ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.426.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 426/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. dubna 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. I. J. , ve V. , soukromého podnikatele, trvale bytem S. , okr. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 To 914/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 93/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 To 914/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem, ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 93/2003, byli obvinění Ing. I. J. a P. S. uznáni vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněný Ing. I. J. byl za tento trestný čin odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle 58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému Ing. I. J. uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil společnosti M. P. – P. , B. , okr. P. , škodu způsobenou trestným činem. Dále mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest 10.000,- Kč, a pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Obviněný Ing. I. J. podle rozsudku spáchal trestný čin společně s obviněným P. S. tím, že dne 6. 6. 2002 v L. , okres V. , po předchozím obchodním jednání v sídle společnosti M. P. – P. , B. , okr. P. (dále jen: ,,společnost M. P. – P. ‘), objednal telefonicky pro společnost D. , s. r. o., u dodavatele M. P. – P. dodávku dřevní hmoty – modřínové kulatiny, která byla téhož dne v množství 32,01 m³ v celkové hodnotě 83.992,20 Kč dovezena dodavatelem do skladu v L. , přičemž při objednávce obviněný Ing. I. J. uvedl dodavateli, že dřevní hmota bude uhrazena v hotovosti po převzetí a provedení přejímky dne 7. 6. 2002, k čemuž však nedošlo, a nestalo se tak ani po vystavení dodavatelské faktury č. 220122 ze dne 13. 6. 2002 splatné dne 27. 6. 2002, která byla na žádost obviněného Ing. I. J. zaslána na adresu jeho trvalého bydliště k založení do účetnictví společnosti D., což se však nestalo a do účetnictví společnosti D., byla založena fiktivní dodavatelská faktura dne 6. 6. 2002 na částku 104.017,20 Kč od dodavatelské společnosti S. F. , S. , V. , zastoupené obviněným P. S. , na totéž množství modřínové kulatiny splatná dne 20. 6. 2002, přičemž obviněnému P. S. byla předmětná faktura proplacena v hotovosti ve dnech 17. 6. 2002 a 25. 6. 2002, přičemž jednáním obviněných vznikla společnosti M. P. – P. škoda ve výši 83.992,20 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. I. J. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl usnesením ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 To 914/2004, jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 To 914/2004, podal obviněný Ing. I. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům vytkl, že skutková zjištění uvedená v popisu skutku nenaplňují veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Namítl, že nejednal s úmyslem vylákat od poškozeného M. P. dřevní hmotu, protože skutkový děj proběhl jinak, o čemž údajně svědčí i výpověď svědka Z. B. , která však byla podle něj soudy posouzena jako účelová. Obviněný Ing. I. J. údajně nevěděl o tom, že obviněný P. S. nehodlal zaplatit poškozené společnosti M. P. – P. za dodané dřevo. Podle něj do obchodní transakce mezi společností M. P. – P. a společností D., vstoupila z důvodu nedostatku volných finančních prostředků jako mezičlánek společnost S. F. , zastoupená obviněným P. S. , aby obchod „profinancovala“ a tak jej umožnila, za což jí náležela odměna v podobě zvýšení ceny dodávky.
Obviněný dále namítl, že ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, jakým tvrzením, využitím omylu či zamlčením jaké podstatné okolnosti způsobilé ke vzniku škody měl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., když upozornil poškozeného na nedostatek finančních prostředků. Obviněný uvedl, že nespáchal trestný čin a podotkl, že k obdobnému závěru dospěla také státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, která navrhovala, aby byl zproštěn obžaloby. Zcela zásadně se také ohradil proti hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a upozornil na to, že svědek V. A. namítal, že obsah jeho výpovědi byl překroucen.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 To 914/2004, a aby ve věci sám rozhodl rozsudkem a zprostil obviněného obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný uplatnil v dovolání obdobné námitky jako v odvolacím řízení a ztotožnila se se závěry odvolacího soudu. Podvodný úmysl obviněného Ing. I. J. vůči dodavateli, poškozené společnosti M. P. – P. je podle ní zřejmý z toho, že v jednání nevystupovala společnost S. F. , a. s., obviněného P. S. , že obviněný sliboval brzké uhrazení kupní ceny i v době, kdy již byla proplacena fiktivní faktura za dřevo společnosti S. F. , a. s., a fakturu společnosti M. P. – P. za dodávku dřeva obviněný nechal zaslat na adresu svého bydliště a nikoli na adresu sídla společnosti D. Odmítla tvrzení obviněného, že poškozené společnosti M. P. – P. nesliboval úhradu v hotovosti, když společnost D., údajně neměla volné peněžní prostředky, když tato společnost uhradila obratem fakturovanou částku 104.017,20 Kč společnosti S. F.
Trestná součinnost obviněného Ing. I. J. s obviněným P. S. je podle nejvyšší státní zástupkyně prokázána již tím, že společnost S. F. , obviněného P. S. vystavila fakturu za dřevo, které jí nikdy nepatřilo, a to bezprostředně poté, co již bylo dodáno poškozenou společností, a tato faktura byla uhrazena, zatímco obviněný Ing. I. J. ujišťoval zástupce poškozené společnosti, že dodané dřevo uhradí. Tímto jednáním se obviněný Ing. I. J. spolu s obviněným P. S. obohatili o částku 104.017,20 Kč a způsobili společnosti M. P. – P. škodu ve výši 83.992,20 Kč a společnosti D. , škodu ve výši 20.025,- Kč. V popisu skutku jsou tak podle nejvyšší státní zástupkyně obsaženy veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., když skutková zjištění, navzdory výhradě svědka V. A. ohledně smyslu jeho výpovědi, jsou v souladu s obsahem provedených důkazů.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Při přezkoumání vycházel z toho, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). S poukazem na tento dovolací důvod nelze totiž přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř., či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003).
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.).
Soud prvního stupně při popisu skutku posouzeného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. nepostupoval zcela podle ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., když neuvedl, v čem spočívá objektivní stránka trestného činu a stejně tak subjektivní stránka trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Popis skutku tak neodpovídá ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Právem na soudní a jinou právní ochranu se zabýval též Ústavní soud České republiky, který ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04, vyslovil, že neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces je právo obžalovaného na úplné projednání věci soudem. Takovým projednáním podle Ústavního soudu není případ, v němž ve výroku o vině neobsahuje skutková věta úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Obdobně judikoval Nejvyšší soud např. ve věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 429/2002 a 5 Tdo 1048/2004. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestného zákona a v jaké formě (§4 a 5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). Pokud ve výroku odsuzujícího rozsudku chybí vyjádření některého znaku skutkové podstaty trestného činu, není možné jeho existenci dovozovat pouze z odůvodnění rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003, nebo nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 182/04).
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 To 914/2004, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud je při novém projednání a rozhodnutí věci podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí. Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek