ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.203.2022.2
6 Tdo 203/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovoláních, která podali obvinění J. T. J. , nar. XY, Polská republika, trvale bytem XY, XY, Polská republika, občan Polské republiky, P. O. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, P. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a M. R. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 7/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023, a to ve výrocích o trestech uložených obviněným M. R. a P. O., a za přiměřeného použití §261 tr. ř. též ve výrocích o trestech uložených obviněnému P. P. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. P. a J. T. J. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále též jen „nalézací soud“ nebo „soud prvního stupně“) ze dne 5. 12. 2019, č. j. 34 T 7/2017-10529 , byli obvinění J. T. J., M. R., P. P., M. K., R. S., P. O. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku účinného do 30. 6. 2016, obviněný P. V. byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Označených trestných činů se obvinění dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obvinění byli za tyto trestné činy odsouzeni
obviněný J. T. J. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný P. O. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný P. P. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný M. R. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to bankovek specifikovaných ve výroku rozsudku,
zároveň byl uložen trest obviněným M. K., R. S. a P. V.
3. O odvoláních obviněných J. T. J., M. R., P. P., M. K., R. S., P. O. a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci ( dále též jen „vrchní soud“ nebo „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné J. T. J., M. R., P. P., M. K., R. S. a P. O. uznal vinnými jednak zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, a obviněného P. V. uznal vinným jednak zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, jichž se dopustili tím, že
nejméně od 21. 6. 2013 do 27. 3. 2014 v Ostravě a na dalších místech Moravskoslezského kraje a Olomouckého kraje, po vzájemné domluvě, se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani a sebe neoprávněně obohatit, s vědomím, že nejsou držiteli povolení k provozování daňového skladu, a že výrobu vybraného výrobku provádí mimo daňový sklad, a tedy i mimo režim podmíněného osvobození od daně dle §19 odst. 1 písm. a) zák. č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, a bez vědomí správce daně a mimo jeho kontrolu na území České republiky dováželi a současně s vědomím, že nesplnili svoji oznamovací povinnost vůči příslušnému celnímu úřadu týkající se zahájení a ukončení výroby řezaného tabáku dle §20 odst. 15 zák. č. 353/2003 Sb.
obžalovaný J. J. rozhodoval o všech okolnostech páchání zamýšlené trestné činnosti, poskytoval finance na nákup tabákového listí, zajišťoval financování výroby včetně odměn a určování jejich výše, rozhodoval o řešení vzniklých technických problémů při výrobě, logistice, rozhodoval o nákupu a zpracování tabákového listí a o odvozu zpracovaného tabáku zpět do Polské republiky a v souvislosti s tím udílel pokyny obžalovanému M. R. , který jejich splnění dále delegoval na obžalovaného P. P., kterému předával finanční prostředky na nákup tabákového listí, dával pokyny k nákupu, spolupodílel se na rozhodování o výši odměn, dohlížel na dopravu na místa určení, na zpracování tabákových listů a následnou distribuci, kdy určitou část již zpracovaného tabákového listí na tabák prodával sám nebo dával v tomto směru pokyny obžalovanému P. V. , zajišťoval prostory pro skladování a zpracování tabákových listů, informoval o podstatných záležitostech obžalovaného J. T. J., obžalovaný P. P. komunikoval s dodavatelem tabákových listů, prováděl objednávky a nákup tabákových listů z Polské republiky prostřednictvím jím zajištěných společností, za něž byl buď oprávněn jednat, nebo za něž jednal prostřednictvím dalších osob, objednával a organizoval také následnou dopravu tabákového listí na území České republiky prostřednictvím obžalovaného P. O. a jeho uskladnění, přebíral finanční hotovost určenou na nákup tabákových listů, s níž dále disponoval, a na výplatu odměn dalším spoluobžalovaným, zajišťoval koordinaci mezi udělenými pokyny a jejich realizací, zařizoval pronájem nebytových prostor určených ke skladování tabákových listů a jejich zpracování, zajišťoval zpracování tabákových listů prostřednictvím nejméně obžalovaných R. S. a M. K. , kteří přepracovávali tabákové listy jejich řezáním a napařováním nejméně na tabák ke kouření, a sami určitou část již zpracovaného tabákového listí na tabák distribuovali dalším osobám, přijímali za tuto činnost odměnu, nejprve od obžalovaného P. P. a následně od dalších osob, obžalovaný P. V. na základě pokynů obžalovaného M. R. vykonával úkony týkající se především dopravy, distribuce a inkasování finančních prostředků za tabák, který byl prodáván dalším osobám, na základě pokynů obžalovaného P. P. vkládal finanční prostředky na účty, z nichž docházelo následně k platbám za tabákové listí dodavateli z Polské republiky, podílel se na skladování tabákového listí a z něj vyrobeného tabáku,
a obžalovaný P. O. na základě pokynů obž. P. P. organizoval dopravu, přičemž nejméně v době od prosince 2013 do 27. 3. 2014 tak činil s vědomím, že zajišťuje dovoz tabákového listí, z něhož bude nelegálně vyroben tabák ke kouření a za tímto účelem zajistil skladovací prostory a prostory pro výrobu tabáku,
a obžalovaní J. T. J., M. R., P. P. ve vzájemné součinnosti na základě elektronických a telefonických objednávek podaných jménem společností B. M. S., IČO: XY, se sídlem XY, XY, X –s. o., IČO: XY, se sídlem XY, XY a I. C., IČO: XY, se sídlem XY, XY, za něž fakticky jednal obžalovaný P. P., který rovněž předmětné objednávky zpracoval, nakoupili v 18 případech od polského dodavatele společnosti F. S., NIP XY, se sídlem XY, XY, Polsko tabákové listy a tyto přepravili do České republiky prostřednictvím přepravní společnosti P. O. – D., IČO: XY, se sídlem XY, XY a v jednom případě též prostřednictvím společnosti Š., IČO: XY, se sídlem XY, XY tak, že:
1. na základě objednávky č. BG 14/2013 společnosti B. M. S. ze dne 21. 6. 2013 společnost F. S. vystavila proforma fakturu č. 12/BGM/2013, a následně též fakturu č. 46/FU/Z ze dne 25. 6. 2013 na částku 25.824 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 800 kg 12C3O a 2 400 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 25. 6. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 26. 6. 2013 v XY, XY, areál Průmyslového parku XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ TY 0735260 vozidlem RZ XY, RZ přívěsu XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti A., IČO: XY, se sídlem XY, XY, Slovenská republika, fakturou č. 2013/0797 s datem uskutečněného plnění 9. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 27. 6. 2013, č. 1301017 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
2. na základě objednávky č. BG 16/2013 společnosti B. M. S. ze dne 18. 7. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 14/BGM/2013 ze dne 18. 7. 2013, a následně též fakturu č. 57/FU/Z ze dne 23. 7. 2013 na částku 28.590 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 5 400 kg 12C30 a 2 400 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 23. 7. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 23. 7. 2013 v XY, XY, areál Průmyslového parku XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ Ty 0735252 vozidlem RZ XY, RZ přívěsu XY dopravce P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti A. fakturou č. 2013/0797 s datem uskutečněného plnění 9. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 25. 7. 2013, č. 1301020 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
3. na základě objednávky č. BG 17/2013 společnosti B. M. S. ze dne 30. 7. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 15/BGM/2013 ze dne 31. 7. 2013, a následně též fakturu č. 63/FU/Z ze dne 31. 7. 2013 na částku 26.040 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 800 kg 12C30 a 2 400 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 13. 8. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 13. 8. 2013 v XY, XY, areál Průmyslového parku XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ C 3247008 vozidlem RZ vozidla XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti A. fakturou č. 2013/0797 s datem uskutečněného plnění 9. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 15. 8. 2013, č. 1301021 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
4. na základě objednávky č. BG 18/2013 společnosti B. M. S. ze dne 31. 7. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 16/BGM/2013 ze dne 31. 7. 2013, a následně též fakturu č. 64/FU/Z ze dne 31. 7. 2013 na částku 21.700 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 000 kg 12C30 a 2 000 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na dne 8. 8. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 9. 8. 2013 v XY, XY, areál Průmyslového parku XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ C 3247005, vozidlem RZ XY, RZ přívěsu XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti A. fakturou č. 2013/0797 s datem uskutečněného plnění 9. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 10. 8. 2013, č. 1301022 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
5. na základě objednávky č. BG 19/2013 společnosti B. M. S. ze dne 28. 8. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 17/BGM/2013 ze dne 28. 8. 2013, a následně též fakturu č. 73/FU/Z ze dne 30. 8. 2013 na částku 29.208 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 5 600 kg 12C30 a 2 400 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 30. 8. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 30. 8. 2013 v XY, XY, areál Průmyslového parku XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ C 3247016 vozidlem RZ XY, RZ přívěsu XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti A. fakturou č. 2013/0797 s datem uskutečněného plnění 9. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 30. 8. 2013, č. 1301023 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
6. na základě objednávky č. 01/XSO/2013 společnosti X – s. o. ze dne 11. 9. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 01/XS/09/2013 ze dne 12. 9. 2013, a následně též fakturu č. 82/FU/Z ze dne 17. 9. 2013 na částku 29.440 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 5 600 kg 12C30 a 2 400 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 17. 9. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 17. 9. 2013 v XY, XY, Průmyslové centrum H., přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ C 3247057 vozidlem RZ XY, RZ přívěsu XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti X-s. o. fakturou č. 2013/0798 s datem uskutečněného plnění 7. 11. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností X – s. o. fakturou ze dne 23. 9. 2013, č. 1301001 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
7. na základě objednávky č. 02/XSO/2013 společnosti X – s. o. ze dne 16. 9. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 02/XS/09/2013 ze dne 17. 9. 2013, a následně též fakturu č. 84/FU/Z ze dne 19. 9. 2013 na částku 21.700 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 000 kg 12C30 a 2 000 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 19. 9. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 21. 9. 2013 v XY, XY, areál Průmyslového parku XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ C 3247059 vozidlem RZ XY, RZ přívěsu XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti X-s. o. fakturou č. 2013/0798 s datem uskutečněného plnění 7. 11. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností X – s. o. fakturou ze dne 25. 9. 2013, č. 1301002 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
8. na základě objednávky č. 03/XSO/2013 společnosti X – s. o. ze dne 3. 10. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 03/XS/10/2013 ze dne 4. 10. 2013, a následně též fakturu č. 94/FU/Z ze dne 8. 10. 2013 na částku 28.120 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 2 600 kg 09DFS1, 5 000 kg 12 C30 a 400 kg SCVAS, přičemž nakládka byla stanovena na 8. 10. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 9. 10. 2013 v XY, XY, Průmyslové centrum H., přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273948 vozidlem RZ XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti X-s. o. fakturou č. 2013/0798 s datem uskutečněného plnění 7. 11. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností X – s. o. fakturou ze dne 11. 10. 2013, č. 1301002 deklarován prodej předmětného zboží společnosti A.,
9. na základě objednávky č. 05/XSO/2013 společnosti X – s. o. ze dne 30. 10. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 05/XS/10/2013 ze dne 31. 10. 2013, a následně též fakturu č. 103/FU/Z ze dne 31. 10. 2013 na částku 28.120 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 5 400 kg 12C30 a 2 200 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 6. 11. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 6. 11. 2013 v XY, XY, Průmyslové centrum H., přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273951 vozidlem RZ XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti X – s. o. fakturou č. 2013/0798 s datem uskutečněného plnění 7. 11. 2013,
10. na základě objednávky č. BG20/2013 společnosti B. M. S. ze dne 26. 11. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 19/BGM/2013 ze dne 26. 11. 2013, a následně též fakturu 112/FU/Z ze dne 28. 11. 2013 na částku 31.320 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 5 800 kg 12C30 a 2 800 kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 28. 11. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 29. 11. 3013 v XY, XY, Průmyslové centrum H., přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. 0004549 vozidlem RZ XY dopravce společnosti Š., jež následně fakturovala tuto dopravu společnosti P. O. – D. fakturou č. 130103958 s datem uskutečněného plnění 28. 11. 2013 na základě objednávky přepravy č. 2013/47 ze dne 27. 11. 2013, přičemž dopravce - společnost P. O. – D. fakturoval tuto dopravu na vrub společnosti B. M. S. fakturou č. 2013/0799 s datem uskutečněného plnění 6. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 30. 11. 2013, č. 1301029 deklarován prodej předmětného zboží společnosti M., IČO: XY, se sídlem XY, XY, Slovenská republika s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
11. na základě objednávky č. BG21/2013 společnosti B. M. S. ze dne 29. 11. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 20/BGM/2013 ze dne 29. 11. 2013, a následně též fakturu č. 118/FU/Z ze dne 29. 11. 2013 na částku 21.700 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 000 kg 12C30 a 2 000 Kg 09DFS1, přičemž nakládka byla stanovena na 4. 12. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 4. 12. 2013 v XY, XY, Průmyslové centrum H., přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273962 vozidlem RZ XY dopravce P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti B. M. S. fakturou č. 2013/0799 s datem uskutečněného plnění 6. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 5. 12. 2013, č. 1301030 deklarován prodej předmětného zboží společnosti M. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
12. na základě objednávky č. BG22/2013 společnosti B. M. S. ze dne 3. 12. 2013 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 22/BGM/2013 ze dne 4. 12. 2013, a následně též fakturu č. 121/FU/Z ze dne 5. 12. 2013 na částku 21.700 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 000 kg 12C30 a 2 000 Kg 09DFSA, přičemž nakládka byla stanovena na 5. 12. 2013 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 5. 12. 2013 v XY, XY, Průmyslové centrum H., přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273958, vozidlem RZ XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti B. M. S. fakturou č. 2013/0799 s datem uskutečněného plnění 6. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 6. 12. 2013, č. 1301031 deklarován prodej předmětného zboží společnosti M. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
13. na základě objednávek č. BG23/2013 ze dne 16. 12. 2013 a č. BG24/2013 ze dne 17. 12. 2013 společnosti B. M. S. společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 23/BGM/2013 ze dne 17. 12. 2013 a proforma fakturu č. 24/BGM/2013 ze dne 18. 12. 2013, a následně též fakturu č. 126/FU/Z ze dne 19. 12. 2013 na částku 42.930 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 8 000 kg 12C30 a 3 800 kg 10DFSA, přičemž nakládka byla stanovena na 19. 12. 2013 s místem vykládky XY, XXY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 20. 12. 2013 na blíže nezjištěném místě v XXY, okres Karviná, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273926 vozidlem RZ XY, RZ přívěsu XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti B. M. S. fakturou č. 2013/0840 s datem uskutečněného plnění 19. 12. 2013, neboť v souladu s prvotním záměrem a ve snaze zastřít faktický způsob naložení s předmětnými tabákovými listy, byl pak společností B. M. S. fakturou ze dne 20. 12. 2013, č. 1301032 a č. 1301033 deklarován prodej předmětného zboží společnosti M. s fiktivním uvedením místa vykládky XY, Slovenská republika,
14. na základě objednávky č. INT01/2014 ze dne 7. 1. 2014 společnosti I. C. společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 01/INT01/2014, a následně též fakturu č. 1/FU/Z ze dne 9. 1. 2014 na částku 22.970 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 200 kg 12C30 a 2 000 kg 10DFSA, přičemž nakládka byla stanovena na 9. 1. 2014 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 10. 1. 2014 u benzinové stanice Shell v XY, okres Karviná, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ C 1005433 vozidlem RZ XY dopravce společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti I. C. fakturou č. 2014/0012 s datem uskutečněného plnění 10. 1. 2014,
15. na základě objednávky č. INT02/2014 ze dne 13. 1. 2014 společnosti I. C. společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 02/INT/01/2014 ze dne 13. 1. 2014 a následně též fakturu č. 4/FU/Z ze dne 14. 1. 2014 na částku 19.090 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 000 kg 12X40 a 1 400 kg 10DFSA, přičemž nakládka byla stanovena na 14. 1. 2014 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 15. 1. 2014 v XY, XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273803 vozidlem RZ XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti I. C. fakturou č. 2014/0016 s datem uskutečněného plnění 15. 1. 2014,
16. na základě objednávky č. INT03/2014 společnosti I. C. ze dne 20. 1. 2014 následně společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 03/INT/01/2014 ze dne 20. 1. 2014 a následně též fakturu č. 9/FU/Z ze dne 23. 1. 2014 na částku 26.800 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 5 000 kg 12X40 a 3 000 kg 10DFSA, přičemž nakládka byla stanovena na 23. 1. 2014 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 23. 1. 2014 u benzinové čerpací stanice Shell na ul. XY v XY, okres Karviná, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273836 vozidlem RZ XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti I. C., fakturou č. 2014/0019 s datem uskutečněného plnění 24. 1. 2014,
17. na základě objednávky č. INT05/2014 společnosti I. C. ze dne 6. 2. 2014 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 05/INT/01/2014 ze dne 7. 2. 2014 a následně též fakturu č. 22/FU/Z ze dne 11. 2. 2014 na částku 20.030 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 000 kg 12X40 a 1 800 kg 10DFSA, přičemž nakládka byla stanovena na 11. 2. 2014 s místem vykládky XY, XY, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 11. 2. 2014 v XY, XY, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 1273878 vozidlem RZ XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti I. C. fakturou č. 2014/0080 s datem uskutečněného plnění 11. 2. 2014,
18. na základě objednávky č. INT06/2014 společnosti I. C. ze dne 24. 2. 2014 společnost F. S. vystavila nejprve proforma fakturu č. 06/INT/02/2014 ze dne 25. 2. 2014 a následně též fakturu č. 31/FU/Z ze dne 28. 2. 2014 na částku 32.410 EUR, na základě které bylo po zaplacení dodáno požadované množství tabákových listů o objemu 4 400 kg 12X40, 2 600 kg 10DFSA, 1 000 kg 12C10 a 1 000 kg 12C30, přičemž nakládka byla stanovena na 28. 2. 2014 s místem vykládky XY, Česká republika, když však ve skutečnosti došlo k vykládce dne 29. 2. 2014 na blíže nezjištěném místě u benzinové čerpací stanice Shell v XY, okres Karviná, přičemž tato mezinárodní doprava byla provedena na základě CMR č. CZ RV 0983562 vozidlem RZ XY dopravce – společnosti P. O. – D., jež následně fakturovala tuto dopravu na vrub společnosti I. C. fakturou č. 2014/0177 s datem uskutečněného plnění 3. 3. 2014, kdy takto pořízené tabákové listy uvedených specifikací byly skladovány:
v XY, XY, na ul. XY v areálu Průmyslového parku XY, majitele B., IČO: XY, XY,
· v XY, XY, na ul. XY, v areálu Průmyslové centrum, majitele H., IČO:XY, se sídlem XY, XY, XY,
· v XY, na ul. XY, v prostorách pronajímatelky E. F., IČO: XY, XY, XY,
· v XY č. XY, v areálu XY, pronajímatele P. O., bytem XY, XY,
a následně byly obžalovanými M. K. a R. S. a dalšími osobami, dle pokynů obžalovaných J. T. J., M. R. a P. P. zpracovány strojním řezáním a napařováním v k tomu účelu opatřených prostorách
· v XY č. XY, v areálu společnosti E., IČO: XY, se sídlem XY, XY,
· v XY, XY a XY, na ul. XY, v areálu společnosti A. P. S., IČO: XY, se sídlem XY, XY a XY,
· v XY, XY, na ul. XY, v prostorách pronajímatele Z. V., nar. XY, bytem ul. XY, XY, XY,
· v XY č. XY, v areálu XY, pronajímatele P. O., bytem XY, XY,
v tabák, který je již možno kouřit bez dalšího průmyslového zpracování, kdy takto vyrobený tabák ke kouření byl následně skladován nejméně v objektu XY, XY, XY č. XY, majitele P. S., bytem XY, XY,
čímž došlo ve smyslu výroby dle §3 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb. ke vzniku vybraného výrobku – tabáku ke kouření dle §101 odst. 3 písm. c), bod 1 zák. č. 353/2003 Sb., jenž je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, a takto se společně podíleli na dovozu tabákových listů z Polské republiky do České republiky a jejich následném nezákonném skladování, řezání a dalším přepracování na řezaný tabák ke kouření určeného k další jimi provozované distribuci, a to nejméně:
obžalovaní J. T. J., P. P., M. R. v celkovém množství 132 600 kg, z toho v roce 2013 98 200 kg a v roce 2014 34 400 kg,
obžalovaný M. K. v celkovém množství 45 286,48 kg, z toho v roce 2013 23 560 kg a v roce 2014 21 726,48 kg,
obžalovaný R. S. v celkovém množství 29 346,48 kg, z toho v roce 2013 10 700 kg a v roce 2014 18 646,48 kg,
obžalovaný P. O. v celkovém množství 54 855 kg, z toho v roce 2013 23 800 kg a v roce 2014 31 055 kg,
obžalovaný P. V. v celkovém množství 1 187,714 kg, z toho v roce 2013 5 kg a v roce 2014 1 182,714 kg,
přičemž, ač jim tímto protiprávním jednáním ve smyslu uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky podle §9 odst. 1 zák. č. 353/2003 Sb., vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, v rozporu s ustanoveními §4 odst. 1 písm. f), §9 odst. 3 písm. e) zák. č. 353/2003 Sb., takto neučinili a vůči České republice, zastoupené příslušným správcem daně – Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, nám. Sv. Čecha 8, 702 00 Ostrava Přívoz, tak zkrátili spotřební daň z tabákových výrobků v celkových výších nejméně:
obžalovaní J. T. J., P. P., M. R. 216.456.000 Kč,
obžalovaný M. K. 77.628.264 Kč,
obžalovaný R. S. 51.058.164 Kč,
obžalovaný P. O. 94.812.000 Kč,
obžalovaný P. V. 2.130.067,94 Kč.
4. Odvolacím soudem byli za tyto zločiny odsouzeni
obviněný J. T. J. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §108 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou,
obviněný P. O. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §108 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, dále mu byl podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty,
- parcely č. St. XY – zastavěná plocha a nádvoří, včetně jeho součásti, tj. stavba: rodinný dům, XY, č.p. XY, přičemž stavba stojí na pozemku p. č. St. XY; parcela č. XY – orná půda; parcela č. XY – ostatní plocha; parcela č. XY – orná půda, to vše zapsáno na LV XY u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, katastrální území XY, okres Přerov, nacházející se v SJM O. P., r. č. XY, a O. M., r. č. XY, trvale bytem XY, XY;
zajištěných usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 9. 5. 2016, č. j.: OKFK-2689-1254/TČ-2014-252501-C,
obviněný P. P. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §108 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, dále mu byl podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty,
- pozemku parc. č. XY – orná půda, obec XY, katastrální území XY, okres XY, zapsaný na LV XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, nacházející se v SJM P. P., r. č. XY, a P. R., r. č. XY, trvale bytem XY, XY;
- pozemku parc. č. XY – trvalý travnatý porost; pozemek parc. č. XY – trvalý travnatý porost; pozemek parc. č. XY – trvalý travnatý porost; pozemek parc. č. XY – zahrada; pozemek parc. č. XY – zahrada; pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha na nádvoří, včetně jeho součástí tj. stavby č.p. XY, rodinný dům, přičemž stavba stojí právě na pozemku parc. č. XY; pozemek parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, včetně jeho součástí tj. stavby č. l. XY, rodinný dům, přičemž stavba stojí právě na pozemku parc. č. XY; pozemek parc. č. XY – zahrada; pozemek parc. č. XY – zahrada; pozemek parc. č. XY – orná půda, obec XY, katastrální území XY, okres Karviná, to vše zapsáno na LV XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, nacházející se ve vlastnictví P. P., r. č. XY, trvale bytem XY, XY;
- ideální ½ podílu na pozemku parc. č. XY – orná půda; ideální ½ na pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, včetně jeho součástí tj. stavby č. p. XY, rodinný dům, přičemž stavba stojí právě na pozemku parc. č. XY; ideální ½ podílu na pozemku parc. č. XY – zahrada; ideální ½ podílu na pozemku parc. č. XY – orná půda, obec Karviná, katastrální území XY, okres Karviná, to vše zapsáno na LV XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, nacházející se ve vlastnictví P. P., r. č. XY, trvale bytem XY, XY;
zajištěných usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava ze dne 1. 7. 2014, č. j.: OKFK-2689-270/TČ-2014-25250,
obviněný M. R. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §108 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání desíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, dále mu byl podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to bankovek specifikovaných ve výroku rozsudku a podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty,
- částky 495.000 Kč, jakožto výnosu z prodeje zajištěného osobního motorového vozidla tov. zn. BMW X3, rz: XY, stříbrné barvy, VIN: XY, na základě kupní smlouvy č. UZSVM/O/11061/2017-HMSO ze dne 6. 10. 2017, uložené na účtu ČNB XY,
- finanční hotovosti 3 ks bankovek á 100 Kč, 5 ks bankovek á 200 Kč, 10 ks bankovek á 1.000 Kč, 2 ks bankovek á 5 EURO, 1 ks bankovky á 10 EURO, 4 ks bankovky á 20 EURO, 1 ks bankovky á 50 EURO,
zajištěných usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě, ze dne 20. 3. 2017, č. j.: 4 VZV 4/2014-1250,
- peněžních prostředků do výše 200.000 EUR, tj. slovy dvěstětisíceeur, a to na účtu číslo XY vedeném u Volksbank Salzburg, se sídlem St.-Julien-Straße 12, 5020 Salzburg, kdy majitelem účtu je M. R., nar. XY, trvale bytem XY, okres Karviná, Česká republika,
zajištěné usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 4 VZV 4/2014,
- bytové jednotky na W 36 (Wohnungseigentum am W 36) s 87. „spoluvlastnický“ podíl 474/27553 (87 ANTEIL: 474/27553) na pozemku GST číslo XY o rozměrech 2000 (244/23 GST-Fläche * 2000), na němž se nachází stavba na ploše o rozměrech 775 (Bauf.(Gebäude) 775) a dále zahrady na ploše o rozměrech 1225 (Gärten 1225) na ulici Weidenweg 3, to vše zapsané v hlavní knize pozemkové knihy vedené u Okresního soudu v Zell am See pro katastrální území obce XY (BEZIRKSGERICHT Zel lam See, KATASTRALGEMEINDE 57319 Zell am See), přičemž vlastnické právo k těmto nemovitostem nabyl M. R., nar. XY, trvale bytem XY, na základě kupní smlouvy ze dne 29. 7. 2011 (IM RANG 3883/2011 Kaufvertrag 2011-07-29 Eigentumsrecht);
zajištěné usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě, ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 4 VZV 4/2014,
zároveň byl uložen trest obviněným M. K., R. S. a P. V.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění J. T. J., P. O., P. P. a M. R.
6. Obviněný J. T. J. své dovolání podal prostřednictvím obhájce Mgr. Ondřeje Zaorálka, přičemž je opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Naplnění dovolacího důvodu spatřuje v případě rozsudku nalézacího i odvolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že nenapravil pochybení nastalá v řízení předcházejícím a navíc řízení zatížil dalšími vadami. Vzájemně se prolínající vady podle obviněného spočívají v nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v existenci opomenutých důkazů a extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z těchto důkazů učiněnými skutkovými zjištěními, resp. v tzv. deformaci důkazů projevující se v porušení práva na spravedlivý proces.
7. Označené vady důkazního řízení podle dovolatele vylučují učinění správného hmotněprávního posouzení skutku a jiného hmotněprávního posouzení. Provedení opomenutých důkazů bylo způsobilé přispět ke zjištění skutkového stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Oba soudy při hodnocení ve věci provedených důkazů důsledně ignorovaly princip in dubio pro reo , čímž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
8. Ač ve vztahu k němu nebyla potvrzena důvodnost podané žaloby, byl vysloven závěr o jeho vině. Rozsudky obou soudů jsou zatíženy řadou vážných vad, jsou věcně nesprávné, vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, a tedy nezákonné. Soudy se nevypořádaly se všemi okolnostmi, jež jsou významné z hlediska možnosti učinit věcně správné meritorní rozhodnutí. Objektivně vzato zde existují odůvodněné vážné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Tato při hluboké znalosti spisu nemohou obstát. K objasnění věci je třeba opakovat řadu již provedených důkazů a rovněž je nezbytné provádět řadu dalších důkazů.
9. Soudy se řádným způsobem nevypořádaly s argumenty obhajoby a jejími důkazními návrhy, které byly řádně činěny v průběhu celého trestního řízení. Jedná se například o důkaz výslechem svědka T. B., který byl způsobilý vyjádřit se k otázce vývozu tabákových listů na území Slovenské republiky. Soud prvního stupně jednotlivé důkazní návrhy obhajoby, kterým nebylo vyhověno, ani nezkoumal, když na toto téma odůvodnění jeho rozsudku fakticky mlčí. Odvolací soud tuto vadu neodstranil. Odůvodnění rozsudků obou soudů proto nesplňují požadavky formulované v §125 odst. 1 tr. ř. Nezbytnost provedení řady dosud nerealizovaných důkazů a opakování řady již provedených důkazů plyne z toho, že dosavadní rozsah dokazování prováděný v rámci hlavního líčení je třeba hodnotit v mnoha směrech jako zcela nedostatečný.
10. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a skutečným obsahem ve věci provedených důkazů zatěžuje tvrzení obou soudů, že by měl mít cokoliv společného s profitem z nelegálního nakládání s nezdaněným tabákem určeným ke kouření. Toto je výsledkem kombinace důsledného potlačování zásady in dubio pro reo za současného nahrazování důkazů pomocí nepodložených spekulací. Obviněný vyjmenovává skutková zjištění soudů a opakuje, že pro ně absentují skutečně objektivní důkazy, které by umožňovaly vyslovovat taková kategorická tvrzení.
11. Konkrétně extrémní nesoulad namítá ve vztahu k výši zkrácené spotřební daně a ve vztahu k množství zpracovaného tabáku, neboť nebylo objektivizováno, jaké množství tabáku podléhajícího spotřební dani mělo být vyrobeno a jaká daňová povinnost v této souvislosti měla vzniknout. Nelze pouze na základě volné úvahy a bez dalších důkazů učinit závěr, že veškeré množství objednaných a fakturovaných tabákových listů bylo zpracováno na území České republiky na tabák podléhající spotřební dani. Z výpovědí řidičů převážejících tabákové listy se totiž podává, že vykládku tabákových listů, které převáželi, provedli ještě na území Polské republiky, takže tyto tabákové listy vůbec nebyly na území České republiky přivezeny. Nemohlo být proto prokázáno, že by zde tyto tabákové listy byly zpracovány na tabák podléhající spotřební dani. Množství tabákových listů, které nikdy nepřekročilo hranice České republiky, a které naopak bylo vyskladněno na území Polské republiky, v tomto řízení nebylo objektivizováno. Svědek A. K. dokonce uvedl, že asi v padesáti případech vozil dodávkou tabákové listy z České republiky do XY, takže ani tyto tabákové listy nemohly být na území České republiky zpracovány na tabák podléhající spotřební dani.
12. Nemůže být proto správný závěr, že listiny o dodávkách tabákových listů pro slovenské obchodní společnosti jsou fiktivní a měly za cíl pouze zastřít vytýkanou trestnou činnost. Není vyloučeno, že tabákové listy byly fyzicky vyloženy na území jiného státu nebo že s nimi bylo naloženo jakýmkoliv jiným způsobem. Z provedeného dokazování nelze učinit spolehlivý skutkový závěr o tom, jaké množství tabákových listů bylo zpracováno na území České republiky na tabák podléhající spotřební dani, a již vůbec nelze učinit spolehlivý závěr, že by takto na území České republiky byly zpracovány veškeré tabákové listy, které jsou předmětem objednávek uvedených v tzv. skutkových větách. Nesprávný způsob stanovení množství zpracovaného tabáku se následně projevuje rovněž v nesprávném způsobu stanovení výše zkrácené daně.
13. Extrémní rozpor namítá obviněný i ve vztahu k jeho subjektivní stránce stran toho, jakým způsobem a v jakém rozsahu bylo údajně nakládáno s tabákovými listy. Připomíná, že samotné držení, samotný prodej či samotný nákup tabákových listů nevykazuje jakékoliv trestněprávní konotace. Subjektivní stránka ve vztahu ke všem rozhodným okolnostem nebyla objektivizována, a soudy se v této souvislosti opírají o důkazně nepodložené úvahy. V situaci současného stavu dokazování nebylo možné kategoricky a nepochybně odpovědět na otázky, zda vůbec měl s nezdaněným tabákem ke kouření jakkoliv manipulovat, a pokud ano, v jakém období a v jakém množství. Z výsledků provedeného dokazování je zřejmé, že celá věc má i jiné, pro dovolatele příznivější, vysvětlení. Bylo proto na místě postupovat v intencích zásady in dubio pro reo a rozhodnout zprošťujícím výrokem. Nepřezkoumatelnost obou rozsudků namítá obviněný pro údajnou pro neurčitost vymezení skutku.
14. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že se odchýlil od rozhodovací praxe a trestněprávní nauky, když jeho jednání posoudil také podle §107 a §361 tr. zákoníku. Jedná se podle něj o exces od obžaloby, flagrantní nerovnost a nepředvídatelnost v rozhodování a projev libovůle. Odkazuje na body 24. – 26. rozsudku nalézacího soudu věnované teoretickému výkladu příslušných ustanovení, v nichž soud uzavřel, že skutková zjištění nemohou vést k závěru, že by zde existovala struktura dosahující úrovně kritérií potřebných pro naplnění znaků organizované zločinecké skupiny ve smyslu ustanovení §129 tr. zákoníku. Mělo by se jednat o mimořádně závažnou formu páchání trestné činnosti, vyznačující se vysokou mírou sofistikovanosti, důraznou vnitřní organizační strukturou a tvrdým vztahem nadřízenosti a podřízenosti.
15. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jím zkoumaný děj se vyznačuje chaosem, rozpolceností, zmatky, snahou přenášet odpovědnost na ostatní osoby, navzájem se obcházet a v důsledku toho vnitřní organizační struktura obviněných nedosahuje pevné organizační struktury vyžadované pro zločinné spolčení. Odvolací soud dospěl k závěru, že zde byla naplněna zákonná kritéria a obvinění tvořili zločineckou organizaci, která měla strukturu orientovanou vertikálně s přesně rozdělenými úlohami a dělbu moci, s dělením na složku výkonnou a rozhodovací. V souvislosti se svou argumentací organizovanou zločineckou skupinou dokonce nepřípustným způsobem argumentuje prohlášením viny obviněným M. K. Nesprávnou, resp. nedůvodně použitou aplikaci právní kvalifikace podle §107 odst. 1 a §361 odst. 1 tr. zákoníku je třeba hodnotit jako nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Obviněný připomíná základní rysy organizované zločinecké skupiny a v návaznosti na to uzavírá, že tyto splněny v projednávané věci být nemohly, což je podle něj zcela zřejmé již ze samotných skutkových závěrů. Upozorňuje, že odvolací soud sice konstatuje, že podmínky pevné organizační struktury byly naplněny včetně rozdělení funkcí ve vertikální linii nadřízenosti a podřízenosti, ve skutečnosti však nic takového nepopisuje ani nezakotvuje do skutkové věty výroku o vině, ani do odůvodnění. U jednotlivých obviněných se nemohlo jednat o dělbu funkcí, nýbrž pouze o dělbu úkolů. Zločinecká organizace však na rozdíl od prosté organizace vykazuje strukturální rozdělení funkcí. Mezi jednotlivými funkcemi je organizační vazba v režimu nadřízenosti a podřízenosti, tedy v režimu vertikální hierarchie. Nic takového však v projednávané věci zjištěno nebylo.
17. Znaky zločinecké organizace nemohou být naplněny ani z důvodu zjevné absence loajality, přísného dodržování pravidel a principu uzavřenosti zakládající potřebné utajení její struktury. Vytýkaná činnost byla prováděná chaoticky a zmatečně, kdy se jednotlivé osoby vzájemně obcházely, a v případě jakéhokoliv neúspěchu se jedna osoba vymlouvala na druhou. Nebyl zjištěn jakýkoliv pevný řád s kontrolními a sankčními mechanismy, nelze hovořit o nějaké loajalitě členů, o jejich oddanosti organizaci nebo o přísném dodržování vnitřních pravidel a regulí, či o tom, že by zde fungovala nějaká skupina pod nějakým zásadním utajením. Naopak tabákové listy byly zcela oficiálně nakupovány na základě objednávek a faktur zaváděných do účetnictví, zcela oficiálně byly pronajímány skladovací haly.
18. Vzhledem ke shora uvedenému má obviněný za to, že bylo na místě ve vztahu k němu rozhodnout zprošťujícím výrokem ve smyslu ustanovení §226 písm. a) tr. ř., event. §226 písm. c) tr. ř. V žádném případě nebylo na místě aplikovat ustanovení §107 tr. zákoníku a §108 tr. zákoníku či ustanovení §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. I za situace, kdy dovolatel odmítá správnost výroku o vině, je třeba uvést, že má za to, že v daném případě nebylo na místě ukládat takto citelné tresty odnětí svobody.
19. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval tak, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11 023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č. j. 34 T 7/2017-10 529, zruší podle §265k tr. ř., a věc podle §265l tr. ř. přikáže Vrchnímu soudu v Olomouci, resp. Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby předseda senátu Krajského soudu v Ostravě navrhl, aby byl odložen či přerušen výkon uloženého trestu.
20. V rámci lhůty pro podání dovolání obviněný zaslal prostřednictvím svého obhájce doplnění dovolání , v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Z velké části je obsahově shodné s již podaným dovoláním, obsahuje však i nové části. Zaprvé se opětovně obviněný věnuje skutkovým zjištěním nalézacího soudu, která označuje za rozporná s obsahem ve věci provedených důkazů, neboť z trestního spisu nevyplývají. Absenci důkazů měly soudy nahradit volnými nepodloženými úvahami. Dále namítá, že pokud ve věci vypovídající osoby hovořily o osobě jménem J., nebylo na místě z tohoto dovozovat, že se jednalo o něj. Zcela nově poukazuje na nepoužitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a všech tvrzených poznatků, které z nich orgány činné v trestním řízení získaly, neboť příkazy nebyly odůvodněny řádným způsobem, protože z nich není zcela zřejmé, z jakých důkazních materiálů se vycházelo při jejich povolování. Závěrem obviněný zopakoval návrh ze svého dovolání.
21. Obviněný P. O. své dovolání podal prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Vymazala. Uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
22. Obviněný namítá, že skutek nenaplňuje podmínky ustanovení §107 odst. 1 tr. zákoníku v žádné z forem účasti. Skutková věta podle jeho mínění nehovoří nic o tom, že by svým jednáním měl vědomě participovat na činnosti organizované zločinecké skupiny, ale pouze, že si měl být vědom toho, že z dováženého tabákového listí bude vyráběn nelegální tabák. Připomíná, že byl odsouzen pouze za jednání pod body 11. – 18., přičemž dílčí útoky po body 1. – 10. nejsou kryty jeho zaviněním. Je proto nezbytné, aby skutková věta obsahovala takový jednoznačný popis přinejmenším jeho srozumění s tím, že se svojí činností má podílet na činnosti vytvořené organizované zločinecké skupiny. I pokud by skutečně věděl, že prostory budou využívány k nelegální výrobě tabáku, nemůže to automaticky znamenat, že se tímto zapojil vědomě do činnosti organizované zločinecké skupiny. Nelze tedy považovat za logický závěr soudů, že od okamžiku zajištění prostor pro skladování tabáku se stal členem organizované zločinecké skupiny. Nepochybně by totiž musel být přinejmenším srozuměn s tím, že se zapojuje do činnosti takového zločinného spolčení, což není možno zaměňovat s tím, zda má vědomost o případné nelegální činnosti těchto osob.
23. Tomu, že by se měl stát členem organizované zločinecké skupiny, nebo že by jednal vědomě se členem organizované zločinecké skupiny, či v úmyslu takové skupině napomáhat, nesvědčí žádné skutkové tvrzení ve výroku rozsudku, ale ostatně ani samotné odůvodnění rozsudku. Odvolací soud své rozhodnutí, kterým došlo k zásadnímu zpřísnění právní kvalifikace, nijak neodůvodňuje. To nelze považovat za řádné a zákonné odůvodnění. Skutkové závěry k jeho osobě jsou strohé. Odvolací soud účast na organizované zločinecké skupině jednoduše předpokládá u všech obviněných bez toho, že by musela být zjišťována a skutkově vymezena u každého z nich. V postupu odvolacího soudu je tak možno spatřovat porušení zásady individuální trestní odpovědnosti.
24. Obviněný zmiňuje zákonné znaky organizované zločinecké skupiny podle §129 tr. zákoníku a související judikaturu a dodává, že je potřeba v každé trestní věci posuzovat naplnění všech kritérií (jak je vymezuje judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu), jež charakterizují organizovanou zločineckou skupinu, a ne jen splnění tří formálních podmínek §129 tr. zákoníku podle zužujícího výkladu, ke kterému přistoupil odvolací soud. Nesouhlasí s jeho argumentací, že nebylo potřeba nic měnit na skutkových zjištěních soudu prvního stupně. Tvrdí, že odvolací soud ve skutečnosti ze skutkových závěrů nalézacího soudu vybočil (aniž by provedl nové důkazy, či dosavadní důkazy zopakoval), dospěl k odlišným skutkovým závěrům, protože hodnocení toho, zda se jednalo o skupinu osob s pevnou organizační strukturou, relativní stabilností a přísným dodržováním pravidel, nejsou závěry právní, ale skutkové, jež je potřeba prokázat ve smyslu judikaturních závěrů Nejvyššího soudu, tak aby se nejednalo o „prostou“ organizovanou skupinu, ale skupinu zločineckou.
25. Nalézací soud správně akcentoval, že organizovaná zločinecká skupina je jakýmsi vyšším článkem organizované trestné činnosti, jenž se vyznačuje jistou „profesionalitou“, jež zvyšuje pravděpodobnost úspěšnosti plánované trestné činnosti. Odvolací soud však pouze opakuje závěry obsažené ve skutkové větě a z této dovozuje, že struktura osob byla organizována vertikálně. V této trestní věci se přitom zjevně jednalo o spíše náhodné společenství amatérského či diletantského ražení. Odvolací soud tedy nesprávně posoudil jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku jakožto jednání organizované zločinecké skupiny, protože nevzal, na rozdíl od krajského soudu, v potaz další zpřesňující kritéria.
26. Obviněný dále namítá nesprávné právní závěry týkající se zkrácení spotřební daně, upozorňuje, že soudy určily zkrácenou daň pouze na základě skutečnosti, že došlo k nákupu surového tabákového listí v Polsku, z něhož byla (přesněji nezjištěná) část dopravena do České republiky a z něhož byla (opětovně přesně nezjištěná) část zpracována na tabák určený ke kouření. Takto určená daň a z ní odvozená právní kvalifikace jednání je podle jeho mínění zjevně nesprávná. Přes jeho detailní námitky odvolací soud rozhodl v extrémním rozporu s provedenými důkazy a porušil jeho právo na spravedlivý proces.
27. Povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z tabákových výrobků vzniká okamžikem, kdy je v České republice tabák ke kouření (zpracovaný) vyroben, skladován či dovezen. Jednoznačně bylo prokázáno, že z Polska byl dovážen tabák nezpracovaný, který tedy nepodléhá spotřební dani, není proto možné, aby trestný čin zkrácení daně spáchal jeho legální dovozce. Podstatné tudíž je, v jakém okamžiku vznikla povinnost odvést spotřební daň a v jaké výši. Nesporné přitom je, že tímto okamžikem je zpracování surového tabáku. Mělo být proto postaveno najisto, jaké množství tabáku a z jakého zdroje bylo do výrobny dopraveno a kolik tabáku bylo skutečně přepracováno na tabák určený ke kouření. Je ovšem zcela nepřijatelné, aby soudy bez opory v důkazech uzavřely, že ve výrobnách se jednalo o totožný tabák, který byl nakoupen od společnosti F. S. v Polsku. Odvolací soud totiž žádným způsobem nereagoval na námitku, že nalézací soud naprosto rezignoval na odůvodnění místa vykládek u většiny z 18 soudem zkoumaných převozů nezpracovaného tabáku.
28. Výše škody, kterou odvolací soud přičítá dovolateli, fakticky určil z dodaného listí nezpracovaného, což je dále zřejmé ze skutečnosti, že je mu přičítáno zkrácení daně odpovídající údajně dovezenému množství (po odečtení nalezeného nezpracovaného množství). Soudy tedy určily výši údajně zkrácené daně bez konkrétního prokázání množství zpracovaného listí na tabák určený ke kouření. Vůbec nevzaly v potaz, že množství surového tabáku, které bylo skutečně dopraveno do ČR z Polska, neodpovídalo objemům uvedeným v objednávkách a v CMR listech, protože došlo k vyložení podstatné části tabákového listí již v Polsku. Závěry soudů o výši škody jsou tedy v zásadním rozporu s provedenými důkazy.
29. Dovolatel upozornil, že orgány činné v trestním řízení nemohou při určování výše zkrácené daně používat tzv. pomůcek, jak je k tomu oprávněn správce daně, a nemohou vycházet z odhadů. Odvolací soud však v několika pasážích odůvodnění rozsudku provádí výpočet údajně zpracovaného množství tabákového listí pomocí průměrování a odhadů. Dovolatel se domnívá, že nelze vycházet z průměrného množství, když takový postup navíc porušuje zásadu in dubio pro reo . Soud by měl vycházet z nejnižšího prokázaného množství, pokud by si ovšem i k takovému závěru opatřil dostatečné důkazy, což se v tomto případě nestalo.
30. Podstatná část tabáku nebyla dovezena na území České republiky a nebylo zjištěno, jaká část tabáku z takto dovezeného tabáku do ČR byla konkrétně dopravena z meziskladů do výroben tabáku. Odvolací soud se odmítl zabývat jeho námitkami ve vztahu k vykládkám nezpracovaných tabákových listů, případně množství vykládaného zboží, od něhož se dále mělo odvíjet určení množství zpracovaného tabáku. Z výpovědí svědků – řidičů pak jasně vyplývá, že část nezpracovaného tabáku nebyla do České republiky nikdy dovezena, ale vykládala se ještě v Polsku. Soudy se však nijak nezabývaly prokázáním převozu tabáku ze skladovacích prostor do prostor výrobních, který byl z hlediska konstrukce skutku nezbytný. Nalézací soud odkazuje na Protokol o sledování ze 13. 8. 2013, avšak o zbývajícím tabáku v množství přes 130 tun žádné důkazy o převozech do výroben neexistují. Soudy mu tak přičítají k tíži zpracování tabáku a z toho vyplývající spotřební daň, aniž by prokázaly, že se jedná o totožný tabák dovezený z Polska, a aniž by prokázaly množství tabáku převezeného mezi sklady a konkrétní množství tabáku zpracovaného z dovozů ad 11. až ad 18.
31. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že neuvádí prakticky ničeho k naplnění subjektivní stránky trestných činů. Odůvodnění naplnění úmyslné formy zavinění tak zůstává zcela nedostatečné, a nemůže proto s chybějící argumentací soudu vést polemiku. S ohledem na skutečnost, že považuje právní posouzení naplnění podmínek ustanovení §107 tr. zákoníku a skutkové podstaty podle §361 tr. zákoníku za zjevně nesprávné, předkládá obviněný argumentaci k posouzení nenaplnění subjektivní stránky k §23 tr. zákoníku. Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. Nijak se nepodílel na výrobě tabáku určeného ke kouření, ani na jeho distribuci, krom dopravy nenakládal se surovými listy a jednal pouze s P.
32. Vůči uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty brojí obviněný poukazem na obsah odůvodnění rozsudku, v němž odvolací soud konkrétně ve vztahu k němu ohledně tohoto trestu neuvádí ničeho a pouze odkazuje na odůvodnění uloženého trestu u spoluobviněného J. Obviněný namítá, že nepostačuje pouhý odkaz na to, že trestným činem měl být získán výnos z trestné činnosti. Odvolací soud nezkoumal, zda k nějakému výnosu z trestné činnosti došlo, popř. v jaké výši, a automaticky kladl rovnítko mezi zkrácenou daní a výnosem z trestné činnosti. Nejprve by tedy muselo být zjištěno a prokázáno, že měl z údajného výnosu z trestné činnosti nějaký prospěch. Ve skutečnosti se podílel na zajištění dopravy nezpracovaného tabáku z Polska do České republiky, což je legální činnost, za kterou společnost obdržela přepravné. Vzhledem k tomu, že doprava nezpracovaného tabáku není trestným činem, není ani přepravné odměnou za trestný čin. Z následného prodeje tabáku ke kouření neměl žádný zisk. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje i v této části za nepřezkoumatelné a právně vadné. Navíc je nutné zmínit, že předmětný majetek byl ve společném jmění manželů.
33. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č. j. 34 T 7/2017-10529, a podle §265l odst. 1 přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Navrhl dále, aby podle §265o odst. 1 rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu o odložení výkonu trestu.
34. Obviněný P. P. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Stanislava Sochora. Vznesl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že výrok napadeného rozsudku je vadný s ohledem na skutečnost, že neuvádí, jaké znění trestního zákoníku (ve vztahu k jeho časové působnosti) odvolací soud na skutek aplikoval, zda pro něj příznivější znění trestního zákoníku účinné do 30. 6. 2016, či naopak znění účinné po tomto datu.
35. Existence extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními učiněnými soudy je podle dovolatele dána tím, že neexistuje jediný přímý důkaz, ani dostatečně ucelený řetězec důkazů nepřímých, který by prokazoval, že tabákové listy byly skutečně v uvedeném rozsahu zpracovány strojním řezáním a napařováním v tabák, který je možno kouřit bez dalšího průmyslového zpracování. Soudy své skutkové zjištění založily toliko na ničím neprokázané domněnce, že veškerý tabák, který byl obviněnými odebrán, musel být uvedeným způsobem zpracován. Z žádného důkazu nevyplývá, jaké přesně množství zboží bylo činností obviněných zpracováno.
36. Zcela absentují jakákoli zjištění ohledně způsobu, jakým měl být zpracovaný tabák distribuován k jeho domnělým odběratelům. Činnost odsouzených byla přitom po delší dobu monitorována ze strany orgánů činných v trestním řízení. Mělo se jednat o 132 tun zboží, které by při sledování musely být zaznamenány. Soudy se opomenuly vypořádat s důkazem – obsahem protokolů o prohlídkách, ze kterých vyplývá, že v předmětných prostorách bylo zajištěno odlišné zboží, které neodpovídá zboží, jež bylo odebíráno obviněnými. Zásadní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu (jak jsou prezentována v odůvodnění) a výrokem soudu pak shledává v tom, že podle výroku mělo jít v součtu o 132 600 kg, zatímco podle odůvodnění v součtu o 129 255 kg tabáku.
37. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že nesprávně posoudil jednání obviněných jako činnost organizované zločinecké skupiny, neboť se nedostatečně a nesprávně vypořádal se všemi znaky, které musí organizovaná skupina vykazovat, a vadným shledává i postup odvolacího soudu spočívající v tom, že zjištění nalézacího soudu změnil a nahradil vlastními, aniž by opakoval důkazy, ze kterých soud prvního stupně dospěl k uvedeným zjištěním. Odvolací soud nebyl, na základě odlišných zjištění soudu prvního stupně, a bez opakování relevantních důkazů, procesně oprávněn dospět k jiným zjištěním (ohledně stability a vnitřní organizovanosti struktury skupiny odsouzených) a tyto následně právně posoudit odlišně od závěrů soudu prvního stupně. Ani samotná tvrzení odvolacího soudu k vlastnostem domnělé organizované zločinecké skupiny neobsahují všechny znaky tohoto právního institutu, jak jsou definovány literaturou a judikaturou. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pokud jím dospěl k závěru, že činnost odsouzených splňuje znaky organizované zločinecké skupiny.
38. Za nesprávné právní posouzení dále považuje porušení zákazu dvojího přičítání, jehož se odvolací soud podle jeho názoru dopustil tím, že přestože obviněné uznal vinným z činnosti v organizované zločinecké skupině, v rámci svých úvah o přitěžujících okolnostech pro ukládání trestu vyhodnocuje jako přitěžující okolnosti „sofistikovanost jejich protiprávního jednání spočívající zejména ve způsobu jeho organizování“; tyto přitěžující okolnosti však jsou ale bezpochyby pokryty (zohledněny) právě onou činností v organizované zločinecké skupině. Pokud tedy odvolací soud uložil tresty přísnější z důvodu uvedených přitěžujících okolností, které však jsou současně důvodem pro postup podle §108 tr. zákoníku, pak se nepochybně jedná o nesprávné právní posouzení odvolacím soudem.
39. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11 023, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
40. Obviněný M. R. dovolání podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Reného Gemmela, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a dále spatřuje dovolací důvod v extrémním nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Rozsudek odvolacího soudu současně považuje za dílem nepřezkoumatelný pro neurčitost vymezení skutku.
41. Extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy shledává ve spekulativním závěru soudů o výši daňové povinnosti ze spotřební daně. K závěru o výši zkrácení daně je nezbytné primárně stanovit komu a v jaké výši daňová povinnost vznikla, soudy však k této otázce žádnou přezkoumatelnou skutkovou a právní úvahu nečiní. Nestanovily, jaké množství tabáku měly zpracovat jednotlivé společnosti, jaká daňová povinnost jim měla vzniknout a jak se na zkrácení této daňové povinnosti měl konkrétně podílet on. Odvolací soud vycházel z úvahy, že všechno tabákové listí nakoupené v Polské republice bylo na území České republiky zpracováno na tabák ke kouření podléhající spotřební dani. Tento závěr je zcela svévolný, nemá oporu v provedeném dokazování a je s ním v extrémním nesouladu. Nelze jen na základě volné úvahy bez dalších důkazů činit závěr, že veškeré množství objednaných a fakturovaných tabákových listů bylo zpracováno v ČR na tabák podléhající spotřební dani. Naopak z výpovědí svědků vyplývá, že vykládku tabákových listů provedli ještě na území Polské republiky, takže tyto tabákové listy vůbec nebyly na území ČR přivezeny. Množství tabákových listů, které nikdy nepřekročilo hranice České republiky, zjištěno v řízení nebylo.
42. Významná je rovněž výpověď svědka A. K., který uvedl, že asi v 50 případech vozil dodávkou tabákové listy, nakoupené od společnosti F. S. z České republiky do XY, tj. asi 200 kg krabic a pytlů s tabákovými listy, které rovněž nebyly na území ČR zpracovány na tabák podléhající spotřební dani. Odvolací soud učinil závěr, že listiny o dodávkách tabákových listů pro slovenské firmy A. a M., zejména přepravní CMR listy jsou fiktivní a mají za cíl pouze zastřít vytýkanou trestnou činnost. Nelze však nade vši reálnou pochybnost činit závěr, že CMR listy o dodávkách tabákových listů společnostem A. a M. jsou fiktivní, a že toto zboží uvedeným firmám nikdy dodáno nebylo. Nabízí se úvaha, že tyto odběratelské společnosti mohly nelegálně zpracovávat tabák a krátit spotřební daň na území Slovenské republiky. I kdyby však závěr o fiktivnosti CMR listů důkazně obstál, tak z toho v žádném případě nelze dovodit, že by tabákové listy v těchto přepravních dokladech uvedené byly zpracovány na tabák na území ČR. Rozhodně to nevylučuje, že fyzicky byly tabákové listy vyloženy na území jiného státu, či s nimi bylo naloženo jakýmkoliv jiným způsobem.
43. Z provedených důkazů nelze učinit skutkový závěr o tom, jaké množství tabákových listů bylo zpracováno na území ČR na tabák podléhající spotřební dani a již vůbec nelze učinit závěr, že by takto na území ČR byly zpracovány veškeré tabákové listy objednané příslušnými společnostmi pod body 1. - 18. výroku o vině. Spoluobvinění S. a K. neuvádějí konkrétní množství zpracovaného tabáku v konkrétních dnech, nýbrž se vždy vyjadřují v odhadech a užívají formulací „asi“, a to jak ve vztahu k období, tak i ve vztahu k množství. Nikdy nepoužívají formulaci „nejméně“ nebo „minimálně“. Při stanovení množství zpracovaného tabáku nelze vycházet z aritmetického průměru. Takový postup nelze považovat za souladný se zásadou in dubio pro reo . Správně by bylo nutné vždy vycházet výlučně z dolní hranice činěného rozpětí. Dále by bylo nutné brát v potaz odpad, který při zpracování tabákových listů na řezaný tabák vzniká. Sami spoluobvinění K. a S. pak uvádějí, že od ledna 2014 již pracovali pro nějaké Poláky, které řídil další Polák. Neexistují důkazy, na jejichž základě by bylo možné spárovat tabák zpracovaný K. a S. právě s tabákovými listy objednanými pod body 1. – 18. rozsudku. Navíc tabákové listy, které byly zajištěny při prohlídkách v XY, XY a XY byly v baleních, na nichž nebylo označení dodavatele F. S., přičemž tabákové listy zajištěné v XY toto označení měly. Zjevně tyto zajištěné tabákové listy nejsou zbožím specifikovaným v bodech 1. – 18. rozsudku, nýbrž se jedná o zboží zcela jiné.
44. V řízení bylo provedeno rozsáhlé sledování osob a věcí a nikdy nebyla zadokumentována žádná distribuce tabáku ani jeho přímé zpracování z tabákových listů. Přitom mělo být zpracováno a následně distribuováno celkem 132 tun tabáku. Objemově by se muselo jednat řádově o tisíce pytlů tabáku, které by musely převážet desítky kamiónů. Na podporu své argumentace připojil platební výběr Celního úřadu a svoji přehledovou tabulku, která byla již součástí odvolání a v níž dokumentuje nesprávnost úvah nalézacího a nyní i odvolacího soudu o množství zpracovaného tabáku. Z této přehledové tabulky vyplývá, že i kdyby byl všechen tabák v množství zjištěném soudy přiřazen k tabákovým listům nakupeným pod body 1. – 18. rozsudku, stále by zjevně zůstávalo 108 600 kg tabákových listů, o jehož osudu nebylo zjištěno nic, a u něhož v žádném případě nelze učinit závěr, že byl na území ČR zpracován na tabák podléhající spotřební dani.
45. Extrémní rozpor dále shledává v závěru, že se měl na zpracování tabáku a potažmo zkrácení spotřební daně z tabáku podílet způsobem popsaným ve skutkové větě, neboť nemá oporu v provedeném dokazování, v odůvodnění rozhodnutí zcela absentuje jakákoliv bližší argumentace k takto vymezenému jednání, a navíc je uvedená formulace protiprávního jednání zatížena neurčitostí. Z provedeného dokazování vyplývá pouze to, že byl komunikačním kanálem mezi J. J. a P. P. Komunikace se vždy týkala pouze tabákových listů, a nikoliv zpracování tabáku. Odůvodnění rozsudku neobsahuje žádnou úvahu o tom, že by měl dohlížet na zpracování tabákových listů nebo že by se měl jakkoliv podílet na distribuci právě takto vyrobeného tabáku, či v tom směru dávat pokyny P. V., popřípadě pokud takovou úvahu obsahuje, tak je ryze svévolná. Soudy obou stupňů zaměňují předání informace s rozhodováním či udělením pokynu. Posel žádnou rozhodovací činnost neprovádí a žádné úsudky k předávané informaci nečiní. Pokud tedy předal P. P. informaci od J. J. nebo naopak, v žádném případě přenos informací nelze označit za rozhodovací či spolurozhodovací činnost nebo udělování pokynu. Navíc se přenosy těchto informací týkaly výlučně legálních obchodů s tabákovými listy a nikoliv výroby potažmo distribuce tabáku. Úvahy o kriminalizaci takového jednání jsou tak zjevně zcela excesivní a v extrémním nesouladu s výsledky dokazování.
46. Stejně jako v případě údajné výroby tabáku, tak o to důrazněji je i v případě údajné distribuce tabáku nutno poukázat na fakt, že ani přes dlouhodobé podrobné sledování osob a věcí a přes rozsáhlé odposlechy orgány činné v trestním řízení žádnou distribuci tabáku nezmapovaly a jejich úvahy se zakládají jen na ryzích spekulacích. K trestné činnosti zkrácení daně nedochází ani nákupem tabákových listů a dokonce ani jeho zpracováním na tabák určený ke kouření, ale až samotným zkrácením spotřební daně. Soudy se však nijak nezabývaly otázkou, kterému daňovému subjektu vzniklá daňová povinnost a v jaké výši.
47. Extrémní rozpor skutkových zjištění s provedeným dokazováním shledává dovolatel také v závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu. Pokud byl pouze komunikačním kanálem mezi J. J. a P. P. a tato komunikace se týkala výhradně legálních obchodů s tabákovými listy, a nikoliv zpracování tabáku či krácení daně, pak ve vztahu ke zpracování tabáku a potažmo zkrácení daně nelze úmyslné zavinění nijak dovodit. Neměl totiž žádnou povědomost o tom, jak s informacemi od J. J. P. P. naloží a rovněž neměl žádné povědomí o tom, že S. a K. zpracovávají tabákové listy na tabák ke kouření. Zjevná je absence jeho zavinění k období od ledna 2014, kdy již prokazatelně S. s K. pracovali pro nějaké Poláky, které řídil další Polák. Pokud soudy skutkově uzavírají, že tímto Polákem je přímo J. J. a role P. P. zanikla, pak logicky k tomuto období již nelze vztáhnout ani jeho účast spočívající v komunikačním přenosu mezi J. a P., a potažmo tím ani jeho zavinění. Soudy dále z ničeho nedovozují, že měl vědět, že konkrétní daňový subjekt nepřiznal řádně správci dani svou daňovou povinnost ze spotřební daně. Ve vztahu ke znakům organizované zločinecké skupiny je závěr o naplnění subjektivní stránky v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, neboť se jeho povědomí omezovalo na to, že P. P. legálně obchoduje s tabákovými listy. Pokud zde nějaká organizace existovala, neměl o její existenci ve smyslu definice organizované zločinecké skupiny sebemenší tušení.
48. Dále považuje za nesprávné užití právní kvalifikace spáchání činu ve prospěch organizované zločinecké skupiny a účasti na organizované zločinecké skupině. Odvolací soud dovozuje, že celá skupina byla vnitřně organizovaná, každý z obžalovaných plnil v daném soukolí svou úlohu a všichni byli vedeni snahou dosáhnout svou protiprávní činností co nejvyššího zisku za prodej tabákových výrobků bez zaplacení spotřební daně. Při argumentaci stran právní kvalifikace organizované zločinecké skupiny poukazuje na prohlášení viny M. K. a judikaturní výklad k §107 tr. zákoníku. Podle jeho mínění však odvolací soud chybně na skutková zjištění nalézacího soudu aplikoval zákonnou definici organizované zločinecké organizace, jak ji konstantně interpretuje právní doktrína i judikatura. Odvolací soud sice konstatuje, že podmínky byly naplněny, ve skutečnosti však nic takového nepopisuje ani nezakotvuje do skutkové věty výroku o vině.
49. Zločinecká organizace však má na rozdíl od prosté organizace strukturální rozdělení funkcí, které ve skutkové větě vyjádřeno není a není uvedeno ani v odůvodnění rozsudku. Funkce ve zločinecké organizaci je hierarchická pozice nadaná konkrétními pravomocemi v rámci konkrétně vymezené působnosti. Mezi jednotlivými funkcemi je organizační vazba v režimu nadřízenosti a podřízenosti, tedy v režimu vertikální hierarchie. Nic takového však v projednávané věci zjištěno a vymezeno ve skutkové větě napadeného rozsudku není. Naopak z popisu skutku je zjevné, že jedinou osobou, která o všem rozhodovala, měl být J. J. Odvolací soud uvádí, že on sám byl hierarchicky bezprostředně pod J. J. a horizontálně na stejné úrovni jako P. P. Z toho by plynulo, že P. P. jako osobě hierarchicky jemu rovné nemohl udělovat žádné pokyny ani jej nijak řídit. Ze skutkové věty výroku o vině nelze dovodit, že by měl v rámci skupiny jakoukoliv funkci, vymezenou působnost a rozhodovací pravomoc. Neměl ani žádné podřízené a ani o ničem nerozhodoval.
50. Je zjevné, že skupina obviněných nevykazovala znaky zločinecké organizace, protože postrádala organizační strukturu, natož pak pevnou organizační strukturu, postrádala rozdělení funkcí, pravomocí a kompetencí jednotlivých osob a hierarchickou vertikální rozhodovací linii, a stejně tak postrádala kontrolní a sankční mechanismy pro případ neuposlechnutí pokynu či ztráty loajality. Nadto od ledna 2014 pokyny S. a K. uděloval již osobně sám J., což úvahu o zločinecké organizaci zcela rozkládá. Znaky zločinecké organizace nemohou být naplněny ani z důvodu zjevné absence loajality, přísného dodržování pravidel a principu uzavřenosti zakládající potřebné utajení její struktury.
51. Ve vztahu k uloženému trestu propadnutí věci a k trestu propadnutí náhradní hodnoty namítá nesprávné právní posouzení splnění zákonných podmínek pro uložení těchto trestů. K uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. ř. je zapotřebí, aby trest byl ukládán k věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Odvolací ani nalézací soud nijak neodůvodňují, proč by finanční prostředky v úhrnné výši 2.000.000 Kč uložené v jeho bankovní schránce měly být bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Jedná se o závěr svévolný, učiněný v extrémním rozporu s provedeným dokazováním a bez řádného odůvodnění.
52. Obviněný připomíná sdělení banky, že bankovní schránku zřídil dne 27. 2. 2013 a že podruhé a naposled do ní vstoupil dne 22. 7. 2013, tedy 11 dní po započetí údajné trestné činnosti. Ke dni 22. 7. 2013 proběhl pouze jeden nákup tabákových listů v množství 7 200 Kg za 25.824 Euro. Tomuto množství by odpovídala daňová povinnost 1.569.600 Kč. Je-li výnosem z trestné činnosti částka, o kterou byla zkrácena daňová povinnost, pak je zjevné, že dne 22. 7. 2013 nemohl do bankovní schránky vložit částku 2.000.000 Kč představující bezprostřední výnos z trestné činnosti. Z toho je zjevné, že částka uložená v bankovní schránce musí mít zákonitě jiný původ a objektivně nemůže být bezprostředním výnosem ze zkrácení daně. K původu částky uvedl, že se jednalo o dar od otce na podnikatelský záměr, k čemuž navrhl provedení důkazu, jenž byl zamítnut, což považuje za opomenutý důkaz.
53. Na pouhém holém konstatování, že společně J. J. a P. P. měl zkrátit spotřební daň o 216.456.000 Kč, kterýžto výnos z trestné činnosti se až na částku 2.000.000 Kč nepodařilo dohledat, nelze bez dalšího učinit závěr o naplnění zákonných podmínek trestu propadnutí náhradní hodnoty. Odvolací soud nečiní žádnou přezkoumatelnou úvahu, že by jakýkoliv bezprostřední výnos z trestné činnosti zničil, poškodil nebo jinak znehodnotil, zcizil, učinil neupotřebitelnou, odstranil nebo zužitkoval, zejména spotřeboval nebo jinak zmařil jeho propadnutí. Jeho závěr o naplnění zákonných podmínek propadnutí náhradní hodnoty je proto svévolný, v extrémním rozporu s provedeným dokazováním a nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění. Ve vztahu k bytu v Rakousku vyjádřil pochybnosti jednak k formulaci výroku pro jeho vykonatelnost a jednak k možnosti jeho uložení stran nemovitosti v jiném státu.
54. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č. j. 34 T 7/2017-10529, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle §265o tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí.
55. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem svého vyjádření k dovolání obviněných M. R., P. P. a P. O. zmínil předpoklady uplatnění jimi zvoleného dovolacího důvodu a poukázal na to, že obvinění [ač rovněž výslovně, případně nepřímo (obv. O.) operovali s existencí tzv. extrémního nesouladu] sice formálně proklamují hmotněprávní vady, ve skutečnosti se domáhají revize skutkových zjištění. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy v tomto ohledu zakládají primárně na procesním základě a při nerespektování §2 odst. 5 a 6 tr. ř., v důsledku čehož se s jeho zamýšleným záběrem rozcházejí.
56. Podle státního zástupce bylo ve věci provedeno rozsáhlé a podrobné dokazování. Odvolacímu soudu nelze vytknout nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, či jednostrannost hodnotících úsudků. Protože námitky obviněných byly již podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, nepovažuje státní zástupce za nutné, aby závěry k nim vyslovené byly znovu opakovány, popřípadě doplňovány další argumentací. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu musí být posuzováno ve spojení s rozhodnutím nalézacího soudu, neboť vrchní soud převzal jako správná skutková zjištění učiněná nalézacím soudem a korigoval toliko právní posouzení.
57. K dovolací argumentaci obviněného M. R. státní zástupce zmínil, že představuje opakování jeho námitek uváděných již v jeho odvolání ze dne 6. 3. 2020 a jeho doplnění ze dne 9. 11. 2020, s nimiž se odvolací soud dostatečně vypořádal v napadeném rozsudku. V dovolání uplatněná argumentace znamená brojení proti způsobu, jakým soud druhého stupně hodnotil učiněná skutková zjištění. Takto uplatněné námitky se týkají procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám ve svůj prospěch hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál a jak na něm participoval. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
58. Pokud jde o kritizovanou výši zkrácené spotřební daně, je nutno zdůraznit, že soud druhého stupně vyšel z celkového objemu dovezených tabákových listů, který činil 132 600 kg. Následně z něj odečetl objem tabákových listů prokazatelně nezpracovaných v tabák ke kouření a teprve z takto vypočteného rozdílu dospěl k výši zkrácení spotřební daně v částce 216.456.000 Kč. Námitku obviněného proto nelze označit za přiléhavou. Podobně to platí o námitkách, jimiž sledoval nedostatečné naplnění subjektivní stránky vyjmenovaných trestných činů. Míra a způsob zapojení obviněného M. R. byla soudem prvního stupně poměrně detailně zkoumána, a proto se nabízí odkázat na příslušné pasáže z odůvodnění jeho rozsudku, zejména pod body 33, 34, 36 a 40, 45, 54, 57, 64, 68, 69, 74 až 76 a 83. Důkazy zadokumentované vůči jednání tohoto obviněného ani zdaleka nesvědčí pro formu nedbalostního zavinění nebo zavinění ve formě nepřímého úmyslu.
59. K dovolání obviněného P. O. , jde-li o argumentační linii sledující jeho účast jako člena organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku a §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, se podle státního zástupce nabízí přijmout existenci určitého nedostatku v rozsudku odvolacího soudu. Tím, že uvedený soud přejal skutková zjištění nalézacího soudu, ponechal také ve výroku beze změny popis skutku tak, jak jej oproti podané obžalobě vrchního státního zastupitelství upravil soud prvního stupně. Z jejich srovnání je zřejmé, že takto strukturovaný popis skutku postrádá uvozující obecné formulace k zavinění obviněných ve vztahu ke znakům organizované zločinecké skupiny. Uvedený nedostatek je však dílčího charakteru a může být překlenut díky velmi podrobnému popisu rolí jednotlivých obviněných, který rovněž dostatečně postihuje organizační strukturu, kompetence, vztahy nadřízenosti a podřízenost mezi obviněnými i záměr popsaného společenství osob ve smyslu znaků organizované zločinecké skupiny tak, jak předpokládá §129 tr. zákoníku, tedy způsobem a intenzitou vylučující záměnu s prostou organizovanou skupinou.
60. V postupu odvolacího soudu nelze spatřovat vybočení ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, jak tvrdí obviněný, neboť skutková zjištění, o která se odvolací soud opřel, nebyla nijak změněna nebo doplněna. Odlišnosti spočívají jen v hodnocení provedených důkazů, jde-li zejména o nákup, přepravu materiálu, fiktivní odběratele apod., kterými se prolínají důkazy opatřené sledováním osob a věcí a odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, jež zobrazují celou šíři období páchání této závažné daňové trestné činnosti. Stojí za to poukázat rovněž na důkazy opatřené realizovanými prohlídkami a na výpovědi obviněných M. K. a R. S. z přípravného řízení. Se všemi těmito důkazy se vypořádal již nalézací soud pod bodem 48 a násl. odůvodnění rozsudku.
61. Shodně jako u předešlého obviněného a s využitím tam popsaného vysvětlení nelze tvrdit, že výpočet zkrácené spotřební daně byl stanoven odhadem či je výsledkem správního uvážení. Zavinění obviněného bylo dáno ve formě přímého úmyslu, čemuž odpovídá popis skutku a skutkové závěry soudu prvního stupně, které přejal odvolací soud. Zavinění u tohoto obviněného dokládají konkrétní skutková zjištění vyložená pod body 37 až 39, 41, 42, 47, 49, 50, 54, 55 a 64 odůvodnění rozsudku.
62. U dovolání obviněného P. P. nemohou mít povahu právně relevantních námitek ty výhrady, které směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Ohledně jeho námitky k vyjádření časové působnosti lze uvést, že v daném případě se uplatnilo základní pravidlo podle §2 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého se na řešení otázky trestnosti činu vztahuje zákon účinný v době, kdy byl čin spáchán. O časové působnosti nevznikaly vážné pochybnosti, bez ohledu na absenci formálního odkazu na příslušné znění zákona v právní větě rozsudku odvolacího soudu s ohledem na novelizaci proběhlou v mezidobí. Ani z odůvodnění rozhodnutí tohoto soudu se totiž nijak nenaznačuje, že hodlal nově přikročit k výjimce spočívající v upřednostnění jiného (pozdějšího) zákona než zákona účinného v době spáchání činu.
63. K námitce obviněného stran nerespektování zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti v rovině trestání státní zástupce zmínil, že v dovolání zásadně nelze úspěšně namítat pochybení soudu spočívající v nesprávném výběru jinak zákonu odpovídajícího druhu trestu či v nesprávné jeho výměře, zejména pak nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a přitěžujících okolností uvedených v §42 tr. zákoníku, případně i těch v zákoně výslovně nezakotvených, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu. Pokud jde o trestání pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, uplatnilo se zostření trestu v podobě zvýšení horní hornice trestní sazby podle §108 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže vrchní soud v rámci soudní individualizace trestu pod bodem 43 odůvodnění rozsudku odkázal na sofistikovanost protiprávního jednání obviněných i s vzhledem ke způsobu jeho organizování, nelze toto zjednodušeně chápat jako porušení zákazu dvojího přičítání téže skutečnosti, protože tyto skutečnosti jsou založeny na odlišných předpokladech. Navíc organizovanost zde byla vztahována k sofistikovanosti páchání trestné činnosti, která může nabývat rozdílné podoby a intenzity u různých organizovaných zločineckých skupin, což se poté zohlední. Nelze rovněž ani ponechat bez zřetele kontext, ve kterém argumentoval odvolací soud, neboť sofistikovanost protiprávního jednání byla rozvíjena nejen namítanou organizovaností způsobu jednání obviněných, nýbrž i dalšími přidruženými hledisky, např. explicitně zapojením více společností jako objednatelů.
64. Všichni tři obvinění podle státního zástupce ve svých dovoláních zcela opomíjejí výpovědi obviněných M. K. a R. S. z přípravného řízení, potažmo prohlášení viny M. K. přijaté odvolacím soudem v rámci veřejného zasedání konaném dne 9. 6. 2021. Ve vztahu k argumentaci obviněných M. R., P. O. a P. P., která dopadala na výrok o vině, lze v souhrnu konstatovat, že námitky proti rozsahu a procesu dokazování materiálně nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde-li o pokus na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů konstruovat existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, rovněž tyto námitky nelze pokládat za úspěšné. Jestliže se některé námitky obviněných s jistou dávkou tolerance podřadí pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. při separaci otázek ryze skutkových a procesních, přesto jim nelze přiznat opodstatnění. Napadený rozsudek vrchního soudu totiž netrpí ani vadami, s nimiž obvinění spojovali nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
65. Dále je zřejmé, že obvinění v dovolání brojili rovněž proti některým uloženým trestům ve spojitosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto ohledu je nutné předeslat, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno jen k nápravě těch nejzávažnějších pochybení. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě v rámci důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Námitky obviněného M. R. primárně směřovaly vůči skutkovým zjištěním soudu. Tomu odpovídal jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění však nepřicházelo v úvahu. Teprve na základě zpochybnění skutkových zjištění usiloval obviněný o posouzení nepřípustnosti uloženého trestu. Obviněný fakticky namítal i nedostatečné zdůvodnění tohoto uloženého trestu, když ani tato zvolená argumentace není podřaditelná pod deklarovaný dovolací důvod. Rovněž námitky obviněného P. O., týkající se uložení trestu náhradní hodnoty, jsou mimoběžné s deklarovaným dovolacím důvodem.
66. Námitky, podle nichž nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, resp. trestu propadnutí náhradní hodnoty, by bylo možné teoreticky podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jeden z obviněných však takový dovolací důvod adresně neuplatnil. Obiter dictum státní zástupce konstatuje, že podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, resp. trestu propadnutí náhradní hodnoty byly u obou obviněných splněny, jakkoli argumentace uvedená pod bodem 46 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se jeví být strohá. Obvinění se trestnou činností snažili získat majetkový prospěch a uložení trestu postihujícího majetek nebránily jejich majetkové a osobní poměry. S podmínkami trestu propadnutí věci uloženému M. R., jde-li o označené finanční prostředky, se vypořádal dostatečně již předtím nalézací soud pod bodem 105 odůvodnění rozhodnutí.
67. K dovolání obviněného J. T. J. státní zástupce předně uvedl, že nemohlo dojít k porušení zásady in dubio pro reo , neboť jeho účast na přisouzeném jednání, včetně její formy a intenzity, jednoznačně vyplývá z provedených důkazů, zejména z důkazů opatřených odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu. Rovněž objem zpracovaných tabákových listů v tabák ke kouření, a tedy i výše zkrácené spotřební daně byla nalézacím soudem podrobena pečlivému hodnocení, k němuž se odvolací soud bez výhrad přiklonil.
68. O námitky tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když důkaznímu návrhu soud nevyhověl s odůvodněním jeho nadbytečnosti. Popsané neakceptování důkazního návrhu nevykazuje znaky libovůle. Soud disponoval potřebným okruhem důkazů, na jejichž základě bylo možno určit skutkový stav bez důvodných pochybností, a který vyhodnotil podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. Namítané opomenutí důkazu spočívajícího ve výslechu svědka T. B. je uplatňováno obhajobou až v řízení o dovolání. Uvedený svědek nebyl v řízeních před soudem nalézacím ani odvolacím navrhován a lze poukázat na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 34 T 7/2017, (str. 52), konkrétně na odstavec týkající se výpovědi svědka Ľ. F., kde je T. B. zmiňován (dále též str. 174, odstavec č. 62). Kromě skutečnosti, že navrhovaný svědek byl pro nalézací i odvolací soud fakticky nedosažitelný, v kontextu provedených důkazů se jeví být takovým svědkem, jehož výpověď by sama o sobě, ale ani ve spojení s dalšími důkazy nemohla vést k diametrálně rozdílnému hodnocení žádného z již učiněných skutkových závěrů soudů. Úvaha obviněného, že výpověď tohoto svědka by mohla vyřešit otázku vývozu tabákových listů na Slovensko a revidovat množství zpracovaných tabákových listů v tabák ke kouření, nemá s ohledem na provedené důkazy reálné opodstatnění.
69. Pod deklarovaný dovolací důvod lze s určitou mírou tolerance podřadit námitky obviněného k užité právní kvalifikaci skutku, resp. k členství v organizované zločinecké skupině podle §107 odst. 1 tr. zákoníku a §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Tyto námitky však státní zástupce vyhodnotil jako neopodstatněné, přičemž odkázal na své vyjádření k dovoláním zbývajících obviněných.
70. Ve vztahu k námitkám obviněného směřujícím proti uloženému trestu odnětí svobody zopakoval, že výhrady, jimiž je zdůrazňována přísnost, resp. nepřiměřenost trestu, v zásadě nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného se zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Jestliže obviněný odkazuje toliko stroze na citelnost uloženého trestu odnětí svobody, je třeba zároveň zdůraznit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip, na jehož základě by měl Nejvyšší soud z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí, a není rovněž jeho úkolem, aby za dovolatele jeho námitky nově formuloval nebo nekonkrétně vyjádřené námitky domýšlel. Přezkumná činnost je prováděna na podkladě námitek, které dovolatel ve svém dovolání uplatní.
71. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaných dovoláních rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
72. K vyjádření státního zástupce zaslal prostřednictvím svého obhájce obviněný P. P. repliku. K bodu 6. vyjádření uvedl, že skutkové zjištění soudů, podle něhož došlo ke zpracování veškerého zboží je v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním, neboť pro takové zjištění neexistuje žádný důkaz. Jedná se proto pouze o domněnku soudu a namítaný extrémní nesoulad naplňuje uplatněný dovolací důvod. K bodu 17. vyjádření uvedl, že obviněný M. K. a R. S. s ohledem na svoje zapojení do skupiny nemohou prokazovat celkový rozsah zpracovaného tabákového listí. Naopak akcentoval úvahy státního zástupce obsažené v bodě 13., avšak na rozdíl od státního zástupce uvedenou vadu považoval za zásadní a způsobující nesprávnost rozhodnutí. S ohledem na uvedené trvá na svém dovolání a navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen.
III.
Přípustnost dovolání
73. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
74. Všichni dovolatelé ve svých mimořádných opravných prostředcích vznesli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nyní účinného znění, tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Již z dikce tohoto ustanovení plyne, že účelem tohoto důvodu dovolání je umožnit případnou nápravu takových vad rozhodnutí, které spočívají v nesprávné hmotně právní subsumpci zjištěného skutkového stavu (skutku popsaného ve výroku rozsudku) pod příslušné ustanovení trestního zákoníku či v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které má význam pro některý z výroků obsažených v napadeném rozhodnutí. Obviněný J. navíc své dovolání opřel i o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného znění. Podle něj lze dovolání podat, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
75. Dovolací soud při posuzovaní důvodnosti mimořádných opravných prostředků obviněných tedy nejprve posuzoval, zda jejich námitky odpovídají obsahovému vymezení jimi uplatněného důvodu dovolání, neboť toliko za splnění tohoto předpokladu může Nejvyšší soud přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí postupem upraveným v §265i odst. 3 tr. ř.
K námitkám podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [dříve písm. g)]
76. Již z výše uvedeného tohoto stručného přiblížení obsahového zaměření tohoto důvodu dovolání je zřejmé, že podstatná část výhrad dovolatelů (brojících proti skutkovým závěrům soudů a jemu předcházejícímu hodnocení důkazů) nemůže být posouzena ani jako formálně mu vyhovující. Uvedené konstatování platí i ve vztahu k námitce o existenci tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, neboť k posouzení důvodnosti takového tvrzení nyní dovolací soud přistupuje na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nyní účinného znění, konkrétně jeho první alternativy spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obdobně pak postupuje i stran takových námitek, jejichž obsah lze vyložit jako alternativu druhou (procesně neúčinné důkazy) či třetí (opomenuté důkazy) tohoto dovolacího důvodu. Vzhledem k uvedenému je možno v dovoláních obviněných identifikovat toliko tři okruhy námitek podřaditelných pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. stávajícího znění, k nimž se Nejvyšší soud vyjadřuje v následující části odůvodnění svého rozhodnutí [k alternativě první (tj. nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku) viz body 77. až 88., 89. až 92., k alternativě druhé (tj. jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení) viz body 93. až 94.].
a) alternativa první
77. Za obsahově vyhovující důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je nutno označit námitku uplatněnou všemi dovolateli směřující vůči posouzení jejich jednání jako zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku odvolacím soudem při současné aplikaci §107 tr. zákoníku, tedy jako jednání spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny a rovněž vůči tomu, že toto jejich jednání bylo posouzeno i jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Obvinění nesouhlasí se závěrem o naplnění definice organizované zločinecké skupiny podle §129 tr. zákoníku, přičemž se odkazují na komentář k trestnímu zákoníku a odůvodnění rozsudku nalézacího soudu.
78. Podle výkladového ustanovení §129 tr. zákoníku je organizovaná zločinecká skupina společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Odvolací soud v bodech 35. a 36. vyložil, z jakých důvodů má všechny podmínky uvedené definice za splněné, přičemž zdůraznil, že nalézací soud dospěl k vadným právním závěrům, ač jeho skutková zjištění jsou správná, a tudíž mu umožňující provedení nápravy chybného posouzení skutku vydáním nového rozhodnutí.
79. Přestože obvinění s jeho závěry nesouhlasí a s odkazem na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu poukazují především na amatérismus počínání některých členů skupiny, Nejvyšší soud jejich názor nesdílí. Pokud někteří členové skupiny nedosahovali dostatečné profesionality, zneužívali svého postavení či okrádali své nadřízené, není to známkou toho, že by se nejednalo o organizovanou zločineckou skupinu, ale toliko známkou její kvality. V následujících bodech proto Nejvyšší soud s odkazem a oporou o rozhodnutí soudů nižších stupňů vyloží, že závěr odvolacího soudu o naplnění definice organizované zločinecké skupiny je zcela správný.
80. Členy organizované zločinecké skupiny byli (minimálně) podle skutkových zjištění obvinění J. T. J., M. R., P. P., M. K., R. S., P. O. a P. V. Je tedy zřejmé, že podmínka spočívající v tom, že se musí ustanovit skupina alespoň tři trestně odpovědných osob, byla splněna, neboť v posuzovaném případě bylo účastí na organizované zločinecké skupině shledáno vinnými sedm trestně odpovědných fyzických osob.
81. Odvolací soud v bodě 35. svého rozsudku podrobně rozepsal, v čem spočívala role každého jednotlivého obviněného. Z jeho popisu je zřejmé, že mezi obviněnými existovala pevná vnitřní organizační struktura, v níž obviněný J. měl nejvyšší postavení a jemu nejblíže podřízení byli obvinění R. a P, přičemž obviněný R. komunikoval pokyny od obviněného J. obviněnému P., který dále instruoval podřízené obviněné K. a S., kteří zpracovávali tabák, a obviněného O., který zajišťoval dopravu. Na nejnižší příčce stál obviněný P. V. zajišťující mj. distribuci tabáku. Právě svojí hierarchickou strukturou stejně jako její relativní stabilitou se organizovaná zločinecká skupina nejtypičtěji odlišuje od „prosté“ organizované skupiny, v rámci níž bývají vztahy volnější, vzniká ad hoc a její struktura bývá, avšak nemusí být, „rovná“. Z výše uvedeného vyplývá také funkční hierarchie – vedení organizace představované obviněným J., dále střední organizační článek představovaný obviněnými R. a P., kteří mají povědomí o nejvyšším článku, mají na něj kontakt a dostávají od něj pokyny k předání pro nižší stupeň, a nejnižší (pracovní) článek je představován zbývajícími obviněnými K., S., V. a O., kteří měli postavení řadových pracovníků spojené s nejmenší informovaností o fungování organizace.
82. Na základě svého funkčního zařazení obvinění plnili své přidělené úkoly. Ze skutkových zjištění vyjádřených v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu např. vyplývá, že obviněný R. fungoval jako přímá spojka mezi obviněným J. a zbývajícími obviněnými na české straně, že – jak je zřejmé z odposlechů – kupř. řešil problémy v případě, kdy nefungovaly stroje. Z výpovědi obviněného S. vyplynulo, že měl klíče od budov, kde docházelo ke zpracování tabáku. Obviněný P. pak na základě pokynů předaných obviněným R. instruoval obviněné, kteří zpracovávali tabák, a obstarával jejich potřeby. Úkoly těch obviněných, kteří stáli na nejnižších příčkách, byly nejjednoznačnější a většinou nejužšího charakteru, kdy obvinění M. K. a R. S. zpracovávali tabák, obviněný O. zajišťoval dopravu a obviněný P. V. zajišťoval prodej tabáku.
83. Pro organizované zločinecké skupiny je typická konspirativnost popisovaná nalézacím soudem, organizovanost a utajení, a to nejen navenek, ale také uvnitř, kdy členové skupiny na nižších příčkách organizace neznají jiné členy skupiny, dokonce nezřídka neznají ani skutečný účel skupiny. Uvedené lze dobře ilustrovat na výpovědích M. K. a R. S. Obviněný M. K. uvedl že „ na začátku tomu i věřil, že je vše legální a je to na povolení, ale zhruba po měsíci mu došlo, že to asi nebude všechno tak legální, když se tam dělaly tajnosti. Tím myslí, že museli mít vypnuté telefony, nesměli jinak nikomu volat, na nikoho neměli kontakt, jen na P. Neměli kontakt ani na lidi, s nimiž pracovali “. Oba obvinění uvedli, že měli služební telefon, na který výhradně dostávali pokyny od obviněného P. O obviněném J. se dozvěděli až s postupem času od dalších členů skupiny (Poláků), s nimiž pracovali a od nichž zjistili, že výše ve skupině stojí nějaký J., na něhož získali kontakt. Oba také shodně popsali, jak dostali pokyn urychleně sbalit a vyklidit halu v XY, přičemž přijeli Poláci a všechno odvezli. Uvedené ukazuje na vysokou organizovanost skupiny, která byla schopná rychle reagovat na měnící se situaci a často měnila působiště, aby zamezila odhalení míst zpracování tabáku ze strany orgánů činných v trestním řízení. O zvláště vysoké míře utajení pak svědčí extrémní opatření, k nimž přistoupili v XY, kde jim přikázali nakoupit si jídlo na týden, a potom je v hale zamkli. Z odposlechů vyplývá snaha omezit možnost odhalení, když se obvinění navzájem napomínají, aby nevyzrazovali informace do telefonu (obviněný P. napomíná obviněného K., aby přestal do telefonu říkat takové „kydy“) nebo používají zástupná slova. Nalézací soud dále zmiňoval konspirativnost při uzavírání nájmů, kdy byla nastrčena osoba prostředníka či fiktivní místa vykládky a odebírání surového tabáku více firmami s formálními jednateli ve skutečnosti ovládanými obviněným P.
84. Již z výše popsaných okolností je zřejmé, že skupina byla zaměřena na soustavné páchání trestné činnosti. Nelegální povaha počínání skupiny vyplývá jednak z postupu skupiny při sjednávání nájmů, při nichž bylo využíváno prostředníků. Vysoká míra utajení, kdy zaměstnanci nemohli používat vlastní telefon a zaměstnavatele mohli kontaktovat pouze prostřednictvím služebního telefonu, stejně jako skutečnost, že v rámci posledního působiště byli v hale na zpracování tabáku na týden zavření, aniž by ji mohli opustit, jednoznačně ukazuje na protiprávnost jejich jednání. Zaměření na soustavné páchání trestné činnosti dále vyplývá ze skutečnosti, že v případě haly v XY byla tato od počátku připravována s tím, že v ní bude prováděno zpracování tabáku. Naplnění znaku soustavnosti je zřejmé také ze skutkové věty, podle níž k trestné činnosti docházelo od 21. 6. 2013 do 27. 3. 2014. Dne 21. 6. 2013 došlo k první objednávce surového tabáku a dne 27. 3. 2014 došlo k zásahu celní správy, kterým byla trestná činnost organizované zločinecké skupiny ukončena. Mezi tím docházelo průběžně k nakupování, zpracovávání a distribuci tabáku ke kouření na mnoha místech, přičemž se místa pro zpracování tabáku mnohokrát měnila, aby nedošlo k jejich odhalení.
85. Přestože obviněný M. R. ve svém dovolání namítl, že popis skutku rozsudku odvolacího soudu neobsahuje vyjádření znaku vnitřní organizační struktury a rozdělení funkcí, ale toliko dělbu úkolů, nelze se s tímto názorem ztotožnit. Jak bylo vyjádřeno výše, byť všichni obvinění namítali, že v organizované zločinecké skupině nebyli jednotliví členové funkčně zařazení, ale byla mezi nimi toliko dělba úkolů, odvolací soud správně ve svém odůvodnění uzavřel, že všechny podmínky, a to včetně vnitřní organizační struktury a rozdělení funkcí, byly splněny. Ve zkrácené formě pak uvedené vyjádřil také v popise skutku, kde je souladně s jeho odůvodněním popsána hierarchická struktura předávání pokynů, na jejímž vrcholu stál obviněný J. (jak bylo již popsáno výše). Obsahovou náležitostí výroku o vině odsuzujícího rozsudku je takový popis skutku, jehož jednotlivé části odpovídají příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Zároveň je však popis skutku toliko stručným vyjádřením a nemůže suplovat odůvodnění rozsudku, které teprve obsahuje podrobnou argumentaci soudu, jíž podporuje své závěry o vině obviněného. V uvedeném směru dovolací soud připomíná, že v případě, kdy rozsudek soudu není vnitřně rozporný a kdy skutková zjištění obsažená v odůvodnění navazují na popis skutku a tento rozvíjejí, je tento hodnocen jako celek. Jinými slovy vyjádřeno, není důvod přistoupit ke kasaci napadeného rozsudku tehdy, pokud skutková zjištění takto vyjádřená (tj. dílčím způsobem doplněná, resp. rozvedená v odůvodnění rozsudku) odůvodňují jejich podřazení pod zákonné znaky trestného činu, který v jednání obviněného soud shledá. O takový případ se přitom jedná i ve věci posuzované.
86. Dovolacímu soudu není zřejmé, na základě čeho považuje obviněný za rozporný popis skutku ohledně toho, kdo dával pokyny k distribuci tabáku obviněnému P. V. (v uvedeném směru je jeho znění jasné: „… obžalovanému M. R., který … určitou část již zpracovaného tabákového listí na tabák prodával sám nebo dával v tomto směru pokyny obžalovanému P. V. “¨). Pokud uvádí, že popis skutku obsahuje, že mu tyto pokyny udílel obviněný P. P., pak takto skutková věta nevyznívá („ obžalovaný P. V. na základě pokynů obžalovaného M. R. vykonával úkony týkající se především dopravy, distribuce a inkasování finančních prostředků za tabák, který byl prodáván dalším osobám, na základě pokynů obžalovaného P. P. vkládal finanční prostředky na účty, z nichž docházelo následně k platbám za tabákové listí dodavateli z Polské republiky, podílel se na skladování tabákového listí a z něj vyrobeného tabáku “). Za vadu taktéž nelze považovat, pokud je popis pokynů přijímaných obviněným V. od obviněného R. v souvislosti s prodejem tabáku podrobnější, než u obviněného R., neboť by se jednalo toliko o opakování.
87. Jednoznačně se musí Nejvyšší soud vymezit proti názoru nalézacího soudu, který v souvislosti s otázkou právní kvalifikace skutku (jeho nepodřazení pod zákonné znaky §107 tr. zákoníku) vyjádřil ve svém rozsudku v bodě 28. Neshledal-li uvedený soud podmínky pro posouzení jednání obviněných v podobě kvalifikace zvolené obžalobou, když poukázal na názor vyslovený v komentáři [„ Musí se tedy jednat o mimořádně závažnou formu páchání trestné činnosti, […] (dotýkající se oblasti obchodování s drogami, organizování prostituce, vydírání zejména formou tzv. výpalného, organizování a provozování hazardních her, tzv. praní špinavých peněz, vraždy na objednávku, teroristické akce apod.). Podle názoru soudu za takovýto charakter závažné trestné činnosti nelze považovat trestnou činnost páchanou ve vztahu k daním, ač má takováto trestná činnost na ekonomickou situaci ČR důrazný dopad. “], je nezbytné poukázat na fakt, že nebyl důsledný, neboť pominul to, co je v jím odkazovaném díle rovněž obsaženo a co sám ve svém rozhodnutí na str. 148 cituje („ Nicméně tento výčet není úplný a nemusí tak odpovídat společenské situaci a potřebám trestního postihu. Proto se §107 vztahuje na kterýkoli úmyslný trestný čin (přičemž zásadně postačí i úmysl nepřímý), jestliže byl spáchán za podmínek zde uvedených .“)
88. Nejvyšší soud proto upozorňuje, že zvláště závažné formy organizované zločinecké činnosti již nejsou jen výsadou kriminálních živlů, ale na místě je za ni považovat i „zločiny bílých límečků“, jimiž jsou právě daňové, korupční, hospodářské či kybernetické trestné činy, vyznačující se vysokou sofistikovaností, organizovaností a finančními škodami označovány. Ostatně odvolací soud v projednávané věci vhodně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 244/2018, v níž organizovaná zločinecká skupina páchala daňovou trestnou činnost.
89. S vyšší mírou tolerance lze za námitku obsahově vyhovující tomuto důvodu dovolání (rovněž alternativě první) označit tu, jíž obviněný P. P. označil rozsudek odvolacího soudu za vadný proto, že v něm neuvedl, jaké znění trestního zákoníku (z hlediska časové působnosti) na skutek aplikoval. Obviněný tvrdí, že není zřejmé, zda soud aplikoval znění trestního zákoníku účinné do 30. 6. 2016, jako pro něj příznivější, či naopak znění účinné po tomto datu.
90. Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Nalézací soud ve svém rozsudku uvedl, že při svém rozhodování aplikoval znění trestního zákoníku účinné do 30. 6. 2016, díky čemuž byla situace zcela zřejmá. Odvolací soud ve svém rozsudku výslovně neuvedl, jaké znění zákona ve věci aplikoval.
91. Znění trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 3 tr. zákoníku účinné do 30. 6. 2016 bylo „ [o]dnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve velkém rozsahu .“ Zatímco po novele č. 163/2016 Sb. bylo znění §240 tr. zákoníku doplněno následovně:
„3.Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a)spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve velkém rozsahu, nebo
b)spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 písm. c) ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
(4)Příprava je trestná.“
Z uvedeného je zřejmé, že pozdější zákon pro obviněné nebyl příznivější.
92 . Obviněný P. P. (spolu s dalšími obviněnými) byl odvolacím soudem uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. Porovnáním s výše uvedenými zněními §240 tr. zákoníku (absence písmen u odst. 3) je zřejmé, že odvolací soud při svém rozhodování aplikoval zákon účinný v době, kdy byl čin spáchán, tedy zákon, který je podle vyjádření samotného obviněného pro něj příznivější. Obviněný zároveň neuvedl, jakým způsobem by měla uvedená vada ovlivnit jeho postavení či výsledek řízení. Vzhledem k tomu nelze v uvedeném shledat důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí.
b) alternativa druhá
93. Další námitku tohoto dovolatele spočívající v tvrzení o porušení zákazu dvojího přičítání téhož odvolacím soudem při ukládání trestu (a to při zvažování přitěžujících okolností, kdy za takovou okolnost vyhodnotil „ sofistikovanost protiprávního jednání spočívající zejména ve způsobu jejich organizování “, což je bezpochyby pokryto činností organizované zločinecké skupiny a již bylo zohledněno při postupu podle §108 tr. zákoníku) lze – opět s vyšší mírou tolerance – posoudit na podkladě druhé alternativy uplatněného dovolacího důvodu, tedy skrze jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
94. Odhlédne-li se od faktu, že dopad tvrzené vady by se mohl projevit toliko ve výroku o trestu, a to nikoli stran podmínek jeho ukládání (stran druhu trestu či výběru příslušné trestní sazby), ale toliko stran jeho konkrétní výměry (což je otázka ne/přiměřenosti trestu, jež je mimo rámec dovolacího řízení), lze se ztotožnit s tím, co ve vztahu k ní odeznělo ve vyjádření státního zástupce k dovolání obviněného. Ten důvodně poukázal na fakt, že obě skutečnosti, tj. zvýšení horní hranice trestní sazby podle §108 tr. zákoníku v případě trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny na jedné straně a přitěžující okolnost ve smyslu §42 tr. zákoníku, jsou založeny na odlišných předpokladech (bod 22. vyjádření). Přestože odvolací soud dospěl k závěru o naplnění podmínek ustanovení §129 tr. zákoníku, lze se v rámci této kategorie setkat s organizovanými zločineckými skupinami rozličné povahy. Některé jsou více či méně organizované, jejich trestná činnost či postupy jsou v různé míře sofistikované či se naopak pro svůj amatérismus pohybují na samotné hranici považování za organizovanou zločineckou skupinu. Vzhledem k těmto odlišným charakteristikám jednotlivých organizovaných zločineckých skupin je na místě je zohlednit právě použitím přitěžujících či polehčujících okolností v rámci individualizace trestů. Odvolací soud použití příslušné přitěžující okolnosti krom jiného odůvodnil skutečností, že organizovaná zločinecká skupina vykazovala vyšší míru sofistikovanosti tím, že používala jako odběratele více společností ovládaných obviněným P. P. a tím zastírala svoji trestnou činnost. Postup odvolacího soudu byl tedy správný a v jeho rozsudku řádně odůvodněný.
K podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
a) alternativa první
95. Všichni obvinění ve svých dovoláních namítli, že shledávají rozpor mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu a ve věci provedenými důkazy. Takto obecně vznesená námitka, posléze konkretizovaná ve vztahu k jednotlivým dílčím skutkovým zjištěním, může být posuzována skrze první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je však nezbytné upozornit na to, že při jejím uplatnění je vyžadováno, aby dovolatel svými námitkami poukazoval na soudy učiněná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu , jež jsou podle jeho mínění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů . Vymezení okruhu tohoto dovolacího důvodu navazuje na judikaturu Ústavního soudu, zmíněná alternativa první na jím provedený výklad tzv. extrémního nesouladu. Za rozhodnutí trpící takovou vadou se považovala taková, jež obsahovala skutková zjištění, která nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo byla dokonce s nimi přímo v rozporu. Ústavní soud vyložil, že za případ extrémního nesouladu naopak nebylo možno považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňovaly požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústily do skutkových a právních závěrů, jež byly z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak byly odlišné od pohledu obviněného (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. II. ÚS 3297/21).
96. Obvinění shledávají rozpor mezi skutkovými závěry soudů, že všechny tabákové listy objednané a odebrané od dodavatele v Polsku byly zpracovány v tabák, který je již možno kouřit bez dalšího průmyslového zpracování, a svědectvími řidičů, kteří ve svých výpovědích zmínili, že prováděli vykládky kromě České republiky také na území Polska, z nichž dovodili, že část zboží zde zpracována být nemohla. Obvinění však uměle vytvářejí spojení mezi vzájemně nesouvisejícími skutečnostmi a dovozují z nich zmíněný rozpor. Nalézací soud se otázce dopravy zakoupených tabákových listů z Polska věnuje především v bodě 48., v bodech 49. a 50. pak podrobně popisuje zjištění, k nimž dospěl na základě protokolů o sledování a odposlechů.
97. V bodě 48. nalézací soud vysvětluje, že v CMR listech je místo vykládky uvedeno vždy sídlo jednotlivých společností – objednatelů dopravy, avšak ke skutečnému vyložení docházelo vždy na zcela odlišném místě, a to v Průmyslovém parku XY, v Průmyslovém centru H. v XY, na blíže nezjištěném místě v XY, u benzinové stanice Shell v XY a v XY. Uvedená místa jsou skladovacími prostory, kde byly tabákové listy uskladněny, než byly převezeny ke zpracování, a je tedy zřejmé, že poté, co byly od dodavatele z Polska tabákové listy přivezeny, nebyly přiváženy přímo na místa zpracování, ale na různá překladiště. Ostatně skutečnosti, že se nejednalo o konečná místa uskladnění, odpovídá, že řidiči uvedli, že k vyložení došlo buď v nějaké vesnici, nebo přímo do jiného auta. Pokud tedy řidiči vypověděli, že bylo zboží vykládáno i na jiných místech, neznamená to, že nebylo dále zpracováno obviněnými, a nepředstavuje tudíž rozpor ve skutkových zjištěních nalézacího soudu. V bodech 49. a 50. i na jiných místech rozsudku navíc nalézací soud popisoval jednak konspirativnost jednání obviněných, neustálé přesvědčení, že jsou auta sledována, ale také problémy se zajištěním dopravy a skladových prostor, přičemž překládání zboží mezi auty ještě na polském území bylo reakcí na tyto skutečnosti.
98. Z výpovědí řidičů nadto vyplynulo, že dovážek tabákového listí z Polska absolvovali mnohokrát více, než kolik jich je obsaženo ve skutkové větě. Svědek K. P. uvedl (str. 39 rozsudku nalézacího soudu), že nejméně v pěti případech složil zboží v XY, v XY tak v 10 případech a v Polsku tak v 10 až 15 případech, svědek M. B. uvedl (str. 42 rozsudku nalézacího soudu), že osobně mohl zajistit dopravu tak ve 20 případech a stalo se to asi v 10 případech, že celé zboží nevezl do XY, ale část ještě v Polsku ručně přeložili do jiného auta. Nalézací soud ve svém odůvodnění uvádí, že do skutkové věty nebyly zahrnuty všechny faktury. Je zřejmé, že pro objednávky a související faktury obviněných, jež do skutkové věty zahrnuty byly, měl nalézací soud natolik přesvědčivé důkazní podklady, že neměl žádné pochybnosti pro jejich začlenění do výroku o vině.
99. Stejnou námitku, tedy že k vyložení a zpracování tabákových listů docházelo na území jiného státu, vznesli obvinění J. a R. s odkazem na výpověď svědka A. K., který uvedl, že se účastnil dopravy tabákového listí na Slovensko. Avšak tento svědek uvedl, že zboží odebírali ze skladu v XY a z XY, a to v krabicích nebo v pytlích, přičemž většinou se jednalo právě o pytle. Z uvedeného je zřejmé, že nalézací soud dospěl ke správnému závěru, že předmětný svědek se účastnil přepravy již řezaného tabákového listí určeného k distribuci, a nikoli listí surového, které by bylo přebíráno od společnosti F. S. Především je tomu proto, že výchozím bodem pro příjem zboží od uvedené společnosti bylo vždy její sídlo v XY. Dále, i kdyby přebírali zboží při konspirativním předání v Polsku, pak řidiči společnosti P. O. – D. popsali, že tabákové listí přebírané od uvedené společnosti bylo zabaleno v uniformních krabicích přepásaných umělohmotnou páskou, čemuž popis jmenovaného svědka neodpovídá. Předmětné pytle naopak odpovídají pytlům popisovaným obviněnými, kteří se účastnili zpracovávání tabákového listí. Snaha obviněných vytvořit pochybnost o tom, že by aktivita obchodních společností na Slovensku nemusela být čistě fiktivní, je tudíž zcela lichá.
100. Obviněný P. P. dále shledával extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními prezentovanými ve výrokové části rozsudku a v jeho odůvodnění ohledně množství tabáku, kdy ve výroku mělo být uvedeno množství 132 600 Kg tabáku , zatímco v odůvodnění soud uvedl, že obviněné uznal vinnými ze zkrácení spotřební daně v celkové výši 216.456.000 Kč, která odpovídá celkovému množství 129 255 kg tabáku ke kouření. V předmětném případě se však nejedná o rozpor, neboť nalézací soud svůj postup v odůvodnění svého rozsudku náležitě odůvodnil. V bodě 29. svého rozsudku uvedl, že celkové množství 132 600 kg vyplývá z účetních dokladů pod body 1 až 18 rozsudku. „ Z tohoto celkového množství ve vztahu k výpočtu výše nezaplacené spotřební daně bylo odečteno tabákové listí, které ještě nebylo zpracováno, a které tak nepodléhá spotřební dani, a které bylo zajištěno v rámci domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků v celkovém množství 3.345 kg.[…]Nalézací soud tak uznal uvedené obžalované vinnými ze zkrácení spotřební daně v celkové výši 216 456 000 Kč, která odpovídá celkovému množství 129 255 kg tabáku ke kouření. “ Z uvedeného je zřejmé, že nalézací soud řádně odůvodnil, jak k uvedeným závěrům dospěl, a nelze je tudíž považovat za rozporné.
101. Obviněný M. R. dále vznesl námitky vůči výpočtu množství zpracovaného tabáku podléhajícího dani, přičemž poskytl rozsáhlé početní úvahy navazující na množství zakoupených tabákových listů a množství tabákových listů zpracovaných obviněnými K., S. a V. a dospěl k závěru, že 56 779,60 kg tabákových listů zůstalo bez toho, že by k němu soudy činily stran jejich osudu jakékoliv skutkové úvahy. Obviněný ovšem při svých úvahách zcela pominul, že byť byli uznáni vinnými zpracováním tabáku pouze jím jmenovaní obvinění, nebyli jediní, kdo ho zpracovávali a ke zpracování nedocházelo pouze na jediném místě. Ostatně z množství uvedeného u jednotlivých obviněných ve skutkové větě v porovnání se zakoupeným množstvím surového tabákového listí je zcela zřejmé, že jsou v naprostém nepoměru. Nalézací soud v uvedeném směru učinil ve svém rozsudku jednoznačný závěr v bodě 77.: „ Vyjma obžalovaných K. a S. zpracovávali tabákové listy na tabák ke kouření další osoby, z nichž některé byly ztotožněny, některé nikoliv. Jednalo se přinejmenším o K. A. S., R. Ź., J. S., P. B. a S. W. H., který byl společně s obžalovanými K. a S. zadržen v hale v XY dne 27. 3. 2014. V této hale probíhala výroba paralelně se všemi ostatními uvedenými místy a trvala tam až do zásahu celní správy dne 27. 3. 2014.“.
b) alternativa druhá
102. Obviněný J. T. J. ve svém doplnění dovolání namítl nepoužitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu , jakož i všech poznatků z nich získaných. Takovou námitku lze pokládat za uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě, tj. že skutková zjištění, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech . Vadu blíže nespecifikovaných příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu shledává v tom, že „ nebyly odůvodněny řádným způsobem, neboť z příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu není zcela zřejmé, z jakých důkazních materiálů se vycházelo při povolování těchto odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a zda řádné důkazní materiály způsobilé odůvodnit nasazení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu byly předloženy soudci, který odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu povolil .“ (viz str. 12 doplnění dovolání)
103. Z výše uvedené doslovné citace znění námitky dovolatele je zřejmé, že byť je velmi široce a obecně pojatá, směřuje toliko vůči otázce důkazních podkladů, které měl soudce vydávající příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu k dispozici v době svého rozhodování. Příslušné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se v projednávané věci nacházejí ve svazku č. 19 na č. l. 4381–4404, přičemž příkazy k jejich prodloužení se nacházejí na č. l. 4425–4438 spisu. V témže svazku se nacházejí žádosti Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zaslané Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné, z jehož rozdělovníku je zřejmé, že k žádosti byl připojen spis T-5707/TS-21/2013. Následují návrhy státního zástupce Okresnímu soudu v Karviné na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kde jsou v hlavičce uvedeny přílohy, a to vždy žádost celního úřadu o vydání příkazu a spisový materiál Celního úřadu pro Ms kraj, odbor pátrání, Ostrava-Přívoz, č. j. V29/2013-T-5707/TS-21/2013.
104. Z příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 4. 7. 2013, č. j. V 91/2013, Nt 14/2013, založeného na č. l. 4381 vyplývá, že rozhodující soudkyně Mgr. Hana Raszyková rozhodovala na základě poznatků, které „vyplynuly ze spisového materiálu Celního úřadu pro Ms. kraj, odbor pátrání, Ostrava-Přívoz, který je veden pod č. j. T-5707/TS-21-2013, kdy doposud provedeným prověřováním bylo zjištěno… “
105. V následujících vydaných příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu je taktéž uvedeno, že rozhodující soudce pracoval s předmětným spisovým materiálem, uvádí však rovněž nově získané poznatky na základě již vydaných příkazů k odposlechům. Například v příkaze ze dne 19. 7. 2013, sp. zn. V 99/2013, Nt 14/2013, založeném na č. l. 4383, rozhodující soudkyně uvádí, že na základě příkazu ze dne 4. 7. 2013 byla ustanovena další osoba podílející se na této trestné činnosti, a to P. P. Uvedeným způsobem je v jednotlivých příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačnímu provozu uvedeno, že soudce při svém rozhodování vycházel z předloženého spisového materiálu celního úřadu a poznatků získaných z odposlechů provedených na základě přecházejících vydaných příkazů. Těmito poznatky byly především další osoby zapojené do trestné činnosti, jejich nová telefonní čísla (která často měnili, aby se vyhnuli sledování) či e-mailové adresy.
106. Totéž platí pro příkazy k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Taktéž z hlavičky návrhů státního zástupce na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního odposlechu je zřejmé, že jejich přílohou byla vždy žádost o prodloužení od celního úřadu a spisový materiál. Například v příkaze k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 5. 11. 2013, č. j. V50-2/2013, 5 Nt 546/2013, založeném na č. l. 4425, soudkyně uvádí, že při svém rozhodování vycházela z předloženého spisového materiálu T-5707/TS-21/2013. Ke svému závěru dospěla „ po přezkoumání předloženého dosavadního spisového materiálu a velmi podrobně odůvodněného návrhu státního zástupce OSZ v Karviné “. Obdobné odůvodnění je obsaženo také v následujících příkazech k prodloužení.
107. Z výše uvedeného je zřejmé, že soudci vydávající příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příkazy k jejich prodloužení, měli k dispozici kompletní spisový materiál poskytnutý státnímu zastupitelství celními orgány, stejně jako nejnovější poznatky získané na základě odposlechů, na základě kterých si mohli vytvořit dostatečný podklad pro své rozhodování. Již pouze nad rámec se připomíná, že „ z judikatury Ústavního soudu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, či usnesení sp. zn. I. ÚS 1694/17 ze dne 19. 9. 2017) vyplývá, že k posouzení odůvodnění příkazu povolujícího zásah do soukromí (např. odposlech či domovní prohlídku) nemají české soudy přistupovat ryze formálně, nýbrž mají aplikovat formálně-materiální přístup, tedy zkoumat ve světle testu účinnosti trojí kontroly existenci materiálních důvodů pro nařízení předmětného opatření, které lze dovodit nejen z kontextu celého odůvodnění příkazu, ale i ze spisového materiálu a z okolností případu “ (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 634/21 ze dne 27. 1. 2022).
108. Dostatečná odůvodněnost příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vede k závěru, že na jejich podkladě opatřené a posléze v hlavním líčení zákonným způsobem provedené důkazy jsou důkazy procesně účinnými, z nichž mohl nalézací soud čerpat poznatky pro své skutkové závěry. Dovoláním napadené rozhodnutí, resp. i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu proto nejsou založeny na procesně neúčinných důkazech.
c) alternativa třetí
109. Tentýž obviněný ve svém dovolání rovněž namítl, že „ se soudy řádným způsobem nevypořádaly s důkazními návrhy, které byly obhajobou řádně činěny v průběhu celého trestního řízení “, přičemž „ Vrchní soud v Olomouci jakožto soud odvolací tuto vadu v postupu Krajského soudu v Ostravě jakožto soudu prvního stupně neodstranil “. Obviněný považuje předmětné důkazy za opomenuté a dodává, že „ neprovedení těchto důkazů je (s ohledem na jejich význam a důkazní potenciál) v zásadě neodůvodnitelné“ (str. 10 dovolání) . Přestože z formulace opravného prostředku dovolatele vyznívá závažnost předmětných navrhovaných důkazů, nebyly tyto obviněným, s výjimkou výslechu svědka T. B., vůbec specifikovány. Podrobným studiem spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k následujícím zjištěním.
110. V průběhu celého řízení před soudem prvního stupně obviněný neučinil jediný návrh k provedení důkazů s výjimkou předložení listin (č. l. 10151), jež byly jako důkaz bez výjimky provedeny. Žádný důkazní návrh obhajoba neučinila ani v rámci hlavních líčení na dotaz soudu, na něž vždy odpověděla „bez návrhu“ a žádný návrh neučinila ani písemným podáním směřovaným soudu. Žádný důkazní návrh obhajoba neučinila ani v rámci svého odvolání, a to ani tzv. blanketního (č. l. 10742, 10750), ani v rámci jeho následujícího odůvodnění (č. l. 10818). Žádný důkazní návrh obhajoba nevznesla ani v rámci veřejného zasedání dne 9. 6. 2021 o odvolání obviněných (č. l. 11007). Ze skutečnosti, že obviněný nevznesl žádný návrh na provedení důkazů je zřejmé, že nevznesl ani návrh na provedení důkazu výslechem svědka T. B. Soudům tudíž nevznikla povinnost, jejíž porušení obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítá. Pokud měl v úmyslu vznést návrh na provedení důkazu, jehož neprovedení by bylo v zásadě neodůvodnitelné, pak to opomenul. Toto jeho (případné) procesní pochybení z předchozích stadií trestního řízení je cestou dovolacího řízení nenapravitelné, neboť třetí varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, že soudem nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy , tj. některou procesní stranou navržené důkazy, a nikoli snad důkazy, které podle mínění tohoto dovolatele měly být v důkazním řízení soudem, z jeho procesní aktivity provedeny. Uvedené konstatování ústí do závěru o zjevné nenaplněnosti pojednávané varianty tohoto dovolacího důvodu na podkladě námitky dovolatele.
K námitkám nepodřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
111. Obvinění J. a R. ve svém dovolání poukázali na skutečnost, že odvolací soud ve svém rozsudku v souvislosti s posouzením jednání obviněných jako účasti na organizované zločinecké skupině odkázal na prohlášení viny učiněné obviněným M. K. Z jejich argumentace však není zřejmé, z jakého důvodu uvedené ve svých dovoláních zmiňují. Obvinění totiž neargumentují tím, že by se jednalo se strany odvolacího soudu o nezákonný postup a nevznášejí ani jinou námitku, která by mohla být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu. Obviněný J. toliko ve svém doplnění dovolání uvedl, že „ prohlášení viny jednoho z obžalovaných v tomto směru nemůže sloužit jako důkaz existence tvrzené organizované zločinecké skupiny “, což z něj činí podle jeho mínění nepřípustný argument představující porušení jeho práva na spravedlivý proces. Omezil-li se na toto konstatování, aniž by blíže vyložil, co má být příčinou tvrzení nepoužitelnosti, není možné zvažovat posouzení této námitky pod druhou alternativou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na dovolacím soudu totiž není, aby obsah námitky uplatněné dovolatelem domýšlel či sám formuloval. Přestože lze s tímto obviněným souhlasit do té míry, že samotné prohlášení viny jednoho z obviněných (M. K.) nemůže sloužit jako důkaz existence organizované zločinecké skupiny, který by bez dalšího mohl být využit jako podklad rozhodnutí o vině dalšího spoluobviněného, je nutno zdůraznit, že závěr o vině obviněného J. T. J. není vybudován na tomto prohlášení spoluobviněného. Soud prvního stupně, jehož skutková zjištění odvolací soud převzal, tato vystavěl mimo jiné na procesní výpovědi tohoto spoluobviněného. Ve vztahu k obviněnému K. je pak na místě dát za pravdu odvolacímu soudu, který poukázal na to, že tento obviněný svým prohlášením viny zároveň souhlasil s příslušnou právní kvalifikací a tedy skutečností, že se cítil být členem organizované zločinecké skupiny.
112. Obviněný P. P. a P. O. namítli, že odvolací soud při přijetí nového rozhodnutí nedospěl pouze k novým právním závěrům, ale ve skutečnosti dospěl k novým skutkovým zjištěním, aniž by provedl nové důkazy nebo zopakoval důkazy provedené nalézacím soudem, čímž se dopustil procesního pochybení a porušil jejich právo na spravedlivý proces. V reakci na tuto námitku (nepodřaditelnou pod žádný z dovolacích důvodů) Nejvyšší soud poukazuje především na bod 38. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde tento upozorňuje, že nalézací soud při svém právním hodnocení vycházel z komentáře k trestnímu zákoníku, jehož závěry byly z části již novější judikaturou překonány. Krom toho byly z části nalézacím soudem dezinterpretovány, jak Nejvyšší soud vyložil shora. Odvolací soud naopak poukázal na závěry vyplývající z novější judikatury a provedl nové právní hodnocení na podkladě skutkových zjištění nalézacího soudu, která sám výslovně označil za zcela správná.
113. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nadto jednoznačně vyplývá, že rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem. Úvodem v bodě 23. svého rozsudku uvedl, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnými závažnými procesními vadami, které by měly dopad na správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně. Následně také na základě své přezkumné činnosti dospěl k závěru, že nalézací soud skutková zjištění popsaná ve výroku napadeného rozsudku a následně rozvedená v jeho odůvodnění učinil na základě dokazování provedeného v rozsahu odpovídajícím §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud dodal, že důkazy, které nalézací soud provedl v hlavním líčení ve vztahu ke skutkovým závěrům, hodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Uzavřel, že potřeba verifikace skutkových závěrů činností odvolacího soudu nevznikla, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku je zcela zřejmé, které skutečnosti vzal soud za prokázané a o které důkazy svůj závěr o vině jednotlivých obžalovaných opřel, kterým výpovědím uvěřil, kterým ne, a proč tomu tak bylo (viz bod 26. rozsudku odvolacího soudu). Dalším indikátorem je i skutečnost, že odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř., tedy pro porušení ustanovení trestního zákona a uložení nepřiměřeného trestu, nikoli však z důvodu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění. Odvolací soud provedené důkazy soudem prvního stupně nehodnotil odlišně (míněno z hlediska jejich přípustnosti, procesní účinnosti či věrohodnosti), což ostatně plyne i z odůvodnění jeho rozhodnutí, které žádnou pasáž, v níž by se uvedený soud v jednotlivostech k provedeným důkazům vyjadřoval, neobsahuje. Na uvedeném závěru nemění ničeho ani poněkud neobratné vyjádření státního zástupce (bod 14. „ Odlišnosti spočívají jen v hodnocení důkazů …“). I ten však dospěl k totožnému závěru jako Nejvyšší soud, když uvedl, že „ V postupu Vrchního soudu v Olomouci nelze spatřovat vybočení ze skutkových závěrů soudu prvního stupně … skutková zjištění … nebyla nijak změněna nebo doplněna .“
114. V rámci svého vypořádání se s námitkami obviněných tak odvolací soud činil „ ve vztahu ke skutkovým závěrům … v souladu s rozhodnutím nalézacího soudu “. Opakovaně ve svém rozhodnutí uvádí, že skutková zjištění „ pojal do svého rozhodnutí … neboť je považuje za správná “. Učinil tak také v části svého rozsudku, kde se věnoval posouzení jednání obviněných jako organizované zločinecké skupiny, kde zvláště poukázal na skutečnost, že nalézací soud dospěl ke správným skutkovým závěrům o vnitřní strukturovanosti a organizaci dělby práce. Byť odvolací soud některá skutková zjištění nalézacího soudu ve svém rozsudku podrobně zopakoval (např. množství vyrobeného tabáku v bodě 30.), není tento postup i za situace, kdy svým rozsudkem napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu, vyžadován, neboť ve svém rozsudku jednoznačně vyjádřil, že do svého rozsudku skutková zjištění nalézacího soudu přejímá. Vzhledem k rozsahu skutkových zjištění obsažených v rozsudku nalézacího soudu by bylo za dané situace jejich kompletní převzetí odvolacím soudem do znění jeho rozsudku kontraproduktivní a nadbytečné. Z toho vyplývá, že i když byl rozsudek nalézacího soudu zrušen (z důvodu nesprávného právního posouzení skutkových zjištění a nesprávnosti výroku o trestu), lze na skutková zjištění v něm uvedená odkázat.
115. Obviněný P. O. ve svém dovolání zpochybnil své povědomí o existenci organizované zločinecké skupiny a svoje zapojení do její činnosti. Při formulaci této svou podstatou skutkové námitky však zcela opomíjí zjištění, ke kterým dospěl nalézací soud a jež vtělil do odůvodnění svého rozsudku (bod 55.). Zapojení obviněného P. O. je zřejmé již z telefonátů při přípravě haly v XY (viz str. 159 rozsudku nalézacího soudu). Nejen samotná konspirační povaha jednání při telefonických rozhovorech, ale též požadavky ostatních obviněných při pronájmu haly, musely obviněnému signalizovat, že se nejedná o běžný pronájem. Ostatní obvinění taktéž nijak netajili, že v hale budou stroje, a požadovali po majiteli natažení elektriky. Je tedy zřejmé, že u obviněného O. předpokládali jeho znalost situace (viz str. 160 rozsudku). Obviněný P. O. následně pro obviněné, kteří zpracovávali tabák, zajišťoval ubytování (ibid.). V bodě 48. svého rozsudku nalézací soud poukázal na skutečnost, že dne 1. 3. 2014, když byla hala vyklízena, se obviněný vevnitř haly nacházel prokazatelně v momentě, kdy se v něm ještě nacházely stroje určené k výrobě řezaného tabáku. O povědomí obviněného P. O. o skutečném využívání haly v XY a o jeho zapojení do této činnosti tudíž není pochyb.
116. Obviněný se snaží svoje zapojení do protiprávní činnosti zločinecké organizace bagatelizovat na pouhé zajišťování dopravy, skutková zjištění nalézacího soudu jsou však od jím prosazované verze odlišná, neboť ze zachycených telefonických hovorů vyplývá, že organizované zločinecké skupině při přípravě a pronájmu haly poskytoval „veškerý komfort“. Přestože obviněný tvrdí, že se neúčastnil řezání, distribuce ani jiného nakládání s tabákovými listy, je třeba poukázat na skutečnost, že on, stejně jako ostatní obvinění v trestní věci, byl shledán vinným trestným činem podle §361 alinea druhá tr. zákoníku, která postihuje samotnou účast na činnosti organizované zločinecké skupiny. V tomto případě se i pouhé členství v takové skupině prohlašuje za dokonaný trestný čin, aniž by takovým jednáním pachatel naplnil znaky některého jiného úmyslného trestného činu. „ Dané ustanovení postihuje nejen aktivní formu účasti na činnosti organizované zločinecké skupiny v podobě páchání úmyslné trestné činnosti, ale i jakékoliv další jednání, které je z pohledu jiných skutkových podstat trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku nezávadové, samo o sobě tedy nenaplňuje znaky některého specifického trestného činu, avšak souvisí s uvedeným členstvím, resp. činností, organizované zločinecké skupiny a s dosahováním jejích cílů.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 6 Tdo 583/2021).
117. Obvinění P. O. a J. T. J. vznesli námitku porušení principu in dubio pro reo . Jeho podstatou je, že přetrvávají-li po provedeném dokazování důvodné pochybnosti o existenci relevantních skutkových okolností (např. ve vztahu ke skutku, osobě pachatele nebo zavinění), jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, orgány činné v trestním řízení jsou povinny rozhodnout ve prospěch obviněného (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1624/09 ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 1975/08 ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004). Uplatnění uvedeného principu je namístě tehdy, kdy lze rozumně dospět k vícerým verzím skutkového děje nebo není možné jednoznačně se přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si důkazů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 137/05 ze dne 22. 3. 2006). Přestože obviněný J. poukazoval na existenci pro něj příznivějšího vysvětlení, je třeba upozornit, že „[ s ] oud může přistoupit k uplatnění zásady presumpce neviny až tehdy, dospěje-li po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si verzí [srov. nález ze dne 11. 11. 2002 sp. zn. IV. ÚS 154/2002 (N 37/28 SbNU 448)]. Teprve v případě, že v trestní věci lze dospět na základě provedeného dokazování k několika co do pravděpodobnosti rovnocenným skutkovým verzím, má soud povinnost přiklonit se k té z nich, jež je pro obviněného nejpříznivější. Nedodržením této povinnosti porušuje soud zásadu in dubio pro reo a tím i princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny [srov. nález ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. III. ÚS 2042/08 (N 247/55 SbNU 377)]. Přiklonily-li se soudy v posuzované věci na základě podrobně popsaných skutečností k verzi podpořené řádně vyhodnocenými důkazy, nelze jim vytýkat, že nepřistoupily k uplatnění zásady in dubio pro reo “ (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 539/21 ze dne 23. 3. 2021).
118 . Ačkoli obviněný svoji příznivější skutkovou verzi předložil soudům nižších stupňů v rámci své obhajoby, tyto se s jeho obhajobou odpovídajícím způsobem vypořádaly a odůvodnily, proč ji mají za vyvrácenou. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že po provedení všech potřebných důkazů dospěl ke skutkovému stavu, o němž neměl důvodné pochybnosti, a nenastala proto situace, na niž poukazoval obviněný J., kdy by proti sobě stály dvě rovnocenné skutkové verze, z nichž jedna by byla pro něj příznivější. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 213/17).
119. Za zcela mimo obsahové vymezení dovolacích důvodů [včetně §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] se ocitají námitky obviněných, především však prezentované v dovolání obviněného J., jejichž prostřednictvím je namítána existence extrémního nesouladu, ač ve skutečnosti jsou ryze skutkového charakteru, neboť nepoukazují na žádný rozpor, ale pouze zpochybňují závěry soudů nižších stupňů, které označují za neodůvodněné domněnky, spekulace, svévolné úvahy, konstrukce, hypotézy apod. - např. „ Znění skutkových vět výroků o vině tímto dovoláním napadených rozsudků je konstruováno na nedoložených a objektivně neověřitelných spekulativních tvrzeních soudu prvního stupně a odvolacího soudu“ . Takové námitky, spíše však jen tvrzení argumentačně nikterak nepodpořené, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť jimi k naplnění obsahového požadavku první alternativy označeného dovolacího důvodu [pod písm. g)] nedochází.
120. Do stejné kategorie je dovolací soud nucen zařadit i námitku obviněného J. vznesenou ve vztahu k subjektivní stránce, neboť ji vznesl zcela neregulérním způsobem. Obviněný jednak argumentuje tím, že subjektivní stránka nebyla objektivizována, „ přičemž tvrzení soudu prvního stupně a tvrzení odvolacího soudu v této souvislosti jsou spekulativními závěry “, a dále tvrdí, že „ samotné držení, samotný prodej či samotný nákup tabákových listů nevykazuje jakékoliv trestněprávní konotace “. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný při své argumentaci nevychází ze skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem (a v tomto směru převzatého soudem odvolacím). Jak je zřejmé ze skutkové věty, zapojení obviněného do organizované zločinecké skupiny nelze tímto způsobem omezit. Vzhledem k tomu, že obviněný k námitce nepřipojil žádnou relevantní hmotněprávní argumentaci, nebude se k ní Nejvyšší soud blíže vyjadřovat. Nezbývá než zopakovat, že dovolací soud není povolán k tomu, aby namísto dovolatele takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu.
121. Zpochybňuje-li obviněný v doplnění svého dovolání svou identitu s osobou označovanou vypovídajícími osoby jako J., protože neodpovídá jeho popisu, pak se takto toliko snaží o bagatelizaci svého zapojení do trestné činnosti organizované zločinecké skupiny cestou námitky založené na vlastním hodnocení provedených důkazů. Nevychází-li obviněný ze skutkových zjištění a pouze je znevažuje, přičemž zcela ignoruje valnou většinu provedených důkazů, aniž by své námitky podložil relevantní právní argumentací, nemůže očekávat detailnější reakci na tyto námitky ze strany dovolacího soudu, neboť ten primárně posuzuje, zda příslušná námitka odpovídá obsahovému vymezení uplatněného dovolacího důvodu, a pokud tomu tak není, stačí uvést, že nevyvolává přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu a tím potřebu reakce na ni.
122. Stejným způsobem je nutno posoudit také námitku obviněného P. O. směřující vůči posouzení subjektivní stránky, byť je zdánlivě opřena o hmotněprávní argumentaci, ve skutečnosti je založena na odlišném skutkovém základě. Obviněný opakovaně zdůrazňuje, že samotná přeprava tabákového listí jistě nemůže být považována za právně závadné jednání, což již ovšem bylo soudy obou stupňů zohledněno v tom směru, že obviněný byl shledán vinným toliko skutky spáchanými od prosince 2013, kdy se stal členem organizované zločinecké skupiny a věděl, že zajišťuje dovoz tabákového listí, z něhož bude nelegálně vyroben tabák ke kouření. Dále pak obviněný uvedl, že nemůže zahrnovat srozumění, či dokonce přímý úmysl, že by mělo následně dojít ke zkrácení daně výrobou v prostorách, o kterých neměl žádné povědomí. Zde se však také zcela rozchází se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, podle nichž plně spolupracoval na přípravách haly v XY pro zpracování tabáku a až do jejího vyklízení zde poskytoval organizované zločinecké skupině podporu.
123. Obvinění P. P. a M. R. namítli, že v řízení absentují zjištění k distribuci tabáku. Ze strany obviněného P. se jedná o relativizování odůvodnění nalézacího soudu, kdy v něm označené prodeje považuje za pouze marginální a nedosahující množství označeného ve skutkové větě, zatímco obviněný R. ho považuje za ryzí spekulace. Z uvedeného je zřejmé, že obvinění svojí argumentací nevyhověli obsahovému vymezení žádného z dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný P. nepřipojil žádnou relevantní hmotněprávní argumentaci, jíž by svoji námitku podpořil, a nelze na ni proto než reagovat odkazem na relevantní místa rozsudku nalézacího soudu (bod 65. až 71.), kde se uvedenému tématu podrobně věnuje. Co se týče námitek obviněného R., ten předložil především vlastní hodnocení důkazů týkající se distribuce tabáku, jež byla nalézacím soudem přisouzena jeho osobě, a to způsobem vyznívajícím v jeho prospěch. Avšak ať už odběratelé vypověděli, že od obviněného přebírali víno, mulčovací kůru či výrobky zdravé výživy, nalézací soud na základě odposlechů a sledování odůvodněně uzavřel, že byli ve skutečnosti odběrateli tabáku (body 68. až 70.).
124. V návaznosti na uvedené lze reagovat na námitku obviněného M. R., který uvedl, že byl pouze komunikačním kanálem mezi obviněnými J. T. J. a P. P., přičemž pouze předával pokyny, aniž by o čemkoliv rozhodoval a myslel si, že se jedná pouze o legální obchod s tabákovými listy. Obviněný opětovně zcela pomíjí skutková zjištění nalézacího soudu, přičemž (především na str. 8 svého dovolání) předkládá vlastní hodnocení provedených důkazů. Pouze stěží si však lze představit, že kdyby se jednalo o zcela legální operaci, jak obviněný naznačuje, bylo by třeba natolik konspiračního jednání (přímo obviněný v telefonátu např. na str. 164 rozsudku nalézacího soudu) v rámci jejich telefonických hovorů, jak bylo v tomto rozhodnutí a především v rozsudku nalézacího soudu opakovaně poukazováno. Pokud obviněný uvádí, že byl pouhým poslem zpráv, aniž by se do situace sám zapojoval, pak opět zcela ignoruje další zjištění nalézacího soudu. Krom jiného zajistil prostor ke skladování tabákového listí v XY (viz bod 53. rozsudku nalézacího soudu), předával obviněnému P. finanční prostředky na odměňování zpracovatelů tabáku, dne 27. 11. 2012 se podle protokolu o sledování nacházel v areálu v XY (str. 159 rozsudku nalézacího soudu) a dne 17. 1. 2014 v hale v XY (str. 164 rozsudku nalézacího soudu) a především nalézací soud na mnoha místech na základě provedených důkazů prokázal, že obviněný byl nejen předatelem, ale také vykonavatelem pokynů obviněného J. (bod 54. rozsudku nalézacího soudu). Co se týče tvrzení obviněného, že se domníval, že se jednalo o legální obchod s tabákovým listím, lze poukázat na zjištění nalézacího soudu připomenutá v předchozím bodě, kdy při distribuci zpracovaných tabákových listů obviněný konspiračně využíval krytí a označoval je za mulčovací kůru, víno či výrobky zdravé výživy.
125 . Obviněný M. R. dále namítl, že „ neexistují důkazy, na jejichž základě by bylo možné spárovat tabák zpracovaný K. a S. právě s tabákovými listy objednanými dle bodů 1 – 18 rozsudku “, přičemž trvá na tom, že „ v roce 2014 již měli jediní zjištění zpracovatelé tabáku K. se S. pracovat pro nějaké Poláky“. Přestože se uvedeným způsobem snaží omezit své zapojení do trestné činnosti, zcela opomíjí skutečnosti, jež vyplývají z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Spojení mezi tabákem zakoupeným na základě objednávek vytvořených obviněným P. P. a dovezeným do České republiky s pomocí obviněného P. O. a dále zpracovaného na tabák určený ke kouření zcela jasně vyplývá ze shromážděných a nalézacím soudem podrobně popsaných důkazů, a to především odposlechů, sledování, ale také rozsáhlých listinných důkazů a svědeckých výpovědí. Na str. 167 rozsudku nalézací soud uvádí kombinaci protokolu sledování ze dne 11. 2. 2014 a vzájemných telefonických rozhovorů mezi obviněnými M. R., P. P., J. T. J., M. K., z nichž nejenže jednoznačně vyplývá zapojení všech obviněných do trestné činnosti, ale také reakce na námitku obviněného. Obviněný K. urguje obviněného P. ohledně zboží, je tedy zřejmé, že je stále ještě součástí operace a tabák objednával právě on. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu jasně vyplývá, že přestože po uvedeném datu došlo k dílčí změně stran obviněného P. P. ve vztahu ke zpracovatelům tabáku, jeho hlavní funkční zařazení, kdy obstarával nákup surového tabáku prostřednictvím jím fakticky řízených společností a jeho následnou dopravu do České republiky, zůstalo zachováno i v roce 2014. Obviněný R. s obviněným J. domlouvá čas předání. Spojení mezi zakoupeným tabákem a zpracovávaným tabákem je taktéž zjevné.
126. Za zcela irelevantní lze považovat námitku téhož obviněného, že se soudy nijak nezabývaly otázkou, kterému daňovému subjektu vznikla daňová povinnost, v jaké výši, jakým způsobem ji tento daňový subjekt porušil a jaká byla konkrétně jeho účast na porušení této daňové povinnosti. Odpovědi na všechny vznesené otázky přímo vyplývají ze skutkové věty rozsudku odvolacího soudu, který uvedl, že (zjednodušeně řečeno) se obvinění společně podíleli na dovozu tabákových listů, které zpracovávali v tabák, který je již možno kouřit bez dalšího průmyslového zpracování, čímž došlo ve smyslu výroby dle §3 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb. ke vzniku vybraného výrobku – tabáku ke kouření dle §101 odst. 3 písm. c), bod 1 zák. č. 353/2003 Sb., jenž je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, přičemž, ač jim tímto protiprávním jednáním ve smyslu uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky podle §9 odst. 1 zák. č. 353/2003 Sb., vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, v rozporu s ustanoveními §4 odst. 1 písm. f), §9 odst. 3 písm. e) zák. č. 353/2003 Sb., takto neučinili, čímž mj. obviněný M. R. zkrátil daň spotřební daň z tabákových výrobků ve výši nejméně 216.456.000 Kč. Pokud obviněný uvádí, že daňovými subjekty měly být společnosti B. M. S., X – s. o. a I. C., pak nevychází ze skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem, který uzavřel, že se jednalo pouze o prázdné společnosti ovládané obviněným P. sloužící k zastření trestné činnosti obviněným. Tím, komu vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, byli obvinění, neboť to byli oni, kdo skutečně uvedl vybrané výrobky do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky (§9 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních).
127. Dosud uvedená konstatování odůvodňují závěr, že na podkladě dovolání obviněných není důvod přistoupit ke kasaci jimi napadeného rozsudku odvolacího soudu v části týkající se výroku o vině obviněných označenými trestnými činy. Jejich námitky, které obsahově vyhověly jimi uplatněným důvodům dovolání a jimiž brojili vůči výroku o vině, byly totiž Nejvyšším soudem shledány zjevně neopodstatněnými.
128. Po vypořádání námitek dovolatelů vůči výroku o vině zaměřil Nejvyšší soud pozornost na námitky, které obvinění vznesli vůči výrokům o uložených trestech.
129. Obviněný M. R. svým dovoláním brojí proti trestu propadnutí věci – finanční částky v celkové výši 2.000.000 Kč, kterou měl uloženu v bankovní schránce. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Obviněný ve svém dovolání argumentoval tím, že předmětnou finanční hotovost do bankovní schránky vložil jedenáct dní po započetí trestné činnosti, kdy došlo toliko k jednomu nákupu tabákových listů, přičemž S. s K. zpracovávali tabák pouze ve dvou dnech. Zpracovali 960 kg, což odpovídalo daňové povinnosti ve výši 1.569.600 Kč. S argumentací obviněného však nelze souhlasit. Jak nalézací soud poznamenal ve svém rozsudku (mj. v bodě 77.) zpracování surového tabáku probíhalo na více místech současně a podílelo se na něm více osob, než pouze obviněným zmiňovaní S. s K., což je ostatně důvod, proč objem předmětné první objednávky činil celkem 7 200 kg, čemuž by odpovídala daňová povinnost 11.772.000 Kč. Není na místě tvrdit, že uvedená částka v předmětné době nemohla objektivně být bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Odvolací soud tudíž nepochybil, pokud obviněnému uložil trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku. Ve světle shora uvedeného je zřejmé, že opodstatněně zamítl návrh obviněného na provedení výslechu svědka L. M. pro nadbytečnost (bod 27.). Nejednalo se proto o opomenutý důkaz.
130. Obvinění M. R. a P. O. svými dovoláními napadli trest propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku, jehož uložení podle nich nebylo dostatečně odůvodněno. Pokud by se omezili pouze na toto konstatování, nevznikla by pro dovolací soud potřeba se jím blíže zabývat, neboť taková námitka nezakládá žádný z dovolacích důvodů. Lze ostatně odkázat na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř., které stanoví, že [ d ] ovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Obviněný R. však (viz výše bod 53.) současně namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení, což svým způsobem učinil (viz bod 32.) i obviněný O.
131. Obviněným je na místě dát za pravdu v tom směru, že uložení tohoto druhu trestu nebylo odvolacím soudem náležitě odůvodněno, což má za následek, že z dovoláním napadeného rozsudku nelze seznat, zda byl tento druh trestu obviněným uložen při splnění všech zákonných podmínek. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku lze k uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty přistoupit, [ j ] estliže pachatel věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle §70, před uložením trestu propadnutí věci zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří. V takovém případě soud může pachateli uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.
132. Podstata uložení tohoto trestu spočívá v postižení ekvivalentu výnosu z trestné činnosti, hodnotového ekvivalentu věci vymezené buď v §70 odst. 1 nebo v odst. 2 tr. zákoníku, za situace, kdy nelze uložit trest propadnutí věci podle citovaných ustanovení (tj. podle §70 odst. 1 nebo odst. 2 tr. zákoníku) z důvodů v §71 odst. 1 tr. zákoníku vypočtených (tj. pro její zničení, poškození nebo jiného znehodnocení, zcizení, učinění neupotřebitelnou, odstranění nebo zužitkování, zejména spotřebování, anebo jiného zmaření jejího propadnutí pachatelem).
133. Z odůvodnění rozhodnutí nelze seznat, jakými úvahami o naplnění uvedených zákonných podmínek se odvolací soud při uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty obviněným řídil. Při zdůvodnění uložení tohoto druhu trestu totiž ni rámcově nespecifikoval věci, ohledně nichž nebylo možno uložit trest propadnutí věci, a tím pádem ani nevymezil výši majetkového postihu jednotlivých obviněných, kterou pak bylo nezbytné podle jeho mínění realizovat v podobě získání jejich hodnotového ekvivalentu cestou uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty. Pokud touto výší měla být výše škody přičitatelná jednotlivým obviněným, jež je specifikována ve skutkové větě výroku o vině, není takový závěr bez dalšího správný. Soud taktéž ve svém rozhodnutí neuvedl žádné úvahy ohledně splnění zákonné podmínky uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty spočívající v tom, že pachatel některým ze způsobů uvedených v §71 odst. 1 tr. zákoníku zmařil možnost uložit mu trest propadnutí věci. Vzhledem k tomu, že se mělo jednat o peněžní prostředky, nabízí se úvaha o jejich zužitkování, spotřebování či zmaření propadnutí jinak, avšak v tomto směru odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nic nenabízí, resp. nezdůvodňuje.
134. Za správné tak nelze považovat ani souhrnné odůvodnění uložení tohoto trestu v podobě úvahy, že „ zisk těchto obžalovaných z projednávané trestné činnosti musel dosáhnout milionových částek “ (viz bod 46.), neboť výši výnosů je nutno individualizovat u každého obviněného zvlášť (zásada soudní individualizace trestání) a přiřadit k tomu odpovídající výši náhradní hodnoty stanovené v souladu se zněním §71 odst. 1 in fine na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Stejně nepřípustné je využívání zkratky v odůvodnění, ke které se odvolací soud uchýlil v případě obviněného P. O., když k uložení natolik závažného trestu postihujícího jeho majetkovou sféru uvedl toliko v jediné větě, že mu byl „ také uložen trest propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku, a to zajištěné nemovitosti specifikované ve výroku tohoto rozsudku, ze stejných důvodů jako u spoluobžalovaných shora .“ (viz bod 47.)
135. Pokud obviněný O. dále namítl, že předmětný majetek, ohledně něhož byl trest propadnutí náhradní hodnoty uložen, byl ve společném jmění manželů, poté je nezbytné připomenout následující skutečnosti. Ve vztahu k vyslovení trestu propadnutí věci (dále uvedené závěry je však nutno vztáhnout také pro trest propadnutí náhradní hodnoty) platí, že „[ j ] e-li pachatel jen jedním z vlastníků věci náležející do společného jmění manželů (§143 a násl. ObčZ), nepřichází v úvahu propadnutí takové věci a nelze prohlásit za propadlý ani spoluvlastnický podíl, protože ten zde není určen, ale oba manželé jsou úplnými vlastníky celé věci. Propadnutí se nemůže vztahovat na vlastnická (spoluvlastnická) práva třetích osob (srov. přiměřeně R 46/1967-II. a R 12/1969-II.). Totéž obdobně platí, jde-li o jinou majetkovou hodnotu. Věc nebo jiná majetková hodnota, kterou získal pachatel za trvání manželství trestným činem nebo jako odměnu za něj nebo kterou nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu získanou tímto způsobem, se nestává součástí majetku ve společném jmění manželů ve smyslu §143 a násl. ObčZ. Proto při splnění podmínek uvedených v §70 odst. 2 lze takovou věc nebo jinou majetkovou hodnotu prohlásit za propadlou podle §70 odst. 1 (srov. přiměřeně R 31/1978).“ (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 917).
136. K možnostem uložení trestu propadnutí věci, potažmo pak náhradní hodnoty, resp. k překážce, jež takovému uložení zabraňuje, se Nejvyšší soud již v minulosti vyslovil. Příkladem lze zmínit usnesení ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. zn. 5 Tdo 335/2015, v němž uvedl, že „ Soudní judikatura zastává jasný názor, že propadnout lze jen věc, která v době vyhlašování rozsudku náleží výlučně pachateli trestného činu. Je-li věc ve společném jmění manželů, nelze uložit její propadnutí, leda by pachatel tuto věc získal v průběhu manželství trestným činem nebo jako odměnu za něj. “ Ve věci posuzované nevyvstává důvod k odchýlení se od takto vysloveného právního názoru.
137. Absence argumentační reakce odvolacího soudu v uvedené směru, tj. zda z vyloženého hlediska byla splněna podmínka pro vyslovení trestu propadnutí náhradní hodnoty i ohledně věci, která je i podle výrokové části rozsudku v „SJM“, tedy společném jmění manželů, je další podstatný nedostatek napadeného rozsudku, který svědčí o důvodnosti dovolací námitky obviněného.
138. Uvedené nedostatky mají nepochybně svoji příčinu v nedostatečné pozornosti věnované této problematice v průběhu trestního stíhání obviněných. Lze sice poukázat na to, že ve stadiu přípravného řízení došlo k zajištění specifikovaných věcí jako náhradních hodnot, avšak poté žádoucí procesní aktivita, jež by se projevila zejména v řízení před soudem prvního stupně, ze strany obžaloby realizována nebyla. Z obsahu spisu se podává, že usneseními policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava ze dne 1. 7. 2014, č. j. OKFK-2689-270/TČ-2014-252501, (č. l. 800) a ze dne 9. 5. 2016, č. j. OKFK-2689-1254/TČ-2014-252501-C (č. l. 1512), a usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě ze dne 15. 7. 2014, sp. zn.. 4 VZV 4/2014 (č. l. 847) byly podle §79f k §79d odst. 1 tr. ř. zajištěny nemovitosti, usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 4 VZV 4/2014 (č. l. 852) byly podle §79k k §79a odst. 1 tr. ř. zajištěny peněžní prostředky na účtu a usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě ze dne 20. 3. 2017, č. j. 4 VZV 4/2014-1250 (č. l. 9697) byly zajištěny mj. motorové vozidlo zn. BMW a finanční hotovost. Přestože státní zástupce v obžalobě zmiňuje zajištění motorového vozidla a finanční hotovosti, neuvádí informaci o zajištěných nemovitostech. Po skončení dokazování před soudem prvního stupně navrhl státní zástupce uložení trestu ve vztahu k věcem zajištěným usnesením státního zástupce ze dne 20. 3. 2017, č. j. 4 VZV 4/2014-1250 (č. l. 9697). Nalézací soud však trest propadnutí náhradní hodnoty obviněnému M. R. k návrhu státního zástupce, ani nikomu ze zbývajících obviněných, neuložil. K jeho uložení přistoupil až soud odvolací na podkladě odvolání státního zástupce, který zde učinil konkrétní návrh (č. l. 10755-10756). Odvolací soud pak z pohledu objasnění podmínek pro uložení tohoto druhu trestu, jak jsou vymezeny výše, žádné dokazování neprováděl. Důsledkem toho je výše konstatované nevyložení podmínek aplikace §71 odst. 1 tr. zákoníku, na základě něhož odvolací soud k uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty přistoupil.
139. V dosud vymezeném rozsahu je nutno námitky obviněných vnímat jako opodstatněné. Na straně druhé nelze souhlasit s dalšími námitkami obviněného P. O., tj. pokud např. poukazuje na skutečnost, že se podílel pouze na zajištění dopravy nezpracovaného tabáku, což je legální činnost, za níž mu bylo zaplaceno přepravné. Jestliže byla přepravní činnost, kterou organizované zločinecké skupině napomáhal, prováděna za úplatu, což je průvodní znak obchodní činnosti, musela být tato úplata evidentně vyplácena i z nelegálního prospěchu organizované zločinecké skupiny, byť by se jinak mělo ze strany obviněného jednat o činnost v rámci výkonu jeho podnikatelské činnosti. Podstatné zároveň je, jak bylo vyloženo výše, že obviněný si byl vědom, minimálně od určitého okamžiku, skutečné nelegální povahy činnosti organizované zločinecké skupiny, této se vědomě účastnil, a to aktivně nejenom zajištěním přepravy surového tabáku, ale také haly v XY, to vše za úplatu, která představovala jeho výnos z trestné činnosti.
V.
Způsob rozhodnutí
140. Na základě výše uvedených zjištění dospěl Nejvyšší soud k závěru, že veškerou dovolací argumentaci obviněných P. P. a J. T. J. je nutno vyhodnotit jako neodůvodňující jimi požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Jak již bylo poukázáno výše, z větší části byly jejich námitky vyhodnoceny jako obsahově neodpovídající nynějšímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v případě druhého obviněného i dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky těchto dovolatelů, které formálně obsahovému zaměření uplatněných důvodu dovolání vyhověly, byly dovolacím soudem vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto jejich dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. K tomuto způsobu rozhodnutí přistoupil poté, co současně zjistil, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu nedošlo k porušení práva obviněných na spravedlivý proces, neboť toto rozhodnutí není zatíženo vadou extrémního nesouladu. Jak již bylo zmíněno výše (bod 95.), za případ extrémního nesouladu totiž nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (viz usnesení ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. III. ÚS 322/22). Vyvozování odlišných skutkových a právních závěrů těmito dovolateli jimi tvrzené v situaci, kdy skutková zjištění soudu v posuzované věci odpovídají požadavku §2 odst. 6 tr. ř. a těmto byla přiřazena odpovídající právní kvalifikace (a též přiměřený trest) porušení práva na spravedlivý proces nezakládá.
141. Co se týče rozsahu reakce dovolacího soudu na námitky dovolatelů se připomíná, že podle §265i odst. 2 tr. ř. [ v ] odůvodnění usnesení odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Dovolací soud usuzuje, že jeho argumentační reakce na dovolací námitky těchto obviněných je z pohledu citovaného ustanovení zcela dostatečná.
142. Obdobným způsobem stran rozhodnutí by – nebýt dále uvedeného – Nejvyšší soud naložil i s dovoláními zbylých dvou dovolatelů, tj. dovoláními P. O. a M. R. I jejich námitky, jimiž brojili vůči výroku o vině, pokud byly shledány obsahově odpovídající zvolenému důvodu dovolání, byly posouzeny jako zjevně neopodstatněné. Oba obvinění však uplatnili námitky i vůči výroku o trestu, přičemž jejich výhrady vznesené vůči trestu propadnutí náhradní hodnoty neumožnily, aby o dovolání těchto dvou obviněných rozhodl Nejvyšší soud některým ze způsobů upravených v §265i odst. 1 tr. ř., tj. jejich odmítnutím.
143. Byť je na místě poznamenat, že námitky vznesené obviněnými R. a O. nelze podřadit pod jimi zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ani v jeho druhé variantě, nejedná se o námitky zcela mimo dovolací důvody uvedené v předmětném ustanovení (§265b tr. ř.). V uvedeném směru se ostatně Nejvyšší soud vyjádřil již v rozhodnutí publikovaném pod č. 9/2018-II. Sb. rozh. tr. [„… Proto je námitka, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení propadnutí náhradní hodnoty, podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v jeho první alternativě). “] K naplnění tohoto důvodu dovolání [nyní §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.] dochází tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
144. První alternativu tohoto dovolacího důvodu přitom podle rozhodovací praxe (a též odkazovaného rozhodnutí) naplňuje i uložení takového druhu trestu, který sice trestní zákoník jako trestně právní sankci vymezuje (a s jehož uplatněním proto i počítá), k němuž však soud při postihu pachatele trestného činu přistoupil, aniž byly splněny zákonné předpoklady jeho uložení. Přímo ve vztahu k trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 tr. zákoníku se z tohoto hlediska k řešené problematice vyjádřil Nejvyšší soud např. v usnesení ze 26. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 48/2020, v němž shledal naplnění uvedené alternativy dovolacího důvodu na podkladě zjištění, že trest propadnutí náhradní hodnoty byl uložen ve vztahu k součásti věci, což zákon neumožňuje, nebo v usnesení ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 6 Tdo 583/2021, kde ani jeden ze soudů nižších stupňů nevyložil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o aplikovatelnosti této sankce.
145. Přestože obvinění ve svých dovoláních výslovně neuplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [resp. písm. h) ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy v době, kdy podávali svá dovolání], v posledně citované věci Nejvyšší soud s oporou o judikaturu Ústavního soudu uvedl, že „ nepřípustným formalismem, jenž nemůže být uplatňován ani při rozhodování o mimořádném opravném prostředku, by bylo, pokud by dovolací soud k takovým námitkám – obsahově vyhovujícím dovolatelem explicitně nevznesenému důvodu dovolání – nepřihlédl, resp. přes jejich věcnou opodstatněnost dovolání obviněného odmítl s poukazem na to, že je nelze podřadit pod jím uplatněný důvod dovolání .“ Ve věci nyní posuzované proto postupoval obdobně.
146. Poté, co postupem podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal na podkladě dovolání těchto dvou dovolatelů výrok o trestu, dospěl Nejvyšší soud z důvodů, které uvedl výše (body 130. až 137.), o důvodnosti jejich dovolání ve vztahu k výroku o uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty. Při stávajícím způsobu odůvodnění těchto trestů nelze dojít k poznatku, že byly obviněným uloženy při splnění výše vypočtených zákonných předpokladů. Protože v této části je rozsudek odvolacího soudu zatížen vadou, která naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., vyvstal důvod pro jeho částečné zrušení.
147. Charakter trestné činnosti obviněných odůvodňuje, aby v návaznosti na výrok o vině byl v rámci úvah o adekvátním právním následku zjištěné trestní odpovědnosti, tj. při rozhodování o přiměřeném trestu, zvažován jejich postih i uložením trestu majetkové povahy. V uvedeném směru je nepochybně třeba zvažovat, zda přichází v úvahu uložení některého z trestů plnící funkci takového majetkového postihu obviněných, tj. i trestu upraveného v §71 tr. zákoníku. I když z napadeného rozhodnutí explicitně neplyne, v jakém peněžním ekvivalentu (vyjádřeného v Kč) došlo uložením trestu propadnutí náhradní hodnoty k postihu těch obviněných, jímž byl tento druh trestu obviněným uložen, je zjevné (již proto, že jeho předmětem se staly specifikované nemovitosti), že nejde o částky bagatelní, jež by umožnily to, aby se dovolací soud (při akcentaci právní moci odsuzujícího rozsudku a následků z něj plynoucích ve vztahu k vadou nezatíženým zbývajícím výrokům, tedy i výrokům ohledně jiných druhů trestů, které byly obviněným uloženy) omezil na jejich zrušení (jako výroků oddělitelných) bez dalšího, tedy bez objasňovaní toho, zda je jejich uložení, příp. v jakém rozsahu přípustné.
148. Jak již bylo zmíněno, povaha trestné činnosti, jíž byli obvinění shledáni vinnými, odůvodňuje jejich postih kombinací trestních sankcí, tj. i uložením trestu majetkové povahy. Protože v dovoláním napadeném rozsudku ani jemu předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně nejsou obsaženy údaje, které by dovolacímu soudu umožnily, aby o tomto druhu trestu sám rozhodl, a protože v rámci dovolacího řízení Nejvyšší soud zpravidla sám dokazování neprovádí a objasňováním příslušných otázek by ve své podstatě nahrazoval činnost, která přísluší provádět soudům nižších stupňů, přichází v úvahu jediné řešení, a to vrácení věci stran příslušného objasnění soudu nižšího stupně.
149. Ačkoli vadným je rozsudek odvolacího soudu jen v případě výroků o trestech propadnutí náhradní hodnoty, nemohl se dovolací soud – pokud rozhodl o vrácení věci z důvodu objasnění nastíněných otázek – omezit na zrušení napadeného rozsudku jen stran těchto (jinak oddělitelných) výroků, neboť v trestním stíhání obviněného (obecně) objasňováním otázek spojených s uložením některého druhu trestu nelze pokračovat, pokud bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vině a současně mu byl pravomocně uložen nějaký trest (v případě posuzovaném trest odnětí svobody, příp. i trest peněžitý). V takovém případě je nutno považovat trestní stíhání obviněného za pravomocně skončené, z čehož plyne, že další řízení o témže skutku (byť související jen s trestním postihem) je nepřípustné. Nejvyšší soud proto musel přistoupit ke zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu týkající se obviněných O. a R. v celé části týkající se jejich postihu, tj. ohledně všech jim uložených trestů.
150. Při zvažování toho, kterému soudu je na místě věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí ve zrušené části, uvážil dovolací soud to, že tyto tresty obviněným uložil až soud odvolací, který tak – neobjasněním a nevyložením otázek přípustnosti uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty – zatížil své rozhodnutí výše popsanou vadou. Je tedy na něm, aby toto své pochybení v součinnosti se státním zástupcem napravil. Je především věcí státního zástupce jako odvolatele, který se uložení tohoto druhu trestu obviněným svým řádným opravným prostředkem domáhal, aby při znalosti spisu poukázal na v něm obsažené poznatky, resp. důkazy, které podle jeho mínění odůvodňují uložení tohoto druhu trestu (i pro splnění zákonem formulovaných požadavků, zmíněných dovolacím soudem výše), případně aby při setrvání na požadavku uložení tohoto druhu trestu obstaral a při veřejném zasedání nechal provést (či sám provedl) důkazy nezbytné k prokázání splnění zákonem formulovaných požadavků na uložení tohoto druhu trestu.
151. Dovolací soud si uvědomuje, že splnění nastolených požadavků nemusí spočívat např. v předložení jedné či dvou listin a že může být i časově náročnější, avšak s ohledem na rozsah dokazování provedeného před soudem prvního stupně a skutečnost, že se týká objasňování otázek vztahujících se pouze k jednomu druhu trestu (byť zvláště ke třem obviněným), je přesvědčen, že jeho provedení se nevymyká důkazním možnostem odvolacího soudu tak, jak jsou upraveny v §263 odst. 6 tr. ř. Nadto se připomíná, že odvolací soud není vázán návrhem obsaženým v odvolání státního zástupce stran uložení konkrétního druhu trestu, neboť na podkladě odvolání podaného v neprospěch obviněného může přistoupit ke zpřísnění trestu uloženého soudem prvního stupně i uložením jiného druhu trestu, než který navrhl uložit odvolatel. Je tedy na posouzení odvolacího soudu, aby zvážil, zda požadovaný majetkový postih obviněných nelze realizovat na podkladě aplikace jiného ustanovení trestního zákoníku, tj. uložením jiného druhu trestu.
152. Z těchto důvodů Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněných P. O. a M. R.
· jednak podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 To 54/2020-11023, a to ve výrocích o trestech uložených těmto dvěma obviněným,
· jednak současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
· a následně podle §265 l odst. 1 tr. ř. rozhodl o přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci s tím, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
153. Tyto výroky rozhodnutí Nejvyššího soudu mají za následek, že rozsudek odvolacího soudu zůstal nezměněn, co se týče výroku o vině obviněných P. O. a M. R., a vzhledem k výroku o odmítnutí dovolání obviněného J. T. J. ve všech výrocích týkajících se tohoto obviněného.
154. Zvláštní situace nastala u obviněného P. P., jehož dovolání zaměřené takřka výlučně proti výroku o vině Nejvyšší soud (obdobně jako dovolání obviněného J.) jako zjevně neopodstatněné odmítl, a u něhož bylo nezbytné vyřešit, zda k částečnému zrušení rozsudku odvolacího soudu stran výroku o trestu mu uloženého není nezbytné přistoupit na podkladě mimořádného opravného prostředku podaného některým ze spoluobviněných.
155. V dovolacím řízení (podobně jako v řízení o odvolání) se též uplatňuje pravidlo beneficium cohaesionis , tj. dobrodiní záležející v souvislosti (dále též jen „ beneficium “) obsažené v ustanovení §265k odst. 2 věta třetí tr. ř., jež odkazuje na přiměřené použití §261 tr. ř. Podle něj, [ p ] rospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch (věta první). Na dovolacím soudu bylo rozhodnout, zda přichází v úvahu použití tohoto pravidla vůči obviněnému P. ve vztahu k jemu uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to v situaci, kdy tento obviněný sám svým řádným dovoláním rozsudek odvolacího soudu napadl v zásadě jen ve výroku o vině (pomine-li se námitka porušení zásady zákazu dvojího přičítání), nikoli o trestu, zejména z hlediska identifikace vady zatěžující výrok o trestu propadnutí náhradní hodnoty. Bylo tedy třeba rozhodnout, zda je možné užití tohoto pravidla ve vztahu k příslušnému druhu trestu (první podotázka), a to navíc za situace, kdy obviněný možnosti napadnout dovoláním rozsudek soudu druhého stupně sice využil avšak pouze ve výše uvedeném rozsahu, tedy vadnost daného výroku o trestu nenamítl (druhá podotázka).
156. Ve vztahu k první podotázce, tj. možnosti použití beneficia cohaesionis toliko ve vztahu k výroku o trestu, lze uvést, že i příslušné komentáře toto výslovně nevylučují. Podle nich „ [ p ] odstata beneficia cohaesionis spočívá ve změně rozhodnutí v trestním řízení i ve prospěch té osoby, ohledně které nebyl opravný prostředek podán, a to za splněného předpokladu, že jí prospívá shodný důvod, pro nějž bylo změněno rozhodnutí ve prospěch osoby, jež opravný prostředek podala. Smyslem beneficia cohaesionis je zabránit tomu, aby v téže věci byla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí, přičemž současně představuje významnou záruku důsledné nápravy nesprávných rozhodnutí a zamezuje nadbytečnému rozšiřování nutnosti uplatnění mimořádných opravných prostředků.“ (DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017. s. 428).
157. Dosah beneficia není nikterak omezen již ( a priori ) samotnou povahou výroku napadeného rozhodnutí (tj. zda jde o výrok o vině či o trestu). Podstatný je benefit, který plyne ze shodného/společného důvodu podaného opravného prostředku, jenž svědčí jak tomu, kdo jej podal, tak i tomu, kdo jej nepodal, ačkoliv takto napadené rozhodnutí se dotýká obou (či více) obviněných, a to bez ohledu na fakt, kterého výroku se týká. Rozhodující je, zda onen benefit může vzhledem ke konkrétní povaze důvodů, o něž se opírá, svědčit i dalším spoluobviněným, či nikoliv. Stejně chápou beneficium (nejen) v dovolání i učební texty (srov. např. MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 888, 889).
158. Z povahy věci je zřejmé, že takový společný důvod nebude dán v případě, kdy je vázán na osobnost obviněného, tj. předmět (resp. objekt) trestního postihu, a z tohoto hlediska při rozhodování o trestu svědčí jen samotnému odvolateli. V uvedeném směru ostatně i komentáře sdělují, že „[ s ] polečným důvodem tedy zpravidla nebude skutečnost mající význam pro rozhodování o trestu, který se posuzuje u každého individuálně …“ (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3107). Takové východisko se nepochybně uplatní stran takových otázek jako je např. volba druhu trestu hodnocená z pohledu skutečnosti týkající se pouze dotčené osoby (tj. odvolatele kupř. z pohledu jeho nezpůsobilosti k jeho výkonu), či určení jeho výměry (ovlivněné konkrétními skutečnostmi vztahujícími se jen k osobě odvolatele).
159. Otázkou je, zda se má zmíněné východisko, tzn. individuální posuzování u každého , uplatnit i stran takových okolností, které mají vztah ke všem obviněným, jimž byl příslušný druh trestu uložen, a které se obecně týkají samotných zákonných podmínek jeho uložení, tedy jako je tomu např. v posuzované věci ohledně ne/splnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty. V uvedeném směru je třeba postupovat odlišně, tedy tak, že společný důvod, coby jeden z předpokladů beneficia , dán je. Ostatně aplikaci pravidla beneficium cohaesionis ve vztahu k výroku o trestu v řízení dovolacím lze doložit i poukazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 562/2019, ve vztahu k trestu zákazu činnosti).
160 . Z posledně uvedeného hlediska, tj. pro nesplnění obecných zákonných předpokladů uložení příslušného druhu trestu (jejich nesplnění při uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty, potažmo jeho uložení k věci nacházející se v SJM), je nutno dovozovat existenci společného důvodu i ve vztahu k obviněnému P. P., jemuž byl rovněž tento druh trestu, bez vyložení splnění podmínek pro jeho užití, uložen. Takové zjištění samo o sobě (z hlediska kauzálního) zakládá důvod k použití beneficia cohaesionis vůči tomuto obviněnému.
161. Druhá podotázka souvisí s posouzením toho, zda je či není použití zmíněného pravidla, tj. beneficia , vyloučeno podáním dovolání osobou, jíž důvod, pro který je stejný výrok rušen u spoluobviněného, rovněž prospívá, ačkoliv ona sama jej svým dovoláním nenapadá, neboť je zaměřila proti jinému výroku, než zmíněnému stejnému (pozn.: z povahy věci plyne, že je míněno dovolání, na jehož podkladě nelze v důsledku principu vymezeného přezkumu vadu, jíž je napadené rozhodnutí ve vztahu k tomuto dovolateli zatíženo, napravit). Z odkazovaného přiměřeného použití §261 tr. ř. totiž plyne, že se v odvolacím řízení užije ve vztahu k osobě, která opravný prostředek nepodala, ač jej podat mohla, a to právě ve vztahu k výroku, vůči němuž je dovozován onen společný důvod, pro který je výrok (primárně) rušen ve vztahu k odvolateli, který jej napadl. Je proto nezbytné určit, zda se ono přiměřené použití §261 tr. ř. vztahuje pouze ke kauzální propojenosti (tj. společnému důvodu), či též (pro odlišnost odvolacího a dovolacího řízení) i k faktu, zda potenciální beneficient opravný prostředek podal, či nikoliv.
162. Za odporující smyslu uvedeného pravidla (zamezení nadbytečnému rozšiřování nutnosti uplatnění mimořádných opravných prostředků) a zásadě ekonomičnosti trestního řízení by bylo nutno považovat výklad ustanovení §265k odst. 1 věta třetí tr. ř., který by užití beneficia umožňoval jen vůči takovému ze spoluobviněných, který sám dovoláním příslušné rozhodnutí nenapadl v žádném z jeho výroků, a naopak jeho použití vylučoval ve vztahu k tomu, kdo takový mimořádný opravný prostředek sice podal, avšak příslušný výrok „generující“ působení beneficia nenapadl, či svou argumentací věcně nenaplnil dovolací důvod určený k nápravě příslušné vady, a věcnou nápravu tak ponechal na případné uplatnění jiného mimořádného opravného prostředku (stížnosti pro porušení zákona).
163. Pro uplatnění beneficia v dovolacím řízení v obou případech, tedy jak ve vztahu k obviněnému dovolání nepodavšímu vůbec, tak i ve vztahu k dovolateli pouze nenapadajícímu existující vadný výrok, svědčí rozdílná možnost provedení nápravy na podkladě odvolání a dovolání daná odlišností řízení o řádném a mimořádném opravném prostředku. Zatímco v prvně uvedeném případě je náprava vadného výroku možná, aniž by jej odvolatel výslovně napadl či svými odvolacími námitkami zpochybnil (např. náprava výroku o trestu v důsledku jeho obligatorního přezkoumání odvolacím soudem na podkladě aplikace §254 odst. 3 tr. ř. nebo náprava výroku o vině v důsledku aplikace §254 odst. 2 tr. ř.), v řízení dovolacím jsou takový postup a z něj vzešlé důsledky pro napadené rozhodnutí vyloučeny. Dovolatel totiž může dosáhnout přezkoumání napadeného rozhodnutí, potažmo jeho zrušení, ať již celého či částečného, jen při splnění zákonem vymezených podmínek (viz např. §265i odst. 3 tr. ř. upravující předpoklady přezkumné činnosti dovolacího soudu). Pokud těmto podmínkám dovolatel nevyhoví, nelze (zásadně) na podkladě jeho mimořádného opravného prostředku vadu, jíž je jím napadené rozhodnutí zatíženo, napravit. Tím se však otvírá prostor pro užití beneficia cohaesionis majícímu zabránit tomu, aby stran různých osob (spoluobviněných případně i zúčastněné osoby) bylo ohledně stejné problematiky rozhodnuto odlišně , k němuž za podobných podmínek nedochází v řízení odvolacím. V něm totiž zpravidla bude možno takovou vadu (mající vztah k více osobám) odstranit i ve vztahu k tomu odvolateli, který ji explicitně neuplatnil, na podkladě jím podaného odvolání z důvodu úpravy obsažené v §254 tr. ř., tedy bez nutnosti užití zvažovaného pravidla (tj. skrze aplikaci §261 tr. ř.).
164. Pro volnější interpretaci a následně i aplikaci §261 tr. ř. (danou jeho přiměřeným užitím) svědčí i to, že se v dovolacím řízení citované ustanovení nemůže uplatnit v celém rozsahu, tj. zcela adekvátně řízení odvolacímu. Z povahy věci plyne, že v dovolacím řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí ve prospěch obviněného na podkladě argumentace obsažené v opravném prostředku zúčastněné osoby, neboť ta není (na rozdíl od odvolání) k podání mimořádného opravného prostředku (dovolání) oprávněna. Tím však není řečeno, že by v řízení o dovolání bylo vyloučeno uplatnění varianty věty druhé §261 tr. ř., tedy že by Nejvyšší soud nemohl rozhodnout ve prospěch obviněného na podkladě (společného) důvodu, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. V dané souvislosti je vhodné poukázat na to, že oprávnění nejvyššího státního zástupce [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] i příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.] napadnout rozhodnutí dovoláním se vztahuje ke všem výrokům v příslušném rozhodnutí obsaženým ( pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu ), nikoli jen k výrokům týkajícím se obviněného (shodně např. Jelínek, J. a kolektiv: Trestní právo procesní. 6. vydání, Praha: Leges 2021, str. 748-749), a že tudíž k takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch obviněného (při užití pravidla beneficia cohaesionis ) by mohl přistoupit na podkladě argumentace uplatněné tímto dovolatelem napadajícím výrok týkající se zúčastněné osoby. Jinou otázkou (pro posuzovanou věc však irelevantní) je, zda je prostřednictvím tohoto pravidla v dovolacím řízení možno napravit vadu ve vztahu k zúčastněné osobě (záporné stanovisko bylo vysloveno v usnesení ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 8 Tdo 87/2019, odlišný názor projevující se v užití beneficia ve vztahu k zúčastněné osobě se naproti tomu uplatnil v usnesení ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1147/2020) .
165. Z vyložených důvodů je proto namístě použití pojednávaného pravidla u obviněného P. P., který řádně (mj. i prostřednictvím obhájce, tedy osoby právně erudované) dovoláním rozsudek odvolacího soudu napadl, avšak nezaměřil je (ani argumentačně) vůči výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty. Není přitom pochyb [viz §265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] o tom, že byl svým mimořádným opravným prostředkem oprávněn napadnout i výrok, jímž mu byl tento druh trestu uložen. Právě proto , že tak neučinil a žádnou argumentaci zpochybňující zákonnost jeho uložení ve svém dovolání neuplatnil, je dán prostor k užití beneficia . Jeho užití je totiž třeba vztáhnout i k osobě dovolatele (P.), který příslušný vadný výrok nenapadl, ale jemuž svědčí společný důvod uplatněný v mimořádném opravném prostředku jiným dovolatelem (zejm. O., ale i R.) zaměřeném právě proti takovémuto vadnému výroku. Zmínit lze, že obdobně Nejvyšší soud postupoval např. ve svém usnesení ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 3 To 136/2012, v němž s přiměřeným použitím §261 tr. ř. rozhodl ve prospěch obviněného, který sice sám dovolání podal, avšak námitku, z jejíhož podnětu došlo ke zrušení napadeného usnesení podal toliko spoluobviněný.
166. Přestože je přezkum dovolacího soudu (§265i odst. 3 tr. ř.) vázán na obsah podaného dovolání, tj. na v něm vymezený rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a zejména na konkrétní dovolací argumentaci odpovídající zvolenému důvodu dovolání, je zřejmé, že i když Nejvyšší soud nemůže z vlastní iniciativy zrušit takto nenapadený výrok, může a musí tak naopak učinit na podkladě dovolání podaného jiným obviněným s odkazem na pravidlo beneficia cohaesionis. Jeho užití je při splnění zákonných předpokladů obligatorní. Při střetu principu vymezeného přezkumu s tímto pravidlem ( beneficiem ) nelze dát přednost uvedenému principu, neboť by se tím a priori ve všech případech, kdy obviněný dovolání podá způsobem, jakým se stalo v projednávané věci, uvedené pravidlo neuplatnilo. Přitom jeho smyslem je, aby i za výše uvedených situací (nejen ve vztahu ke spoluobviněnému, který mimořádný opravný prostředek nepodá vůbec) umožnilo nápravu vadného rozhodnutí, příp. jeho dílčího výroku.
167. Protože stejná vada, jíž jsou zatíženy výroky o uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty obviněným P. O. a M. R. (tj. nevyložení naplnění zákonných podmínek pro jeho uložení), zatěžuje i výrok o uložení tohoto druhu trestu obviněnému P. P., rozhodl Nejvyšší soud za přiměřeného použití §261 tr. ř. o zrušení rozsudku odvolacího soudu ve výroku o celém trestu (stran důvodů zrušení všech výroků vymezujících právní následek zjištěné trestní odpovědnosti obviněného se odkazuje na výklady shora – bod 149.) i u tohoto obviněného. Rovněž ohledně tohoto obviněného věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí odvolacímu soudu.
168. V důsledku tohoto rozhodnutí trestní stíhání před odvolacím soudem pokračuje ve vztahu k označeným třem obviněným. Úkolem odvolacího soudu je, aby s přihlédnutím k tomu, co je vyjádřeno v tomto usnesení, znovu při projednání odvolání týkajících se těchto obviněných rozhodl o právních následcích trestní odpovědnosti (tj. trestech) obviněných O., R. a P.
169. Připomíná se (§265s odst. 1 tr. ř.), že soud, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí je vázán právním názorem, který ve svém kasačním usnesení vyslovil Nejvyšší soud a že je povinen provést mu uložené dokazování (část věty in fine se ve věci posuzované neuplatňuje, neboť otázku doplnění dokazování ponechal Nejvyšší soud zcela na soudu odvolacím s tím, že je odvislé od způsobu jeho rozhodnutí) a že v dalším řízení se uplatňuje ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., neboť k částečnému zrušení napadeného rozsudku došlo výlučně z podnětu dovolání podaných ve prospěch obviněných.
170. Zbývá dodat, již toliko to, že způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení rozhodl Nejvyšší soud za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a že pokud obvinění J. T. J., P. O. a M. R. učinili podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., ten nebyl předsedou senátu Nejvyššího soud vyslyšen. K aplikaci zmíněného ustanovení nastává důvod tehdy, pokud na základě předběžného posouzení podaného dovolání lze dospět k závěru, že je dán vyšší stupeň pravděpodobnosti, že uvedený mimořádný opravný prostředek může být úspěšný. K takovému závěru však předseda senátu nedospěl. V případě obviněného J. nic nenasvědčovalo tomu, že by zde byl reálný předpoklad vyhovění jeho mimořádnému opravnému prostředku. U zbývajících dvou obviněných bylo výsledné rozhodnutí odvislé od posouzení dovolací argumentace z hlediska naplnění dovolacího důvodu, na jehož podkladě [§265i odst. 1 písm. i) tr. ř.] by bylo možno k částečné kasaci napadeného rozsudku přistoupit. Jinými slovy vyjádřeno, z hlediska předběžného posouzení věci předsedou senátu ani u těchto obviněných nebylo možno dospět k přesvědčivému předběžnému závěru o důvodnosti jejich dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu