ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.409.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 409/2022-1019
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2022 o dovolání obviněného D. K. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 To 65/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 16/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 50 T 16/2018, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) za zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 50 T 16/2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020, odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 To 65/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Pro úplnost je nezbytné poznamenat, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 50 T 16/2018, byl obviněný D. K. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §145 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestnou činností. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce a poškození L. S. a A. L. Z podnětu všech těchto odvolání Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině obviněného zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §145 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku a §48 odst. 4 písm. h), i) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek a povinnost podle svých sil nahradit škodu a odčinit nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu zdravotní pojišťovně, škodu a nemajetkovou újmu poškozenému L. S. a nemajetkovou újmu poškozenému A. L. Posledně dva jmenovaní pak byli podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jejich nároků odkázáni na občanskoprávní řízení. Trestná činnost obviněného spočívala (stručně vyjádřeno) v tom, že dne 20. 1. 2018 v nočních hodinách v baru za přítomnosti dalších osob bezdůvodně fyzicky zaútočil na hosty sedící u vedlejšího stolu, přičemž mj. zejména vedl celkem sedm úderů nožem do horní poloviny těla celkem tří poškozených, kteří utrpěli různě závažná poranění především v oblasti zad, hrudníku, břicha a paže, jednalo se o útok razantní za použití nože a ke zdravotním následkům, které by vyžadovaly dlouhodobější léčbu a vyvolaly omezení poškozených v obvyklém způsobu života po dobu delší šesti týdnů, nedošlo jen v důsledku náhody a nezávisle na vůli obviněného.
4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 6 Tdo 902/2020, byly z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce oba citované rozsudky soudů nižších stupňů podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeny ve výroku o trestu, podle §265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 5 To 65/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
6. Uvedl, že vnímá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 6 Tdo 902/2020, nicméně má za to, že soudy nižších stupňů posuzovaly projednávanou věc izolovaně a mechanicky a přehlížely dopad rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 63 T 7/2021, jímž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a tří měsíců. Soudy měly brát v potaz, že citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích byla schvalována dohoda o vině a trestu jakožto projev sebereflexe obviněného a že i s jejich rozhodnutím čítá trest odnětí svobody více než třináct let. Podle názoru obviněného nutno zohlednit zásadu proporcionality zásahu veřejné moci do práva na osobní svobodu jednotlivce a účel trestu jako veřejného statku. Konstatoval, že si je vědom svých selhání i neodvratnosti zasloužené odplaty a nedovoluje si dovolacímu soudu diktovat, kam až je třeba při úvahách při zmírnění trestu zajít, nicméně každé zmírnění považuje za naplnění zmíněné zásady proporcionality mezi výměrou a účelem trestu.
7. Navrhl, aby Nejvyšší soud výrok o trestu zrušil a nahradil ho novým výrokem – mírnějším trestem, případně věc přikázal k novému projednání.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů se odsouzením obviněného ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích zabývaly a správně konstatovaly, že nebyly splněny podmínky pro ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nešlo o souběh trestných činů, nýbrž o recidivu. Pokud jde o přiměřenost nyní uloženého trestu odnětí svobody, považuje státní zástupkyně takovou sankci uloženou na samé spodní hranici trestní sazby vzhledem k trestní minulosti obviněného za trest mimořádně mírný. Napadené rozhodnutí tudíž nepovažovala za zatížené vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl. Proto navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného D. K. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
11. S odkazem na tento dovolací důvod lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
12. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
IV. Důvodnost dovolání
13. V projednávaném případě dovolací soud žádná výše uvedená pochybení nezaznamenal. Nutno zrekapitulovat, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 6 Tdo 902/2020, zrušil předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů ve výroku o trestu (jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť dospěl k závěru o nezbytnosti opakovaného projednání a posouzení otázky trestu, prioritně se zaměřením na splnění zákonných a judikatorně vymezených podmínek pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Soudu prvního stupně uložil, aby přihlédl k jeho závaznému právnímu názoru (§265s odst. 1 tr. ř.) a pro tyto účely doplnil dokazování aktualizací zpráv k osobě obviněného za období od spáchání činu, tj. opisem rejstříku trestů, zprávou o pověsti z místa bydliště a zejména co možná nejpodrobnější referencí Probační a mediační služby ke spolupráci obviněného v rámci doposud probíhajícího dohledu, k průběžně plněným povinnostem náhrady škody a nemajetkové újmy (jejíž část již obviněný uhradil), k aktuálním pracovním a výdělečným poměrům obviněného, popř. poměrům osobním a rodinným. Aby tyto aktualizované zprávy spolu se spisovým materiálem poskytl nově ustanovenému znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, za účelem zpracování znaleckého posudku, jehož úkolem bude zejména posouzení osobnosti obviněného a stanovení jeho psychologického profilu, analýzy motivace k činu a pohnutky (tedy zejména, zda příčinou spáchání bylo výlučně ovlivnění alkoholem, či zda se na nich podílely osobnostní rysy a jaké), jaké jsou do budoucna výhledy vývoje osobnosti obviněného, pokud jde o zneužívání alkoholu a agresivní a násilné jednání, jaká je prognóza jeho resocializace, aktuální vhodnost vlivu působení trestu odnětí svobody spojeného s přímým výkonem apod. Nejvyšší soud konstatoval, že po nejméně takto doplněném dokazování nalézací soud při zohlednění již doposud známých a v rozhodnutí dovolacího soudu podrobně rozvedených kritérií a poznatků pro ukládání trestněprávní sankce opakovaně zváží, zda jsou splněny zákonné podmínky pro uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
14. Z rozsudku soudu prvního stupně se podává, že shora popsanému pokynu Nejvyššího soudu bylo plně vyhověno. Soud doplnil dokazování výslechem obviněného, opisem rejstříku trestů, zprávou o pověsti z místa bydliště, referencí Probační a mediační služby, a v návaznosti na to i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, specializace klinická psychologie, zpracovaném znalkyní PhDr. Blankou Špíškovou, přičemž při úvahách o trestu vzal v potaz, že obviněný je ohrožen trestní sazbou v rozpětí od pěti do dvanácti let, že je mu ukládán trest za dva trestné činy, kdy uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestné činnosti projednávané Krajský soudem v Hradci Králové – pobočkou v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 7/2021 nepřipadá s ohledem na datum spáchání trestné činnosti v úvahu. Konstatoval, že obviněnému přitěžuje skutečnost, že mu je ukládán trest za dva trestné činy, nicméně závažnější z trestných činů byl spáchán pouze ve stadiu pokusu. Naopak mu polehčuje, že ke dni spáchání posuzované trestné činnosti byl osobou bezúhonnou, v minulosti nebyl soudně trestán ani přestupkově postižen, když o jeho osobě, osobních poměrech ani dosavadním životě nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti, naopak byl hodnocen pozitivně v rámci pracovních i rodinných vztahů. Za výraznou polehčující okolnost soud považoval doznání obviněného, vyslovení lítosti, sebereflexi u hlavního líčení, kritický postoj k vlastnímu jednání, snahu o nápravu situace v tom smyslu, že napsal poškozeným omluvné dopisy a že ke dni rozhodování uhradil poškozeným A. L. a L. S. každému 87 500 Kč. Pozitivně soud hodnotil také jeho následnou spolupráci s Probační a mediační službou, stálé zaměstnání, kde byl rovněž pozitivně hodnocen, a stabilní rodinné zázemí.
15. Souhrn uvedených okolností případu a vyhodnocení osobních poměrů obviněného soud původně vyhodnotil jako způsobilý podklad pro využiti ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a měl za to, že je namístě mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonného rozpětí. Nejvyšší soud se s jeho názorem nicméně neztotožnil, proto nalézací soud při opakovaných úvahách o trestu přihlédl k vypracovanému znaleckému posudku, jehož závěry byly v souladu s jednáním obviněného, přičemž náčrt osobnostních rysů obviněného odpovídal jeho dalšímu vývoji – bylo zjištěno, že se následně dopustil další trestné činnosti, a to mimo jiné také násilného charakteru a za okolnostní podobných posuzované trestní věci. Znalkyně v případě hodnocení osobnosti obviněného dospěla k závěru o jeho emoční labilitě, afektivní výbušnosti, iritabilitě, problému přizpůsobit se právním normám, zvýšenému sklonu k fyzické i verbální agresivitě, touze po moci a síle. Na trestné činnosti se pak podílely krom alkoholu i rysy osobnosti obviněného. Resocializace byla vyhodnocena na úrovni mezi pravděpodobnou a sníženě pravděpodobnou. Přestože obviněnému svědčila řada výrazných polehčujících okolností, nebylo možné považovat trestnou činnost za mimořádný exces v rámci jeho způsobu života, když jeho osobnostní rysy předurčují konfliktní a agresivní způsob řešení obdobných situací, jak se tomu stalo i po pravomocném odsouzení v posuzované trestní věci. Soud podotkl, že v době před opakovaným rozhodnutím o trestu ve věci se obviněný nacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení, měl být motivován k vedení řádného života, navzdory deklarované snaze řešit problematické situace nekonfliktně sáhl však v souladu se zjištěnou osobnostní strukturou opětovně k agresivní formě chování [rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021, byl uznán vinným přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil dne 4. 7. 2020 v časných ranních hodinách v baru bezdůvodným fyzickým napadením úderem pěstí do obličeje poškozeného, kterému způsobil dvojitou zlomeninu dolní čelisti a omezení v obvyklém způsobu života po dobu pěti týdnů; rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 63 T 7/2021, byl obviněný uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž ve vztahu k předchozímu odsouzení ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 32/2021 mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody osmi let a tří měsíců – pozn. soudu].
16. Nalézací soud za přitěžující okolnost nepovažoval, že po pravomocném odsouzení za uvedenou trestnou činnost spáchal další tři úmyslné trestné činy, byť ve zkušební době podmíněného odsouzení, neboť zohlednění opětovnosti páchání trestné činnosti či poměrně zásadního faktu, že se tak stalo ve zkušební době podmíněného odsouzení, je v kompetenci soudu, který rozhoduje za takto následně páchanou trestnou činnost. Soud prvního stupně pak uzavřel, že nebyla dána žádná mimořádná okolnost, jak ji vymezuje konstantní judikatura Nejvyššího soudu ve vztahu k možnému využití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Trest byl ukládán po zohlednění zjištěných polehčujících okolností na samé spodní hranci zákonného rozpětí, tedy v trvání pěti let. S ohledem na výši trestu nebyl možný podmíněný odklad, soud tedy obviněného zařadil do věznice s ostrahou [§56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku].
17. Odvolací soud se s postupem soudu nalézacího ztotožnil a zdůraznil, že nalézací soud postupoval v intencích závazného pokynu Nejvyššího soudu, doplnil dokazování k osobě obviněného, tak učinil i soud odvolací. Pokud pak soud prvního stupně uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání pěti let, tedy na samé spodní hranici příslušné zákonné trestní sazby, nepovažoval odvolací soud takový trest v žádném případě za nepřiměřeně přísný a nezákonný. Odvolací soud se rovněž opakovaně zabýval možností aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy uložit trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Částečně odkázal na své předchozí rozhodnutí ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020, a uzavřel, že v daném případě nejsou zákonné podmínky pro takovou aplikaci naplněny, čímž považoval odůvodnění rozsudku nalézacího soudu stran adekvátního trestu uloženého obviněnému za plně přiléhavé. Pokud byl obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 63 T 7/2021, uložen trest ve výši osmi let a tří měsíců, a to jako trest souhrnný ve vztahu k předchozímu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021, jedná se o poměrně citelný trest, nicméně i tento byl uložen při spodní hranici příslušné zákonné trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku. Odvolací soud reflektoval judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 4022/18), podle níž bylo v některých případech vyhodnoceno řetězení ukládaných trestů odnětí svobody jako nepřiměřeně přísné, měl ale za to, že o situaci Ústavním soudem zmiňovanou se v projednávané věci nejedná. Námitce týkající se možnosti uložení souhrnného trestu obviněnému nevyhověl, neboť v daném případě nejde o souběh trestných činů, nýbrž o recidivu, která užití zákonného ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku vylučuje.
18. Dovolací soud neshledal v úvahách soudů nižších stupňů žádného pochybení. Nalézací soud postupoval v intencích pokynu Nejvyššího soudu, náležitě doplnil dokazování, respektoval vyslovený právní názor a na základě toho dovodil, že podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody v daném případě nejsou splněny. Obviněný se ve svém dovolání nevymezil proti neuložení souhrnného trestu ve vztahu k odsouzení ve věci Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp. zn. 63 T 7/2021, kteroužto otázku soudy nižších stupňů navíc přesvědčivě vypořádaly. Obviněný toliko nesouhlasil s výší uloženého trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby. Ačkoli výslovně nezmínil, že se dovolává aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, vzhledem k tomu, že trest byl vyměřen na samé spodní hranici sazby, se fakticky takového postupu dovolával. Pokud namítal nepřiměřenost trestní sankce v návaznosti na výši souhrnného trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, dovolával se i ustanovení §39 odst. 4 tr. zákoníku, tj. zohlednění dosud nevykonaných trestů uložených v jiných jeho trestních věcech, aby jejich celkový souhrn s trestem uloženým v projednávané věci vzhledem k povaze a závažnosti trestné činnosti a osobě pachatele nevedl k nepřiměřenému postihu. Jak ovšem již bylo výše předesláno (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), vyhodnocování kritérií přiměřeného trestu uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, včetně nárokování aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Nadto Nejvyšší soud konstatuje, že obviněnému byl trest na spodní hranici trestní sazby ukládán v obou jeho trestních věcech, kterými argumentuje, tedy jde o přípustný druh sankce a v zákonem výslovně připuštěné výměře. Těžko pak přisvědčit námitce ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., že jde o druh trestu zákonem nepřípustný či o výměru trestu mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Nutno si uvědomit, že na této situaci a celkové bilanci trestů odnětí svobody nese vinu sám obviněný, pokud se závažné trestné činnosti spojené s nikoli zanedbatelnými sazbami trestu odnětí svobody opakovaně dopouští. Nelze však mít za to, že by byl trest uložený obviněnému D. K. v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. S argumentací soudů nižších stupňů se lze zcela ztotožnit a proti jejich závěrům není důvod mít žádných výhrad. Trest uložený obviněnému rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý. Úvahy soudů jsou přiléhavé a trest odnětí svobody v trvání pěti let, tedy na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, je s přihlédnutím ke všem soudy zmiňovaným skutečnostem bezpochyby adekvátní. Soudy uvážily všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jejich závěry jsou logické a přesvědčivé. K zásahu dovolacího soudu proto není dán v projednávané věci žádný důvod.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného D. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth