ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.668.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 668/2022-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. Š., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 12 To 53/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 117/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 6 T 117/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. Š. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že
„1)
v době od 17. 9. 2020 do 21. 12. 2020 v Hradci Králové, ul. XY, v místě bydliště poškozené J. V., nar. XY, v úmyslu od této vylákat finanční prostředky, pod různými smyšlenými záminkami, jako bylo dobití kreditu v mobilním telefonu, platby bytu v Praze, cesta do Prahy, celkem v 31 případech vylákal finanční částky od cca 200 Kč do 20.000 Kč, tedy v celkové výši 144 100 Kč, s tím, že vypůjčené peníze vrátí ze svého měsíčního výdělku, který měl činit 40.000 Kč, ač věděl, že vypůjčené peníze s ohledem ke svým četným exekucím, které v dané době dosahovaly výše až 5 845 000 Kč, nevrátí a ponechá si je pro sebe, což následně učinil, a půjčené peníze ani přes četné urgence nevrátil, pouze dne 6. 4. 2021 při podpisu potvrzení o uznání dluhu zaplatil částku ve výši 6 000 Kč a od té doby již dluh nesplácí, s výjimkou částky 5 710 Kč uhrazené dne 26. 1. 2022,
2)
poté, co dne 23. 11. 2020 přesvědčil poškozenou J. V., nar. XY, aby si u ČSOB a.s. Poštovní spořitelny v Hradci Králové založila bankovní účet včetně kontokorentu, od přesně nezjištěné doby prosince 2020 do 6. 4. 2021 v Hradci Králové, v Pardubicích a v Praze, pod smyšlenou záminkou výběru své vlastní mzdy, která mu měla být údajně zasílána na účet poškozené a pod příslibem úhrad nájmu za byt poškozené, opakovaně od poškozené vylákal její platební kartu s vědomím toho, že na účet poškozené mu žádná jeho mzda nebude doručena a rovněž nebude poškozené hradit nájem za byt, ale peníze, které vybere, použije pro svoji potřebu, což následně i učinil a z jejího bankovního účtu č. XY vedený u ČSOB a.s. Poštovní spořitelny, postupně vybíral různě vysoké finanční částky, které použil pro svoji potřebu, čímž poškozené J. V. způsobil škodu v celkové výši 38.499 Kč, a uvedených jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 3 T 17/2019 ze dne 8. 2. 2019, jenž nabyl právní moci dne 10. 5. 2019, odsouzen pro přečin podvodu dle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků, která skončila 10. 5. 2021“.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla rovněž uložena povinnost nahradit poškozené J. V. škodu ve výši 170.889 Kč za vylákané finanční prostředky, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla jmenovaná poškozená odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 12 To 53/2022, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 12 To 53/2022 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejprve podal prostřednictvím svého obhájce tzv. blanketní dovolání, které následně dne 13. 6. 2022 odůvodnil.
5. Za naprosto zásadní důvod považoval okolnost, že v rozhodnutích soudů nižších stupňů zcela absentuje prokázání subjektivní stránky trestného činu, spočívající v úmyslu nevrátit půjčené finanční prostředky. Soudy de facto pouze konstatovaly, že s ohledem na výši jeho dluhů tento úmysl rozhodně musel mít. Takové závěry však podle jeho názoru nemají oporu v provedených důkazech. V rámci zjištěného skutkového stavu totiž bylo zjištěno, že své závazky vůči poškozené alespoň částečně hradil. Již tato okolnost tak nepochybně svědčí o tom, že zde nemohl být úmysl peníze nevrátit. Vedle dílčích úhrad dlužné částky zároveň užíval jím vydělaných prostředků k financování potřeb společné domácnosti, včetně potřeb poškozené, a touto formou také částečně hradil vypůjčené finanční prostředky. Současně ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že uznal svůj dluh. Pokud by tedy měl v úmyslu nevrátit tyto vypůjčené finanční prostředky, pak nedává smysl, aby svůj dluh uznával a částečně i hradil, mj. i s ohledem na to, že finanční prostředky od poškozené obdržel převážně v hotovosti a bez písemné smlouvy by pro poškozenou bylo velmi obtížné tyto prostředky po něm vymáhat. Z jím popsaných okolností proto naopak plyne, že měl úmysl půjčené prostředky vrátit, a proto není možné v jeho jednání spatřovat trestný čin podvodu. Došlo tak k nesprávnému právnímu posouzení skutku, jestliže nebyla naplněna subjektivní stránka ve formě úmyslu. V neposlední řadě dodal, že si za pomocí poškozené zřídil účet, na který mu měl chodit veškerý jeho příjem. I to podle něj dosvědčuje, že se snažil od počátku činit kroky k tomu, aby byl tzv. likvidní a mohl půjčky vrátit. Nehledě na skutečnost, že poškozená musela vědět, v jakém stavu se (obviněný) nachází, což také dokládá, že jí nemohl uvést v omyl.
6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
7. Své dovolání obviněný následně ještě doplnil podáním ze dne 20. 6. 2022, v němž rozšířil jeho rozsah o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že mu nebylo umožněno účastnit se veřejného zasedání, když kvůli nemoci žádal o odročení formou e-mailové zprávy. Dále namítl, že nebyly provedeny jím navržené důkazy. Opakovaně totiž navrhoval, aby byl proveden výslech poškozené tak, aby se mohl k její výpovědi vyjádřit, k čemuž nedošlo. Zároveň uvedl, že v rámci řízení dokládal Policii ČR důkazy o tom, že dlužnou částku hradil ve větším rozsahu, než v jakém ho shledal soud prvního stupně, když tyto důkazy byly bezdůvodně opominuty a nebyly vůbec provedeny.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství svého práva nevyužil a k dovolání se ke dni tohoto rozhodnutí nevyjádřil.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
10. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 12 To 53/2022, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. (s výjimkou doplnění dovolání ze dne 20. 6. 2022) a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. K uvedenému je namístě doplnit následující skutečnosti.
12. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
13. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
14. Ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. se však neuplatní, jestliže v době, kdy řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom ani nebyl dán žádný důvod nutné obhajoby, popřípadě obviněný se vzdal obhájce (§36b tr. ř.). V takovém případě se opis rozhodnutí soudu druhého stupně doručuje toliko obviněnému, a to i tehdy, jestliže v průběhu dovolací lhůty soud obviněnému ustanovil obhájce (např. pro účely podání dovolání). Proto je z hlediska běhu lhůty k podání dovolání bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí napadeného dovoláním takto ustanovenému obhájci. Požádá-li obviněný o ustanovení obhájce a jsou-li splněny podmínky podle §33 odst. 2, 4 tr. ř., musí mu být obhájce neprodleně ustanoven (rozhodnutí č. 10/2013 Sb. rozh. tr.).
15. V nyní posuzované věci obviněný v řízení před soudy nižších stupňů (do pravomocného skončení věci) obhájce neměl a ani ho mít nemusel, neboť nebyl dán důvod nutné obhajoby. Jeho žádost o ustanovení obhájce pro účely podání dovolání byla doručena Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 24. 5. 2022, načež mu byl následně obhájce ustanoven. Tomu sice byl opis napadeného usnesení odvolacího soudu doručen (dne 2. 6. 2022), avšak ve smyslu výše uvedeného je z hlediska běhu lhůty bez významu, kdy k tomuto doručení ustanovenému obhájci došlo. Proto se v daném případě neuplatní §265e odst. 2 tr. ř. a lhůta pro podání dovolání běžela pouze od okamžiku doručení obviněnému. Napadené usnesení bylo přitom obviněnému doručeno dne 16. 4. 2022, a tudíž lhůta pro podání dovolání mu uplynula dne 16. 6. 2022 (§265e odst. 1 tr. ř.). Zmíněné doplnění dovolání ze dne 20. 6. 2022 proto bylo podáno po zákonné lhůtě.
16. Podle §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20).
17. Nejvyšší soud proto k obsahu předmětného doplněného dovolání nepřihlížel, neboť bylo podáno opožděně.
18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
19. Podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
21. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) [v dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. l)] tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
22. Nejvyšší soud se tedy zabýval dovolacími námitkami uplatněnými v podání ze dne 13. 6. 2022. Konstatuje přitom, že částečně odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě], jestliže směřovaly do oblasti dokazování a učiněných skutkových zjištění, částečně je bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě], namítl-li absenci podvodného úmyslu, nemohl jim však přisvědčit.
23. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K naplnění kvalifikovaných skutkových podstat podle §209 odst. 2, 3 tr. zákoníku dojde tehdy, byl-li pachatel za takový čin v posledních třech letech odsouzen a způsobí-li tímto činem větší škodu.
24. Nutno uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, na základě jakých důkazů uznal obviněného vinným ze spáchání předmětného skutku a jak je hodnotil. Jím učiněná skutková zjištění, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, které hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil, a to zejména na straně 4. svého rozsudku. Je tak patrné, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyhodnotil obhajobu obviněného za vyvrácenou. Obviněný svá tvrzení o kompenzaci části dluhu nebyl schopen doložit žádnými doklady, příjmy měl z příležitostných prací, přičemž doznal, že z peněz, které si od poškozené půjčoval, pouze hradil některé své předchozí dluhy. Zjevně tedy neměl dostatek příjmů, aby zároveň hradil své potřeby a umořoval své (důrazně na něm) vymáhané dluhy. Soud prvního stupně mj. také vyhodnotil, že za stavu, kdy zjevně stále narůstal obviněnému dluh u poškozené, musel být srozuměn s tím, že není a nebude schopen jí vrátit poskytnuté prostředky, přesto ji o další žádal. Pokud jde o tvrzení obviněného, že dluh umořoval hrazením některých potřeb poškozené a také nájmu, i toto označil soud za účelové, a to na základě výpovědi poškozené, která korespondovala s ostatními provedenými důkazy. Vyhodnotil tak, že výdaje poškozené a nájem platil obviněný z jejích peněz. Dospěl proto k závěru, že v úmyslu přímém obviněný uváděl poškozenou v omyl o svých výdělkových a majetkových poměrech, tedy o skutečnosti, že nebude schopen vrátit půjčované peníze. Odvolací soud pak tyto závěry soudu prvního stupně potvrdil a uvedl, že obviněný věděl, že poškozené předkládá nepravdivé údaje, které neodpovídají skutečnému stavu věci, jelikož s ohledem na jeho neutěšenou finanční situaci mu bylo od počátku zřejmé, že není schopen dostát svým závazkům a dlužné částky poškozené nevrátí.
25. Nejvyšší soud se s těmito závěry soudů nižších stupňů ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Ve vztahu k dovolacím námitkám je nad rámec toho, co uvedly soudy nižších stupňů, nutno zdůraznit, že obviněný z celkového kontextu skutkových zjištění opomíjí tu pro právní kvalifikaci podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, resp. pro naplnění subjektivní stránky, podstatnou (určující) skutečnost, že jednal v dlouhodobě nepříznivé finanční situaci, což je vyjádřeno již ve skutkové větě výroku o vině i v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Důležité je, že si byl vědom toho, že jeho finanční situace mu neumožňovala finanční prostředky poškozené vrátit. Na tomto místě je možno odkázat přímo na výpověď obviněného, ze které mj. vyplývá, že konkrétní řešení své finanční situace v době, kdy si půjčoval od poškozené peníze, neměl, a přesto jí sliboval, že jí peníze vrátí. Právě tímto obviněný úmyslně poškozenou uvedl v omyl. Nadto jí i zatajil tu podstatnou skutečnost, že má dluhy ve výši 6 mil. (č. l. 127), resp. ani z výpovědi poškozené nevyplývá, že by věděla o tom, v jaké (finanční) situaci se obviněný nachází. O omyl (neznalost podstatných skutečností) totiž jde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité skutečnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat (Šámal, P. §209 [Podvod]. In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2055.). Tím obviněný naplnil jak objektivní, tak subjektivní stránku trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Dlužno dodat, že z hlediska subjektivní stránky předmětného trestného činu postačuje, že pachatel jednal v době půjčky (zápůjčky) alespoň s vědomím, že věci určené podle druhu, zejména peníze, ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit a že tím uvádí věřitele v omyl, aby sebe (či jiného) ke škodě jeho majetku obohatil. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem pak neobstojí ani námitka obviněného, že poškozená musela vědět, v jakém stavu se (obviněný) nachází, což mělo dokládat, že jí v této okolnosti nemohl uvést v omyl. Nadto lze přiměřeně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 (uveřejněno v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve svazku 1/2004 pod č. T 648), podle něhož o podvodné jednání jde i v případě, jestliže podvedený je schopen zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas.
26. S ohledem na uvedené nelze dovolacím námitkám obviněného přiznat jakékoli opodstatnění. Nejvyšší soud proto uzavírá, že soudy nižších stupňů učinily správný závěr o tom, že se obviněný dopustil popsaného skutku, k čemuž měly dostatek důkazů, z nichž učiněná skutková zjištění jsou logická a přesvědčivá a odůvodňují závěr o spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, a to včetně subjektivní stránky.
27. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 12 To 53/2022, ani jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 6 T 117/2021, proto netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě.
28. Nejvyšší soud dodává, že obdobné námitky byly obviněným již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení, především v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
29. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu