ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.515.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 515/2022-1237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2022 o dovoláních, která podali obvinění J. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, a D. D. , nar. XY, trvale bytem XXY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 9 To 204/2021-133, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 27/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 5. 2021, č. j. 3 T 27/2020-1059 , byli obvinění J. D. a D. D. (dále „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že
dne 2. 11. 2018 v době od 08:00 hodin do 14:00 hodin, ve XY, okres Kolín, v ulici XY, po vzájemné přechozí domluvě společně překonali oplocení rodinného domu č. p. XY, vnikli na pozemek náležící k domu, kde nezjištěným způsobem překonali dřevěné dveře do garáže domu, kde dřevěnými neuzamčenými dveřmi vstoupili do místnosti, ve které se nacházel částečně zazděný do zdi kovový trezor, který za pomoci klíčů, které nalezli v ložnici uložené v zásuvce, otevřeli a ku škodě V. Č., L. F., E. Č. a M. Č. z něj odcizili finanční hotovost ve výši 980.000 Kč, kdy každému z poškozených z této hotovosti náležela jedna čtvrtina a dále ku škodě poškozeného V. Č. z trezoru odcizili finanční směnku ve výši 5.000 Kč a hodinky značky Edox v hodnotě 30.000 Kč, dále vnikli do volně přístupných vnitřních prostor domu, tyto prohledali, kde z ložnice ku škodě poškozeného V. Č. odcizili 2 kusy hodinek značky Wenger, jedny s páskem šedé barvy v celkové hodnotě 17.000 Kč, 4 kusy hodinek zn. Prim Sport v celkové hodnotě 20.000 Kč, hodinky zn. Cassio - potápěčské v hodnotě 2.000 Kč, pamětní hodinky zn. Federico Constans v hodnotě 17.000 Kč, plynovou pistoli - bubínkový revolver stříbrné barvy s hnědou plastovou rukojetí v hodnotě 2.000 Kč, mobilní telefon značky Samsung S7 v hodnotě 5.000 Kč, mobilní telefon značky Samsung S5 v hodnotě 3.000 Kč, dýku s mosaznou rukojetí s délkou čepele 25 cm v hodnotě 1.000 Kč, hodinky značky UZI černé barvy v hodnotě 3.000 Kč, hodinky zn. EDOX s páskem hnědé barvy v hodnotě 5.000 Kč, hodinky značky Prim bílé barvy s páskem bílé barvy v hodnotě 5.000 Kč, pokladničku značky Mark & Spencer zelené barvy v hodnotě 200 Kč, sošku opice s hodinami velikosti 30 cm v hodnotě 200 Kč, 3 ks klíčů od trezoru v hodnotě 2.000 Kč a finanční hotovost ve výši 28.000 Kč, dále ku škodě poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym) dětský tablet od T-Mobile v hodnotě 3.000 Kč, 1 pár dětských náušnic z bílého zlata s kamínkem bílé barvy ve tvaru srdíčka a 1 pár dětských náušnic z bílého zlata ve tvaru kroužku se třemi srdíčky nad sebou, oba páry náušnic v celkové hodnotě 3.000 Kč, dále ku škodě poškozené společnosti C. A., IČ:XY, z ložnice odcizili notebook značky Lenovo registrovaný u O2 šedo-stříbrné barvy v ceně 5.000 Kč, dále ku škodě poškozené L. F. z ložnice odcizili hodinky zn. Cattepillar v hodnotě 5.000 Kč a finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, dále ku škodě E. Č. z obývacího pokoje odcizili nejméně 10 ks hodinek, kdy se jednalo nejméně o hodinky značky Orient v hodnotě 8.000 Kč, hodinky značky Zepelin v hodnotě 7.000 Kč, hodinky značky Tommy Hilfiger v hodnotě 8.000 Kč, hodinky značky Breitling v hodnotě 5.000 Kč, pilotní hodinky značky Steinhardt v hodnotě 6.000 Kč, hodinky značky Prim v nezjištěné hodnotě, dále ku škodě poškozené M. Č. z obývacího pokoje odcizili hodinky značky Wenger bílé barvy v hodnotě 6.000 Kč, dále ku škodě manželů E. Č. a M. Č. z obývacího pokoje odcizili finanční hotovost ve výši 5.000 Kč a ze zdi v kuchyni starožitné dřevěné hodiny v hodnotě 30.000 Kč, čímž poškozenému V. Č., narozenému XY, způsobili škodu v celkové výši 385.400 Kč, poškozené nezletilé AAAAA, narozené XY, způsobili škodu v celkové výši 6.000 Kč, poškozené společnosti C. A., IČ: XY, způsobili škodu v celkové výši 5.000 Kč, poškozené L. F., narozené XY, způsobili škodu v celkové výši 265.000 Kč, poškozenému E. Č., narozenému XY, způsobili škodu v celkové výši 34.000 Kč a poškozené M. Č., narozené XY, způsobili škodu v celkové výši 6.000 Kč, poškozeným manželům E. Č., narozenému XY, a M. Č., narozené XY, způsobili škodu v celkové výši 525.000 Kč, celkem tak poškozeným způsobili škodu ve výši 1.226.400 Kč,
přičemž obžalovaný J. D. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 2 T 90/2006, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2006 (pozn. zjevně chybně vyjádřená data) , odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) zák. č. 140/1961 Sb., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku, přičemž výrok o tomto trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 4T 17/2007, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2008 a kterým byl mimo jiné odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 4 roky a 3 měsíce, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 35PP 46/2014, na zkušební dobu v trvání 3 roky s dohledem, přičemž výkon zbytku trestu byl nařízen usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 21. 10. 2015, trest vykonal dne 15. 6. 2017,
přičemž obžalovaný D. D. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl mimo jiné odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 8T 74/2018, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2018, pro přečin krádeže podle 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody s dohledem ve výměře 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců.
2. Obviněný J. D. byl za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 T 91/2018-112, odsouzen podle §205 odst. 4 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pětačtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 3. 2019, č. j. 1 T 91/2018-112, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný D. D. byl odsouzen podle §205 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu V. Č., nar. XY, ve výši 385.400 Kč, nezletilé AAAAA, nar. XY, ve výši 6.000 Kč, L. F., nar. XY, ve výši 265.000 Kč, E. Č., nar. XY, ve výši 34.000 Kč, M. Č., nar. XY, ve výši 6.000 Kč a manželům E. Č. a M. Č. ve výši 525.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. Č., L. F., E. Č. a M. Č. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněných a jejich otce J. D. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2021, č. j. 9 To 204/2021-133 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podali obvinění prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Michaely Kasper Beňové dovolání, jež opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle dovolatelů se soudy vůbec nezabývaly otázkou množství peněz v trezoru, a tudíž není podložen závěr o výši škody, která měla vliv na právní kvalifikaci skutku. V tomto směru zmiňují nutnost zohlednění zásady in dubio pro reo a existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právním posouzením skutku na straně druhé. Dále namítají, že v jejich věci byly opomenuty důkazy. Navrhovali totiž provedení důkazu ke zjištění majetkových poměrů poškozených, tento návrh byl zamítnut bez adekvátního odůvodnění. Dovolatelé rozporují schopnost poškozených naspořit 1 mil. Kč i rozdělení této částky na čtvrtiny mezi poškozené a poukazují na rozpory ve výpovědích poškozených. Soud prvního stupně rozhodnutí o náhradě škody nedostatečně odůvodnil. Obvinění se domnívají, že některé důkazy nebyly získány a provedeny procesně přípustným způsobem. Konkrétně se jedná o výpověď svědka J., který byl vyslechnut mimo hlavní líčení, a která byla čtena podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť byl nedosažitelný pro dlouhodobý pobyt v cizině. Obviněný D. D. s tímto nesouhlasil, neboť jmenovaného svědka viděl v XY. Nalézací soud neodstranil vady, které mu vytkl odvolací soud stran realizace důkazního řízení. Soud prvního stupně neprovedl nové důkazy, ani provedení důkazů neopakoval; ke zhojení vad tak nedošlo. Nadto v rámci výpovědí svědků učiněných při hlavním líčení, ze kterých měl nalézací soud vycházet, byly čteny výpovědi z přípravného řízení a na jejich základě svědci výpovědi doplňovali.
6. Závěrem svého dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 9 To 204/2021-133, i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 5. 2021, č. j. 3 T 27/2020-1059, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. K dovolání obviněných se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obvinění v dovoláních uplatnili námitky, jimiž se již v předchozích částech řízení soudy zabývaly. Ve věci nelze vysledovat existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními či navazujícím právní posouzením. Odcizení peněžní částky z trezoru ve výši 980.000 Kč bylo prokázáno z výpovědi svědka B. I poškozený E. Č. a svědek D. zmínili částku okolo milionu Kč. Poškozený V. Č. si částkou 980.000 Kč byl dokonce jistý. Státní zástupkyně se shoduje s názorem odvolacího soudu a má za to, že meritorní rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo možné napravit v dovolacím řízení.
8. Závěrem svého vyjádření k dovolání obviněných státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby o dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjadřuje souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných (učiněná jedním společným podáním jejich obhájkyně) jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Dovolatelům je v první řadě třeba vytknout, že jimi uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021 měl být uplatněn spolu s důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021, neboť soud druhého stupně jejich odvolání zamítl podle §256 tr. ř. a potvrdil správnost rozsudku nalézacího soudu. Nadto obvinění uplatnili výhradně námitky směřující mimo jimi uplatněný dovolací důvod, který je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Dovolatelé ovšem uplatnili výše zmíněnou námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a vyvozenými skutkovými zjištěními spolu s výhradami tzv. opomenutých důkazů a zohledňování procesně nepoužitelných důkazů. Tyto námitky by ve své podstatě obsahově odpovídaly nově upravenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022, spočívajícím v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Jelikož dovolatelé podali svůj mimořádný opravný prostředek ještě před účinností nynější právní úpravy důvodů dovolání a obsahově svými námitkami zmíněný dovolací důvod naplnili, Nejvyšší soud se obsahem jejich argumentace, s ohledem na jejich právo a spravedlivý proces, zabýval.
12. Dovolatelé namítají, že i přes předchozí zrušení rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím, nebylo v hlavním líčení doplněno dokazování a již provedené důkazy nebyly provedeny znovu. V tomto ohledu je nutné poznamenat, že odvolací soud zrušil původní rozsudek nalézacího soudu, neboť ohledně závěrů o vině obviněného D. D. bylo vycházeno z protokolů o výpovědích z přípravného řízení k důkazu přečtených podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Nalézacím soudem tak bylo učiněno i přesto, že podstatná část takto k důkazu čtených výpovědí nebyla získána kontradiktorním způsobem, neboť vůči obviněnému D. D. nebylo v té době zahájeno trestní stíhání a obhájce nebo obviněný neměl možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit a klást vyslýchaným otázky. V nyní posuzovaném rozsudku nalézacího soudu, jehož správnost již soud druhého stupně potvrdil, soud vycházel stran úvah o vině dovolatele D. D. krom jiného z toho, co svědci vypověděli v hlavním líčení. Podkladů pro usvědčení jmenovaného dovolatele přitom nalezl více než dostatek v již provedeném dokazování. Je tak možné odkázat na body 10. a 21. jeho rozsudku, kde je uvedeno zjištění, že obviněný D. D. držel odcizené hodinky, aniž by vysvětlil, jak je získal, což vyplynulo z výkupní smlouvy a protokolu o vydání hodinek P. Č. Dále je možné odkázat na četné výpovědi svědků (resp. poškozených), především E. a V. Č., svědků B., F. a D. (viz body 12., 16. a 23. jeho rozsudku). Soud prvního stupně se přitom vyrovnal s výše zmíněnou výtkou odvolacího soudu a svoje úvahy stran toho, jaké poznatky má k dispozici ohledně usvědčení obou obviněných na základě procesně použitelných důkazů, poměrně důkladně rozvedl zejména v bodech 21. – 27. jeho rozsudku. Nejvyšší soud přitom nevidí důvod pro rozsáhlou reprodukci odkazovaných závěrů nalézacího soudu, a to i s ohledem na velmi obecnou náplň předmětné dovolací argumentace stran rozporování skutkových zjištění.
13. S nesouhlasem obviněných stran čtení výpovědi svědka J. podané mimo hlavní líčení se vypořádal již odvolací soud v bodě 17. jeho usnesení. V dovolacím řízení obvinění konkrétně namítají pouze to, že svědek J. podle nich nebyl v cizině. Toto tvrzení však ničím nedokládají, přičemž nalézací soud se dokonce snažil nechat tohoto svědka předvést, avšak neúspěšně (viz č. l. 847). Vzhledem k uvedenému a odvolacím soudem zmíněnému nízkému významu výpovědi jmenovaného svědka, kdy soud prvního stupně by i při její absenci měl dostatečný podklad pro jeho rozhodnutí, nelze shledávat nutnost kasačního zásahu dovolacího soudu.
14. Ani námitka opomenutí důkazů nemůže být úspěšná. Tato výhrada se týká návrhu obviněných, aby byly zjištěny finanční možnosti poškozených naspořit během 4 let přibližně 1 milion Kč. Soud daný důkazní návrh zamítl, jak je uvedeno v bodě 28. jeho rozsudku, a to zejména s ohledem na důvody popsané v bodech 4. a 5. jeho rozsudku, pro které měl finanční možnosti poškozených našetřit danou částku za prokázané. Konkrétněji řečeno, soud dospěl k závěru, že k naspoření poškozenými tvrzené částky během 4 let (od chvíle kdy měli přijít o předchozí úspory) by musel každý poškozený odkládat v průměru 5 200 Kč měsíčně, přičemž do trezoru měly být ukládány i finanční dary od rodinných příslušníků. Jelikož se jedná o poměrně nízkou částku a poškození byli výdělečně činní, nalézací soud nepřisvědčil shora zmíněným snahám obviněných o zpochybnění výše finanční částky našetřené poškozenými a nevyhověl ani dalším důkazním návrhům v tomto směru. Nejvyšší soud nemůže tomuto postupu nic vytknout, a to již proto, že zmíněný návrh na doplnění dokazování nebyl soudem opomenut či ignorován, nýbrž řádně procesně vypořádán. K výše odkazovaným bodům rozsudku nalézacího soudu je vhodné dodat, že zároveň plní úlohu odůvodnění závěru o výše škody, resp. v nich jsou předloženy úvahy soudu v tomto směru, ačkoliv obvinění uvádějí, že žádné odůvodnění soudem poskytnuto nebylo.
15. Pokud obvinění vznášejí další námitky směřující do oblasti výše škody a její náhrady ani těmto nelze vyhovět. Za podřaditelnou pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nyní účinného znění) by teoreticky bylo možné považovat námitku, že nebyla správně zjištěna výše škody jako kvalifikačního znaku pro rozhodnutí o vině trestným činem krádeže. Obvinění však kromě obecné zmínky o nutnosti dodržení zásady in dubio pro reo a zcela povrchního poukazu na údajné rozpory poškozených v jejich výpovědích stran jim způsobené škody, nic konkrétního nenamítají. Omezují se pouze na nesouhlas se zjištěními nalézacího soudu, což však samo o sobě nezakládá argumentaci, na niž by dovolací soud mohl a musel reagovat. Je tak nutné připomenout, že není úkolem Nejvyššího soudu, jakkoliv rozvádět, či dotvářet dovolací argumentaci obviněných, když v dovolacím řízení se neuplatní tzv. revizní princip, a je čistě na nich, aby určili orientaci a obsah svého nesouhlasu s napadeným (potažmo některým jemu předcházejícím) rozhodnutím. Požadavek na uplatnění pravidla in dubio pro reo a potažmo i dodržení práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantují úspěch v řízení či zaručují právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněných. Ohledně samotného práva na spravedlivý proces je přitom na místě uvést, že je jím „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
16. Ohledně zpochybňování toho, jak měla být náhrada škody, z celkového množství peněz odcizených z trezoru poškozených, mezi poškozené rozdělena, je třeba uvést, že se jedná o procesní otázku, která by nemohla být řešena ani pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) nyní účinného tr. ř. Nelze konstatovat ani porušení práva na spravedlivý proces obviněných. V první řadě je třeba uvést, že celková výše náhrady škody týkající se peněžních prostředků uložených v trezoru je stejná. Skrze právě řešenou námitku je rozporováno pouze rozdělení celkové částky mezi poškozené, přičemž rozdělení na čtvrtiny má v dokazování svůj podklad. Kupříkladu je tak možné odkázat na výpověď E. Č. či L. F., kteří se o rozdělení vlastnického práva k penězům v trezoru na čtvrtiny zmiňovali (viz č. l. 809, 811). Obdobně lze hovořit o námitce, že poškozenému E. Č. byla přiznána náhrada škody ve výši 525 000 Kč a 34 000 Kč, ačkoliv původně uplatňoval částku 340 000 Kč. Dovolatelé zcela pomíjí, že částka 525 000 Kč nebyla přiznána pouze jmenovanému poškozenému, ale jemu spolu s jeho manželkou M. Č., která rovněž uplatnila nárok na náhradu škody (viz č. l. 713).
V.
Způsob rozhodnutí
17. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že i za benevolentního výkladu jejich dovolání a akceptace části uplatněných námitek pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění, nebyly tyto shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud přitom neshledal pochybení, která by znamenala porušení základních práv dovolatelů. Vzhledem k tomu dovolací soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
18. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 6. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu