ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.551.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 551/2022-1025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání obviněného M. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 7 To 291/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 179/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 3 T 179/2020, byl obviněný M. V. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 3 tr. zákoníku, za který byl podle §147 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Shodně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. H.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že
obviněný J. H. (dále jen stavebník) jako majitel pozemku parc. č. XY, XY a XY v katastru obce XY, uzavřel v přesně nezjištěnou dobu ústní dohodu na stavbu sklepa s obviněným M. V. (dále jen zhotovitelem), kdy stavba sklepa na uvedených pozemcích byla započata dne 18. 4. 2019, aniž by ve věci bylo vydáno územní a stavební rozhodnutí, kdy dne 30. 5. 2019 kolem 09:50 hodin při provádění uvedené stavby v důsledku postupného odbedňování, které bylo prováděno v rozporu s ČSN EN 13670 – Provádění monolitických betonových konstrukcí, staticky nenosné a nesamonosné stavební konstrukce valené segmentové cihelné klenby sloužící výhradně jako ztracené bednění, kdy nebylo vytvořeno statické spolupůsobení jednotlivých stavebních konstrukcí stropu sklepa jejich vzájemným spojením, tj. dřevěného bednění, ztraceného bednění s monolitickou železobetonovou statickou stavební konstrukcí, dále v rozporu s ČSN EN 1991-1-1 – Zatížení konstrukcí – Část 1 – 1, Část 1 – 6, v rozporu s ČSN EN 1992-1-2 – Navrhování betonových konstrukcí – část 1 a v rozporu s ustanovením vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v platném znění, zejména v rozporu s ustanovením §18 a dalšími ustanoveními, došlo ke zborcení a zřícení klenby a zavalení dělníků ukrajinské národnosti jménem I. I., nar. XY, B. B., nar. XY, V. Y., nar. XY, a S. Z., nar. XY, kdy poškozený I. I. utrpěl drobnou ranku na nose, zlomeninu nosních kůstek, zhmoždění břišní stěny, zlomeninu krčku pravé stehenní kosti, pro kterážto zranění byl citelně omezen po dobu přibližně 3 měsíců, kdy omezení spočívalo zejména v bolestivosti zranění, v podstatně omezeném stereotypu chůze při nutnosti používání dvou podpor a nemožnosti plného zatížení pravé dolní končetiny, kdy celková doba léčení včetně rehabilitace může trvat 4-6 měsíců, poškozený B. B. utrpěl zhmoždění hlavy v čelní oblasti vpravo, četné oděrky na pravém boku, levém koleni, na levém zevním kotníku, na pravém vnitřním lokti, mnohočetné zlomeniny žeber oboustranně – zlomenina 4. až 6 žebra vlevo v přední podpažní čáře, zlomenina 11. žebra vlevo při páteři, zlomenina 3. až 12. žebra vpravo v lopatkové čáře, zlomenina 2. až 4. žebra vpravo v přední podpažní čáře, dvířková zlomenina 3. a 4. žebra vpravo, dále průnik vzduchu do dutiny hrudní vlevo, tříštivou zlomeninu levé lopatky, zlomeninu horního konce pažní kosti vlevo s posunem úlomků, trhlinu a zhmoždění ledviny vpravo, zhmoždění obou plic, na místě zranění srdeční zástava s úspěšnou resuscitací, pro kterážto zranění byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu 2 měsíců, kdy omezení spočívalo zejména ve výrazných bolestech na hrudníku, potížích při dýchání po dobu nejméně 2 měsíců, v nutnosti klidového a šetřícího režimu po dobu nejméně 2 měsíců, s celkovou dobou léčení v případě nekomplikovaného průběhu 3 až 6 měsíců, poškozený V. Y. utrpěl zhmoždění pravé spánkové krajiny s oděrkou, oděrky a krevní výron v oblasti zad, horního úseku bederní páteře, zlomeninu 12. hrudního, 2., 3. a 4. bederního obratle s útlakem či poškozením míchy a částečným ochrnutím dolních končetin, průnik vzduchu do dutiny hrudní, zlomeninu předního okraje 6. žebra vpravo, tříštivou zlomeninu dolní části holenní kosti vpravo zasahující do hlezenního kloubu a zlomeninu dolní části pravé lýtkové kosti, pro kterážto zranění byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu 3 měsíců, v případě přetrvávání poruch hybnosti dolních končetin při postižení páteře může být omezení daleko delší, s celkovou dobou léčení půl roku až 1 rok, v případě přetrvávání poruchy hybnosti dolních končetin může být doba rehabilitace daleko delší, poškozený S. Z. utrpěl tržně zhmožděné rány hlavy – na čele vpravo 3 cm, vlevo 4 cm, na bradě 1 cm, oděrku nad dolním úhlem levé lopatky, zlomeninu 4. žebra vlevo, nalomení 5. až 7. žebra vlevo, zhmoždění až roztržení plíce vlevo a odlomení zadní hrany levé kyčelní jamky, pro kterážto zranění byl citelně omezen v obvyklém způsobu života v případě nekomplikovaného průběhu dalšího léčení po dobu 6-8 týdnů, navíc došlo k poranění důležitého orgánu – plíce, kdy příčinou tohoto úrazu u výše uvedených poškozených bylo od prvopočátku hrubé porušení povinností obou obžalovaných, kteří jednali v přímém rozporu se stavebním zákonem, národními technickými normami a dalšími předpisy, kdy ze strany stavebníka došlo k porušení ustanovení zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, zejména došlo k porušení ustanovení §76 odst. 1, podle něhož je možno umisťovat stavby jen na základě územního rozhodnutí, ustanovení §108, 110 a další, týkající se stavebního řízení a povinnosti vyžádat stavební povolení, ustanovení §152 týkající se povinnosti dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, kdy musí být na zřeteli zejména ochrana života a zdraví osob, povinnost opatřit předepsanou dokumentaci, povinnosti před zahájením stavby, zajištění, aby na stavbě byla k dispozici ověřená dokumentace stavby a všechny doklady, týkající se prováděné stavby nebo její změny, ohlásit stavebnímu úřadu neprodleně po zjištění závady na stavbě, které ohrožují životy a zdraví osob nebo bezpečnost stavby atd., dále postupoval v rozporu se zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), zejména pak část 2. a 3. citovaného zákona, zejména týkající se povinnosti písemně určit koordinátora BOZP na staveništi a to ve smyslu požadavků nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, v platném znění, atd., pokud jde o zhotovitele, tento porušil rovněž celou řadu právních předpisů, a to zejména ustanovení zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, zejména pak ustanovení §160 odst. 1, podle něhož může stavbu jako zhotovitel provádět jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, dále §160 odst. 2, podle něhož je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu (které neměl k dispozici, neboť územní rozhodnutí ani stavební povolení nebylo vydáno), dále v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popř. jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví atp., nevedl stavební deník ve smyslu §157 odst. 1 atd., dále porušil ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), zejména ustanovení části 2. a části 3. atd., kdy je nutno zdůraznit, že ani jeden z ukrajinských dělníků nedisponoval živnostenským listem a povolením k zaměstnání.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. V. a J. H. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 7 To 291/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 7 To 291/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Za rozhodná skutková zjištění určující naplnění znaků trestného činu, učiněná nalézacím soudem v rozporu s provedenými důkazy a následně převzatá odvolacím soudem, považoval zjištění, že byl zhotovitelem díla spočívajícího ve stavbě zříceného sklepa, a dále zjištění týkající se příčiny pádu zděné nenosné klenby sklepa. S poukazem na svou výpověď, na výpověď spoluobviněného J. H., jakož i na výpovědi slyšených svědků konstatoval, že výkop pro stavbu sklepa byl proveden před nástupem ukrajinských pracovníků, stejně jako dokončovací práce a napojení sklepa na sítě mělo být posléze provedeno generálním dodavatelem stavby. Z uvedených výpovědí dále vyplynulo, že materiál potřebný pro stavbu, jakož i nářadí pro ukrajinské pracovníky zajišťoval spoluobviněný J. H., a to buď sám, anebo prostřednictvím svědka B. N. Tento svědek a jeho stavbyvedoucí P. M. byli spoluobviněným J. H. požádáni, aby na ukrajinské pracovníky dohlédli. Hodiny ukrajinským pracovníkům evidoval zaměstnanec svědka B. N. a stejně tak zápisy ve stavebním deníku týkající se stavby sklepa prováděli svědek B. N. nebo svědek P. M. Dovolatel na stavbě nejen ničeho fyzicky nevykonával, ale prakticky se tam vůbec nevyskytoval. Z jiných částí výpovědí též vyplynulo, že objem práce, jakož i celková finanční částka, za kterou měla být stavba sklepa realizována, jsou na poměry ve stavebnictví velmi nízké. Zakázku tak lze považovat z pohledu dodavatele za velmi neatraktivní. Podle názoru dodavatele je tak závěr nalézacího soudu, podle něhož se smlouvou o dílo zavázal stavbu sklepa provést, a to v situaci, kdy měl dostatek jiné práce, přičemž tato zakázka nebyla finančně nikterak zajímavá, zcela nepřiléhavý. Není ani v souladu s provedenými důkazy, z nichž vyplynulo, že se na stavbě nejen nezdržoval, ale pro ukrajinské pracovníky nezajišťoval ani materiál, nářadí, a ani jim nevedl evidenci pracovní doby. Upozornil, že podle svědka A. K. bylo skutečnou příčinou pádu zděné klenby sklepa odstranění ramenátu, resp. podpěr, neboť v důsledku této skutečnosti ztratila tato zděná nenosná klenba stabilitu a zřítila se. Uvedené ostatně potvrdil i svědek I. I. Podle názoru dovolatele je z faktického průběhu skutkového děje prokázáno, že k odstranění podpěr došlo činností samotných ukrajinských dělníků. Měl za to, že pokud k pádu zděné nenosné klenby sklepa došlo v důsledku jednání třetích osob, přičemž toto jednání bylo jedinou a rozhodující příčinou pádu zděné nenosné klenby sklepa, nelze v žádném případě dovozovat jeho trestní odpovědnost.
6. Dále vytkl, že soudy na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu nesprávně právně posoudily jeho jednání jako trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 3 tr. zákoníku, ačkoliv nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Dovolatel nerozporoval, že při události utrpěly 4 osoby zranění, jež lze kvalifikovat jako těžké ublížení na zdraví. Podle jeho mínění však nebylo prokázáno hrubé porušení zákonů o ochraně životního prostředí nebo zákonů o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienických zákonů a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi případným hrubým porušením a způsobeným následkem. Namítl, že podle skutkové věty měl porušit ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména ustanovení částí 2. a 3., aniž by však bylo blíže uvedeno, jaké konkrétní povinnosti plynoucí z těchto částí uvedeného zákona měl porušit. Měl za to, že závažnost porušení právních norem, které je mu kladeno za vinu, by ani v případě shledání jeho viny nedosáhla intenzity vyžadované ustanovením §147 odst. 3 tr. zákoníku, ale mohlo by jít toliko o porušení důležité povinnosti ve smyslu §147 odst. 2 tr. zákoníku (s výhradou té skutečnosti, že neměl být odsouzen vůbec). Na podporu své argumentace poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1190/2015, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1304/2017, ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1401/2016). Po připomenutí teorie podmínky a zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti konstatoval, že soudy naznačily možné zavinění dalších osob (ukrajinských pracovníků), přičemž tuto skutečnost vůbec nepromítly do úvah o tom, že obviněný „hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony“ ve smyslu §147 odst. 3 tr. zákoníku, ač z uvedeného závěru lze usuzovat na významnou okolnost, již nelze pominout. Brojil rovněž proti označení kontraktu, který uzavřel se spoluobviněným J. H., jako smlouvy o dílo. Pouze pokud by byl zhotovitelem díla, plynuly by mu z právních předpisů povinnosti, jejichž hrubým porušením, které by bylo v příčinné souvislosti se způsobeným následkem, by mohla být naplněna skutková podstata trestného činu. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že svévolné a samostatné předčasné odstranění ramenátů je samostatnou a výlučnou příčinou způsobeného následku. I za předpokladu, že by skutečně byl zhotovitelem díla a porušil by některé právní povinnosti, tak toto samostatné a svévolné odstranění ramenátů nemohl předvídat. Svévolné a samostatné předčasné odstranění ramenátů by tak bylo výlučnou a samostatnou příčinou, která způsobila přetržení příčinné souvislosti.
7. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 7 To 291/2021, i vadné řízení tomuto rozhodnutí předcházející a podle §265 l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dál jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání předeslal, že vzhledem k jeho obsahu chtěl dovolatel patrně napadnout rozhodnutí odvolacího soudu i podle písm. m) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dále poznamenal, že dovolatel opakuje obhajobu prezentovanou před soudy nižších stupňů, podle níž nebyl zhotovitelem předmětné stavby, příčinou pádu klenby bylo výlučně jednání ukrajinských dělníků a nebylo mu prokázáno hrubé porušení zákonů o bezpečnosti práce. S dříve uplatněnými námitkami se ve věci činné soudy již vypořádaly (bod 17. rozsudku nalézacího soudu, bod 6. usnesení odvolacího soudu), s jejich argumentací se státní zástupce ztotožnil a v podrobnostech na ni pro stručnost odkázal. Konstatoval, že námitky dovolatele jsou sice formulovány jako námitky dílem proti skutkovým zjištěním a dílem jako námitky hmotněprávní, avšak svým obsahem více odpovídají námitkám hmotněprávním ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., poněvadž dovolatel nepopírá ani existenci zřícení stavby, ani své vztahy k předmětné stavbě – že k jejímu provedení sjednal ukrajinské dělníky, jímž po odečtení podstatné částky (ať již se jednalo o dovolatelovu provizi či zisk) vyplácel odměnu za vykonanou práci. Za sporné považoval pouze to, zda jej lze za daných okolností považovat za zhotovitele dané stavby, a zda tedy jako zhotovitel nesl i zákonné povinnosti dbát o ochranu zdraví jmenovaných dělníků. Také jím zpochybňovaná příčinná souvislost mezi jeho jednáním, resp. nekonáním, a vzniklým následkem na zdraví jmenovaných dělníků je otázkou hmotněprávní.
9. S těmito otázkami se podle státního zástupce soudy dostatečným způsobem vypořádaly. Zejména odvolací soud přiléhavě uzavřel, že podstatou pochybení dovolatele jakožto zhotovitele byla neexistence technologického postupu – „jeho nestanovení, byť v písemné či ústní podobě“ – a že příčinná souvislost je založena právě touto absencí – nedostatkem „pokynu dodržovat alespoň obecné normy týkající se betonových konstrukcí…“. Státní zástupce zdůraznil výpověď svědka T. K., že sklep měla původně stavět kvalifikovaná stavební firma spolu s výstavbou celého domu a že jiný sklep na jiném místě pak budovala firma dovolatele z důvodů ušetření nákladů, neboť původní cena se zdála investorovi vysoká. Je zřejmé, že cenu stavby se dovolateli podařilo snížit minimalizací mzdových nákladů tím, že k provedení stavby zajistil zjevně nedostatečně kvalifikované dělníky z Ukrajiny, kteří podle nalézacího soudu „neměli na této ‚černé‘ stavbě co dělat“. Podle státního zástupce pokud dovolatel poukazuje na nekonkrétní vymezení porušených povinností podle zákona č. 309/2006 Sb., lze mu dát za pravdu, že toto vymezení mohlo být v popisu skutku provedeno obratněji. Nicméně sám dovolatel tvrdí, že zhotovitelem stavby nebyl, a že na ní proto žádné úkoly zhotovitele neplnil. Pak je ovšem zřejmé, že nesplnil žádnou z povinností zhotovitele podle citovaného zákona.
10. Státní zástupce uzavřel, že právní posouzení skutku je správné, přičemž ze strany dovolatele se jedná o opakování námitek uplatněných již v řízení před soudy nižších stupňů, se kterými se soudy dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
11. Obviněný v reakci na vyjádření státního zástupce setrval na stanovisku, že ze skutkových zjištění nelze činit závěr o jeho roli zhotovitele sklepa, a to ani na základě toho, že pro zhotovení stavby oslovil ukrajinské pracovníky (svoji pozici přirovnal k pracovní agentuře, která zajišťuje pracovníky pro stavební činnost). Proto se na obviněného nevztahují ani povinnosti zhotovitele stavby a je bezpředmětné zjišťovat, zda tyto dodržoval a plnil.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. V. je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
16. V projednávaném případě dovolací soud žádná výše uvedená pochybení, na která pamatují uplatněné dovolací důvody, nezaznamenal.
17. Vytýkaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů ve věci není dán. Obviněný namítl, že zjevný rozpor se týká závěru, že byl zhotovitelem díla, a dále příčiny pádu zděné nenosné klenby sklepa. Nalézací soud nicméně vyvrátil obhajobu obviněného spočívající v tvrzení, že byl pouhým zprostředkovatelem služeb, kdy konstatoval, že je zjevné, že to byl dovolatel, kdo měl na starosti výstavbu sklepa, byť ji svěřil ukrajinským dělníkům. Uvedl, že právě prostřednictvím dovolatele byla koordinována stavba sklepa, dovolatel vyplácel ukrajinské dělníky, a jak sám přiznal, měl i podíl na zisku z těchto peněz, které pocházely od spoluobviněného J. H., kdy si ponechával určitou provizi z výplaty ukrajinských dělníků. Nalézací soud poukázal na výpověď svědka P. M., který vedl stavební deník a který sdělil, že Ukrajinci patřili pod dovolatele. Dále upozornil na výpověď svědka B. N., jenž potvrdil, že sklep stavěl dovolatel a že spoluobviněný J. H. jej nežádal o to, aby nad tímto sklepem prováděl dozor, neboť měl na starosti novostavbu rodinného domu, a rovněž na výpověď svědka I. I., který zase potvrdil, že to byl dovolatel, kdo si jej a jeho spolupracovníky na výstavbu sklepa najal, že s dovolatelem uzavřel smlouvu o provedení díla a že dovolatel jej poučoval o bezpečnosti práce. Ani odvolací soud nepřisvědčil námitkám obviněného směřujícím proti závěru, že byl zhotovitelem stavby, a založeným na tom, že na stavbu sklepa dodávala materiál společnost, která prováděla hlavní stavbu pro spoluobviněného J. H., že tatáž firma poskytovala nářadí nebo že ve stavebním deníku stavby domu byly záznamy týkající se stavby sklepa, případně vedení odpracovaných hodin u ukrajinských dělníků. V tomto ohledu se ztotožnil s nalézacím soudem, přičemž zejména zdůraznil, že spoluobviněný J. H. uzavřel s obviněným ústní smlouvu na stavbu sklepa a spoléhal na to, že tento zajistí vše potřebné pro bezpečný a hladký průběh této stavby (oslovil ho, aby mu sklep postavil, dovolateli poskytl projektovou dokumentaci a obdržel od něj rozpočet). Za daných okolností opakovaná skutková polemika dovolatele, že nebyl zhotovitelem stavby sklepa, neobstojí. Soudy nižších stupňů správně vycházely ze závěrů plynoucích z provedeného dokazování, že naopak dovolatel v takové faktické pozici byl na základě ústní dohody se spoluobviněným J. H., která se projevila výše popsanými aspekty. Pokud jde o příčinu pádu nenosné klenby sklepa, oba soudy shodně konstatovaly, že tou bylo odstranění podpěr (ramenátů) klenby. Vycházely přitom z odborného vyjádření A. K., které akcentoval i dovolatel. V této otázce tedy neexistují pochybnosti, přičemž odvolací soud správně uzavřel, že pokud podpěry odstranili sami ukrajinští dělníci, nelze přisvědčit závěru obviněného, že není dána příčinná souvislost mezi jednáním obviněných a vzniklými následky (viz níže). Dovolací soud tedy uzavírá, že námitky obviněného podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají opodstatnění.
18. Co se týče výhrad proti právnímu posouzení skutku, ani ty neshledal dovolací soud opodstatněnými. Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce.
19. Hrubým porušením zákonů je tak intenzivní porušení některé zákonné normy nebo norem, které má za dané situace zpravidla za následek způsobení těžké újmy na zdraví, tedy vyvolává reálné nebezpečí, že dojde k následku předpokládanému v §147 tr. zákoníku, přičemž však musí jít o podstatně závažnější porušení předpisů, než je porušení důležité povinnosti ve smyslu §147 odst. 2 tr. zákoníku. Nedbalost (srov. §16 tr. zákoníku) se musí vztahovat nejen k těžké újmě na zdraví nejméně dvou osob, ale i k hrubému porušení zákonů o ochraně životního prostředí nebo zákonů o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienických předpisů.
20. Příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu. Požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Jednání pachatele má povahu příčiny i tehdy, když kromě něj k následku vedlo jednání další osoby, poněvadž příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Příčinná souvislost je totiž dána i tehdy, když vedle příčiny, která bezprostředně způsobila následek (např. těžkou újmu na zdraví u trestného činu podle §147 tr. zákoníku), působila i další příčina. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, pokud by následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (srov. rozhodnutí pod č. 72/1971 a 37/1975 Sb. rozh. tr.).
21. Každé jednání, bez kterého by následek nebyl nastal, není však stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti). Důležité také je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Jestliže při vzniku následku uvedeného v §147 tr. zákoníku v podobě těžké újmy na zdraví spolupůsobilo více příčin (jednání více pachatelů či jednání pachatele a poškozeného), je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Jednání pachatele, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, kdyby následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby (k tomu srov. č. 72/1971 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, aj.). Každý následek bývá výsledkem mnoha příčin, přičemž příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Určitá činnost, okolnost apod. neztrácí svůj charakter příčiny jenom proto, že mimo ni vedly k následku i další či jiné příčiny, podmínky, okolnosti atd. Proto se příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. rozhodnutí pod č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Příčinou je totiž každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, jakým nastal (co do rozsahu poruchy či ohrožení, místa, času apod.).
22. V posuzované trestní věci obviněný nerozporoval, že jednáním popsaným ve výroku o vině byla způsobena těžká újma na zdraví nejméně dvou osob. Nesouhlasil ovšem s tím, že k této újmě na zdraví došlo v důsledku hrubého porušení zákonů o bezpečnosti práce. Podle jeho mínění nebylo hrubé porušení zákonů prokázáno, stejně jako nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi případným hrubým porušením zákonů a způsobeným následkem. Dovolací soud jeho úvahy nesdílí. Jak shora uvedeno, na obviněného nutno nahlížet jako na zhotovitele díla, který se ústní dohodou zavázal k výstavbě předmětného sklepa, byť prostřednictvím třetích osob, což jistě nelze považovat za praxi ojedinělou či neobvyklou. Lze se plně ztotožnit s nalézacím soudem, že obviněný jako zhotovitel díla měl provádět faktické úkony v souladu se stavebními předpisy a v souladu s povolením podle stavebního zákona tak, aby nedošlo k ohrožení osob zde provádějících příslušné stavební úkony a aby byla stavba prováděna v souladu s příslušnými předpisy týkajícími se bezpečnosti práce a příslušnou projektovou dokumentací týkající se stavby tohoto sklepa, tedy při dodržení stavebních předpisů a postupů. Rovněž nelze než souhlasit s odvolacím soudem, že klíčovým pochybením, jehož se dovolatel dopustil, bylo neurčení technologického postupu, který se týkal zděné nenosné konstrukce klenby, resp. nakládání s podpěrami zděné nenosné konstrukce, a v návaznosti na to absence specifického poučení ukrajinských pracovníků o bezpečnosti práce pod takovouto klenbou pro případ předčasného odstranění podpěr. Odvolací soud relevantně podotkl, že dovolatel jako skutečný odborník v oboru stavebnictví musel vědět o tom, jak bude stavba sklepa postupovat, a musel vědět, že po dokončení zděné nenosné klenby sklepa nemůže dojít k odstranění podpěr této klenby dříve, než budou splněny podmínky vyplývající z projektové dokumentace. Nebylo zjištěno, že by jakýmkoli způsobem na obsah této projektové dokumentace reagoval a že by s tímto specifickým postupem seznámil svědka I. I., případně si vyhradil rozhodnutí o dalším postupu poté, co bude zděná nenosná klenba dokončena. Naopak bylo prokázáno (a je to výslovnou součástí dovolací argumentace), že se sice na stavbě sklepa několikrát objevil, o průběh stavby se ovšem nijak zvláště nezajímal, zejména ve vztahu k postupu prací na zděné nenosné klenbě sklepa a následně i postupu prací po jejím dokončení ve vztahu k podmínkám odstranění podpěr. Lze tedy v obecnosti uzavřít, že obviněný převzal zakázku, obstaral pro její realizaci ukrajinské dělníky (kteří však neměli potřebnou kvalifikaci ani povolení takovou činnost na území České republiky vykonávat), převzal záštitu nad hospodařením s prostředky vynakládanými na dílo J. H., avšak tímto byla veškerá aktivita dovolatele vyčerpána. Je tak třeba mu nepochybně klást za vinu, že dělníky nevybavil potřebným množstvím kvalifikovaných informací (krom toho, že je nevybavil ani potřebným nářadím apod.) o technologii stavby, o bezpečnosti práce se k tomu vážící (byť svědek I. I. v obecné rovině připustil jakési poučení o bezpečnosti práce, avšak nikoli spolehlivě přímo od obviněného) a zejména postupy na stavbě nepodrobil žádnému (zákonem rovněž vyžadovanému) stavebnímu dozoru. V důsledku nekvalifikovaného postupu dělníků tímto založeného pak došlo ke zborcení cihlové klenby, zavalení dělníků a k újmě na jejich zdraví popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku.
23. Dovolací soud proto ve shodě se soudy nižších stupňů shledal, že obviněný, který jako zhotovitel stavby neurčil technologický postup týkající se zděné nenosné konstrukce klenby, resp. nakládání s podpěrami této zděné nenosné konstrukce, a který s tímto postupem neseznámil pracovníky, jež si pro účely faktické realizace výstavby sklepa na základě smlouvy o dílo zajistil, hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce. Za dané situace se pak obviněný nemůže dovolávat (byť důkazně nevyvrácené) skutečnosti, že sami dělníci se rozhodli podpěry odstranit, a tudíž přímo oni způsobili zborcení klenby (kterážto skutečnost měla dovolatele z trestní odpovědnosti rovněž vyviňovat). Lze přisvědčit obviněnému, že ve skutkové větě výroku o vině nejsou blíže specifikovány povinnosti vyplývající ze zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jejichž porušení se dopustil. Bylo by pak možno odkázat konkrétně na ustanovení §3 odst. 2 písm. g), p), q) uvedeného zákona, podle nichž je zhotovitel stavby povinen dodržovat požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při realizaci stavby, jimiž jsou mj. splnění požadavků na způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi, přijetí odpovídajících opatření, pokud budou na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující zaměstnance ohrožení života nebo poškození zdraví, dodržování bližších minimálních požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích stanovených prováděcím právním předpisem. Ustanovení §5 odst. 1 zakotvuje pak povinnost organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti. Část druhá uvedeného zákona výslovně vztahuje režim vyjmenovaných ustanovení zákoníku práce a ustanovení §2 až 11 mj. též na právní vztahy týkající se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, jde-li o fyzickou osobu, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu. Část třetí uvedeného zákona pak detailně upravuje další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele, popřípadě fyzické osoby, která se podílí na zhotovení stavby, a koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele). Nicméně nedostatek v podobě přesného vymezení těchto povinností nepovažuje dovolací soud za natolik významný, aby konstatoval vadnost výroku o vině. Podstatné je, že pochybení, která dovolateli nutno připsat k tíži, byla podrobně rozvedena v obou rozhodnutích soudů nižších stupňů, a že tedy nevznikají pochybnosti o tom, jakým obsahovým způsobem zákony o bezpečnosti práce hrubě porušil, když na svoji roli zhotovitele stavby povinného dbát bezpečnosti a ochrany zdraví při práce fakticky zcela rezignoval. Takový přístup obviněného (odhlédnuto od toho, že stavba jako taková vůbec nebyla povolena) ignorující veškeré povinnosti zhotovitele stavby k zákonným požadavkům na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, v důsledku kterého byli reálně poškození bez potřebné vlastní pracovní kvalifikace i bez povolení na území České republiky vůbec vykonávat pracovní činnost a zejména bez stanovení a dalšího respektování technologického postupu vystaveni nebezpečí stavební havárie s možnou újmou na životě a zdraví (k čemž nakonec i došlo), je nutno interpretovat jako hrubé porušení zákonů o bezpečnosti práce podle §147 odst. 3 tr. zákoníku, nikoli pouze jako porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce obviněného nebo uložené mu podle zákona podle §147 odst. 2 tr. zákoníku.
24. V projednávané věci není sporu o tom, že v důsledku jednání obviněného, tj. vědomého opomenutí, pokud jde o zajištění předmětného technologického postupu a seznámení s ním ukrajinských pracovníků, došlo k odstranění podpěr klenby, k jejímu zborcení a zřícení a k zavalení těchto pracovníků. Tím, že obviněný hrubě porušil zákony o bezpečnosti, z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob. Pokud by nebylo jeho jednání, k popsanému následku by nedošlo. V předmětné věci byla existence příčinného vztahu mezi jednáním obviněného a vznikem následku spolehlivě zjištěna. V jeho jednání lze spatřovat příčinu takto vzniklého následku. Jednání obviněného bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti příčinou vzniku následku a skutečnost, že podpěry odstranili sami ukrajinští pracovníci, tento závěr v žádném případě nevylučuje. Dovolací soud sdílí názor o existenci subjektivní stránky ve formě nedbalosti vědomé [§16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Obviněný věděl, že svým jednáním může porušit zájem na ochraně lidského života, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej neporuší.
VI. Způsob rozhodnutí
25. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavřel, že dovolání obviněného M. V. je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth