ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.657.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 657/2022-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. M. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 128/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 19 T 128/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný D. M. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„dne 4. 9. 2021 kolem 20:40 hodin v XY, ulice XY, před domem číslo XY, ve směru z ulice XY do centra, řídil osobní motorové vozidlo Toyota Yaris Hybrid, registrační značky XY, barva šedá, kde byl kontrolován hlídkou PČR, přičemž provedenou orientační dechovou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest 7510, výrobní číslo XY, provedenou téhož dne v 20:59 hodin, mu bylo zjištěno 1,32 promile alkoholu v dechu, a následnou kontrolní dechovou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest 7510, výrobní číslo XY, provedenou téhož dne v 21:04 hodin, mu bylo zjištěno 1,25 promile alkoholu v dechu, a současně projevoval příznaky ovlivnění alkoholem, kdy měl nejistý postoj, byl upovídaný, a zapáchal po alkoholu, hlídce PČR přitom na místě uvedl, že před jízdou požil alkoholické nápoje, následně se podrobil lékařskému vyšetření v Nemocnici XY, kde mu byl téhož dne v 22:59 hod. proveden pod číslem vyšetření A-1335 odběr krve, kdy dle výsledku laboratorního vyšetření měl v danou chvíli ještě 0,97 g/kg alkoholu v krvi, tedy v době spáchání skutku nejméně 1,21 – 1,37 g/kg alkoholu v krvi, a dle ošetřujícího lékaře jevil známky požití alkoholu, kdy měl překrvené spojivky, dech páchnoucí po alkoholu, tedy si již při započetí řízení vozidla musel být jednoznačně vědom skutečnosti, že jeho senzomotorické schopnosti jsou sníženy v důsledku požití alkoholických nápojů na míru snižující podstatně schopnost bezpečně ovládat a řídit motorové vozidlo“.
2. Za tento trestný čin byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 40.000 Kč, vyměřený jako 40 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1.000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že tento trest může být zaplacen v měsíčních splátkách ve výměře 10.000 Kč, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 17 měsíců.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním „z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d), g) trestního řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ .
5. Namítl, že se odvolací soud dopustil závažných procesních vad, když se z bodu 2. napadeného usnesení podává, že k doplnění dovolání ze dne 25. 1. 2022, ve kterém obviněný navrhl podmíněné zastavení trestního stíhání, odvolací soud nepřihlížel, neboť takovým podáním, a to až po uplynutí zákonné lhůty, podal odvolání též proti výroku o vině, který však již dne 3. 12. 2021 nabyl právní moci. Takové hodnocení soudu pokládal obviněný za nesprávné. V průběhu hlavního líčení u soudu prvního stupně učinil prohlášení viny ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř., jedním z jehož následků je, že se nadále nelze odvolat do výroku o vině, který, jak odvolací soud správně poznamenal, nabyl právní moci dne 3. 12. 2021. Dále však obviněný uvedl, že je prohlášení viny, které případnému vyhovění návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání zpravidla předchází a není výjimkou, že po prohlášení viny není návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání vyhověno a po následném odvolání mu vyhověno může být odvolacím soudem. Argumentace odvolacího soudu by znamenala, že by bylo zcela znemožněno se po prohlášení viny a nevyhovění návrhu na podmíněné „upuštění“ trestního stíhání domáhat u odvolacího soudu podmíněného zastavení trestního stíhání, jsou-li pro takový postup splněny podmínky. Obviněný uvedl, že je osobou dosud bezúhonnou ve smyslu trestního zákona, rovněž v opisu evidence přestupků není nalezen žádný přestupek, v evidenční kartě řidiče má přestupek pouze jeden. Tímto je podle něj splněna jedna z podmínek uvedených v §307 tr. ř. Uvedl, že se rovněž jedná o osobu ve věku blízkém mladistvých. K okolnostem případu pak zmínil, že svým jednáním nezpůsobil žádnou škodu, přičemž hladina alkoholu v krvi v době jízdy dosahovala mezi 1,21 až 1,37 g/kg, „tedy hladině blízko spodní hranice.“ Odvolací soud se proto měl vypořádat s návrhem na podmíněné zastavení trestního stíhání, a případně tomuto návrhu i vyhovět. To však neučinil, když se tím ani nezabýval.
6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně. Současně navrhl, aby byl dovolání přiznán odkladný účinek.
7. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, a tedy nezaznamenal novelu trestního řádu, na jejímž základě je jím uplatněný důvod podřazen pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zároveň obviněný opomněl uplatnit též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť jeho dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Uplatnil-li obviněný rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nelze podle státního zástupce ani náznakem z obsahu podaného dovolání dovodit jakoukoli argumentaci k tomuto dovolacímu důvodu. I s přihlédnutím k tomu, že tento důvod nevymezil slovně, lze se domnívat, že jeho uvedení je pouze písařskou chybou. Poté státní zástupce uvedl, že pokud jde o přípustnost dovolání, je zřejmé, že ta je determinována prohlášením viny obviněným ve smyslu §206c tr. ř. V návaznosti na to podal obviněný odvolání pouze do výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud tak mohl přezkoumávat pouze výrok o trestu a pouze v tom rozsahu lze považovat dovolání za přípustné. Pokud obviněný zpochybňoval skutečnost, že v jeho případě nebylo postupováno podle §307 tr. ř., lze podle státního zástupce jen se značnou mírou benevolence dovodit, že tím zpochybňoval i uložení trestu za své jednání. Pouze v tomto velmi úzkém dílčím aspektu je možné přípustnost dovolání akceptovat, avšak státní zástupce dospěl k závěru, že dovolací námitky neodpovídají uplatněnému a ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť žádnou hmotněprávní námitku obviněný neuplatnil. Obviněný se totiž neztotožnil pouze s dílčím posouzením jeho procesního návrhu, jímž se domáhal fakultativního procesního postupu ve smyslu §307 tr. ř. Zároveň nelze ani dovodit, že by mohlo být popsaným postupem soudů jakkoli dotčeno právo na spravedlivý proces.
8. Pouze obiter dictum státní zástupce vyjádřil názor, že námitkám obviněného nelze přisvědčit ani z hlediska věcného. Jak totiž vyplývá z dostupného spisového materiálu, obviněný v postavení podezřelého toliko odkázal na výpověď zadrženého. Ani v jedné z těchto výpovědí neučinil nic, co by bylo možno označit za doznání podezřelého ve smyslu §179g odst. 1 písm. a) tr. ř. a v rámci zkráceného přípravného řízení trestního si tak sám svým postojem uzavřel prostor pro využití odklonu v podobě podmíněného odložení podání návrhu na potrestání. Ani při podání odporu proti vydanému trestnímu příkazu obviněný nijak nevyjádřil vůli řešit věc odklonem, tj. např. právě formou podmíněného zastavení trestního stíhání. Rovněž v rámci hlavního líčení obviněný, ač již byl v tu dobu zastoupen obhájcem, neučinil žádný procesní návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání, přistoupil k pouhému prohlášení viny bez dalších podrobností, přičemž ani z žádného jeho dalšího projevu nelze dovodit, že by splnil ve smyslu §307 odst. 1 tr. ř. podmínku doznání se k činu a souhlasu s podmíněným zastavením trestního stíhání. K tomu lze ostatně i odkázat na obsah závěrečné řeči obhájce obviněného, v níž takový postup rovněž nenavrhl, naopak navrhl i uložení mírného trestu zákazu činnosti a mírnějšího peněžitého trestu. Za tohoto stavu nelze podle státního zástupce soudu prvního stupně jakkoli vytýkat, že na podkladě prohlášení viny přistoupil k vydání odsuzujícího rozsudku, neboť nebyla splněna žádná podmínka pro alternativní způsob vyřízení věci. Pokud jde o další procesní kroky obviněného učiněné v rámci odvolacího řízení, ty už z hlediska případných úvah o podmíněném zastavení trestního stíhání nemohly mít žádný význam. Jak totiž vyplývá z §206c odst. 7 tr. ř., skutečnosti uvedené v prohlášení viny již nelze napadat opravným prostředkem. Mnohem významnější zde však je §246 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož obviněný není vůbec osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém soud přijal prohlášení viny obviněného. Z tohoto hlediska je co do procesních důsledků zcela správný závěr odvolacího soudu, že po vydání rozsudku na podkladě prohlášení viny obviněným již nelze přistoupit k podmíněnému zastavení trestního stíhání takového obviněného, neboť výrok o vině je již v zásadě nezměnitelný. Podstatou podmíněného zastavení trestního stíhání je přitom to, že vina vyslovena není a věc je vyřízena pouze procesním způsobem. Státní zástupce proto shrnul, že v předkládané věci v průběhu řízení nikdy reálně nenastaly podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání. Ostatně takové podmínky by patrně nebyly naplněny ani materiálně, neboť nelze přehlédnout, že obviněný se přisouzeného jednání dopustil dne 4. 9. 2021, tj. jen necelé tři týdny poté, co dne 16. 8. 2021 vykonal předcházející správní sankci zákazu činnosti uloženou pro jeho jiné bezohledné jednání v silničním provozu. Státní zástupce je tak toho názoru, že podmíněné zastavení trestního stíhání v případě obviněného nepřicházelo v úvahu, neboť by takové rozhodnutí nebylo možno považovat za dostačující vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu.
9. Pro úplnost státní zástupce dodal, že se neztotožňuje s dovoláním obviněného, pokud poněkud netypickou formou učinil podnět k rozhodnutí o přerušení či odkladu výkonu napadeného rozhodnutí, jelikož k takovému postupu nejsou žádné věcné důvody.
10. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí rozhodl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
12. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021, je (zčásti) přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. (v podrobnostech viz níže). Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
16. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
IV.
17. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že uplatnil-li obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a nejednalo-li se pouze o písařskou chybu, pak žádnou argumentaci, která by tomuto dovolacímu důvodu odpovídala, neuvedl. Na podkladě obsahu podaného dovolání se proto nelze tímto dovolacím důvodem nijak zabývat.
18. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten bylo vzhledem k zamítavému usnesení odvolacího soudu nutno posoudit v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nicméně je třeba ve shodě se stáním zástupcem uvést, že z hlediska přípustnosti tohoto dovolání je určující, že obviněný před soudem prvního stupně prohlásil vinu ve smyslu §206c odst. 1, 4 tr. ř. Jak vyplývá z §206c odst. 7 tr. ř., skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Prohlášení viny má tedy za následek mj. to, že obžalovaný může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li však o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny [§246 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Odvolací soud proto mohl ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost jen výroku o trestu, když důvodně uvedl, že výrok o vině je již v právní moci (ostatně sám obviněný označil za správný závěr odvolacího soudu o tom, že výrok o vině v důsledku prohlášení viny nabyl dne 3. 12. 2021 právní moci). Pro úplnost je možno uvést, že z tohoto důvodu nepřicházelo v úvahu, aby odvolací soud postupoval podle §257 odst. 1 písm. d) tr. ř., a tím zasáhl do výroku o vině, k čemuž doplnění odvolání obviněného s návrhem na aplikaci §307 tr. ř. směřovalo.
19. Nad rámec uvedeného je třeba poznamenat, že podmíněné zastavení trestního stíhání lze charakterizovat jako rozhodnutí prozatímní, se stanovením zkušební doby vázané na splnění určitých podmínek a povinností uložených obviněnému. Z pohledu trestního práva hmotného trestní odpovědnost pachatele trvá, z pohledu práva procesního se věcí i nadále zabývají orgány činné v trestním řízení. Podmíněné zastavení trestního stíhání je rozhodnutím sui generis pro svou dočasnost, neboť trestní stíhání ani v případě takového rozhodnutí není pravomocně skončeno (srov. §12 odst. 10 tr. ř.) (ŠÁMAL, Pavel, ZEZULOVÁ, Jana, RŮŽIČKA, Miroslav. §307 [Podmínky pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání]. In: GŘIVNA, Tomáš, ŠÁMAL, Pavel, VÁLKOVÁ, Helena a kol. Oběti trestných činů. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 543–544, marg. č. 1–2.). Jedná se tedy o zvláštní způsob skončení trestního stíhání obviněného jinak než rozhodnutím o vině, jestliže není ve smyslu §308 tr. ř. rozhodnuto o tom, že se obviněný neosvědčil, a v trestním stíhání se pokračuje. Z uvedeného je tak patrný rozdíl oproti institutu prohlášení viny podle §206c tr. ř., jelikož to k rozhodnutí o vině, je-li přijato, vede, a je také jeho smyslem. Jeho následkem je pak, jak již uvedeno, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené nelze napadat opravným prostředkem.
20. Rozhodnutí soudu druhého stupně ( §265a odst. 1, 2 tr. ř.) lze dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně ( §254 tr. ř. ). Vzhledem k tomu, že v daném případě odvolací soud správně přezkoumal pouze výrok o trestu z odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s jistou mírou tolerance je i dovolání přípustné toliko do výroku o trestu, když lze dovodit, že obviněný zpochybňoval rovněž jemu uložený trest.
21. V obecnosti lze však uvést, že námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. „Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejm. §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Určitý průlom může nastat toliko ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Obviněný však v dané věci žádnou takovou námitku neuplatnil. Jeho námitky se s uvedeným, ale i dalšími důvody dovolání zcela míjejí.
22. Pouze obiter dictum Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání, přičemž pro stručnost je zcela dostačující odkázat na vyjádření státního zástupce (viz výše).
23. Nejvyšší soud vzhledem ke všemu výše uvedenému uzavírá, že odvolací soud nepochybil, pokud se návrhem na podmíněné zastavení trestního stíhání nezabýval, resp. odvolání obviněného zamítl. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 To 430/2021, ani jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 19 T 128/2021, proto netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě.
24. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tom rozsahu, v jakém bylo dovolání přípustné, nenaplnilo obsahově žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
25. Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že „dovolání se přiznává odkladný účinek“ . Pokud tím chtěl navrhnout, aby Nejvyšší soud postupoval ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř., k tomu je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně. V daném případě tak však neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu přitom důvody pro odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu