ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1109.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1109/2022-302
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 To 67/2022-267, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 119/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 T 119/2021-238 , byl obviněný (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 6. 7. 2020 v době kolem 09.50 hodin u domu na adrese XY č. p. XY, v obci XY, okres České Budějovice, řádně nezabezpečil svého psa plemene kříženec německého ovčáka aridgebacka, slyšícího na jméno „Bobeš“, ač měl jako majitel tohoto psa podle §2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, prevenční povinnost, podle níž má každý povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví, a podle §13 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, měl povinnost učinit opatření proti úniku zvířete, svého psa nechal volně pobíhat bez vodítka a nasazeného náhubku na neoploceném pozemku bez možnosti psa ovládat a reagovat na případně vzniklou nenadálou situaci, šel se do domu převléct, přičemž tento jeho pes následně bezdůvodně zaútočil na psa plemene křížence staforda a pitbulla, slyšícího na jméno „Rocky“, se kterým na místě byli jeho majitelé V. P., nar. XY, a P. P., nar. XY, kteří se snažili oba psy od sebe odtrhnout, přičemž pes majitele L. S. zaútočil na V. P., povalil ji na zem a pokousal ji na rukách a nohách, čímž utrpěla zranění spočívající ve zlomenině velkého hrbolu levé pažní kosti s roztržením rotátorové manžety, což je ze soudně lékařského hlediska klasifikováno jako poranění těžké s dobou léčení 4 až 6 měsíců, dále utrpěla tržné ranky prstů obou rukou, levého předloktí, obou stehen a bérců, škrábance na levém předloktí způsobené drápy psa a pokousáním a poté se pes vrhl na P. P., kterému způsobil rány kousnutím v oblasti levého kolena, na pravém bérci a hřbetu pravého zápěstí, což si vyžádalo ošetření a hospitalizaci v nemocnici od 8. 7. 2020 do 13. 7. 2020 kvůli počínající flegmóně pravého bérce, kdy mu byla podávána infúzní antibiotická léčba, později u něho došlo ke zhoršení kožních projevů předchozí vyrážky postupně až do obrazu bulózního pemfigoidu, pro který byl od 10. 8. 2020 do 27. 8. 2020 hospitalizován v nemocnici na kožnímoddělení, přičemž uvedené poranění je ze soudně lékařského hlediska považováno za poranění lehké s obvyklou dobou léčení okolo 3 týdnů.
2. Obviněný byl odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit na náhradě škody poškozeným V. P. částku ve výši 145.598,75 Kč, P. P. ve výši 9.828 Kč, manželům V. a P. P. částku ve výši 9.060,48 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočka Plzeň, pobočka pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj částku ve výši 58.750 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 To 67/2022-267, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku, jímž byl obviněný zavázán zaplatit manželům P. na náhradě škody částku 9.060,48 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené se zbytkem uplatněného nároku v uvedené výši odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Smejkala dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Obviněný soudům vytýká, že nevyhověly jeho důkazním návrhům na výslech svědkyně G., provedení rekonstrukce a vyhotovení odborného vyjádření ohledně psa poškozených, jež by podle něj mohly přispět k odstranění rozporů mezi jeho výpovědí a výpověďmi poškozených a svědků. Mohly by též přispět k přesnější lokalizaci místa činu, ke zjištění, zda měli poškození svého psa na vodítku, či k vyhodnocení věrohodnosti poškozených či jejich vlastního zavinění. Nevyhovění důkazním návrhům má podle dovolatele za následek nedostatečné objasnění skutkovém stavu a přetrvávající důvodné pochybnosti. V konečném důsledku se soudy nevypořádaly s jeho tvrzením, podle něhož poškozené nenapadl jeho pes, nýbrž jejich vlastní pes.
6. Dovolatel s oporou o citovaná rozhodnuti Ústavního a Nejvyššího soudu tvrdí, že oběma soudy opomenuté důkazy jsou významnou procesní vadou, která zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a současně též porušení pravidel spravedlivého procesu.
7. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 To 67/2022-267, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2021, č. j. 6 T 119/29021-238, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Obviněný vyjádřil souhlas s projednání jeho dovolání v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle něhož obviněný soudům výslovně vytýká dvě skupiny pochybení, jednak to, že „ nedostatečně vypořádaly s navrženými důkazy ze strany obhajoby “, jednak „ existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci “.
9. Výhrady, jejichž prostřednictvím obviněný fakticky namítá především vadu opomenutých důkazů, lze podle státního zástupce formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejedná se však o výhrady opodstatněné. Dokazování v trestním řízení není bezbřehé, neohraničené. Je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný (srov. §2 odst. 5 tr. ř.). Soud není povinen realizovat veškeré důkazní návrhy, které strany učiní. Ne každý návrh má totiž potenciál naplnit právě zmíněný princip, neboť nikoliv každý podnět k doplnění dokazování může přispět k objasnění nezbytných okolností. Neexistuje tedy právní povinnost soudu důkaznímu návrhu vyhovět. Jde naopak o předmět úvahy soudu. Nicméně s ohledem na zákaz libovůle a potřebu transparentnosti v rozhodování je nutné, aby soud v odůvodnění rozhodnutí řádně vysvětlil, proč tomu či onomu důkaznímu návrhu eventuálně nevyhověl. Pakliže by návrh bez jakékoliv přiměřené reakce ignoroval či přehlédl, jednalo by se o nepřípustný projev svévole, současně by to mohlo značit nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
10. Státní zástupce připomenul, že Ústavní soud ve své judikatuře týkající se zamítnutí důkazního návrhu zdůraznil, že jeho neakceptování lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz nález ze dne 27. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 463/2000, usnesení ze dne 24. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2021/15).
11. Popsaná východiska podle něj soudy ve věci činné respektovaly (bod 17 a násl. usnesení krajského soudu a bod 19 rozsudku okresního soudu), neboť reagovaly na důkazní návrhy obviněného, jež shledaly nadbytečnými, resp. konstatovaly objektivní nemožnost realizace důkazu z hlediska jeho nedostatečné vypovídací hodnoty. Předmětné důkazní návrhy tudíž neopomenuly, nýbrž s nimi naložily plně v souladu s požadavky ustálené praxe. Naplnění zvažovaného dovolacího důvodu tedy podle státního zástupce nelze konstatovat, protože ve věci činné soudy postupovaly správně.
12. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani obviněným spíše jen obecně naznačenou existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Naopak z nich vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Odůvodnění jejich rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř. a tato jsou plně přezkoumatelná.
13. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněný při formulaci svého dovolání zřejmě opomenul zohlednit změnu, která při vymezení dovolacích důvodů nastala od 1. 1. 2022 v důsledku novelizace provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Jak již bylo výše zmíněno (bod 4.), dovolatel ve svém mimořádného opravném prostředku „ uplatňuje následující důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení “. Z uvedené citace plyne, že obviněný své dovolání opírá o dovolací důvod určený k nápravě vad hmotně právního posouzení [od 1. 1. 2022 dovolací důvod upravený §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], ač ve vlastní dovolací argumentací s jedinou výhradou (při nastínění možnosti spoluzavinění poškozených) neuplatňuje nic, co by mohlo být vyhodnoceno jako námitka hmotně právní povahy.
16. Jak správně identifikoval ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce, dovolatel uplatňující výhrady procesního (nedostatečnost provedeného dokazování v důsledku nevyhovění jeho důkazním návrhům) a skutkového (údajný extrémní rozpor skutkových zjištění a právního posouzení) charakteru ve své podstatě vznáší námitky, které měl vznést pod první a třetí alternativou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, tj. pod alternativami spočívající v tom, že
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a
· ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy.
17. Ačkoliv tak obviněný neučil, Nejvyšší soud se přesto k důvodnosti jeho dovolání vyjádří, neboť jím vnesené výhrady (ve smyslu námitek pod jím zákonným textem neuplatněný důvod dovolání) posoudí podle nynějšího znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Úvodem lze konstatovat, že dovolací argumentace obviněného je ve své podstatě opakováním obhajoby jím uplatněné v předcházejícím řízení, s níž se – protože byla náplní i řádného opravného prostředku obviněného vůči rozsudku soud prvního stupně – oba soudy ve své podstatě vypořádaly. Z předcházející judikatury Nejvyššího soudu plyne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002), že v situaci, kdy dovolatel uplatňuje obsahově stejné námitky jako v předcházejícím řízení, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. A jako takové bylo Nejvyšším soudem posouzeno z níže uvedených důvodů i dovolání obviněného.
19. Ve vztahu k první alternativě zvažovaného dovolacího důvodu je nezbytné konstatovat, že dovolací soud nemá co hodnotit, neboť obviněný svou dovolací argumentací žádný zjevný rozpor mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která se stala předmětem právního posouzení (resp. těmi, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ), a obsahem provedených důkazů nevymezuje a zejména ani neosvědčuje. Obviněný se sice snaží o zpochybnění skutkového zjištění soudů, jejichž podstatou je závěr, že zranění, které oba poškození prokazatelně utrpěli, jim přivodil jeho pes, a to v důsledku nezachování potřebné míry opatrnosti obviněného, který jej zanechal bez dohledu v situaci, kdy nebyl opatřen náhubkem a nebyl omezen (místěním do kotce či připoutání vodítkem) na pohybu, avšak nastíněná verze, že původcem těchto zranění byl ve skutečnosti pes poškozených, nemá dostatečnou oporu v provedených důkazech. Veškerá snaha dovolatele je upřena na zpochybnění výpovědí poškozených, z nichž při konstrukci skutkových zjištění vyšly oba soudy.
20. Obviněným tvrzená nejasnost stran přesného místa, na němž měli poškození utrpět zjištěná poranění, je z hlediska rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu irelevantní. Stran tvrzení, že nebylo prokázáno, že zranění poškozených způsobil pes dovolatele, nepředkládá obviněný žádný přesvědčivý rozbor důkazů, na němž by osvědčoval rozpor uvedeného zjištění soudů s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud v této souvislosti musí připomenout, že na obsahově stejnou námitku přitom reagoval již odvolací soud (bod 19. odůvodněni jeho rozsudku), který poukázal na to, že právního posouzení skutku se odvíjí od poranění, které poškozená utrpěla na ruce v důsledku jejího sražení psem obviněného. Soudy přitom vyšly z větší hmotnosti (podle vyjádření obviněného při veřejném zasedání o odvolání cca 40 kg) tohoto psa, která nebyla zpochybněna.
21. Není úkolem dovolacího soudu, aby sám (a z vlastní iniciativy) hodnotil důkazy provedené v předcházejících stadiích řízení či přehodnocoval hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Pro vyslovení závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, resp. jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně je zatížena vadou naplňující první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů , tak není žádného podkladu.
22. Ve vztahu k alternativě třetí zvažovaného dovolacího důvodu lze plně odkázat na vyjádření státního zástupce, s jehož hodnocením se Nejvyšší soud shoduje, jenž jednak správně odkázal na východiska posuzování toho, zda ve věci existuje tzv. opomenutý důkaz (výše bod 9.), a jednak vyložil (bod 10.) i to, proč se ve věci posuzované o takový opomenutý důkaz, resp. důkazy nejedná. Soudy obou stupňů na důkazní návrhy obhajoby reagovaly a ve svých rozhodnutích vyložily, proč jim nevyhověly. Jejich vypořádání se s důkazními návrhy nelze pokládat za věcně neadekvátní, jak je označuje dovolatel. Rozhodnutí soudů nezatěžuje vada spočívající v tom, že ve vztahu rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy.
23. Přestože obviněný ve svém dovolání tvrdil, že napadená rozhodnutí zatěžuje vada spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávním hmotně právním posouzení , neuplatnil v něm žádnou výhradu, která by se týkala nesprávnosti právního posouzení skutku popsaného v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Obdobné lze říci i ve vztahu k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Obviněným dovozovaná možnost spoluzavinění poškozených nemá podklad ve skutkových zjištěních soudů a je založena toliko na snaze o prosazení pro něj příznivější skutkové verze, která se promítá v průběhu celého trestního stíhání obviněného.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány opodstatněnými. Dovolací soud rovněž nezjistil vady, které by měly za následek porušení pravidel spravedlivého procesu, resp. práva obviněného na spravedlivý proces. Proto o mimořádném opravném prostředku obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 12. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu