ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.213.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 213/2022-1998
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2022 o dovolání obviněného A. Z. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, Polsko, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 76/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 2 T 76/2020, byl obviněný A. Z. S. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za který byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných K. S., I. F. a S. K. a o nároku poškozené ČEPRO, a. s., na náhradu škody.
2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný A. Z. S., ostatní spoluobvinění, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, jako i poškozená ČEPRO, a. s. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, byl napadený rozsudek podle §258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ohledně obviněného A. Z. S. v celém rozsahu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že jmenovaný obviněný byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve formě účastenství (pomoci) podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za který byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu tří let. Podle §256 tr. ř. byla odvolání státní zástupkyně, spoluobviněných K. S., I. F. a S. K. a poškozené ČEPRO, a. s., zamítnuta.
3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu se obviněný A. Z. S. dopustil přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve formě účastenství (pomoci) podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tím, že
po předchozí vzájemné dohodě, rozdělení úkolů a s úmyslem se obohatit nejméně v období od 21. 11. 2019 do 11. 12. 2019 v 17:40 hodin na pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, který je ve vlastnictví společnosti Fastra, s. r. o., se sídlem Libenice – Skalka, číslo popisné 30, Libenice, odcizili pohonnou látku - naftu v celkovém množství nejméně 50 445 litrů, tím způsobem, že obviněný K. S. v předmětné době opakovaně zajížděl osobním motorovým vozidlem značky Volkswagen Bora, registrační značky XY, mezinárodní poznávací značky Polská republika, do uvedeného areálu, kde za užití sofistikované vysokotlaké navrtávky produktovodní sítě společnosti ČEPRO, a. s., provedené do produktovodu ve vzdálenosti cca 350 metrů na pozici GPS XY od tohoto areálu, se speciální technologií k řízení průtoku, neoprávněně odčerpal pohonné hmoty do předem připravených speciálních velkoobjemových vaků umístěných v lodních kontejnerech a návěsech nákladních vozidel stojících v zájmovém prostoru v areálu společnosti Fastra, s. r. o., současně obvinění I. F. a S. K. nejméně ve dnech 21. 11., 28. 11., 4. 12. a 11. 12. 2019, když byl obviněný K. S. uvnitř areálu, hlídali po celou dobu v okolí tím způsobem, že projížděli přilehlé cesty osobním motorovým vozidlem Renault Megane, registrační značky XY, přičemž dne 11. 12. 2019 v 17:40 hodin do areálu přijel obviněný A. Z. S. s nákladním motorovým vozidlem značky Volvo, registrační značky XY, mezinárodní poznávací značky Polská republika, s návěsem tovární značky SCHMITZ, registrační značky XY, mezinárodní poznávací značky Polská republika, do kterého obviněný K. S. přečerpal část odcizené motorové nafty v množství 28 151 litrů v hodnotě 891 542 Kč, kterou z areálu odvezli, část motorové nafty o objemu 22 262 litrů v hodnotě 705 038 Kč v areálu zůstala a část motorové nafty o objemu 32 litrů v hodnotě 1 013 Kč byla uschována v kanystru nacházejícím se v úložném prostoru vozidla Renault Megane, registrační značky XY, černé barvy, identifikační číslo (VIN): XY, čímž způsobili společnosti ČEPRO, a. s., se sídlem Dělnická 213, Praha 7, škodu ve výši 1 597 593 Kč, přičemž obviněný A. Z. S. se podílel na způsobení škody ve výši 891 542 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Měl za to, že z provedených důkazů ani z dalších okolností nevyplývá, že by jednal po vzájemné dohodě rozdělení úkolů s dalšímu odsouzenými. Je naopak zřejmé, že nebyl spolupachatelem, a to ani ve formě účastenství. Z úvah nalézacího i odvolacího soudu o jeho podílu na páchané trestné činnosti dalších odsouzených mohla maximálně vyplynout právní kvalifikace jako podílnictví podle §214 odst. 1, 2 tr. zákoníku, případně podle §215 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž není vyloučeno, že skutek, který spáchal, není žádným trestným činem. Jde pouze o správné vyhodnocení provedených důkazů k závěrům o naplnění subjektivní stránky trestného činu, když po stránce objektivní je jeho jednání zcela objasněno.
6. Obviněný nesouhlasil ani s výrokem o trestu. Zejména trest vyhoštění na dobu tří let považoval za nepřiměřeně přísný s ohledem na jeho profesi řidiče kamionové dopravy po státech Evropské unie. Uvedené zaměstnání v podstatě nemůže dále vykonávat, přičemž tato skutečnost má vliv na jeho rodinu a na jeho životní potřeby. Vzhledem k nesprávnému vyhodnocení okolností případu a jeho osoby došlo k významnému zásahu do jeho lidských práv.
7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 9. 2020, sp. zn. 2 T 76/2020, a Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání upozornila na zjevnou skutkovou povahu uplatněné dovolací argumentace stran trestné součinnosti obviněného na trestné činnosti spoluobviněných. Dovolatel zpochybnil závěr soudů, že se na svém jednání dohodl se spoluobviněnými a že by své účastenství pomoci naplnil po subjektivní stránce. Neargumentoval však způsobem, který by byl z hledisek možné revize rozhodného skutkového stavu v řízení o dovolání přezkoumatelným. K žádném, natož ke zjevnému rozporu skutkových zjištění, rozhodných pro právní posouzení skutku, s provedenými důkazy nedošlo. Nalézací soud hodnotil důkazy při plném respektu k §2 odst. 5, 6 tr. ř., své úvahy vtělil do odůvodnění svého rozsudku a přesvědčivě se vypořádal mj. i s obhajobou dovolatele, který zcela vědomě participoval na odcizení motorové nafty, neboť měl inkriminovaného dne přebírat zcela jiné zboží na zcela jiném místě. Úvahy nalézacího soudu tak mohl plně akceptovat při své přezkumné činnosti i soud odvolací. Podle státní zástupkyně lze na způsob dovolatelova dílčího zapojení do procesu odcizování pohonné hmoty zcela jednoznačně nahlížet jako na usnadnění trestného jednání spoluobviněným, které vyžadovalo odpovídající míru dohodnuté součinnosti. I s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1711/2016 je tak třeba jednání obviněného kvalifikovat jako účastenství na trestném činu a je vyloučena právní kvalifikace trestných činů podílnictví (podle §214 nebo §215 tr. zákoníku, zrušených s účinností od 1. 2. 2019), resp. legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 nebo §217 tr. zákoníku.
9. Napadl-li dovolatel též výrok o trestu vyhoštění, který považoval za nepřiměřeně přísný, poukázala státní zástupkyně na to, že samotná nepřiměřenost trestu nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015). Měl-li dovolatel na mysli námitku ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), tedy že byl uložen nepřípustný druh trestu, pak ani této s ohledem na §80 odst. 1 tr. zákoníku přisvědčit nelze.
10. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného A. Z. S. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
IV. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. V projednávané trestní věci dovolací soud neshledal nesprávné právní posouzení skutku a námitkám obviněného podřaditelným pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) nebylo možno přisvědčit.
15. Obviněný rozporoval důvodnost posouzení soudem zjištěného skutku jako pomoci k trestnému činu krádeže podle§24 odst. 1 písm. c), §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným odvolacím soudem, neboť namítl, že jeho jednání vykazuje znaky maximálně trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1, 2 tr. zákoníku, případně podle §215 odst. 1 tr. zákoníku. V uvedeném směru však neuplatnil odpovídající argumentaci, která by měla svědčit o správnosti takového právního závěru, resp. o nedůvodnosti hmotněprávního posouzení zjištěného skutku odvolacím soudem. Nutno konstatovat, že nesprávně ve svém dovolání směšuje dvě zcela odlišné formy trestné součinnosti – spolupachatelství (podle §23 tr. zákoníku, jímž však uznán vinným nebyl) a účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (v případě kterého však není samozřejmě nezbytné, aby byl spolupachatelem a „jednal po vzájemné dohodě rozdělení úkolů s dalšími obviněnými“).
16. Obviněný byl uznán vinným účastenstvím na trestném činu krádeže ve formě pomoci. Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Podle soudů nižších stupňů spočívalo jednání obviněného v tom, že „usnadnil“ ostatním spoluobviněným odcizit pohonné hmoty tím, že do areálu, v němž se tyto pohonné hmoty nacházely, přijel nákladním motorovým vozidlem obsahujícím nádrže, do kterých spoluobviněný K. S. odcizené pohonné hmoty přečerpal, přičemž posléze je obviněný z areálu odvezl.
17. Pomoc z hlediska subjektivní stránky předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná (ve formě usnadnění nebo umožnění jednání pachatele) tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. Protože pomoc k trestnému činu je vždy podmíněna úmyslem směřujícím k takové účasti na konkrétním úmyslném trestném činu, musí být čin pomocníka charakterizován konkrétními skutkovými okolnostmi. Nalézací soud v této souvislosti přiléhavě uvedl (str. 10), že ke krádeži pohonných hmot došlo na základě propracovaného a sofistikovaného plánu, do kterého byli všichni čtyři spoluobvinění, tedy včetně obviněného A. Z. S., předem zainteresováni. Subjektivní stránku trestného činu správně dovodil v případě dovolatele z toho, že v daný den měl přebírat zcela odlišné zboží na zcela odlišném místě. Odvolací soud pak doplnil (bod 14.), že obviněný A. Z. S. sice přišel do kontaktu pouze s obviněným K. S., nicméně o tom, že věděl, že se nejedná o legální nakládku, svědčí dokumenty, které předložil. Mělo se jednat o nakládku lubrikačního oleje a nikoli nafty (co je nakládáno, muselo být zcela zřejmé již jen podle zápachu), navíc se nakládka měla uskutečnit v místě „XY, XY“. Nebyl tedy důvod, aby jezdil na místo zcela jiné a nechal si naložit i zcela jiné zboží. Ostatně i přepravní společnost AMV Logistics OÜ prostřednictvím Interpolu Tallin sdělila, že nemá s objednávkou přepravy 28 000 litrů motorové nafty nic společného. I dovolací soud tak dospěl k závěru, že okolnosti případu zřetelně vylučují možnost reálně uvažovat z hlediska zavinění obviněného nikoli o úmyslu, nýbrž o pouhé nedbalosti.
18. Nesprávnost závěru o existenci úmyslného zavinění buduje dovolatel na skutkovém základě, neboť tvrdí, že nebyla prokázána jeho předchozí dohoda s ostatními obviněnými („… nevyplývá, že by jednal po vzájemné dohodě rozdělení úkolů s dalšími odsouzenými“). V uvedeném směru však dovolací soud musí připomenout, že při posuzování správnosti právního posouzení skutku zásadně vychází z jeho popisu obsaženého ve výroku odsuzujícího rozsudku, a jak plyne z výše uvedeného (bod 3.), v dovoláním napadeném rozhodnutí takové skutkové zjištění obsaženo je. Nutno dodat, že o něm nevznikají žádné, a zejména ne důvodné pochybnosti, na něž by snad měl dovolací soud reagovat na základě nově se uplatňujícího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
19. Obviněný předem věděl o úmyslu spoluobviněných (nejméně spoluobviněného K. S.) odcizit pohonné hmoty, které byly do nádob umístěných ve vozidle obviněného za zcela nestandardních podmínek a okolností v areálu k tomu neurčeném ve specifikovaném množství a hodnotě stočeny. Sám do areálu, v němž se odcizená nafta nacházela, přijel nákladním motorovým vozidlem obsahujícím nádrže určené jednoznačně k naplnění odcizenými pohonnými hmotami a po načerpání z areálu vozidlem odjel. Úmyslně tím jednal po evidentní předchozí domluvě se spoluobviněnými, jejíž součástí logicky musel být příslib adekvátně vybavený kamion přistavit do areálu firmy Fastra, s. r. o., pro účely odvozu odcizené nafty.
20. V návaznosti na návrh obviněného kvalifikovat jeho jednání toliko jako trestný čin podílnictví podle §214 nebo §215 tr. zákoníku nutno nejprve upozornit, že skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §214 tr. zákoníku a trestného činu podílnictví z nedbalosti podle §215 tr. zákoníku byly vypuštěny jeho novelou, zákonem č. 287/2018 Sb., s účinností ke dni 1. 2. 2019, přičemž současně bylo takové jednání podřazeno pod nově vymezená ustanovení §216 a §217 tr. zákoníku o trestném činu legalizace výnosů z trestné činnosti v jeho úmyslné i nedbalostní verzi. Vzhledem k uvedené novelizaci tr. zákoníku a době spáchání činu obviněným by tedy podle pojetí obviněného přicházela v úvahu právní kvalifikace novější podle §216 či §217 tr. zákoníku. Tato právní konstrukce však není akceptovatelná a činí námitku obviněného nedůvodnou. Obviněný totiž primárně neukryl, na sebe nebo jiného nepřevedl, nepřechovával anebo neužíval věc, která byla získána trestným činem nebo která byla výnosem z trestné činnosti.
21. Odvolací soud tudíž nepochybil, pokud zjištěný skutek nekvalifikoval způsobem, jehož se dovolatel domáhá.
22. Nad rámec uvedeného a mimo dopad na rozhodnutí dovolacího soudu (neboť nic takového dovolatel nenamítl) lze zmínit to, že jakkoli je výsledné právní posouzení jednání dovolatele, tj. jako pomoci podle §24 písm. c) tr. ř. odpovídající, je možno dílčí nesprávnost možno spatřovat v soudy užité alternativě této formy trestné součinnosti. Odvolací soud (obdobně jako předtím soud prvního stupně) totiž plně ve svém rozsudku nezohlednil to, co vyplynulo z provedeného dokazování (a co je ostatně vyjádřeno i v samotném popisu skutku, jímž byl dovolatel shledán vinným), tj. že tento přispěl svým jednáním k dalšímu nakládání s již v označeném objektu uskladněnou, tj. předtím stočenou (a tudíž i odcizenou) naftou. Právě tento fakt, jak je vyloženo dále, činí správným posouzení jeho jednání toliko jako pomocníka a nikoli spolupachatele, za které by popsané jednání muselo být pokládáno, pokud by uvedeným způsobem jednal při vlastním přisvojování si cizí věc, tj. při stáčení nafty ze sítě společnosti ČEPRO, a. s., a jejím bezprostředním umísťování do nádob na korbě předmětného vozidla.
23. Jak již bylo výše popsáno a plyne ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, spoluobvinění dovolatele (s vědomím a po dohodě s dovolatelem) odcizili naftu navrtávkou produktovodní sítě společnosti ČEPRO, a. s., která byla situována v poli cca 350 m od areálu společnosti Fastra, s. r. o., a z níž zakopanou vysokotlakou hadicí (za použití poměrně sofistikovaných technologií) byla odcizená nafta v období od 21. 11. do 11. 12. 2019 přiváděna do pronajatého areálu do vysokotlakých velkoobjemových vaků umístěných v lodních kontejnerech a návěsech nákladních vozidel. Již touto činností a uložením odcizené nafty mimo dispozici oprávněného vlastníka v připravených velkoobjemových nádobách došlo k jednání, kterým byl trestný čin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku dokonán, neboť byly naplněny všechny jeho zákonné znaky spočívající v tom, že spoluobvinění dovolatele si přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili a činem způsobili na cizím majetku větší škodu.
24. Následný postup expedice nafty k jejím odběratelům nutno považovat již za ukončení (dokončení) trestného činu, neboť jde o další, následné uskutečňování předem pojatého záměru obviněných, v daném případě logicky distribuce a zpeněžení odcizené nafty. Dovolatel pak, jak již bylo odůvodněno výše, vybaven dokumentací pro zcela jiné místo a sortiment odběru, tedy po evidentní předchozí dohodě se spoluobviněnými, přistavil nákladní motorové vozidlo vybavené pro přečerpání odcizených pohonných hmot, tyto v popsaném objemu a hodnotě vyvezl z areálu pronajatého spoluobviněnými a následně byl zadržen. Nelze tak uzavřít že by se v jeho případě jednalo o pouhou dispozici s věcí teprve po jejím odcizení, jak má na mysli ustanovení §216 a §217 tr. zákoníku.
25. V tomto kontextu nutno poznamenat, že pokud mezi pachatelem trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a osobou, která ukrývá, na sebe nebo jiného převádí anebo užívá věci, existovala před spácháním tohoto trestného činu byť jen mlčky uzavřená dohoda o takovém následném odebrání později odcizovaných věcí, pak již nelze takové jednání této osoby podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019), ale je nutno je posoudit jako jednu z forem účastenství podle §24 odst. 1 tr. zákoníku (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1993.).
26. Dovolací soud dospěl k závěru, že přesně o takovou situaci se v případě obviněného jednalo, tudíž obviněný usnadnil jinému spáchání trestného činu, a to slibem přispět po trestném činu, což i splnil onou pomocí odběru odcizené nafty a jejího vývozu mimo areál společnosti Fastra, s. r. o. Byť se tedy jedná o mírně odlišnou alternativu účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, nemá tato skutečnost vliv na zásadní právní závěr o správnosti kvalifikace jednání obviněného jako pomoci k přečinu krádeže podle §24 odst. 1 písm. c) k §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
V. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
27. Obviněný dále odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [doslovně v kombinaci též s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obsahem dovolacích námitek musí být buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nelze tak tedy činit ani v rámci uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
29. O situaci shora popsanou se ale v posuzované věci nejedná. Soudy nižších stupňů se žádného pochybení při ukládání trestu vyhoštění obviněnému (který svým dovoláním brojil výlučně proti tomuto druhu trestu, resp. jeho výměře) nedopustily. Oba soudy nižších stupňů dostatečně důsledně odůvodnily, že obviněný jako cizí státní příslušník ohrozil bezpečnost majetku na území České republiky spácháním závažné trestné činnosti, a tudíž je v souladu s ustanovením §80 odst. 1 tr. zákoníku uložit mj. trest vyhoštění a zabránit mu tak v páchání další trestné činnosti. Za přiměřenou výměru považoval odvolací soud důvodně období tří let, tj. pouze cca ve třetině základní výměry podle §80 odst. 2 tr. zákoníku (která činí od jednoho do deseti let kromě možnosti uložení tohoto druhu trestu na doživotí). Soudy v případě obviněného respektovaly obecná ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí a zohlednily všechna zákonná hlediska mající vliv na volbu adekvátního postihu, kdy odvolací soud oproti soudu prvního stupně dokonce přistoupil ke snížení výměry trestu vyhoštění v důsledku zmírnění právní kvalifikace činu v návaznosti na novelu trestního zákoníku účinnou od 1. 10. 2020 stran navýšení dolní hranice kvalifikovaných škod způsobených trestnou činností. I dovolací soud považuje postih trestem vyhoštění v trvání tří let za zcela adekvátní všem okolnostem případu, možnostem nápravy obviněného, jakož i účelu trestu, a s argumentací soudů nižších stupňů se zcela ztotožňuje. Uvedený trest uložený obviněnému rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý. Způsobí-li obviněnému problémy s výkonem profese, nelze než poukázat, že tento nese následky výlučně svého vlastního protiprávního jednání, kterého se jako řidič mezinárodní kamionové dopravy dopustil. Trest se však týká pouze území České republiky a období tří let, tudíž zaměstnání obviněného rozhodně nebylo paralyzováno trvale a z hlediska regionálního dopadu trestu vyhoštění zcela. Nezbývá než uzavřít, že k zásahu dovolacího soudu není dán v projednávané věci žádný důvod.
30. K dosud uvedenému je možno dodat, že argumentace užitá dovolatelem nemůže být interpretována jako námitka směřující k nemožnosti uložení tohoto druhu trestu z důvodu vymezeného jednotlivými alternativami §80 odst. 3 tr. zákoníku, neboť v tomto směru nic neuplatňuje a jím namítané skutečnosti (zde zejména práce řidiče spojená s jízdami do zahraničí) pod žádnou z nich nelze podřadit.
VI. Způsob rozhodnutí
31. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2020) nebyly naplněny. Proto dovolání obviněného A. Z. S. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth