ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.135.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 135/2022-2395
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 3 To 10/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 1/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 31 T 1/2019 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. S. (dále též jen „obviněný“) a obvinění M. K. a J. Š. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se dopustili podle zjištění jmenovaného soudu skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině. Za tento trestný čin byl obviněný M. S. odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 600 denních sazeb, přičemž podle §68 odst. 2 tr. zákoníku byla stanovena výše denní sazby na 500 Kč, čemuž odpovídá celková výše peněžitého trestu 300 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo také stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách 15 000 Kč, splatných každého 10. dne v měsíci, následujícího po právní moci rozsudku, na účet Krajského soudu v Ostravě, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, jestliže nebude kterákoli z dílčích splátek zaplacena včas. Pro úplnost je možno uvést, že obviněnému M. K. byl uložen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 600 denních sazeb, přičemž podle §68 odst. 2 tr. zákoníku byla stanovena výše denní sazby na 500 Kč, čemuž odpovídá celková výše peněžitého trestu 300 000 Kč. Obviněnému J. Š. byl uložen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, přičemž podle §68 odst. 2 tr. zákoníku byla stanovena výše denní sazby na 400 Kč, čemuž odpovídá celková výše peněžitého trestu 200 000 Kč. I u těchto dvou obviněných bylo podle §68 odst. 5 tr. zákoníku stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách 12 000 Kč, resp. 15 000 Kč, splatných každého 10. dne v měsíci, následujícího po právní moci rozsudku, na účet Krajského soudu v Ostravě, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, jestliže nebude kterákoli z dílčích splátek zaplacena včas.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. S. odvolání, jež Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 3 To 10/2021, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
3. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 3 To 10/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný M. S. dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) směřujícím toliko do výroku o trestu. Uvedl, že nijak nerozporuje, že spáchal skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně, když se ke zločinu doznal a prohlásil svou vinu. Namítl však, že jemu uložený trest není přiměřený, byla podle něj nesprávně vyhodnocena kritéria v §39 až §42 tr. zákoníku. Trest považoval za zjevně nespravedlivý a nepřiměřený zejména v porovnání s tresty ostatních dvou spoluobviněných. Byla tak podle něj porušena zásada přiměřenosti trestních sankcí. Byť mu byl uložen trest odnětí svobody podmíněně odložený, soudy dostatečně nezkoumaly proporcionalitu takového zásahu do jeho osobní sféry.
4. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265m tr. ř. rozhodl tak, že mu uloží snížený peněžitý trest jako trest samostatný, případně podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že uplatněné námitky se s dovolacími důvody naprosto rozcházejí. Ve shodě s Vrchním soudem v Olomouci také mj. považoval uložené tresty za velmi mírné. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
7. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 3 To 10/2021, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
8. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou je tudíž vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [dříve písm. h)] může být naplněn ve dvou alternativách. První spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a druhá v tom, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
IV.
11. V návaznosti na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud připomíná, že dovolací námitky směřovaly výlučně do uloženého trestu, který obviněný považoval za nepřiměřeně přísný. Takové námitky však pod uplatněné, ale ani jiné důvody dovolání podřadit nelze.
12. Ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [dříve g)] jiné hmotněprávní posouzení, než je právní posouzení skutku, může být nesprávné, pokud se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Jestliže by se jiné hmotněprávní posouzení vztahovalo k trestu nebo k ochrannému opatření, zpravidla půjde o zvláštní dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) nebo j) tr. ř. [nyní i), k)]. Skutkovou okolností zakládající jiné nesprávné hmotněprávní posouzení zde může být např. otázka, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením ve smyslu tohoto dovolacího důvodu není ve vztahu k výroku o trestu ani jeho pouhá nepřiměřenost (zejména ve vztahu k hlediskům určujícím druh a výměru trestu podle §39 , §41 a §42 tr. zákoníku) – viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. (Šámal, P., Púry, F. §265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166–3167.).
13. Námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [dříve h)], podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. „Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejména §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
14. Určitý průlom může nastat toliko ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Tak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
15. O takový případ se však v dané věci rozhodně nejedná, resp. nejde o trest, který by vybočoval z ústavního rámce proporcionality trestní represe a byl trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Na tomto místě je přitom třeba poznamenat, že obviněnému byl vedle peněžitého trestu uložen toliko podmíněný trest odnětí svobody, při kterém k odejmutí práva na svobodu bezprostředně nedochází. Ve shodě s odvolacím soudem i se státním zástupcem je pak možno konstatovat, že se jedná naopak o trest spíše mírný.
16. Je třeba připomenout, že obviněný (který svou vinu prohlásil) se spolu s dalšími dvěma obviněnými dopustil trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, přičemž svým společným jednáním způsobili České republice škodu ve výši téměř 6 mil. Kč. Obviněný se přitom mylně domnívá, že se jedná o „významný faktor, snižující zásadním způsobem jeho míru zavinění“ , který měl najít svůj odraz v uloženém trestu, jestliže soud prvního stupně uvedl, že kdyby (obviněný M. S.) aktivně nejednal, další dva obvinění by k tomuto účelu nalezli jinou osobu. Skutečností totiž zůstává, že obviněný v této věci jednal, a to v úmyslu přímém. Proto nelze souhlasit ani s tím, že by soud prvního stupně tímto způsobem jednání obviněného bagatelizoval.
17. Nutno dále poznamenat, že soud prvního stupně konstatoval, že na ukládaný trest je nutno hledět jako na celek (bod 64. rozsudku soudu prvního stupně). Proto nelze přisvědčit ani námitce, že soud nezohlednil podíl každého z obviněných na spáchané trestné činnosti, když mu uložil peněžitý trest ve stejné výměře jako obviněnému M. K. a obviněnému J. Š. dokonce ve výměře ještě nižší, neboť trest odnětí svobody s podmíněným odkladem byl obviněnému M. S. vyměřen nejmírněji. Byť odvolací soud s obviněným v tomto směru v zásadě souhlasil, uložené tresty (všem obviněným) důvodně současně označil za nepřiměřeně mírné.
18. Soud prvního stupně v rámci úvah o trestech deklaroval, že se zabýval hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu, odvolací soud, který se námitkami obviněného stran uloženého trestu zabýval (zejména v bodě 19. a násl. napadeného usnesení), však přiléhavě konstatoval, že pokud by soud prvního stupně skutečně respektoval ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku, nemohl by obviněného potrestat tak mírným způsobem. Pro absenci odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného však nemohl takové pochybení napravit.
19. Pro úplnost je třeba dodat, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivá hlediska ukládání trestu znovu rozebíral, přehodnocoval a činil v tomto ohledu nějaké vlastní závěry. Podstatné je, že se soudy nižších stupňů nedostaly výrokem o trestu do žádného extrémního rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe ve smyslu jeho mimořádné a zcela vybočující (excesivní) přísnosti a zjevné nespravedlnosti. To, že obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný a domáhá se uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného, není dovolacím důvodem, resp. zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu neopodstatňuje.
20. Pro úplnost je možno uvést, že uplatněné dovolací důvody Nejvyšší soud posuzoval ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve l) tr. ř.] v jeho druhé alternativě, byť jej obviněný výslovně neuplatnil. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojil pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž nebylo jeho odvolání vyhověno, resp. toto bylo zamítnuto, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest, který (obviněný) shledává nepřiměřeným. Jelikož však Nejvyšší soud nesdílí názor obviněného, že odvolací soud pochybil, jestliže odvolání zamítl, nemohl být věcně naplněn ani tento dovolací důvod.
21. Nejvyšší soud s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu