová vozidla.
17. Ani námitka obviněného proti přiměřenosti délky zkušební doby, jak ji stanovil stížnostní soud, nespadá pod žádný z důvodů dovolání a navíc není opodstatněná. Je potřeba upozornit na to, že obviněný měl svým činem naplnit znak okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, resp. ve stavu středně těžkého stupně podnapilosti, v důsledku čehož způsobil dopravní nehodu a větší škodu na majetku. Rovněž nebylo možné přehlédnout, že obviněný měl v kartě řidiče několik záznamů, většina sice pocházela z dřívější doby, nicméně soud prvního stupně zohlednil poslední dvě provinění proti pravidlům silničního provozu. Za daných okolností nebylo možné považovat za dostačující rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř., jak bylo vyloženo například v rozhodnutí uveřejněném pod č. 12/2020 Sb. rozh. tr., současně však Nejvyšší soud v tomto judikátu připustil využití některé ze zpřísňujících alternativ rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 2 písm. a) nebo b) tr. ř., pokud by konkrétní podmínky aplikace tohoto institutu byly přiměřené závažnosti přečinu. Jestliže zkušební doba u těchto přísnějších alternativ může být stanovena až na 5 roků, závažnosti přečinu, okolnostem jeho spáchání i osobě obviněného podle Nejvyššího soudu rozhodně neodpovídala délka zkušební doby stanovená soudem prvního stupně hluboko pod polovinou maximální výměry, tj. v délce 15 měsíců, byť tato skutečnost nebyla bezprostředním důvodem k prodloužení zkušební doby stížnostním soudem. Nelze však ani pochybovat o důvodnosti prodloužení zkušební doby podle §307 odst. 3 tr. ř. (od 1. 1. 2022 §307 odst. 4 tr. ř.) soudem druhého stupně, který na podkladě dokladů předložených orgánům činným v trestním řízení obviněným dospěl k závěru, že ve zkušební době v délce 15 měsíců nebude možné, aby obviněný splnil svou povinnost k náhradě způsobené škody. Soudy obou stupňů tedy postupovaly výhradně ve prospěch obviněného, pokud zvolily tento způsob rozhodnutí o podaném návrhu na potrestání obviněného, přičemž stanovená délka zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání respektuje také ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu citovanou shora. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaného dovolání (jako obiter dictum ) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění.
IV. Závěrečné shrnutí
18. Dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), f), g) a h) tr. ř. byly obviněným uplatněny jen formálně. Ve skutečnosti dovolací námitky obviněného neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti délce zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání, jak bylo vyloženo shora. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného P. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a to aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu