ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.320.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 320/2022-650
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání, které podala obviněná S. D., nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 12 To 179/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 45/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 12 To 179/2021, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 1 T 45/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jičíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 1 T 45/2019, byla obviněná S. D. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pokračujícím přečinem vydírání podle §175 odst. 1 a §116 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
„- v blíže nezjištěném období a to nejméně od května 2017 do prosince 2017, na XY v XY, okres Jičín, poté co nejprve zkontaktovala poškozenou Z. Z., narozenou XY, prostřednictvím mobilního telefonu, kterou kontaktovala vždy v období, kdy měla poškozená Z. Z. obdržet důchod, kdy jí někdy i přivezla, k bankomatu na XY v XY, svým konkludentním jednáním, pod záminkou, že potřebuje zapůjčit finanční prostředky požadovala předání finanční hotovosti v celkové výši 8.000 Kč, poškozená plně vědoma si fyzické a psychické převahy S. D. jí vždy požadovanou finanční hotovost předala, v rozporu se svojí svobodnou vůlí, kdy tímto jednáním způsobila S. D. poškozené Z. Z. škodu v celkové výši 64.000 Kč,
- v blíže nezjištěné období a to nejméně od 14. 6. 2018 do 14. 12. 2018, na XY, XY, okres Jičín, poté co nejprve zkontaktovala poškozeného J. E., narozeného XY, prostřednictvím mobilního telefonu, kterého kontaktovala vždy v období, kdy měl poškozený J. E. obdržet invalidní důchod, jej přivezla k bankomatu na XY v XY, a pod smyšlenou záminkou, že jí dluží finanční prostředky jej nutila svým konkludentním jednáním k vydání finanční hotovosti ve výši nejméně 5.000 Kč, kdy poškozený v rozporu se svojí svobodnou vůlí a vědom si své jednak fyzické, tak i psychické snížené schopnosti obrany vůči nátlaku na svojí osobu, tyto finanční prostředky S. D. předal, kdy tímto jednáním S. D. se J. E. stal zcela bezbranný, jelikož schopnost vzepřít se tlaku na vydání finanční hotovosti byla u J. E. zcela vymizelá, kdy tímto jednáním způsobila S. D. poškozenému J. E. škodu v celkové výši 35.000 Kč.“
2. Za tento přečin a sbíhající se přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 12. 2018, č. j. 1 T 121/2018-89, jenž nabyl právní moci dne 15. 1. 2019, podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněnou.
3. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 12. 2018, č. j. 1 T 121/2018-89, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému J. E. částku ve výši 35.000 Kč a poškozené Z. Z. částku 64.000 Kč.
5. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 12 To 179/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“ (předmětný dovolací důvod tedy uplatnila podle trestního řádu ve znění do 31. 12. 2021).
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Okresní soud dospěl k závěru, že naplnila skutkovou podstatu dotčeného přečinu konkludentním jednáním vůči oběma poškozeným. Odvolací soud se ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně, že pohrůžkou násilí a pohrůžkou jiné těžké újmy nutila oba poškozené, aby něco konali. Obviněná na ně vyvíjela soustavný nátlak, aby jí vypláceli peněžní částky z obdržených důchodů. Jednalo se o psychický tlak a naléhání, kdy poškozeným bylo jasné, že pokud se požadavkům obviněné nepodvolí, tak to pro ně bude mít negativní následky.
8. Dovolatelka je přesvědčena, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, jeho právní závěr je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ohledně naplnění znaků skutkové podstaty přečinu vydírání podle §175 tr. zákoníku. Ona se nikdy nedopustila vůči žádnému z poškozených fyzického násilí ani pohrůžky násilí ani pohrůžky jiné těžké újmy, za tohoto stavu je přesvědčena, že jednání uvedené ve výroku rozsudku nalézacího soudu nenaplňuje skutkovou podstatu přečinu vydírání. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je patrné, že skutková podstata přečinu vydírání ve formě pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy je naplněna v případě verbální výhrůžky, případně výhrůžky učiněné písemnou formou. Soudy přitom nedospěly k závěru, že by se dopustila uvedeného přečinu vydírání verbální nebo písemnou formou. Podle odvolacího soudu byla skutková podstata tohoto přečinu naplněna i bez výslovného ústního nebo písemného formulování bezprávné výhrůžky, která by obsahovala pohrůžku újmy na zdraví či pohrůžky jiné těžké újmy. Podle obhajoby je jednání obviněné, která pod záminkou půjčení peněz nebo pod záminkou splacení skutečného či smyšleného dluhu inkasovala od poškozených po několik měsíců část jejich důchodů krajně nevhodné a nemorální, ale nenaplňuje zákonné znaky přečinu vydírání.
9. Soudy dospěly k závěru, že přečin vydírání byl spáchán konkludentním jednáním. Jednání obviněné však není možné právně posoudit jako přečin vydírání v konkludentní podobě, protože chybí prvek neverbální pohrůžky násilí či jiné těžké újmy. Odvolací soud uvedl, že oba poškození měli obavy, co by nastalo, pokud by žádosti o půjčku či žádosti o splacení smyšleného dluhu nevyhověli. Takovéto subjektivní obavy však nemohou mít za následek závěr, že se žádostí o drobnou finanční částku konkrétní osoba dopouští přečinu vydírání. Obdobná situace je u obviněné. Samotná žádost o půjčení peněz či žádost o darování menší finanční částky nemůže naplňovat skutkovou podstatu přečinu vydírání, a to ani v případě, pokud u oslovené osoby žádost vyvolala obavu z fyzické újmy či z jiné těžké újmy, např. obavy z poškození cennější věci oslovené osoby. Obviněná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1120/2017, vztahující se k trestnému činu vydírání. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že měla fyzickou převahu nad oběma poškozenými a tato skutečnost mohla u nich vzbudit důvodné obavy z toho, co by nastalo v případě nevyhovění žádosti o předání části důchodu. Fyzická převaha sama o sobě nemůže být posouzena jako pohrůžka násilí nebo pohrůžka jiné těžké újmy.
10. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 12 To 179/2021 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolatelka odkázala na již neplatné znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. K nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, nyní slouží ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které se s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 doslovně shoduje. Dovolací námitky proto považuje za relevantně uplatněné.
12. Státní zástupce prezentoval, že z hlediska skutkových zjištění vymezených ve skutkové větě ve výroku o vině je existence zákonného znaku pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy v předmětné trestní věci prakticky nepřezkoumatelná. Není vůbec uvedeno, v čem mělo konkludentní jednání obviněné spočívat, jakým způsobem dávala poškozeným najevo možnost použití násilí a jakou jinou těžkou újmou poškozeným hrozila. Ani z odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá, že soudy měly k dispozici skutková zjištění odpovídající všem znakům skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Není specifikována nějaká konkrétní pohrůžka násilí nebo jiné těžké újmy, kterou by bylo alespoň při prvních dílčích útocích působeno na vůli poškozených. Hovoří se toliko o obavách poškozených ze zcela nekonkrétních negativních důsledků. Za takové situace nelze posoudit, zda mělo jít o hrozbu způsobením následků, které jsou srovnatelné s hrozbou spojovanou s pohrůžkou násilí. K argumentaci soudu státní zástupce uvedl, že skutková podstata trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku není naplněna jakýmkoli psychickým nátlakem na vůli poškozeného (např. kontaktováním poškozeného a opakováním žádosti), nýbrž působením na vůli poškozeného pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Na rozdíl od jiných skutkových podstat by nepostačovalo zneužití bezbrannosti, resp. zneužití objektivně existujícího, ale pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy nevyvolaného psychického stavu poškozených, který omezuje svobodu jejich rozhodování. Dodal, že v předmětné věci nešlo o případ, kdy by pohrůžku násilí bylo možno dovozovat ze samotných okolností, za kterých obviněná vznášela své požadavky vůči poškozeným, zejména z místa, na kterém k tomu došlo.
13. Státní zástupce navázal, že jednání obviněné, která ke svému obohacení zneužívala snadné ovlivnitelnosti poškozených vyplývající z jejich psychických vlastností a zejména v případě poškozeného J. E. též z jeho fyzických handicapů bylo nepochybně nemorální až zavrženíhodné. České právo však stojí na zásadě formálního pojetí trestného činu a skutková zjištění v podobě vymezené v soudních rozhodnutích neodpovídají všem formálním znakům přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
14. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 12 To 179/2021, a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. v) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
16. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 12 To 179/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
19. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
21. Jelikož charakter uplatněné argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející, a poté seznal, že dovolání je důvodné. K závěru o důvodnosti podaného dovolání dospěl na podkladě následujících skutečností.
22. Přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl.
23. Objektivní stránka trestného činu vydírání spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opomenul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele musí však být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat. Nevnímá-li poškozený, k čemu jej pachatel svým jednáním nutí, jde o pokus vydírání na nezpůsobilém předmětu útoku. Pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoli ihned, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Při srovnání s pohrůžkou bezprostředního násilí je tedy pohrůžka násilí širší, ježto může obsahovat hrozbu, že násilí bude použito s odstupem času. Pohrůžka se může týkat i násilí na majetku. Musí jít o jednání neoprávněné. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. K naplnění všech znaků přečinu vydírání se nevyžaduje, aby násilí, výhrůžka násilím nebo jinou těžkou újmou bylo směřováno přímo vůči poškozenému. Stačí i pohrůžka nepřímá, tedy i pohrůžka pronesená třetí osobě, byl-li pachatel přitom veden úmyslem, aby pohrůžka byla dána na vědomí tomu, proti němuž směřovala (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 3 Tdo 243/2017, ŠÁMAL, Pavel. §175 [Vydírání]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1750.)
24. Pohrůžka bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned nepodrobí-li se napadený vůli útočníka. I hrozba bezprostředním násilím může směřovat k tomu, že toto násilí, kterým je hrozeno, bude použito proti životu, zdraví nebo majetku jiné osoby než napadeného. Pohrůžka bezprostředního násilí je zpravidla vyjádřena výslovně, ale stačí i konkludentní jednání (např. obstoupení napadeného, napřahování k úderu či zatínání pěstí spojené s posunky, z nichž vyplývá odhodlání použít ihned násilí), je-li z něho a ostatních okolností zřejmé, že se násilí uskuteční ihned, nepodrobí-li se napadený vůli pachatele (srov. R 1/1980). (ŠÁMAL, Pavel. §175 [Vydírání]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1729.)
25. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1478/2015, „pohrůžkou bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno okamžitě, jestliže se napadený nepodrobí vůli útočníka. Pohrůžka bezprostředního násilí je zpravidla vyjádřena výslovně, ale stačí i konkludentní jednání (např. obstoupení napadeného, napřahování k úderu či zatínání pěstí spojené s posunky, z nichž vyplývá odhodlání použít ihned násilí), je-li z něho a ostatních okolností zřejmé, že násilí se uskuteční ihned, nepodrobí-li se napadený vůli pachatele“.
26. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy, vážné újmy na právech, na cti či dobré pověsti , může směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod; musí se však jako těžká újma objektivně jevit a napadený ji jako těžkou újmu musí také objektivně pociťovat (srov. R 10/1979-II.). Za této podmínky to může být i hrozba újmou na majetku, která není násilím na věci, ale např. zhoršením výdělečných možností poškozeného. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. (ŠÁMAL, Pavel. §175 [Vydírání]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1752–1753, marg. č. 5.)
27. Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
28. V kontextu uvedeného je třeba dodat, že Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. IV. ÚS 520/14 vyslovil, že ve skutkové větě rozhodnutí musí být znaky skutkové podstaty výslovně obsaženy tak, aby samotný výrok mohl se zřetelem k ní, tedy k jejímu zákonnému vymezení, co do své určitosti obstát (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 565/02, N 113/31 SbNU 21).
29. V posuzované věci je s ohledem na výše uvedená východiska vhodné připomenout z hlediska skutkového několik následujících okolností.
30. Ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně aprobované usnesením odvolacího soudu je popsáno, že obviněná po poškozené Z. Z. svým konkludentním jednáním, pod záminkou, že potřebuje zapůjčit finanční prostředky, požadovala předání finanční hotovosti a poškozená vědoma si fyzické a psychické převahy obviněné, jí vždy finanční hotovost předala. Dále, že obviněná pod smyšlenou záminkou, že jí poškozený J. E. dluží finanční prostředky, jej svým konkludentním jednáním nutila k vydání finanční hotovosti, a on v rozporu se svojí svobodnou vůlí, vědom si snížení fyzické i psychické schopnosti obrany vůči nátlaku na svoji osobu, jí finanční prostředky vydal. Podle právní věty rozsudku soudu prvního stupně tak jiného pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutila, aby něco konal.
31. Z takto popsaného skutkového stavu nicméně není možné pohrůžku násilí či pohrůžku jiné těžké újmy dovodit. Výraz „konkludentním jednáním“ je totiž zcela nekonkrétní a nijak nevyjadřuje pohrůžku násilí ani pohrůžku jiné těžké újmy ve shora vymezeném významu. Jak přiléhavě konstatoval státní zástupce, není vůbec uvedeno, v čem mělo konkludentní jednání obviněné spočívat, jakým způsobem dávala poškozeným najevo možnost použití násilí a jakou jinou těžkou újmou poškozeným hrozila. Je skutečností, jak vyplynulo z výše rozvedených teoretických východisek, že co do pohrůžky stačí i konkludentní jednání, toto jednání však musí mít zcela konkrétní formu a především musí být jasně a určitě popsáno ve skutkové větě odsuzujícího rozhodnutí. Rozhodně se nelze spokojit s výrazem, jemuž nelze přisoudit konkrétní obsah, jak tomu bylo v nyní posuzované věci. Ostatně o obsahové nejasnosti a neurčitosti sousloví „konkludentním jednáním“ svědčí i výše citovaná právní věta, v níž je uveden jak znak pohrůžka násilí, tak znak pohrůžka jiné těžké újmy, navíc alternativním způsobem. Lze tedy shrnout, že skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně nevyjadřuje obligatorní znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vydírání (jednání).
32. Ve skutkové větě přitom musí být výslovně obsaženy znaky skutkové podstaty tak, aby samotný výrok mohl k jejímu vymezení obstát, co do své určitosti, přičemž nedostatky skutkové věty nemohou být zhojeny cestou odůvodnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1383/2005). Soud prvního stupně při popisu skutku nepostupuje zcela podle ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., jestliže neuvede, v čem spočívá objektivní a subjektivní stránka trestného činu (skutková věta tedy neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu), jímž byl obviněný uznán vinným. Popis skutku tak neodpovídá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 5 Tdo 426/2006).
33. Nad rámec uvedeného lze dodat, že skutková zjištění, jež by naplňovala soudy nižších stupňů vyvozený znak pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy nejsou seznatelná ani z odůvodnění jejich rozhodnutí. Nalézací soud v bodě 20. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z provedeného dokazování je nepochybné, že obviněná se vůči poškozeným dopustila určité formy nátlaku spočívající v opakovaných žádostech o vydání finančních hotovostí … kdy poškozená Z. Z. se obviněné obávala a vzhledem ke svému věku a duševnímu stavu způsobující u ní v případě nátlaku bezbrannost a snadnou ovlivnitelnost, jí pak tyto finanční prostředky z obavy o možný následek a ve snaze se obviněné zbavit a vyhnout se případnému dalšímu kontaktu s ní, tyto peníze dala a podvolila se tak nátlaku obviněné … poškozený J. E. vzhledem ke svému zdravotním stavu a s ním související značné ovlivnitelnosti a povědomí o své omezené možnosti reálné aktivní obrany, měl z jejího jednání strach, kdy toto u něho vyvolalo reakci v podobě podvolení se požadavku obviněné ve formě vyplacení požadovaných finančních prostředků.
34. Odvolací soud se s názorem nalézacího soudu ztotožnil a uvedl (bod 25. odůvodnění jeho rozhodnutí), že obviněná každý měsíc v době, kdy poškození přebírali důchod, na ně vyvíjela soustavný nátlak, aby jí vypláceli peněžní částky z obdržených důchodů. Nešlo o fyzické násilí, ale o psychický tlak a naléhání, kdy poškozeným bylo jasné, že pokud se požadavkům obviněné nepodvolí, bude to pro ně mít negativní následky. Obviněná jednala proti vůli poškozených, kteří byli bezbranní, snadno ovlivnitelní, byli si vědomi omezené možnosti reálné aktivní obrany a měli z ní strach. Těchto skutečností si byla vědoma a záměrně na ně vyvíjela nepřiměřený tlak v souvislosti s vymáháním smyšleného závazku či z jiného smyšleného důvodu.
35. Ani v odůvodněních rozhodnutí soudů nižších stupňů tedy není specifikována konkrétní pohrůžka násilí nebo jiné těžké újmy, kterou by bylo působeno na vůli poškozených. Není zde ani uvedeno, v čem by měla spočívat jiná těžká újma u poškozených, když se hovoří pouze o obavách poškozených ze zcela nekonkrétních negativních následků.
36. K uvedeným skutečnostem je třeba dodat a zdůraznit (ve shodě se státním zástupcem), že skutková podstata trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku není naplněna jakýmkoli psychickým nátlakem na vůli poškozeného, nýbrž pouze působením na vůli poškozeného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy. K naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je tedy nutné, aby pachatel působil na vůli poškozeného některou z uvedených forem jednání. Nepostačuje zde zneužití bezbrannosti či zneužití objektivně existujícího, ale pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy nevyvolaného psychického stavu poškozených, který omezuje svobodu jejich rozhodování. Dovolací soud přitom konstatuje, že vzhledem k psychickým a fyzickým handicapům poškozených by na jejich vůli bylo možno působit i pohrůžkou nižší intenzity, v napadených rozhodnutích však pohrůžka násilím ani jinou těžkou újmou není vůbec specifikována.
37. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že skutková zjištění v dané věci nemohou být podkladem pro rozhodnutí, která učinily soudy nižších stupňů. Nelze se totiž ztotožnit s jejich právním závěrem, že byly naplněny všechny zákonné znaky pokračujícího přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
38. Při uvedených zjištěních dospěl Nejvyšší soud k poznatku, že rozhodnutí soudů obou stupňů nemohou pro vady v právním posouzení jimi učiněných skutkových zjištění zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obstát.
39. Protože dovolání obviněné shledal Nejvyšší soud důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 12 To 179/2021, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 1 T 45/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání v neveřejném zasedání.
40. Úkolem nalézacího soudu je, aby znovu s přihlédnutím k výše rozvedeným skutečnostem včetně citovaných teoretických východisek ve věci rozhodl. V rámci nového projednání věci přitom nebude od věci, aby případně zvážil rovněž možnost odlišného právního posouzení jednání obviněné (např. jako trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku či trestného činu útisku podle §177 tr. zákoníku).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu