ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.531.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 531/2022-1360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 8 To 5/2022-1287, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 8/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 73 T 8/2021-1164 , byl obviněný J. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku (bod I.), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
I. poté co pravidelně po dobu téměř šesti let v různé intenzitě požíval alkoholické nápoje, při běžné konzumaci cca deset piv za den, v některých případech v množství až třicet piv nebo až dva litry vodky či až šest litrů vína za den, a nejméně od svých jedenácti let do blíže neurčené doby užíval toluen, nejméně od svých patnácti let do současné doby příležitostně kouřil marihuanu, v minulosti taktéž užíval pervitin, opioidy a benzodiazepiny, kdy jako letitý konzument znal vliv jejich účinných látek i alkoholu na svoji psychiku a byl o účincích těchto látek také poučen v průběhu opakovaných protialkoholních a protitoxikomanických léčení, která absolvoval v letech 2013 až 2020 v psychiatrické nemocnici v XY, v nemocnici v XY, v psychiatrické nemocnici v XY, v psychiatrické nemocnici v XY a v psychiatrické léčebně v XY, kdy však léčbu nikdy nedokončil, a přesto, že byl schopen abstinence, nadále užíval přinejmenším alkohol a vědomě tak zanedbal doporučenou léčbu, jejíž součástí byl i pokyn vyhýbat se extrémní konzumaci alkoholu následovanou abstinencí, přičemž byl srozuměn s tím, že náhlý prudký pokles hladiny alkoholu v krvi může způsobit delirium tremens v důsledku syndromu z odnětí, přičemž tento stav může vyvolat toxickou psychózu, kdy s takovým stavem se obžalovaný již v minulosti opakovaně setkal, přičemž naposledy byl o nutnosti zdržet se užívání alkoholu poučen dne 18. 10. 2020 v rámci hospitalizace v XY krajské nemocnici, kde mu delirium v rámci syndromu z odnětí bylo diagnostikováno, přesto však v blíže nezjištěné době od 9. prosince 2020 do 11. prosince 2020 požil natolik významné množství přesně nezjištěného druhu alkoholu, že následný náhlý pokles hladiny alkoholu v krvi u něj vyvolal stav toxické psychózy, tedy alkoholové psychotické poruchy, která ovlivnila jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti tak, že nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto ovládat
a v tomto stavu dne 12. prosince 2020 v době kolem 04:30 hodin v XY, XY, ve 2. patře panelového domu, v bytě č. 4, který obýval se svojí družkou, poškozenou Z. M. K., narozenou XY, vešel s již v ruce připraveným kuchyňským nožem zn. Twin cuisine o celkové délce 300 mm, délce čepele 160 mm a šířce čepele na různých místech v rozmezí 15 – 30 mm do ložnice, kde poškozená ležela na posteli, a zcela bezdůvodně a neočekávaně ji opakovaně, nejméně desetkrát, bodal do přední i zadní části těla a i přes aktivní obranu poškozené, spočívající v tom, že se snažila nůž zachytit a vytrhnout mu ho z ruky, způsobil jí kromě mnohačetných bodných poraněních také řezná poranění v oblasti hrudníku, břicha, zad a horních končetin, v důsledku čehož poškozená utrpěla poranění vnitřních orgánů ohrožující život, a to poranění plic se vznikem pneumohemotoraxu, poranění jater, tenkého střeva, poranění ledvinové žíly vpravo, dvojnásobné poranění dolní duté žíly, poranění vaječníkové žíly vpravo mající za následek masivní krvácení a rozvoj pokrvácivého šoku, kdy nakonec jmenovaný pustil nůž a zanechal ho v jedné z bodných ran v hrudníku, odkud ho poškozená vytáhla a zahodila, a protože obžalovaný v dalším napadání nepokračoval, podařilo se jí vyplazit se z bytu na chodbu domu, kde se snažila přivolat nájemníky sousedních bytů, ale když nikdo neotvíral, sestoupila do přízemí, kde upadla na zem a vyplazila se na ulici před dům, kde volala o pomoc a zde se jí dostalo první pomoci od přivolané hlídky Policie ČR a následně od zdravotníků záchranné služby, kterou byla převezena na urgentní příjem kliniky anesteziologie a resuscitace při Fakultní nemocnici XY, kde se podrobila akutní operaci, neboť uvedená zranění byla bezprostředně život ohrožující a poškozená by jejich následkem bez poskytnutí akutní a vysoce odborné lékařské péče zemřela, zatímco se po útěku poškozené z bytu obžalovaný J. P. v bytě zavřel a pravděpodobně stejným nožem si způsobil bodná poranění v oblasti břicha a řezná poranění v oblasti krku, v důsledku čehož na místě upadl do bezvědomí a následně po vstupu policejní hlídky do bytu, byl převezen přivolanou záchrannou službou do Ústřední vojenské nemocnice ve XY, kde se podrobil operačnímu výkonu a následné hospitalizaci.
Vedle toho byl pod bodem II. uznán vinným zločinem týrání zvířat podle §302 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §360 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci – nože. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu pak bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán uhradit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky škodu ve výši 151.225 Kč.
3. O odvolání obviněného a jeho družky – poškozené Z. M. K. – rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 8 To 5/2022-1287 , jímž napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku pod bodem II., jímž byl obviněný uznán vinným zločinem týrání zvířat podle §303 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (správně §302), ve výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného léčení. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil za zvlášť závažný zločin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, podle §360 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu dále uložil ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Podle §226 písm. a) tr. ř. ho zprostil obžaloby pro skutek pod bodem II., kterým měl spáchat zločin týrání zvířat podle §302 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Aleny Tibitanzlové, Ph.D. dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., tj. proto, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Obviněný namítl, že odvolací soud se nevypořádal se všemi jeho námitkami, resp. tyto zcela opominul. Nezbylo mu proto, než tyto opětovně uplatnit. Z obsahu rozsáhlého dovolání podaného obviněným je zřejmé, že uplatňuje dva okruhy námitek.
6. Zaprvé zpochybňuje závěr o svojí zkušenosti s toxickou psychózou. Uvádí, že jeho předchozí zkušenosti byly vždy fyzického, nikoliv psychického rázu. Taktéž se jednalo o situace, kdy se „napil“, a nikoli kdy by abstinoval. Při těchto situacích mu nikdy nebyla měřena hladina alkoholu v krvi. Zpochybnil také, zda a jakým způsobem byl v léčebně poučen o bezpečném způsobu vystřízlivění. Uzavírá proto, že nemohl vědět, že u něj může tato situace nastat, přičemž mělo být rozhodováno v souladu se zásadou in dubio pro reo .
7. Stran druhé námitky obhajoba již v odvolacím řízení poukazovala na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 28/2017, v němž byl obviněný zproštěn obžaloby, neboť v době činu nebyl intoxikován. V případě obviněného taktéž není zřejmé, zda v době před činem požíval alkohol. Znalecké zkoumání v tomto směru provedli nepříslušní (nekvalifikovaní) znalci – soudní psycholog a psychiatr – takový důkaz je proto v trestním řízení neúčinný a nepoužitelný. Znalec MUDr. Tichý uvedl, že je možné, že obviněný v době činu neměl v krvi alkohol. S odkazem na citovaný rozsudek, komentářovou literaturu a další judikaturu obviněný dovodil, že trestného činu opilství se může dopustit pouze ten, kdo si aplikuje anebo požije návykovou látku, což podle jeho mínění znamená, že je v době jednání skutečně pod vlivem alkoholu či jiné omamné či psychotropní látky. Vzhledem k tomu, že on v době činu nebyl intoxikován, trestného činu opilství se nedopustil. Ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu opilství tak došlo ze strany soudů k použití nepřípustné analogie v jeho neprospěch.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
· podle §265k tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 To 5/2022, v jeho bodu II. výrokové části zrušil a v návaznosti na to podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci rozsudkem znovu sám tak, že se odsouzený podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro popsaný skutek, jímž měl spáchat zvlášť závažný zločin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku.
· odkázal poškozenou Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra České republiky, podle §229 odst. 3 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních,
· podle ustanovení §265k tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. 73 T 8/2021, a to v jeho výroku o vině uvedeném pod bodem I. tohoto rozsudku, a dále v návaznosti na to také v jeho výroku o náhradě škody,
· pokud jde o uložení ochranného léčení ve smyslu ustanovení §99 odst. 1 in fine tr. zákoníku, pak jeho uložení, resp. formu výkonu odsouzený ponechává na úvaze Nejvyššího soudu.
Připojil taktéž podnět k přerušení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., případně podle §265o odst. 1 tr. ř.
9. Prostřednictvím svého později zvoleného obhájce Mgr. Jana Švarce zaslal obviněný doplnění dovolání, v němž stručně zopakoval svoji dovolací argumentaci. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil výrok II. napadeného rozsudku a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání.
10. Obviněný sám pak Nejvyššímu soudu bez bližšího komentáře zaslal kopie propouštěcí zprávy XY krajské nemocnice ze dne 23. 10. 2020 a lékařské zprávy o ambulantním vyšetření na interním oddělení nemocnice v Sokolově ze dne 9. 12. 2020 pro bolesti na hrudi.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně uvedl, že ze znění dovolání je zřejmé, že dovolatel chtěl kromě zvolených dovolacích důvodů usnesení odvolacího soudu napadnout také podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dodal, že podstatná část dovolání je opakováním obhajoby, přičemž text je dokonce v některých částech zcela shodný s podaným odvoláním.
12. Dovolání je založeno na opakování dvou zásadních námitek. Na nesouhlasu se skutkovým zjištěním nalézacího soudu, že dovolatel byl při požití alkoholu srozuměn s tím, že náhlý prudký pokles hladiny alkoholu v krvi může způsobit delirium tremens a tento stav může vyvolat toxickou psychózu. Dále pak na nesouhlasu s právním posouzením jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku S těmito námitkami se však již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí.
13. Konkrétní námitky ohledně zavinění směřují spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Ta je však zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Krom toho podle výpovědi samotného dovolatele měl tento obsáhlé a opakované zkušenosti s tím, že po požití alkoholu se dopouští vůči poškozené a jejímu majetku jednání, jehož by se nedopustil, pokud by byl příčetný. Tyto excesy jinak než jeho nepříčetností vysvětlit nelze, neboť podle tvrzení dovolatele i poškozené dovolatel poškozenou miloval. Dovolatel se snaží tyto předchozí útoky vysvětlit tím, že tehdy jednal pouze ve „fyzickém“ deliriu a že s jiným deliriem zkušenost neměl. „Fyzické delirium“ je ovšem protimluv, neboť přes možné fyzické projevy je podstatou každého deliria stav psychický. Ohledně vědomí dovolatele, že požitím alkoholu se opět může stát nepříčetným, tedy žádné pochybnosti nejsou.
14. Dále má dovolatel za to, že důvodem deliria byla jeho abstinence a nikoliv to, že by ve smyslu citované skutkové podstaty alkohol „požil“. Státní zástupce vyjádřil souhlas se závěrem odvolacího soudu, že obhajobou odkazované rozhodnutí nelze na projednávanou věc použít. Zásadní odlišností je, že uživatel pervitinu v judikované věci abstinoval po dobu více než 4 dny a proto nemohl předpokládat, že u něj dojde ke stavu toxické psychózy. Obviněný v projednávané věci pervitin a alkohol směšuje bez dalšího - dokonce odkazuje na znalecký posudek z jiné trestní věci týkající se jiného obviněného a jiné návykové látky. Krajský soud rozhodně nevyslovil názor, že každá abstinence vylučuje trestní odpovědnost pachatele.
15. Státní zástupce se v tomto směru neztotožnil se zužujícím výkladem obhajoby a uvedl, že za správnou naopak považuje argumentaci soudů. Jejich názor by bylo možno zformulovat jako obecné pravidlo, že „v případě zvlášť závažného zločinu opilství podle §360 odst. 1 trestního zákoníku je stav nepříčetnosti vyvolán požitím návykové látky i tehdy, pokud pachatel požitou návykovou látku ve svém těle již nemá, avšak v návaznosti na její předchozí požití trpí abstinenčními příznaky ve formě toxické psychózy“. Má za to, že se nejedná o výklad rozšiřující, neboť zákonodárce v tomto směru žádné hranice nestanovil.
16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí v případě tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl zakotven nově úpravou účinnou od 1. 1. 2022. Uplatní se v případech, kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Obsahově je vymezen tak, že k jeho naplnění dochází v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Dovolatel prakticky shodné námitky uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení. Jeho dovolací argumentace je z větší části opakováním obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura takový případ řeší např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
22. Část dovolací argumentace lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve dvou jeho variantách. Jednak je namítán zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, určujících pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, a jednak i procesní nepoužitelnost důkazů, na kterých jsou založena. Procesní nepoužitelnost je namítána ve vztahu ke stanovení hladiny alkoholu v krvi obviněného v době skutku, které bylo provedeno znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Vlastimilem Tichým a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie PhDr. Jiřím Klosem, Ph.D., nikoli tedy znalci z odvětví toxikologie či soudní lékařství. Nejvyšší soud tuto námitku vyhodnotil jako neopodstatněnou. Znalci nebyli orgány činnými v trestním řízení dotazováni na stanovení hladiny alkoholu v krvi obviněného v době skutku, neboť jedinou krevní zkouškou, která u něj byla po skutku provedena (dne 12. 12. 2020 v 7.00 hod., tedy asi 2,5 hodiny po skutku) byla zjištěna hladina 0 g/kg. Znalci v doplňku znaleckého posudku sice uvedli maximální možnou hladinu alkoholu v době skutku v rozmezí 0,36 – 0,6 g/kg (když uvažovali dobu 3 hodin od skutku), avšak nejde o forenzní stanovení ovlivnění obviněného alkoholem a tento údaj nebyl ani soudy zahrnut do jejich skutkových zjištění. Soudy tedy z takto stanovené hypoteticky maximální možné hladiny alkoholu v krvi obviněného žádné skutkové závěry nečinily. Nelze proto relevantně namítat, že jsou skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech.
23. V další variantě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl namítán zjevný nesoulad rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů. Obecně lze předeslat, že o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně viz sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další). Zároveň lze poznamenat, že existence případného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy.
24. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v tomto případě je zjevné, že si byl vědom důkazní situace a přiléhavě popsal, jak hodnotil provedené důkazy, jejichž rozsah byl pro náležité objasnění věci dostačující, a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí zcela jasně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, na které v odstavcích 37. – 47. svého rozhodnutí odkázal a argumentaci soudu prvního stupně rozvinul. Nelze mu tedy vytýkat, že se nevypořádal s odvolacími námitkami, když vystihl podstatu trestného jednání obviněného.
25. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Přesto je na místě zopakovat, že soudy vzaly za prokázané, že obviněný během dne 11. 12. 2020 alkoholické nápoje konzumoval. Tato skutečnost vyplývá jak z výpovědí samotného obviněného, tak i poškozené, která s ním celý den trávila. Jejich jednotlivé výpovědi se liší v množství požitého alkoholu, kdy obviněný hovoří pouze o „pivech“, poškozená pak o pivu i čiré tekutině z „placatky“, snad vodky, čímž si není jista. Obviněnému nicméně stačilo už málo, aby byl agresivní. Tato zjištění v žádném případě nelze interpretovat jako „snahu o abstinenci“, jak to činí obviněný ve svém dovolání, byť lze připustit, že požité množství alkoholu bylo nižší, než jeho obvyklá denní konzumace. Soudy toto množství popisují jako „natolik významné množství přesně nezjištěného druhu alkoholu, že následný náhlý pokles hladiny alkoholu v krvi u něj vyvolal stav toxické psychózy“. Tento popis odpovídá závěrům znalců, kteří v doplňku znaleckého posudku popsali tři možné mechanismy vzniku alkoholové psychózy u těžkých závislostí (která je u obviněného nesporná), a to buď při větším alkoholovém excesu, nebo při náhlém vysazení alkoholu, nebo i v případě většího alkoholového excesu s následným náhlým poklesem konzumu alkoholu. Znalci jako nejpravděpodobnější označili variantu, že obviněný nějakou dobu před skutkem alkohol konzumoval (v průběhu dne předcházejícího útoku), přičemž jeho frustrační tolerance k alkoholu byla snížena postižením jater a mozku (jak to laicky popsala i poškozená). Vzhledem k tomu, že po skutku byla hladina alkoholu v jeho krvi nulová, došlo k náhlému poklesu alkoholu v krvi po jeho konzumaci, přičemž alkohol byl při závislosti obviněného již zabudován v metabolismu buňky a byl tak vyvolán odvykací stav s rozvojem stavu psychotického.
26. Vznik toxické psychózy tak byl v bezprostřední příčinné souvislosti s konzumací alkoholu v průběhu dne předcházejícího útoku, přičemž tato konzumace byla ve večerních hodinách náhle ukončena, což vedlo k náhlému poklesu hladiny alkoholu s důsledkem popsaným znalci.
27. Pokud jde o skutková zjištění, týkající se vědomosti obviněného o vlivu alkoholu na jeho jednání, je z provedeného dokazování jednoznačně zřejmé, že v minulosti se u něj již podobné toxické psychózy objevily (byť nikoli s takto masivním útokem na jinou osobu). Poškozená ve svých výpovědích popsala útoky obviněného na její osobu i na majetek (např. rozbíjení věcí, rozpečení počítače v troubě, ale i facky a hlavičky), z čehož je zřejmé, že obviněný si na základě dřívějších zkušeností byl vědom svého agresivního jednání ve stavu nepříčetnosti vyvolaném právě toxickou psychózou na bázi konzumace alkoholu, neboť jak z jeho, tak z výpovědi poškozené vyplývá, že pokud se v tomto stavu nenacházel, agresivně se neprojevoval. Rovněž sám obviněný popsal, že zažil bludy, halucinace a slyšiny, které se mu zjevovaly již před útokem na poškozenou (byť popisoval, že tyto byly méně výrazné než v době projednávaného skutku).
28. Z anamnézy obviněného (rekapitulované ve znaleckém posudku) pak vyplývá, že byl opakovaně v léčebných zařízeních, kde se podroboval detoxikační psychiatrické léčbě. K této léčbě však nebyl motivován a ústavní pobyty ukončoval předčasně. Opakované toxické psychózy i halucinace jsou u něj popisovány již od roku 2013. Z propouštěcích zpráv, které byly podkladem ke zpracování znaleckého posudku, je zřejmé, že byl opakovaně poučován o rizicích přerušení léčby s možností návratu k závislosti se všemi projevy, které mu již byly známy. Vlastním rozhodnutím však léčbu pokaždé předčasně ukončil, jeho náhled na závislost byl nekritický, k léčbě samotné byl pasivní. Medikace indikovaná v léčebných zařízeních nebyla po ukončení léčby dodržována. Již ve zprávě psychiatrické nemocnice v XY ze dne 20. 7. 2019 byla uvedena nutnost abstinence od všech psychoaktivních látek s indikací pravidelných kontrol v psychiatrické nebo adiktologické ambulanci s tím, že jsou nezbytné doléčovací aktivity. Při propuštění z hospitalizace v XY krajské nemocnici dne 23. 10. 2020 pro delirium v rámci syndromu z odnětí byl poučen o nutnosti absolutní abstinence s důrazným doporučením odvykací léčby, s tím, že minimem ke zvládnutí situace je spolupráce s psychiatrem, ideálně adiktologem a medikace. Při posledním kontaktu s lékařem před projednávaným skutkem dne 9. 12. 2020 mu byla doporučena odvykací léčba. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný byl plně srozuměn jak s výskytem toxických psychóz, tak i halucinací, jako projevů jeho alkoholové závislosti, tak i s možným řešením situace prostřednictvím psychiatrické léčby a medikace, na což však rezignoval a hodlal svou závislost „řešit sám“, tedy bez nezbytné odborné pomoci, v čemž byl podporován partnerkou – poškozenou.
29. Nejvyšší soud tedy neshledal žádný, natož zjevný, či extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění stran průběhu samotného útoku, vlivu alkoholu, požitého obviněným v průběhu dne předcházejícího útoku, vztah obviněného k řešení jeho alkoholové závislosti i příčiny vzniku toxické psychózy a její vliv na příčetnost obviněného mají oporu v důsledném vyhodnocení provedených důkazů. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bylo dovolání obviněného vyhodnoceno jako nedůvodné.
30. Další námitky byly obviněným podřazeny pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jejich podstatou bylo tvrzení o nesprávných právních závěrech nižších soudů ve vztahu jak k objektivní, tak i subjektivní stránce skutkové podstaty trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Ani v tomto směru však Nejvyšší soud nemohl dovolání přiznat jakékoliv opodstatnění.
31. Je na místě připomenout, že trestní zákoník ve svém §360 odst. 1 definuje uvedený trestný čin tak, že se jej dopustí ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného. Jde tedy o zvláštní skutkovou podstatu, která dopadá na situace, kdy se pachatel zaviněně přivede do stavu nepříčetnosti, v němž spáchá čin, který by, pokud by nebyl spáchán ve stavu nepříčetnosti, byl trestným činem. Jednání pachatele zde spočívá v tom, že se pachatel požitím nebo aplikací návykové látky přivede do stavu nepříčetnosti.
32. V tomto případě byla nepříčetnost obviněného podle závěrů znalců způsobena náhlým poklesem hladiny alkoholu po jeho předchozí konzumaci. Konzumace alkoholu obviněným v průběhu dne, předcházejícího napadení poškozené byla v tomto případě prokázána výpověďmi obviněného i poškozené (byť nikoli jeho přesné množství). Oba také uvedli, že obviněný již večer alkohol nepožíval. Tato zjištění odpovídají znaleckému popisu příčin vzniku toxické psychózy, způsobující nepříčetnost obviněného, v jedné (nejpravděpodobnější) z jimi definovaných variant. Verze obviněného, že toxická psychóza nastala v důsledku jeho abstinence, je vyvrácena, neboť je nepochybné, že obviněný před skutkem alkohol konzumoval. Stav nepříčetnosti tak byl způsoben požíváním návykové látky. Ačkoli v době skutku bylo jeho bezprostřední ovlivnění alkoholem nulové nebo velmi malé, trvalé změny jeho buněčného metabolismu v interakci s postižením jater a mozku vedly k rozvoji toxické psychózy, která tak byla v přímé příčinné souvislosti s předchozím požitím alkoholu. Právě v tom se liší případ obviněného od odkazované věci Krajského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 28/2017, v níž k rozvoji toxické psychózy došlo po několikadenní abstinenci. Jednalo se tedy o abstinenční stav psychotické intenzity. V tomto případě o abstinenční stav nešlo, jednalo se o náhlé snížení hladiny alkoholu v důsledku předchozího požívání alkoholu s následným náhlým vysazením, to vše v řádu hodin před nástupem psychózy.
33. Pokud jde o subjektivní stránku, tedy zavinění obviněného, je nutno předeslat, že zavinění v tomto případě pokrývá jen přivedení se do stavu nepříčetnosti, přičemž postačuje nedbalostní forma. V tomto případě je nutno vyjít ze zjištění, že obviněný již měl významnou zkušenost s projevy toxické psychózy, včetně halucinací a jiných bludných představ. Tento závěr vyplývá z výpovědí jeho samého i poškozené, v nichž byly popisovány fyzické útoky na poškozenou i majetek (byť tyto nikdy před projednávanou událostí nedosáhly srovnatelné intenzity). Bylo mu také známo, že tyto projevy mají návaznost na jeho konzumaci alkoholu. Sám z toho důvodu opakovaně vyhledal odbornou pomoc a zcela prokazatelně (minimálně ve třech lékařských zprávách) byl poučen o nutnosti abstinence, doplněné o odbornou péči ústavní, nebo alespoň ambulantní psychiatrickou, se zaměřením na adiktologii, včetně medikace (kopie propouštěcí zprávy z XY krajské nemocnice ze dne 23. 10. 2020 byla dovolacímu soudu obviněným zaslána, takže ji nepochybně měl k dispozici). Jak dále vyplývá z lékařských zpráv, které jsou součástí znaleckého posudku, obviněný sám odbornou pomoc opakovaně vyhledával, avšak jeho léčba byla ve všech případech po odeznění akutních symptomů pro nedostatek motivace obviněného předčasně ukončena. Obviněný si tedy byl vědom, že přerušení lékařské péče s přiměřeným léčebným režimem a medikací, u něj vede ke zhoršení stavu, pro který opakovaně lékařskou péči znovu vyhledával. Bylo mu tedy známo, že konzumace alkoholu bez odborné péče u něj vede ke zhoršování stavu a může se projevit rozvojem toxické psychózy, který vede ke ztrátě příčetnosti, v důsledku níž je schopen poškozovat okolní předměty či fyzicky napadat blízké osoby. Jeho argumentace, že měl za to, že je agresivní pouze ve stavu těžké opilosti, je lichá, neboť tento jeho předpoklad se neopírá o žádná relevantní průběžná měření hladiny alkoholu v jeho krvi, ale vychází z racionalizace jeho alkoholové závislosti, jak je popisována v lékařských zprávách, kde je interpretována jako jeden z projevů absence náhledu obviněného na jeho závislost. Závěr soudů, že obviněný v tomto případě jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je tak přiléhavý, neboť obviněný byl srozuměn, že v důsledku konzumace alkoholu (ve vztahu k níž byla jeho schopnost odolat podstatně snížená, nikoli však vymizelá) při absenci odborné péče a medikace u něj může nastat toxická psychóza.
V.
Způsob rozhodnutí
34. Námitky uplatněné obviněným v dovolání tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. odpovídají pouze formálně. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná. Proto Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . Pokud obviněný navrhl, aby bylo rozhodnuto o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této věci uložen, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli o návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab