ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.415.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 415/2022-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 260/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 26/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 8 T 26/2021, byl obviněný J. H. pod bodem 1. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem 2. přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 tr. zákoníku. Podle §206 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku soud obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 150 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 75 000 Kč.
2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 260/2021 zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
3. Skutek pod bodem 1. výroku o vině spočíval ve stručnosti v tom, že obviněný dne 9. 7. 2013 v postavení jednatele obchodní společnosti H., se sídlem XY, IČ: XY (dále též jen „H.“), převzal a následně využíval osobní motorové vozidlo Mazda 6, RZ XY, VIN: XY, které bylo ve vlastnictví H., přičemž poté co byl ke dni 24. 5. 2017 odvolán z funkce jednatele, vozidlo nevrátil a až do dne 27. 2. 2021 je neoprávněně užíval jako vlastní, čímž způsobil obchodní společnosti H. škodu ve výši 348 200 Kč. Skutek pod bodem 2. výroku o vině obviněný spáchal ve stručnosti tím, že po podání insolvenčního návrhu na dlužníka H., po zjištění úpadku této obchodní společnosti a prohlášení konkursu na její majetek, obviněný na výzvu Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2018, č. j. KSBR 45 INS 11203/2017-B-56, k předložení seznamu majetku dlužníka včetně pohledávek neoznámil výše uvedené osobní motorové vozidlo Mazda 6, k čemuž byl povinen podle §210 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), a při jednání v této insolvenční věci konaném u Krajského soudu v Brně dne 22. 1. 2019 insolvenčnímu správci Mgr. Ing. Petru Konečnému v rozporu se svou povinností podle §213 insolvenčního zákona a skutečným stavem nesdělil, že má v držení uvedené vozidlo, a naopak prohlásil, že mu není znám žádný movitý majetek dlužníka, čímž ztížil výkon funkce insolvenčního správce při zjišťování majetkové podstaty a v konečném důsledku ohrozil majetková práva věřitelů dlužníka.
II. Dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřoval proti všem výrokům obou napadených rozhodnutí. Obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. K přečinu zpronevěry obviněný zpochybnil naplnění objektivní stránky jeho skutkové podstaty s tím, že předmětné vozidlo nabyl kupní smlouvou, jeho cena byla uhrazena vzájemným zápočtem, neboť on sám jako fyzická osoba měl rovněž pohledávky vůči H. Podle obviněného tak vozidlo pro něho nemohlo představovat cizí věc, kterou by si jako pachatel přečinu zpronevěry musel přisvojit. Jak uzavření kupní smlouvy, tak vzájemné započtení pohledávek bylo učiněno ústní formou, což neodporuje zákonu. V této souvislosti obviněný polemizoval rovněž se závěrem odvolacího soudu o nemožnosti realizace přepisu vozidla u příslušného správního orgánu z důvodu neexistence prokazatelného nabývacího titulu, neboť k tomuto úkonu postačí doložit souhlasné prohlášení obou zúčastněných stran. Není navíc povinností obviněného předkládat důkazy o své nevině. Podle obviněného tím, že vozidlo bylo jeho vlastnictvím, nemohla být naplněna nejen objektivní, ale též subjektivní stránka přečinu zpronevěry. Závěrem této části dovolání obviněný vyjmenoval všechny tři alternativy naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. včetně vylučovací spojky „nebo“ a není tak zřejmé, zda se domáhá naplnění všech či jen některé z nich. Na základě shodného argumentu, tedy, že se považoval za vlastníka vozidla, obviněný zpochybnil též naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. Považoval za logicky vyloučené, aby za této situace vozidlo oznamoval jako součást majetku dlužníka H.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak i odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně, a aby přikázal městskému soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která odmítla, že by dotčené motorové vozidlo nepředstavovalo pro obviněného cizí věc. Soudům obou stupňů nelze ničeho vytýkat, pokud nepřisvědčily obhajobě obviněného o nabytí vozidla do jeho vlastnictví na základě kupní smlouvy, pokud existence tohoto právního jednání nevyplynula z žádného důkazu a nenasvědčují mu ani další okolnosti, například splnění povinnosti přepisu vozidla u příslušného správního orgánu, či sjednání povinného ručení na osobu obviněného. Stejně tak nelze akceptovat obhajobu obviněného ohledně vzájemného započtení kupní ceny a pohledávek obviněného vůči H., neboť tento úkon nelze prokázat na základě obviněným předloženého seznamu přijatých a vydaných finančních prostředků nebo z výpisu z účtu této obchodní společnosti. Jestliže se soudy ve svých závěrech přiklonily ke skutkovému zjištění, že vozidlo mělo ve vztahu k obviněnému povahu věci cizí, lze podle státní zástupkyně takový postoj plně akceptovat jak ve vztahu k přečinu zpronevěry, tak i k přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení.
8. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům.
10. Nejvyšší soud považuje za potřebné v první řadě připomenout některé otázky související s povahou dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat jejich zákonnému vymezení, nestačí pouhé označení určitého důvodu dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat oprávněnost.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přestože byl předmětný dovolací důvod doplněn do §265b odst. 1 tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022, nutno poznamenat, že byl v podstatě formulován na základě ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, který v okruhu tří vymezených skupin vad ve vztahu k dokazování i doposud výjimečně zasahoval do pravomocných rozhodnutí soudů, pokud tak neučinil Nejvyšší soud v dovolacím řízení za podmínky, že soudy nerespektovaly důsledné dodržování práva obviněných na spravedlivý proces (blíže např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, publikované pod č. 22/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Výslovné zakotvení předmětného dovolacího důvodu do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. nijak neomezuje dosah dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu, avšak zároveň ani nečiní z Nejvyššího soudu jakousi třetí instanci plného skutkového přezkumu. Dovolání je totiž i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoliv k detailnímu přezkoumávání skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Není smyslem dovolacího řízení a ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
12. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí, nebo jemu předcházející řízení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podstata tohoto dovolacího důvodu nespočívá v tom, že dovolatel se domáhá použití norem hmotného práva na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy nižších stupňů vyhodnotily odlišně. V rámci předmětného dovolacího důvodu tedy nelze uplatňovat námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. V zásadě totéž platí ohledně jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, které se týká nesprávného použití hmotného práva ve vztahu k otázce nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti.
13. K samotnému obsahu dovolacích námitek Nejvyšší soud podotýká, že jde o opakování obhajoby obviněného z předchozích stadií trestního řízení, se kterou se již soudy prvního i druhého stupně náležitým způsobem vypořádaly. Obviněný sice soudům vytýká nesprávné právní posouzení naplnění objektivní stránky přečinu zpronevěry, resp. subjektivní stránky shodně u obou přečinů, jimiž byl uznán vinným, jeho námitka je však založena na odlišném skutku, než jaký se stal podkladem odsuzujícího rozsudku. Obviněný v dovolání v podstatě prosazuje jediný argument, jímž se snaží zvrátit tvrzení obžaloby, podle něhož byl vlastníkem osobního motorového vozidla Mazda 6. Nemohlo jít proto o věc náležející do majetku H., vozidlo nemělo pro obviněného povahu cizí věci, kterou by si neoprávněně přisvojil a nemohl je tudíž oznámit insolvenčnímu soudu, aby je zahrnul do majetkové podstaty dlužníka. Podle obviněného jde o významnou skutkovou okolnost, která by nemohla odůvodnit naplnění objektivní ani subjektivní stránky obou přečinů, za něž byl odsouzen. Takový způsob dovolací argumentace však neodpovídá žádnému z vyjmenovaných důvodů dovolání, neboť je založen výlučně na odmítnutí skutkových zjištění soudů, která svědčí o odlišném závěru, jak vyplynul z výsledků provedeného dokazování. U obviněného jde navíc o obhajobu, s níž vystupoval od počátku soudního řízení, byť s určitou modifikací ohledně formy uzavření kupní smlouvy a zejména soud prvního stupně se s ní důsledně vypořádal. Soud obviněnému rovněž poskytl možnost dohledat a předložit k důkazu listiny prokazující přechod vlastnického práva k motorovému vozidlu. Obviněný však žádný dokument soudu neposkytl, naopak své tvrzení upravil s tím, že kupní smlouva byla uzavřena ústně. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku pečlivě a přesvědčivě popsal, proč se nepřiklonil k verzi skutkového děje, jak ji podával obviněný, a to zejména v bodě 18. Obviněný svá tvrzení dále relativizoval v podaném odvolání, v němž poukazoval na to, že zákon nestanoví pro kupní smlouvu povinně písemnou formu, a ostatně též v navazujícím dovolání, jak bylo reprodukováno v bodě 5. tohoto usnesení. Přestože je možno souhlasit s obviněným, že není povinen prokazovat svou nevinu, nelze zároveň přehlížet, že nekonzistence jeho tvrzení činí jím překládanou verzi značně nevěrohodnou. V hlavním líčení bylo provedeno poměrně podrobné dokazování, avšak nepodařilo se opatřit žádný důkaz, jímž by se mohla obhajoba obviněného jevit alespoň jako pravděpodobná. Naopak ostatní důkazy vyvracely nebo alespoň zpochybňovaly zakoupení vozidla obviněným od H. V situaci, v níž se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi, která zřetelně vyplývala z výsledků dokazování při logickém a jediném v úvahu přicházejícím způsobu vyhodnocení všech relevantních okolností, nelze ničeho namítat proti skutkovému závěru, o nějž soudy opřely výrok o vině obviněného oběma přečiny. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyhodnotil obsah dovolání obviněného jako neodpovídající nejen jím uplatněným, ale žádnému z dalších dovolacích důvodů, nepovažuje za nutné se podrobněji vyjadřovat k věci samotné, postačí odkázat na srozumitelná a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně.
14. Obviněný tedy ve svém dovolání formálně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak fakticky nepředložil konkrétní výhrady, z nichž by bylo patrné, že rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků obou přečinů, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud neshledal ani žádnou vadu v hmotněprávním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nakonec sám obviněný takovou konkrétní vadu ani nevytýkal, neboť nesprávné právní posouzení opíral výlučně o jiný skutkový stav, než jaký byl soudy ve věci zjištěn.
IV. Závěrečné shrnutí
15. Protože obviněným uplatněné námitky v jím podaném dovolání neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům ani žádnému jinému důvodu uvedenému v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Nejvyšší soud tak mohl učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu