ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.445.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 445/2022-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. B. , nar. XY, státní občan Slovenské republiky, trvale bytem XY, XY, Slovenská republika, t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Pankrác v jiné trestní věci, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 67 To 387/2021-132, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 142/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 10. 2021, č. j. 7 T 142/2021-100 , byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
se dne 4. 10. 2021 minimálně v 17:01 hod. zdržoval v Praze 1, před vstupem do stanice metra Náměstí republiky z ulice Havlíčkova, Praha 1, ačkoliv věděl, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 3 T 49/2020, který nabyl právní moci 16. 10. 2020, uložen mimo jiné trest vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let, přičemž byl vyzván k vycestování z území České republiky nejpozději do 3 pracovních dnů od převzetí výzvy k vycestování, tedy do 24. 11. 2020.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 67 To 387/2021-132 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu podal obviněný prostřednictvím svojí obhájkyně Mgr. Alexandry Máry Paurové (i. s. Mgr. Zuzany Zlatohlávkové) dovolání, jež opřel (svým obsahovým vymezením) o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť předchozí rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Soud odvolací se podle obviněného navíc nezabýval vadami, které vytýkal soudu prvního stupně ve svém odvolání.
5. Obviněný považuje celé řízení za politováníhodný exces a zdůrazňuje, že do ČR přijel z důvodu péče o nemocnou partnerku. Z důvodu psychické zátěže s tímto spojené krátkodobě podlehl „lákadlům pseudoúniku realitě“. Žádný ze soudů nezahrnul do hodnocení morální pohnutku obviněného. Pro svoji družku dovolatel zajišťoval těžké nákupy, kterých nebyla sama schopna, a finanční prostředky. Kvůli pandemii koronaviru neměl obviněný pracovní příležitosti na Slovensku, a tudíž se rozhodl pracovat v ČR, aby zaopatřil rodinu. Trest, který mu byl uložen, považuje obviněný za příliš přísný.
6. Závěrem svého dovolání obviněný žádá dovolací soud, aby předchozí rozhodnutí soudů zrušil a věc přikázal k novému projednání.
7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný přesně neoznačil zákonné ustanovení uplatněného dovolacího důvodu, citoval však obsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což lze s jistou dávkou tolerance akceptovat.
8. Skrze odkázaný dovolací důvod nelze napadat skutková zjištění soudů. Tato možnost je za splnění určitých podmínek zakotvena v důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento dovolací důvod lze akceptovat poukazy dovolatele o tom, že přicestoval do ČR z důvodu péče o nemocnou partnerku, neboť odvolací soud operoval s možností pravdivosti tohoto tvrzení. Tato výhrada je však pro otázku naplnění skutkové podstaty podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zcela irelevantní, neboť toto ustanovení, na rozdíl §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku postihujícího maření trestu zákazu pobytu, neobsahuje jako vyvinující znak „závažné důvody“, pro které byl daný trest mařen. Uvedené platí i o námitkách ohledně pracovní situace v ČR.
9. Výhrady směřující k přílišné přísnosti uloženého trestu nelze podřadit po žádný dovolací důvod, pokud byl uložen přípustný druh tresu v rámci zákonné trestní sazby. Pokud by toto nebylo dodrženo, bylo by teoreticky možné užití důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., případně by v některých případech (např. porušení ustanovení o ukládání souhrnného a úhrnného trestu) přicházela v úvahu aplikace §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedené však není pro věc obviněného relevantní.
10. Pokud by alespoň částečně byly námitky obviněného posouzeny jako podřaditelné pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné. Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., s jehož konáním souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Dovolatel vymezil uplatněný dovolací důvod toliko slovně bez označení zákonného ustanovení, v němž je upraven. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že mínil uplatnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jednalo by se tedy o důvod dovolání, že napadené rozhodnutí spočívá na chybném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V první řadě je třeba vytknout, že i tento dovolací důvod měl být uplatněn spolu s důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. neboť soud druhého stupně jeho odvolání zamítl podle §256 tr. ř. a potvrdil správnost rozsudku nalézacího soudu.
13. Při odhlédnutí od uvedených procesních nepřesností či pochybení je třeba konstatovat, že námitky obviněného, které obsahově podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nejsou s to jej naplnit. Obviněný namítá, že nebyla dostatečně zohledněna jeho pohnutka postarat se o nemocnou družku a za tímto účelem si i obstarat zaměstnání v České republice, neboť na Slovensku práci nenalezl. Tato skutková alternativa však byla soudy odmítnuta, neboť dospěly k závěru, že přítelkyně obviněného nebyla zdravotně zcela neschopna se o sebe postarat. Obviněný tu přitom zřejmě nebyl jen z tohoto důvodu (či pracovních důvodů), když byl při zadržení v tak silně podnapilém stavu, že musel být hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici (což ostatně dále svědčí o tom, že na jeho péči nebyla tato přítelkyně zcela odkázána). Dále odvolací soud neopomněl zmínit ani tu skutečnost, že sám obviněný připustil, že jeho přítelkyně nebyla zcela závislá na jeho pomoci, kdy o stabilizovanosti jejího zdravotního stavu svědčilo i to, že se sama dostavila přihlížet konání veřejného zasedání (bod 8. jeho usnesení). V případě daných námitek se tedy jedná primárně o polemiku se skutkovými zjištěními soudu, nikoliv zpochybňování až návazného hmotněprávního posouzení.
14. Nad rámec nutného Nejvyšší soud uvádí, že pro svá skutková zjištění, stran naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, měl nalézací soud dostatečný podklad v provedeném dokazování. V tomto ohledu je možné odkázat na str. 2. a 3. jeho rozsudku. Svá skutková zjištění tak opřel o zejména protokol o zadržení osoby podezřelé (č. l. 32), trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 4. 2021, sp. zn. 2 T 26/2021 (č. l. 18), trestní příkaz Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 3 T 60/2021 (č. l. 21), opis z evidence Rejstříku trestů (č. l. 42), opis z evidence přestupků (č. l. 45), a podstatný obsah přílohového spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 3 T 49/2020, tj. zejména trestní příkaz s doručenkou č. l. 37 a výzva k vycestování s doručenkou č. l. 38. A obviněný toto v podstatě nezpochybňuje.
15. Ve shodě s hodnocením věci státním zástupcem je třeba uvést, že otázka pohnutky či důvodu, pro který obviněný mařil trest vyhoštění, nemá pro předmětnou právní kvalifikaci význam. Důvodem je to, že zákonodárce zvolil formulaci dané skutkové podstaty v alternativě §337 odst. 1 písm. b) tr. ř. odlišně od alternativy pod §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obsahující podmínku trestnosti jednání v tom, že se na místě, ve vztahu k němuž byl zákaz pobytu (či nedodržení omezení) uložen, zdržuje bez vážného důvodu. Absence tohoto zákonného znaku v ustanovení aplikovaném soudy [§337 odst. 1 písm. b) tr. ř.] způsobuje, že otázka důvodu pobytu pachatele na území České republiky je v rovině základů trestní odpovědnosti, tj. z hlediska viny zcela irelevantní, neboť nemá žádný vztah ke znakům skutkové podstaty, z čehož plyne, že by mohla být zvažována zpravidla toliko v rovině právních následků trestní odpovědnosti, tj. při úvahách o trestu, což však je z hlediska řízení o dovolání rovněž zcela irelevantní, neboť pak již souvisí zcela s otázkou přiměřenosti trestu, tj. otázkou, jež je vně posuzování dovolacího soudu.
16. Jak již vyloženo, je zjevné, že zákonodárce neměl stran otázky naplnění znaků skutkové podstaty podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v úmyslu zohlednit důvody, pro které obviněný mařil uložený trest vyhoštění, když je v ní neobsáhl, zatímco hned v další skutkové podstatě tak učinil. Dané námitky tedy nemohou být podřazeny ani pod jinak obviněným neuplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů . Případná rozpornost skutkových zjištění stran této skutečnosti (důvodů pobytu obviněného na územní ČR) s obsahem provedených důkazů by nemohla tento dovolací důvod naplnit, neboť uvedený rozpor, jež však ve věci posuzované ani nenastal, by se netýkal skutečnosti rozhodné pro naplnění znaků trestného činu.
17. Je sice pravdou, že důkazně podložené skutečně vážné okolnosti hodné zvláštního zřetele by mohly mít vliv kupř. na případnou aplikaci zásady subsidiarity trestní represe obsaženou v §12 odst. 2 tr. ř. (příp. okolností vylučujících protiprávnost), nicméně tato je pouze materiálním korektivem formálního pojetí trestného činu, kdy pro naplnění znaků trestného činu je podstatné splnění podmínek stanovených v jeho skutkové podstatě. Navíc dovolatel porušení zmíněné zásady (či jiných ustanovení) ani explicitně nenamítá a důkazy o skutečně vysoké závažnosti situace obviněného zjištěny nebyly, ba spíše naopak.
18. Pokud obviněný toliko stručně zmiňuje, že trest mu uložený je nepřiměřeně přísný, ani tuto námitku nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který obviněný zcela pochopitelně neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím obviněným uplatněných ani jiných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. Je rovněž na místě dodat, že výše vyložený výklad obsahového zaměření zmíněných dovolacích důvodů sdílí i Ústavní soud. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenou stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, v němž označený soud uvedl, že „s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
20. Pokud obviněný namítal, že se odvolací soud nezabýval jeho námitkami, je předně nutné uvést, že argumentace obsažená v jeho odvolání je v zásadě shodná s tou zanesenou do jím podaného dovolání. Akcentuje tedy především „morální rozměr“ jeho jednání, nepřiměřenost uloženého trestu a celkový nesouhlas s úvahami soudu prvního stupně. V tomto ohledu musí Nejvyšší soud podotknout, že odvolací soud se předmětnou, poměrně strohou odvolací argumentací zabýval. Ačkoliv tak učinil relativně stručným způsobem, nelze dospět k závěru, že by jeho úvahy byly chybné, když aproboval výroky vyslovené v rozsudku nalézacího soudu. Ostatně koncizní způsob odůvodnění jeho usnesení plně odpovídá poměrně nízké složitosti dané věci a relativně nízké úrovni komplexnosti či sofistikace námitek obviněného.
21. Danou námitku přitom nelze podřadit po žádný z důvodů dovolání a ani pod výhradu porušení jeho práva na spravedlivý proces nebo jiných jemu Ústavou zaručených práv. Pro úplnost tedy Dovolací soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Z hlediska problematiky odůvodňování rozhodnutí odvolacího soudu je vhodné odkázat i na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Ačkoliv obviněný explicitně nenamítal pochybení soudů zasahující do ústavněprávní roviny, je nad rámec nezbytného možné uzavřít, že ani k tomuto nedošlo.
V.
Způsob rozhodnutí
22. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten uplatnil námitky, které svým vymezením neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodům, ani jinému z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přitom neshledal pochybení, která by znamenala porušení základních práv obviněného. Vzhledem k tomu dovolací soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
23. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu