ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1353.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1353/2021-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2022 o dovolání, které podal obviněný T. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 4 To 299/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 15/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2021, sp. zn. 8 T 15/2021, byl pod bodem I. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině, trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a to z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2020, č. j. 8 T 125/2020-35, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2021, a při vázanosti skutkovými zjištěními bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný T. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl uznán vinným pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body I./1 a I./2), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
„ dne 2. 12. 2020 v době kolem 16.45 hodin, se záměrem nerespektovat uložený zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, v Českých Budějovicích, na nám. XY, od domu č. XY k domu č. XY, řídil osobní automobil tovární značky BMW 310D, registrační značky XY, když následně byl zastaven a kontrolován před domem č. 6 hlídkou Policie ČR, Oddělení hlídkové služby České Budějovice (původně vedeno Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 125/2020),
dne 3. 2. 2021 v době kolem 11.25 hodin se záměrem nerespektovat uložený zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, v Českých Budějovicích, po ulici pod Lékárnou ve směru z parkoviště prodejny Flop k ulici pod Lékárnou řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Superb RZ XY,
přičemž takového jednání se dopustil přes to, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2020, č. j. 8 T 69/2020-49, s nabytím právní moci dne 1. 10. 2020, odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu peněžitému ve výši 30.000 Kč a zároveň k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v silničním provozu na dobu 24 měsíců.“
2. Za tento přečin byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku, ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen ještě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v silničním provozu na dobu 46 měsíců.
3. Dále byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod II.), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
„dne 7. 5. 2021 v době kolem 10.30 hodin v Českých Budějovicích, se záměrem nerespektovat uložený zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, po ulici Strakonická ve směru jízdy od křižovatky Pražská třída a Strakonická ulice, řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Superb, RZ XY, kdy byl v prostoru benzínové čerpací stanice MOL zastaven a kontrolován hlídkou Městské policie České Budějovice a následně přivolanou hlídkou Policie ČR,
přičemž takovéhoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2020, č. j. 8 T 69/2020-49, s nabytím právní moci dne 1. 10. 2020, odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu peněžitému ve výši 30.000 Kč a zároveň k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v silničním provozu na dobu 24 měsíců.“
4. Za tento přečin byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
5. Odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 4 To 299/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tj. že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně prohlásil svoji vinu a tato skutečnost je podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku důvodem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Odvolací soud, resp. soud prvního stupně, mu měl mimořádně snížit trest odnětí svobody, a pokud tak neučinil, je podle něj dán jím uváděný dovolací důvod.
8. Obviněný zdůraznil, že v daném případě prohlásil svoji vinu za situace, kdy jeho vina nebyla minimálně u části skutků nijak nepochybná. Prohlášením viny výrazně urychlil a zjednodušil dokazování v hlavním líčení. S tím se však soudy nevypořádaly, přitom jde o jeden z důvodů, pro který může dosud mimořádně snížit trest odnětí svobody a uložit jej mimo příslušnou trestní sazbu.
9. Dále uvedl, že povaha spáchané trestné činnosti nebyla nijak závažná. Nezpůsobil žádnou újmu na zdraví nebo na majetku, ani žádnou dopravní nehodu. Trestného činu upřímně litoval, uvedl, že se choval „hloupě a nedisciplinovaně“ a byl ovlivněn situací s přítelkyní a jiným řízením, které bylo ve vztahu k němu vedeno. Nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu v tom smyslu, že by mu přitěžovalo, resp. povahu trestné činnosti zhoršovalo to, že řídil na centrálním náměstí krajského města. Nebylo totiž prokázáno, že by tím měl demonstrovat své stanovisko k uloženému trestu zákazu činnosti nebo tak dát najevo svůj výsměch vůči veřejnoprávnímu zákazu. Nebylo ani prokázáno, že by si pronajal vozidlo se záměrem ho řídit a nerespektovat uložený zákaz činnosti. Měl řidiče, který jej vozil. Dne 7. 5. 2021 byl kontrolován hlídkou obecní policie, aniž by se dopustil nějakého protiprávního jednání.
10. Shrnul a zopakoval pak, že soud prvního stupně k jím učiněnému prohlášení viny nepřihlédl a uložil mu trest prakticky ještě přísnější, než který mu předtím uložil trestním příkazem, a ani odvolací soud se s námitkami ohledně nezohlednění prohlášení viny nijak nevypořádal. S ohledem na okolnosti případu měl soud prvního stupně, popř. soud odvolací, trest mimořádně snížit a současně rozhodnout o podmíněném odkladu jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a taktéž rozsudek soud prvního stupně ve výroku o trestu, a znovu rozhodl tak, že obviněnému sníží trest odnětí svobody a rozhodne o jeho podmíněném odkladu na přiměřenou zkušební dobu.
12. K tomuto dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že z dovolací argumentace obviněného je patrné, že dovolání je podáno z jiného než deklarovaného zákonného důvodu spočívajícího v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Byl mu uložen trest v rámci zákonné trestní sazby, nikoli mimo ni, a tento trest zákon připouští. Zároveň upozornil na dovolatelovu písařskou chybu, když slovní popis dovolacího důvodu spojil s nesprávnou citací trestního zákoníku, konkrétně v §265b odst. 1 tr. ř. písmeno h) zaměnil za písmeno i). Dodal, že soudy obou stupňů se úvahám o trestech pro obviněného věnovaly zcela dostatečně a případně dovodily, že zejména s ohledem na trestní minulost obviněného již na něj nelze působit jinými než nepodmíněnými tresty odnětí svobody.
13. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud případně učinil jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 4 To 299/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) [do 31. 12. 2021 písm. h)] tr. ř. je dán, pokud byl pachateli uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo pokud mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení není dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení výměry příslušné trestní sazby.
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. Námitky obviněného je možné shrnout tak, že soudy nižších stupňů měly především vzhledem k jím učiněnému prohlášení viny aplikovat ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a uložit mu tresty odnětí svobody snížené pod dolní hranici trestní sazby (navíc podmíněně odložené).
20. K jeho argumentaci je třeba podrobněji připomenout podstatu uplatněného dovolacího důvodu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky (např. uložení trestu vyhoštění občanu České republiky) . Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit (např. uložení trestu domácího vězení nebo obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody) . Konečně nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu (§16 odst. 2 tr. zákona, §3 tr. zákoníku) nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“ (např. „společný“ trest propadnutí jedné věci více spoluobviněným) . Trest je uložen mimo zákonnou trestní sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. u trestu odnětí svobody bez splnění podmínek podle §59 nebo 108 tr. zákoníku) , tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (Šámal P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3169 s.).
21. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) [dříve písm. g)] tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
22. V daných souvislostech je vhodné k předmětnému dovolacímu důvodu zmínit přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
23. Již vzhledem k uvedenému nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu (zjevně pro jeho tvrzenou nepřiměřenost) podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
24. Pokud obviněný poukazoval na nutnost aplikace ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, je na místě k této námitce připomenout, že podle usnesení Nejvyššího soudu usnesení ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020 (publikovaného pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.), „námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku, nemůže naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.“ (poznámka redakce Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: Rozhodnutí vychází z právní úpravy účinné do 30. 9. 2020, podle které šlo o ustanovení §58 odst. 1, 2, 5 a 6 tr. zákoníku. Obdobnou povahu má nyní i ustanovení §58 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020).
25. Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že obviněnému byly uloženy přípustné druhy trestů v rámci zákonné trestní sazby stanovené zákonem na trestný čin (trestné činy), jímž (jimiž) byl uznán vinným. Nejde přitom o tresty exemplární či excesivní. Přitom je na místě uvést, že soudy obou stupňů se otázce trestů věnovaly v patřičné míře a je nadbytečné, aby zde Nejvyšší soud opětovně reprodukoval jejich úvahy a závěry. V tomto směru postačuje odkázat na obsah odůvodnění jejich rozhodnutí v částech vztahujících se k trestům.
26. V této souvislosti je možno zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
27. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu