ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.429.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 429/2022-802
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2022 o dovolání, které podala obviněná S. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 4 To 30/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 12/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné S. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 68 T 12/2019, byla obviněná S. B. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku.
2. Za to byla odsouzena podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §108 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 4 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu v trvání 10 let.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 4 To 30/2021, zamítnuto podle §256 tr. ř.
II.
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), d) a m) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že v odvolacím řízení podala námitku podjatosti podle §30 tr. ř. a návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Námitku podjatosti Vrchní soud v Olomouci projednal a „bez toho, aby bylo tr. řádem předvídaným způsobem rozhodnuto o návrhu na odnětí a přikázání věci“, pokračoval v projednávání věci a rozhodl o jejím odvolání. O její stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podané podle §31 odst. 2, 3 tr. ř. podle jejích informací Nejvyšší soud stále nerozhodl. Vrchní soud měl podle ní vyčkat na rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci a rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o tom, že senát Vrchního soudu není vyloučen z vykonávání úkonů v její trestní věci. Připomněla, že nutnost vyřešení otázky zákonného soudce, jakožto nezbytnou podmínku pokračování řízení a dodržení zásad spravedlivého procesu, zdůraznil Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 561/02.
6. Dodala, že návrh na odnětí a přikázání věci je možné podat kdykoliv v jakémkoliv stádiu trestního řízení. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně nebyl podle ní od podání obžaloby do července 2019 věcně ani místně příslušným soudem a neměl věc projednávat či vydávat evropské zatýkací rozkazy. Poukázala zde na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04. Vrchní soud v Olomouci však tuto judikaturu nerespektoval a v řízení pokračoval i bez jednoznačného vyřešení otázky zákonného soudce.
7. Následně namítla, že postupem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně bylo porušeno její právo na účast při projednávání věci, když jí byla nezákonným způsobem odňata možnost účastnit se hlavního líčení. Dne 1. 3. 2021 se z důvodu rizikového těhotenství omluvila z hlavního líčení nařízeného na tento den a požádala o jeho odročení na měsíc květen. Toto závažné ohrožení života však nebylo soudem prvního stupně uznáno jako důvod pro odročení hlavního líčení. Vrchní soud v Olomouci při aprobaci tohoto nezákonného odepření možnosti účastnit se hlavního líčení použil rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08, bez toho, aby se zabýval konkrétní omluvou a žádostí na konkrétní hlavní líčení. Jeho usnesením tak došlo k porušení trestního řádu a k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.
8. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 4 To 30/2021, jakož i vadné řízení mu předcházející včetně rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 68 T 12/2019, a všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc přikázal příslušnému soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že ohledně údajné podjatosti obviněná výslovně namítla pouze, že odvolací soud se dopustil procesního pochybení, pokud nevyčkal rozhodnutí o stížnosti proti usnesení, jímž senát odvolacího soudu rozhodl o tom, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Naproti tomu obviněná nenamítla, že v řízení rozhodl vyloučený orgán. V dovolání přitom není uvedeno, že by bylo podáno i pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Odvolací soud se nedopustil ani procesního pochybení, neboť o námitce podjatosti bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání dne 25. 10. 2021, a to před vyhlášením usnesení, jímž bylo odvolání obviněné zamítnuto. Proti usnesení, jímž je rozhodnuto o tom, že soudce není podle §30 tr. ř. podjatý, je sice stížnost přípustná, avšak nemá odkladný účinek. Odvolací soud tak nepochybil, když v řízení pokračoval přesto, že obhájce obviněné podal proti tomuto usnesení po jeho vyhlášení stížnost. O ní bylo později usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, č. j. 11 Tvo 2/2022-664, rozhodnuto tak, že byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
10. Další námitky považoval státní zástupce za podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody. Námitka, že ve věci rozhodl věcně a místně nepříslušný soud, je podle něj zjevně neopodstatněná, neboť dovolacím důvodem není nepříslušnost místní, nýbrž pouze nepříslušnost věcná, přičemž tento důvod nelze uplatnit, pokud sice věc rozhodoval věcně nepříslušný soud, ale jednalo se o soud vyššího stupně. Pokud věc obviněné rozhodoval v prvním stupni krajský soud, dovolací důvod podle tohoto ustanovení dán není. Ohledně námitky spočívající v tom, že odvolací soud rozhodl o odvolání, aniž bylo rozhodnuto o jejím návrhu na odnětí a přikázání věci, souhlasil státní zástupce s názorem odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění vyložil, proč takový, v řízení potřetí opakovaný návrh považoval za pouhou obstrukci, a posoudil jej proto jen jako součást odvolací argumentace.
11. Dále státní zástupce konstatoval, že totožnou argumentaci, kterou nyní obviněná odůvodňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., uplatňovala již v odvolacím řízení a odůvodňovala jí tvrzení, že bylo porušeno její právo na obhajobu. Odvolací soud se těmito námitkami zevrubně zabýval a její argumentaci proti procesnímu postupu soudu prvního stupně odmítl. Tento svůj závěr přitom vyčerpávajícím a velmi přesvědčivým způsobem odůvodnil. Státní zástupce proto nepovažoval za nutné se naznačenými námitkami blíže zabývat, neboť lze zcela odkázat na argumentaci odvolacího soudu.
12. Státní zástupce pak uzavřel, že podané dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Navrhl tudíž, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) seznal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
14. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
15. Dále bylo třeba posoudit, zda obviněná podala předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O tom byla obviněná řádně poučena soudem druhého stupně.
16. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V této souvislosti však nutno konstatovat, že okolnost, že si obviněný zvolil nového obhájce, neprodlužuje lhůtu k podání dovolání (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 6 Tdo 525/2017).
17. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
18. K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §62 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
19. Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo obviněné doručeno dne 31. 1. 2022 a jejímu obhájci JUDr. Jaroslavu Šidlovi dne 13. 12. 2021 (viz doručenky na č. l. 609a spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněné tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 31. 3. 2022 (jednalo se o pracovní den). Dovolání obviněné však bylo podáno prostřednictvím (nového) obhájce JUDr. Jana Šimečka až dne 7. 4. 2022 (viz dovolání na č. l. 726 a násl. spisu).
20. Nejvyšší soud ještě pro úplnost dodává následující skutečnosti. Obviněná zaslala nalézacímu i odvolacímu soudu vlastnoručně zpracované (tedy učiněné nikoliv prostřednictvím obhájce) podání, které označila jako „podanie dovolania voči Uzneseniu Vrchného súdu v Olomouci“ (srov. č. l. 676 a 702). K tomuto jejímu podání je třeba upozornit na ustanovení §265d odst. 2 tr. ř., podle něhož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3). Obviněná o tom řádně poučena byla v rozhodnutí soudu druhého stupně. Protože podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. ř., a je tudíž pro počítání dovolací lhůty zcela bez významu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 8 Tdo 501/2019).
21. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněné bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
22. Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
23. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu