ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.829.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 829/2022- 1512
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný Z. O. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 9 To 146/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 124/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. O. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 124/2021, byl obviněný Z. O. uznán vinným pod bodem pod body 1) až 9) výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a v bodech 5), 8) a 9) výroku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodech 1), 3) až 5) a 7) též přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v bodech 1) a 6) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a v bodech 4) a 7) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy mu byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 a §229 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Tímto rozsudkem byl odsouzen též spoluobviněný M. F., a to nejen za útoky pod body 1) až 9) (ve spolupachatelství se Z. O.), ale též sám za jednání pod body 10) a 11) výroku o vině.
2. Uvedené trestné činnosti se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil obviněný Z. O. spolu s obviněným M. F. po předchozí vzájemné domluvě celkem devíti útoky spáchanými v době od 28. 5. 2021 do 7. 6. 2021 zjednodušeně uvedeno následovně. Nejprve [bod 1) výroku rozsudku] v blíže nezjištěné době od 28. do 30. 5. 2021 v obci XY po vypáčení balkonových dveří, na kterých způsobili škodu ve výši 8 000 Kč, vnikli do rodinného domu poškozené A. K., které zde odcizili peněženku v hodnotě 100 Kč s finanční hotovostí 1 800 Euro, tedy věci v celkové hodnotě 43 048 Kč. Pak [bod 2) výroku rozsudku] dne 6. 6. 2021 v obci XY (části obce XY) odcizili motorové vozidlo tov. zn. Opel Vivaro spolu s dalšími věcmi v něm uloženými, čímž poškozenému F. O. způsobili škodu v celkové výši 91 000 Kč, toto vozidlo s posléze vyměněnými registračními značkami používali k další níže popsané trestné činnosti. Dalších sedmi útoků se obvinění po vzájemné domluvě dopustili v noci z 6. na 7. 6. 2021 na různých místech okresu Domažlice, po němž se pohybovali shora uvedeným odcizeným vozidlem Opel Vivaro. Nejprve v obci XY obviněný Z. O. rozbil pravé zadní okno zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Peugeot 806, na němž tak způsobil škodu ve výši 8 000 Kč a z něhož pak oba obvinění vzali poškozenému J. B. věci v celkové hodnotě 23 656 Kč. Ve stejné obci [bod 4) výroku rozsudku] obviněný Z. O. rozbil také přední okno zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. VW Golf, na němž tím způsobil škodu 3 320 Kč a z nějž poškozenému J. F. oba vzali věci v celkové hodnotě 3 590 Kč. Poté [bod 5) výroku rozsudku] v obci XY, část obce XY, se jim nepodařilo vypáčit plastové okno novostavby, z jejíž garáže chtěli vzít horské kolo, svým jednáním poškozenému T. S. způsobili poškozením okna škodu ve výši 8 000 Kč. Dalších skutků se dopustili v obci XY, kde jednak [bod 6) výroku rozsudku] odcizili z neuzamčené garáže elektrokolo poškozeného J. Š., čímž mu způsobili škodu ve výši 28 000 Kč, jednak [bod 7) výroku rozsudku] rozbili přední okno vozidla Seat Ibiza, z nějž poškozené K. K. odcizili peněženku (v hodnotě 800 Kč) s finanční hotovostí 4 500 Kč, dvěma platebními kartami a další věci, čímž K. K. způsobili na odcizených věcech škodu ve výši 11 820 Kč a poškozením vozidla další škodu ve výši 1 800 Kč. Následně [bod 8) a 9) výroku rozsudku] se v obci XY na dvou různých místech snažili vybrat z bankomatů České spořitelny prostřednictvím odcizených platebních karet poškozené K. K. finanční hotovost, a to v prvním případě 10 000 Kč (platební karta ČSOB) a ve druhém třikrát 5 000 Kč (platební karta Fio Banky), což se jim však z důvodu neznalosti PIN nezdařilo. Celkem tak jednání obviněných pod body 1) až 9) výroku rozsudku směřovalo ke způsobení škody na odcizených věcech v celkové výši 226 144 Kč a poškozením cizích věcí způsobili dalších škodu v celkové výši 29 120 Kč. Oba dva tak navíc činili přesto, že byli v posledních třech letech ve výkonu trestu odnětí svobody pro loupež.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 9 To 146/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný Z. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou založena na nesprávných skutkových závěrech učiněných v důsledku deformace stěžejních důkazů, došlo tak k porušení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Obviněný si sice byl vědom toho, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně, který navíc provedl všechny jím navržené důkazy, nicméně důkazy nesprávně hodnotil, což vedlo k chybným skutkovým závěrům. Mezi důkazy a skutkovými závěry je tak podle něj dán zjevný rozpor. Odvolací soud pak takové chybné hodnocení důkazů nekorigoval a ani on se s důkazy správně nevypořádal.
5. Poté se obviněný vyjádřil konkrétně k jednotlivým důkazům, které podle něj soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily. Především namítl, že jediným přímým usvědčujícím důkazem byla výpověď spoluobviněného M. F. ze dne 9. 6. 2021, která je ale podle dovolatele nepravdivá. Spoluobviněný totiž měl osobní zájem na poškození dovolatele, na nějž žárlil z důvodu jeho vztahu s družkou spoluobviněného. Spoluobviněný později též svou výpověď změnil a přiznal svou mstu vůči dovolateli. Soudy nižších stupňů přesto nesprávně vycházely z jeho původní výpovědi. Ohledně útoku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (krádeže vozu Opel Vivara) namítl, že odvolací soud poukazoval na kamerové záznamy, na nichž on ovšem zachycen není (dokonce je patrné, že ve vozidle je jen řidič a nikoli i spolujezdec). Obviněný poukázal též na výpovědi dalších svědků, že se v dané době nacházel na jiném místě. Podobně není ani poznat na kamerových záznamech ke skutku pod bodem 5), nebyl ani označen za pachatele svědkem T. S. Obviněný zpochybnil také závěr, že byl zachycen na kamerovém záznamu při pokusu o výběr peněz odcizenou platební kartou z bankomatu v obci XY. Spáchání uvedené trestné činnosti nelze založit ani na tom, že je několikanásobným recidivistou.
6. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby mu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření k dovolání
7. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení a obecných poznámkách k novému dovolacímu důvodu obsaženému §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, který uplatnil obviněný, se státní zástupce vyjádřil ke konkrétním uplatněným námitkám.
8. Podle státního zástupce není možné akceptovat formální námitky zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, neboť ani z předloženého dovolání tato vada nevyplývá. Obviněný především zpochybňoval hodnověrnost výpovědi spoluobviněného M. F. z přípravného řízení ze dne 9. 6. 2021, v níž doznával společnou trestnou činnost a tím i usvědčoval obviněného Z. O. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (v bodech 16. až 20.), na který lze odkázat, srozumitelně vyložil, proč považoval právě tuto výpověď M. F. za hodnověrnou a proč naopak neuvěřil pozdějším změněným výpovědím téhož obviněného a ani jejich odůvodnění. Obviněný se tak podle státního zástupce pouze domáhal jiného způsobu hodnocení konkrétního důkazního prostředku.
9. Ani další námitky k jednotlivým dílčím útokům nemohou naplnit zvolený dovolací důvod, neboť jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, navíc předložené námitky jsou poněkud nejasné až zmatečné. K některým z těchto námitek se státní zástupce podrobněji vyjádřil. Celkově ale shrnul, že existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy neshledal, nelze ji v žádném případě dovozovat z toho, že soudy nižších stupňů hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného.
10. Ze shora uvedených důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
14. Na úvod je třeba zmínit, že obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Ve skutečnosti ale měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl podle jeho přesvědčení v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Zákonodárce novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 doplnil do §265b odst. 1 tr. ř. nový dovolací důvod, který zařadil do §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Šlo především o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku z přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, naopak vychází ze skutkového stavu zjištěného před soudy nižších stupňů, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [jak to ostatně bylo naformulováno i do nového §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.
16. Nejvyšší soud je totiž povolán primárně k posuzování otázek právních, v rámci dovolacího řízení poskytuje ochranu též před omezeným výčtem procesních vad majících povahu vad zmatečných, není ovšem obecnou třetí instancí zabývající se přezkumem v plném rozsahu. Nemá se zásadně (až na shora uvedené výjimky) zabývat otázkami skutkovými, neboť tak jeho role nebyla od počátku koncipována. I nadále platí, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy porušení základních práv na obhajobu a spravedlivý proces.
17. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní . 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz §265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora.
18. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněného ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces, porušení spravedlivosti a férovosti řízení, tzv. překvapivého rozhodnutí ani práva na obhajobu. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23. shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. i následně v rozsudku soudu druhého stupně, jakož i v použité právní kvalifikaci.
19. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že dovolací soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné dovolání založené na námitkách, které dovolatel uplatnil již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Nejvyšší soud přitom zjistil, že prakticky veškeré námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, byly tak součástí jeho argumentace před soudem prvního i druhého stupně. Oba soudy nižších stupňů se s nimi také vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze plně odkázat (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 10 až 15 a odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 4 až 6).
20. Dovolatel svými námitkami brojil především proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a v dovolání předkládal vlastní verzi skutkového děje, kterou založil na zcela odlišném hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, což jsou námitky zásadně neodpovídající dovolacím důvodům, jak bylo uvedeno shora. Obviněný tak fakticky jen vyslovil nesouhlas s hodnocením důkazů a na podkladě těchto námitek zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů, které vycházely především z úplného doznání spoluobviněného M. F. z přípravného řízení, jímž současně usvědčoval též dovolatele. Ovšem účasti dvou osob, z nichž jednou byl i dovolatel, odpovídaly i další důkazy v řízení provedené (pohyb dvou osob byl zachycen na několika kamerových záznamech, přičemž jedna osoba vybírající peníze odpovídala dovolateli, dále šlo o stopy trasologické a genetické – zde šlo o DNA profil dovolatele z odcizeného vozidla). Rozhodně tak není pravdou, že by byl dán tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a na základě jejich vyhodnocení učiněnými skutkovými zjištěními, neboť verze obžaloby, k níž se přiklonily i soudy nižších stupňů, z provedených důkazů vyplývá, obviněný pouze zpochybňoval jejich hodnocení (tedy dokonce v naznačeném smyslu ani takový rozpor netvrdil). Takové námitky ovšem nejsou způsobilé uplatněný dovolací důvod naplnit, jak bylo rozvedeno shora.
21. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a následně i v zamítavém usnesení soudu druhého stupně. Své hodnotící úvahy poté soudy nižších stupňů pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o spolupachatelství obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků.
V. Závěrečné shrnutí
22. Ze shora uvedených důvodů lze shrnout, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněným uplatněn jen formálně, ve skutečnosti jeho dovolací námitky neodpovídají uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Obviněný totiž napadal především způsob hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a jejich skutkové závěry na základě takového hodnocení učiněné. Takové námitky ale zmíněnému důvodu neodpovídají.
23. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Z. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu