ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.419.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 419/2022-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2022, č. j. 5 To 414/2021-136, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 32/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. 9. 2021, č. j. 66 T 32/2021-112 , byl obviněný J. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v době nejméně od 23. 10. do 9. 11. 2020 v Bruntále, ani jinde, bezdůvodně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 4 TM 4/2018, který nabyl právní moci dne 22. 5. 2018, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, ze dne 11. 9. 2020 sp. zn. 4 TM 4/2018, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2020, i přesto, že byl k nástupu do výkonu trestu vyzván Okresním soudem v Bruntále s poučením o trestních následcích v případě neuposlechnutí, výzvu převzal osobně dne 17. 10. 2020 s tím, že má nastoupit do Věznice v Ostravě do 5 pracovních dnů, a v závěru musel být do věznice dodán až dne 9. 11. 2020 na základě příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 11. 2020.
2. Obviněný byl za shora uvedený přečin a sbíhající se přečiny podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a §358 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl uznán vinným v bodě 6) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, ze dne 10. 3. 2021 pod č. j. 4 TM 13/2020-609, odsouzen podle §325 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl v rozsudku Okresního soudu v Bruntále, soudu pro mládež, ze dne 10. 3. 2021, č. j. 4 TM 13/2020-609, zrušen výrok o trestu ve vztahu k bodu 6) výroku o vině, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 1. 2022, č. j. 5 To 414/2021-136 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Josefa Blažka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný projevil nesouhlas s právní kvalifikací skutku. Poukázal na to, že pachatel se předmětného přečinu dopustí, pokud svým jednáním navodí protiprávní stav tím, že nenastoupí výkon trestu odnětí svobody, a to výhradně úmyslně. Nebylo-li v průběhu trestního řízení nepochybně prokázáno, že na samém začátku výkonu uloženého trestního opatření odnětí svobody, tj. po dodání do výkonu trestu odnětí svobody policejním orgánem, se uměl zorientovat ve čtení anebo zda se naučil číst až po nástupu do výkonu trestního opatření a kdo se na realizaci tohoto přínosu pro něj podílel, poté v případě, kdy jeho obhajoba spočívá v neschopnosti přečíst si doručenou výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, nelze přijmout závěr o jeho úmyslném zavinění.
6. Obviněný uvedl, že neabsolvoval ani povinné základní vzdělání, a neměl proto povědomí, co bylo obsahem výzvy k nástupu do výkonu trestu. Nelze mu proto přičítat úmyslné zavinění. Soudy se dopouštějí spekulací, pokud mu přičítají vědomost na základě jeho přítomnosti na veřejném zasedání, v němý bylo o přeměně trestu rozhodováno. Nepostačuje ani odkaz na jeho předchozí odsouzení. Setrvává na tom, že si výzvu k nástupu trestu nepřečetl, resp. nebyl schopen přečíst. Provedené dokazování podle něj věc z namítaného hlediska dostatečně neobjasnilo („ Dosavadní provedené dokazování nasvědčuje, že vzdělanost odsouzeného čtením v době doručování výzvy k nástupu do výkonu trestu vzbuzuje natolik velké pochybnosti, že jde o podstatný nedostatek dokazování. “). Potřebná forma jeho zavinění nebyla naplněna, ač se soudy ve svých odůvodněních, na něž odkazuje, snaží vyložit opak.
7. Obiter dictum s žádostí o vyjádření Nejvyššího soudu obviněný poukázal na procesní nepoužitelnost protokolů, které vznikly v přípravném řízení, a to o výslechu obviněného a o prostudování spisu při ukončení vyšetřování. V případě prvního proto, že není jasné, proč mu policista četl protokol o jeho výslechu a zda toho on sám skutečně nebyl schopen, v případě druhého z toho důvodu, že z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá, že by obviněnému nemusel být předložen originál spisového materiálu při prostudování trestního spisu.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2022, č. j. 5 To 414/2021-136, zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která poukázala na to, že dovolatel v podaném dovolání uplatňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po obsahové stránce však námitky obviněného směřují nejen proti skutkovým zjištěním soudů, ale i proti nesprávnému právnímu hodnocení posuzovaného jednání, neboť namítá, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, jelikož nejednal zaviněně, což je dovolací důvod uvedený od 1. 1. 2022 v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Protože obviněný dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, mělo být správně jeho dovolání opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Státní zástupkyně je však přesvědčená, že část námitek obviněného pod uvedené dovolací důvody nespadá a námitka podřaditelná pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je neopodstatněná.
10. Námitky obviněného směřující proti chybnému postupu orgánů činných v trestním řízení, který měl spočívat v nepředložení originálu spisového materiálu obviněnému při jeho prostudování na konci vyšetřování, nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Obviněný navíc tyto námitky uplatnil i v předchozích stadiích trestního řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Odvolací soud se ztotožnil (viz bod 10. a 11. odůvodnění napadeného usnesení) s nalézacím soudem, že policejní orgán plně dostál své povinnosti stanovené v §166 odst. 1 tr. ř., když obviněnému ve věznici za účasti jeho obhájce předložil k prostudování kompletní obsah trestního spisu i s přílohami. Z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá, že by obviněnému musel být předložen originál spisového materiálu, což v praxi často ani není možné. Pokud tedy byla obviněnému předložena kopie spisového materiálu, která obsahovala veškeré listiny jako originál, nebylo právo obviněného ve smyslu §166 odst. 1 tr. ř. jakkoliv zkráceno. Odvolací soud se vyjádřil i k námitce obviněného, že z protokolů není zřejmé, proč svědek M. D. jakožto vyšetřovatel četl obviněnému protokol o jeho výslechu. Odvolací soud k této námitce uvedl, že svědek M. D. předpokládá, že obviněnému četl protokol o jeho výslechu, ve kterém obviněný uvedl, že neumí číst a psát, přičemž soud v tomto postupu neshledal žádné pochybení. Podle státní zástupkyně v průběhu posuzovaného trestního řízení nedošlo k žádnému procesnímu pochybení, jež by mohlo mít vliv na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
11. Námitku obviněného, že posuzované jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. ř. (správně zřejmě tr. zákoníku), ačkoliv obviněný ve vztahu k nenastoupení do výkonu trestu odnětí svobody nejednal zaviněně, a to ani v úmyslu nepřímém, neboť si nebyl schopen přečíst obsah výzvy k nástupu do výkonu trestu, lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho tzv. druhé alternativě ve spojení s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není však opodstatněná.
12. Státní zástupkyně ve zde posuzovaném případě dospěla k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně zformulovaná ve skutkové větě jeho druhého rozsudku jsou dostatečná z hlediska vyjádření úmyslu obviněného předmětný trestný čin spáchat, tzn. je v nich dostatečně vyjádřená subjektivní stránka. Lze také konstatovat, že popis skutku odpovídá znakům skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Dovolatel navíc námitku nenaplnění subjektivní stránky posuzovaného trestného činu z důvodu nedostatku svého zavinění uplatňoval v tomto trestním řízení opětovně. Nejvyšší soud přitom opakovaně uvedl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002), že o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zpravidla jde, pokud je omezeno pouze na opakování námitek uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.
13. Otázka zavinění obviněného ve zde posuzovaném případě stojí na prokázání nejméně srozumění obviněného s jeho povinností nastoupit v konkrétním termínu výkon trestu odnětí svobody. K tomu je třeba uvést, že obviněný měl od zahájení trestního stíhání obhájce, který hájil jeho zájmy a obviněný byl osobně přítomen veřejnému zasedání, ve kterém mu byl výkon původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody nařízen a obviněný si proti tomuto rozhodnutí nepodal opravný prostředek. Pokud po konání tohoto veřejného zasedání obdržel zásilku ze soudu, tak si musel být vědom, i kdyby nebyl schopen přečíst si její obsah, že může obsahovat výzvu k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Bylo povinností obviněného se s obsahem soudní zásilky seznámit, ať už za pomoci třetí osoby či přímo prostřednictvím svého obhájce. Soudy však po provedeném dokazování dospěly k závěru (viz body 5. až 16. odůvodnění druhého rozsudku nalézacího soudu a bod 12. odůvodnění napadeného usnesení), že obviněný byl schopen si obsah výzvy k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody sám přečíst, neboť zde posuzovanému trestnímu řízení od roku 2017 předcházelo dalších 8 trestních řízení a ani v jednom obviněný nenamítal svou negramotnost, naopak sám uváděl, že si přečetl obžalobu a usnesení o zahájení trestního stíhání a těmto listinám porozuměl. I ze zprávy Věznice Pardubice vyplynulo, že obviněný umí číst a psát, což lze logicky dovodit i z toho, že absolvoval celkem 7 tříd základní školy. Státní zástupkyně je proto v souladu se závěry soudů obou stupňů přesvědčená, že nevznikly pochybnosti o gramotnosti obviněného, tedy o jeho schopnosti přečíst si obsah výzvy k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody a o jeho záměrném ignorování této výzvy. Lze tedy konstatovat, že výsledky dokazování jasně svědčí o tom, že obviněný do výkonu trestu odnětí svobody i přes výzvu ze strany soudu, které rozuměl, ve stanovené době nenastoupil, čímž naplnil nejen objektivní, ale i subjektivní stránku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a jednal přitom zaviněně ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
14. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by uvedl, kterou z alternativ uvedeného dovolacího důvodu namítá. Z obsahu dovolání obviněného však lze dovodit, že mínil uplatit jeho první alternativu, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť ve svém opravném prostředku vyjadřuje nesouhlas se skutkovým zjištěním nalézacího soudu o své gramotnosti. Ve svém dovolání vznesl námitku vůči posouzení subjektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným, kterou lze považovat za formálně odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Obviněný ve svém dovolání namítl, že mu nelze přičítat úmyslné zavinění, neboť se nemohl seznámit s obsahem výzvy k nástupu trestu, protože neumí číst. Stejnou námitku vznesl již v předcházejícím řízení, nalézací soud proto provedl rozsáhlé dokazování, což je zřejmé z bodů 5. až 12. jeho rozsudku. Dokazování provedl jednak svědeckými výpověďmi, ale především listinnými důkazy a obsahem trestních spisů o předchozích odsouzeních obviněného. Z obsahu těchto spisů vyplynulo, že v žádných svých výpovědích obviněný nezmiňoval, že by měl se čtením obtíže. Naopak opakovaně sdělil, že označované listiny četl. Rovněž ve zprávách orgánu péče o děti nebylo nic zmiňováno o jakýchkoli obtížích obviněného v tomto směru, přestože by bylo možno očekávat od tohoto orgánu sociální péče, že by obdobný školní problém ve spolupráci se školou zjistil. Mezi listinnými důkazy byly provedeny také zprávy od Úřadu práce, Probační a mediační služby a Vězeňské služby, přičemž ani tyto orgány uvedený problém obviněného neznamenaly.
18. V bodě 15. svého rozsudku poté nalézací soud uzavřel, že projednávané věci předcházelo osm trestních řízení vůči obviněnému, přičemž v žádném z nich nebylo ani naznačeno, že by byl obviněný negramotný. Po provedeném dokazování nalézací soud dospěl k závěru, že obviněný umí číst i psát a jeho obhajoba o negramotnosti je účelová. Usoudil proto, že se obviněný jednání dopustil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz bod 16. rozsudku nalézacího soudu). Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že se záležitosti náležitě věnoval. Rozsah jím provedeného dokazování lze označit za vyčerpávající.
19. Závěr nalézacího soudu o přímém úmyslu obviněného je zcela správný. Podle jeho skutkových zjištění obviněný číst umí, a tudíž se s výzvou k nástupu výkonu trestu odnětí svobody mohl seznámit a tedy se podle ní zachovat. Byl si proto vědom, že maří výkon úředního rozhodnutí tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody, a přesto tak učinil. Pro naplnění skutkové podstaty podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku by však postačovalo také zavinění ve formě úmyslu nepřímého, na což pamatují úvahy nalézacího soudu vtělené do bodu 14. jeho rozsudku. Obviněný byl podle zde uvedeného osobně přítomen veřejnému zasedání, na němž mu byl nařízen výkon původně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody, přičemž si proti tomuto usnesení nepodal stížnost. Obviněný tedy věděl, a to i s ohledem na svoji trestní minulost, že bude muset tento trest vykonat a že mu bude v brzké době doručena výzva k nástupu tohoto trestu. Pokud mu byla tedy doručována policistkou soudní zásilka (jak vyplývá z dokazování) a skutečně by neuměl číst, měl požádat další osobu, aby mu její obsah přečetla. Touto osobou mohla být doručující policistka, jeho matka, s níž bydlí, či kdokoli jiný. Pokud tak přesto neučinil, byl srozuměn s tím, že maří výkon úředního rozhodnutí tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody.
20. Přestože obviněný zpochybnil závěr nalézacího soudu o tom, že číst umí, nevznesl žádný argument, který by na zjevný rozpor uvedeného skutkového zjištění s provedenými důkazy ukazoval. Z výše uvedeného je nadto zřejmé, že i v případě, že by skutečně obviněný byl negramotný, postačovaly by zjištěné skutečnosti k závěru o jeho nepřímém úmyslu, a tedy k naplnění skutkové podstaty podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Nicméně, jak již bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, k nimž na základě svého dokazování dospěl.
21. Nad rámec Nejvyšší soud k námitce obviněného doplňuje, že pokud je v dovolání uvedeno, že obviněný neabsolvoval „ani povinné základní vzdělání“ nelze s tímto projevit jednoznačný souhlas, neboť zaměňuje různé pojmy. Podle údajů dostupných ve spise obviněný ukončil školní docházku v 7. ročníku základní školy, což sice svědčí o skutečnosti, že nezískal základní vzdělání, které na základní škole sestává z devíti ročníků [§46 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)], avšak povinnou školní docházku, která je ze zákona devět let (§36 odst. 1 téhož zákona) pro její uložení zákonem nejspíš absolvovat musel (byť pro to nemá Nejvyšší soud jednoznačný podklad ve spisovém materiálu).
22. Pokud jde o žádost obviněného uvedenou obiter dictum v závěru jeho dovolání, poukazuje dovolací soud především na odůvodnění soudů obou stupňů, v nichž se těmto námitkám dostatečně věnovaly. Námitce obhajoby stran předložení kopie spisu při jeho studiu se věnoval podrobně nalézací soud v bodě 17. svého rozsudku a zcela správně zde uvedl, že trestní řád neukládá, aby byl při tomto úkonu obviněnému předložen výhradně originál spisu. Úředně ověřená kopie tomuto účelu postačuje za předpokladu, že je předložen spis celý. Správně také uvedl, že pokud obhajoba zvláště poukazovala na skutečnost, že kopie doručenky od výzvy k nástupu trestu bránila obviněnému v jejím prostudování, pak je v případech přečinů podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku originál doručenky vždy založen ve spise, jehož výkon trestu obviněný mařil.
23. Odvolací soud se k námitce obviněného vyjádřil v bodě 11. svého odůvodnění, přičemž také s jeho reakcí se Nejvyšší soud ztotožňuje. Na stejném místě se vyjádřil také ke skutečnosti, že policista, který na základě dožádání prováděl seznámení se spisem obviněného a obhájce, obviněnému některé listiny podle předloženého protokolu přečetl, přičemž v uvedeném postupu neshledal žádné pochybení. Dodal lze následující. Jednalo se o situaci, kdy obviněný při svém prvním výslechu ve věci odmítl vypovídat, avšak v rámci studia spisu při skončení vyšetřování prováděného s policistou, který nevedl předcházející vyšetřování, se rozhodl vypovídat a učinil natolik překvapující prohlášení v tom smyslu, že je negramotný. Policista však při obou těchto úkonech – výslechu obviněného i studia spisu – zvolil za daných okolností zcela vhodný postup a obviněnému příslušné listiny přečetl. Úkony proběhly v jeden den (1. 2. 2021) ve výslechové místnosti Věznice Pardubice a policista provádějící úkony trestního řízení neměl možnost tvrzení obviněného ověřit, pokud tedy protokoly o prováděných úkonech obviněnému nahlas přečetl, učinil tak k zajištění jejich objektivity.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatněné námitky byly shledány neopodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu