ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.680.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 680/2022-3227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2022 o dovoláních, která podali obvinění M. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, a M. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2022, č. j. 6 To 62/2021-3084, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 2/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 52 T 2/2021-2776 , byli obvinění M. P. a M. P. (dále „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými (společně se spoluobviněným J. H.)
· M. P. [ad I.] zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
· M. P. [ad II.] zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se obvinění podle zjištění soudu dopustili tím, že
I.
obžalovaný M. P.
jako osoba samostatně výdělečně činná, jako budoucí provozovatel fotovoltaické elektrárny označené jako FVE XY, k níž vystupoval jako nájemce a budoucí držitel licence, dne 3. 11. 2010 podal u Energetického regulačního úřadu se sídlem v XY (dále také jen „ERÚ“) Žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro fyzické osoby pro provozovnu nazvanou jako FVE XY o instalovaném výkonu 0,619 MWe, k níž v průběhu licenčního řízení doložil protiprávně vylákané rozhodnutí o zkušební provozu, které získal tím, že dne 22. 11. 2010 podal k Městskému úřadu XY, odbor výstavby, jako stavebník žádost o souhlas se zkušebním provozem Fotovoltaické elektrárny XY ode dne 2. 12. 2010, v níž mj. uvedl, že v době podání žádosti nedošlo při výstavbě elektrárny k odchylce od stavebního povolení, a stav elektrárny doložil dne 29. 11. 2010 zejména Zprávou o výchozí revizi elektrického zařízení ev. č. 2010-OBL-070, vypracovanou revizním technikem J. H., s uvedeným datem vykonání revize elektrárny o instalovaném výkonu 619,2 kWp dne 29. 11. 2010, na základě čehož Městský úřad XY, odbor výstavby, pod sp. zn. MUZN 103390/2010 č. 176/2010 dne 30. 11. 2010 vydal Rozhodnutí - zkušební provoz Fotovoltaické elektrárny XY 619,2 kWp XY, XY (dále také jen „FVE“), kdy součástí stavby mělo být fotovoltaické zařízení, které se dle stavebního povolení mělo skládat mj. z fotovoltaických panelů instalovaných na nosných rámech, ač v této době na stavbu žádné fotovoltaické panely ještě ani nebyly dodány,
dále v průběhu licenčního řízení doložil obsahově nepravdivé listiny, a to
- již uvedenou Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení ev. č. 2010-OBL-070, vypracovanou revizním technikem J. H., s uvedeným datem vykonání revize FVE o instalovaném výkonu 619,2 kWp dne 29. 11. 2010, v níž bylo uvedeno, že v uvedeném elektrické zařízení je instalováno 2880 ks křemíkových polykrystalických solárních panelů KYOCERA KD 215GH-2PU, že jsou propojeny do jednotlivých větví po 20 panelech a jsou po dvou větvích sdružovány a solárními kabely popř. kabelem RADOX 6mm napojeny přímo do skříní přepěťových ochran a odtud do střídačů, kdy solární kabely jsou uchyceny na profilech konstrukcí, a jako závěr revize uvedl, že „El. zařízení je v souladu s bezpečnostními požadavky ČSN a JE SCHOPNÉ bezpečného provozu“, ačkoliv věděl, že k datu vyhotovení revizní zprávy na místě budoucí fotovoltaické elektrárny provozované M. P. nebyly namontovány a propojeny žádné fotovoltaické panely, neboť v této době nebyly na stavbu ani dodány, když k jejich dodání a postupné montáži došlo až v době od 3. 12. do 15. 12. 2010,
- Protokol o předání a převzetí fotovoltaické elektrárny „FVE XY 600 kW P.“ v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo ze dne 1. 9. 2010, sepsaný mezi zhotovitelem a současně předávajícím, obchodní společností S., IČ XY, a objednatelem a přebírajícím, obchodní společností E. L. I., IČ XY, a vedlejším účastníkem a držitelem licence, M. P., IČ XY, opatřený datem podpisu dne 29. 11. 2010, s tím, že dílo bylo předáno bez závad,
- Nájemní smlouvu o nájmu Zařízení výrobny elektřiny 600 kW XY – P. uzavřenou dne 29. 11. 2010 mezi pronajímatelem, společností E. L. I. a nájemcem, M. P., s tím, že k uvedenému dni přechází zařízení výrobny elektřiny do užívacího práva nájemce – M. P.,
- Potvrzení odborné firmy realizující výstavbu výrobny „FVE XY“ vydané společností S. pro M. P. dne 29. 11. 2010, s tím, že vlastní výrobna je provedena v souladu s projektovou dokumentací, dle předpisů a norem a smlouvou o připojení k distribuční soustavě,
- Potvrzení dodavatele o kompletním vlastnictví zařízení výrobny FVE XY, vystavené dodavatelem, společností S., pro vlastníka, společnost E. L. I., a opatřené datem vystavení dne 29. 11. 2010,
ačkoli věděl, že ke dni 29. 11. 2010 nebyla výrobna dokončena, neboť v této době nebyly na stavbu dodány žádné solární panely, které byly dodány a postupně instalovány až v době od 3. 12. do 15. 12. 2010,
přičemž ERÚ na základě žádosti a k ní doložených i uvedených listin, o kterých se mylně domníval, že potvrzují kompletnost technologického vybavení elektrárny, vydal podle §8 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2010, dne 1. 12. 2010 pod č. j. 13419-4/2010-ERU Rozhodnutí o udělení licence č. 111017764, které nabylo právní moci dne 7. 12. 2010, poté, co se M. P. výslovně vzdal práva opravného prostředku, a na jeho základě tak získal oprávnění vyrábět elektřinu po dobu 25 let v provozovně FVE P. XY o celkovém instalovaném výkonu 0,619 MW, ačkoli věděl, že k vydání licence došlo v rozporu s ustanovením §5 energetického zákona vyžadujícím splnění technických předpokladů a doložení užívacího práva k technickému zařízení,
dále dne 30.11.2010 u společnosti E.ON Česká republika, s.r.o. podal žádost o první paralelní připojení výrobny k distribuční síti, a k ní přiložil výše uvedené nepravdivé listiny, tzn. Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení ev. č.: 2010-OBL-070, revizního technika J. H. ze dne 29. 11. 2010, Nájemní smlouvu o nájmu Zařízení výrobny elektřiny 600 kW XY – P. uzavřenou dne 29. 11. 2010 mezi pronajímatelem, společností E. L. I. a nájemcem, M. P., Potvrzení odborné firmy realizující výstavbu výrobny „FVE XY“ vydané společností S. pro M. P. dne 29. 11. 2010 a neprávem vylákané rozhodnutí stavebního úřadu o povolení zkušebního provozu FVE ze dne 30. 11. 2010, o kterých se provozovatel distribuční sítě mylně domníval, že jsou pravdivé, a proto provedl tzv. první paralelní připojení výrobny k distribuční síti dne 21. 12. 2010 tak, že toho dne provedl ověřovací provoz výrobny a vydal Protokol o schválení výrobny ke smlouvě č. 700118641000010,
přičemž na základě protiprávně vylákané licence a prvního paralelní připojení k distribuční síti uzavřel jakožto provozovatel dané FVE dne 14. 1. 2011 Smlouvu na výplatu státem garantované podpory č. 2010-S612378 se spol. E.ON Distribuce, a. s., se zpětnou účinností od 21. 12. 2010 (den uvedení výrobny do provozu), přičemž k jejímu uzavření doložil licenci č. 111017764, čímž mu vznikl nárok na státem garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, kterou zvolil ve formě výkupní ceny, a poté na ni navazující smlouvu se spol. E.ON Distribuce č. 2011-S612378 ze dne 4. 3. 2011, a se spol. E.ON Energie, a. s., dne 31. 12. 2012, č. 2013-PV612378, na jejichž základě dodával elektřinu do distribuční soustavy vyrobenou v dané FVE a měsíčními výkazy a fakturami počínaje obdobím od prosince 2010 za to nárokoval státem garantovanou podporu pro FVE zdroje uvedené do provozu v roce 2010, a takto mu za období od prosince 2010 do května 2020 včetně byla neoprávněně vyplacena částka v celkové výši 46 784 451,15 Kč, přičemž za dobu od června 2020 do konce roku 2030 by dále došlo k neoprávněnému čerpání podpory v celkové výši 52 366 495 Kč, to vše ke škodě České republiky-Ministerstva průmyslu a obchodu,
II.
obžalovaný M. P.
jako jednatel zhotovitele obchodní společnosti S., IČ: XY, XY, XY, a současně jako jednatel objednatele, a budoucího vlastníka a pronajímatele FVE, obchodní společnosti E. L. I., IČ XY, XY, XY, uzavřel dne 1. 9. 2010 Smlouvu o dílo, jejímž vedlejším účastníkem a budoucím držitelem licence a provozovatelem FVE byl M. P., přičemž jejím předmětem byla dodávka zařízení, technologie a výstavba solární elektrárny FVE XY 600 kW P. (dále také „Výrobna“), v níž bylo ujednáno, že vlastnictví k zařízení, technologiím, částem a součástem Výrobny přechází z dodavatele na objednatele dnem jeho převzetí objednatelem,
přičemž s cílem napomoci M. P. k neoprávněnému získání licence a nároku na státem garantovanou podporu pro zařízení označené jako FVE XY (dále také jen "FVE") za výrobu elektřiny z obnovitelného zdroje energie uvedeného do provozu již v roce 2010,
jako jednatel zhotovitele a předávajícího, obchodní společnosti S. a současně jako jednatel objednatele a přebírajícího obchodní společnosti E. L. I., za účasti M. P., vystupujícího jako vedlejší účastník a držitel licence, vyhotovil Protokol o předání a převzetí fotovoltaické elektrárny „FVE XY 600 kW P.“ v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo ze dne 1. 9. 2010, sepsaný dne 29. 11. 2010, přičemž v listině předstíral, že dne 29. 11. 2010 došlo mezi uvedenými společnostmi k předání a převzetí fotovoltaické elektrárny a jejím vlastníkem je objednatel,
dále jako jednatel za společnost S. vyhotovil pro M. P. Potvrzení odborné firmy realizující výstavbu výrobny "„FVE XY“ a opatřil datem vystavení dne 29. 11. 2010, v němž uvedl, že výrobna je provedena v souladu s projektovou dokumentací, dle předpisů a norem a smlouvou o připojení k distribuční soustavě,
dále jako jednatel dodavatele, společnosti S. a současně jednatel objednatele, společnosti E. L. I. vystavil Potvrzení dodavatele o vlastnictví zařízení výrobny FVE XY, kterou předstíral, že společnost E. L. I. se ke dni 29. 11. 2010 stala vlastníkem kompletní výrobny FVE,
dále jako jednatel společnosti E. L. I. vystavil a podepsal Nájemní smlouvu k FVE 600 kW XY – P. uzavřenou mezi pronajímatelem, společností E. L. I., a nájemcem, M. P., a opatřil ji datem uzavření dne 29. 11. 2010, v níž předstíral, že FVE je k datu 29. 11. 2010 zhotovena v celém instalovaném výkonu a přechází do užívacího práva nájemce,
a uvedené listiny vystavil, ačkoliv věděl, že daná FVE ke dni 29. 11. 2010 nebyla dokončena, neboť v této době nebyly na stavbu dodány žádné solární panely, které byly dodány a postupně instalovány až v době od 3. 12. do 15. 12. 2010, a současně věděl, že uvedené klamné listiny M. P. použije jako naoko pravdivé coby nezbytný podklad jednak v řízení před Energetickým regulačním úřadem v XY k vylákání a protiprávnímu vydání licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů a tímto svým záměrným jednáním tak pomohl získat M. P. neoprávněně licenci č. 111017764 ze dne 1. 12. 2010, a jednak, že je M. P. předloží provozovateli distribuční sítě pro vylákání prvního paralelního připojení dané FVE k distribuční síti, čímž pomohl získat M. P. neoprávněně první paralelní připojení FVE k distribuční síti dne 21. 12. 2010,
a tím umožnil M. P. na základě protiprávně vylákané licence a prvního paralelního připojení k distribuční síti uzavřít jakožto provozovateli dané FVE dne 14. 1. 2011 Smlouvu na výplatu státem garantované podpory č. 2010-S612378 se spol. E.ON Distribuce, a. s. (nyní spol. EG.D, a. s.), se zpětnou účinností od 21. 12. 2010 (den uvedení výrobny do provozu), který k jejímu uzavření doložil licenci č. 111017764, čímž M. P. vznikl nárok na státem garantovanou podporu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, kterou zvolil ve formě výkupní ceny, a poté na ni navazující smlouvu se spol. E.ON Distribuce č. 2011- S612378 ze dne 4.3.2011, a se spol. E.ON Energie, a. s., dne 31. 12. 2012, č. 2013-PV612378, na jejichž základě M. P. dodával elektřinu do distribuční soustavy vyrobenou v dané FVE a měsíčními výkazy a fakturami počínaje obdobím od prosince 2010 za to nárokoval státem garantovanou podporu pro FVE zdroje uvedené do provozu v roce 2010, z níž následně platil nájemné společnosti E. L. I. za nájem dané FVE,
a takto za pomoci M. P. byla M. P. za období od prosince 2010 do května 2020 včetně neoprávněně vyplacena částka v celkové výši 46.784.451,15 Kč,
přičemž za dobu od června 2020 do konce roku 2030 by dále došlo k neoprávněnému čerpání podpory v celkové výši 52.366.495 Kč, to vše ke škodě České republiky-Ministerstva průmyslu a obchodu.
3. Obvinění M. P. i M. P. byli oba odsouzeni podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jim byla dále uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradili způsobenou škodu. Podle §67 odst. 1 a §68 tr. zákoníku byl každý z nich odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb s denní sazbou ve výši 2.000 Kč (celkem 1.000.000 Kč). Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. P. a M. P. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu škodu ve výši 30.209.643 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání obviněných a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 1. 2022, č. j. 6 To 62/2021-3084, tak, že tento podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněných M. P. a M. P. částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu uloženém těmto obviněným. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněným M. P. i M. P. při nezměněném výroku o vině uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jim podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku jim stanovil zkušební dobu v trvání pěti let. Odvolání poškozené odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali obvinění M. P. a M. P. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Romana Klimuse dovolání. Uplatňují dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
6. V první řadě obvinění rozporují výklad pojmů výrobna, fotovoltaická elektrárna (dále „FVE“) a zdroj, jak je vyložily soudy obou stupňů. K termínu FVE není v žádném předpise zakotvena definice. Dále není možné tvrdit shodu pojmů výrobna a FVE, ani zdroj a výrobna. Společnost E.ON Energie, a. s. (dále „E.ON“) vymezila v příloze č. 1 smlouvy o připojení pojem výrobna jako zařízení bez fotovoltaických panelů (dále „FV panely“), což nebylo soudy reflektováno. Obvinění použili termín výrobna v příloze č. 1 smlouvy o dílo obdobně jako spol. E.ON. Obhajoba kategoricky odmítá, že by se obvinění snažili navodit dojem, že je zařízení kompletní, tedy včetně panelů o výkonu 619 kWp a že by tímto chtěli uvést pracovníky stavebního úřadu a ERÚ v omyl. K tomuto dále dovolatelé upozorňují na nejednotnost výkladu pojmu výrobna v zákoně č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon – dále jen „EZ“), v Pravidlech provozování distribuční soustavy (dále jen „PPDS“) a ve smlouvě o připojení ze dne 29. 6. 2009 či ve vyjádření/souhlasu E.ON k projektové dokumentaci ze dne 2. 10. 2010. Odvolací soud k tomuto konstatuje, že i laikovi musí být jasné, že součástí FVE musí být FV panely. Nezakládá tedy své závěry na legálních definicích, nýbrž na jakési laické úvaze. Odvolací soud se následně snaží definovat pojem FVE s nepřiléhavými odkazy na energetický zákon, případně vytváří myšlenkové konstrukce o tom, jak termín výrobna chápali obvinění s odkazem na smlouvu o dílo ze dne 1. 9. 2010.
7. Ohledně výše zmíněného pojmosloví následně obvinění odkazují na rozsudek nalézacího soudu. Uvádějí tak, že stanovisko o připojení, není závazný právní dokument a bylo nahrazeno smlouvou o připojení, která výrobnu definuje jako zařízení bez FV panelů. V žádosti o stavební povolení je termín výrobna použit jako zařízení s FV panely, nicméně tento dokument nevytvořil obviněný P. Stavební povolení s pojmem výrobna vůbec nepracuje a střídače nejsou považovány za součást FVE. Podle S. musí být pojem FVE vymezen přílohou listin, v nichž se nachází. Podle spol. E.ON obsah pojmu výrobna určí až realizační firma. ERÚ zase nepovažuje za výrobnu trafostanici, ale panely a střídače. Z uvedené nejednoznačnosti pojmu výrobna (a dalších termínů) je zřejmé, že obvinění jej mohli vnímat odlišně od zbylých subjektů v příslušných řízeních. Obviněným nebyla známa definice pojmu výrobna prezentovaná soudy, podle které by tato měla obsahovat FV panely, neboť v době spáchání činu existovaly její 4 další definice. Dovolatelé se domnívají, že jednali v právním omylu.
8. Listiny předložené ERÚ nelze považovat za způsobilé uvést někoho v omyl ani neobsahují nepravdivé informace. Soudy obou stupňů uvádějí, že v nájemní smlouvě o nájmu zařízení výrobny elektřiny je hovořeno o výrobně elektřiny, a tudíž by tato měla obsahovat i FV panely, přičemž v příloze č. 1 měl být uveden výčet zařízení tvořících tuto výrobnu. Tímto soudy zasahují do smluvní svobody dovolatelů. Nadto je v ní hovořeno o nájmu, jehož předmětem je „zařízení výrobny elektřiny“, nikoliv „výrobna elektřiny“. Ze zmíněné přílohy smlouvy o nájmu je zřejmé, že nejsou zahrnuty FV panely. Pokud měl ERÚ pochybnosti ohledně předmětu nájemní smlouvy, měl vyzvat žadatele k doplnění poskytnutých podkladů. Navíc této smlouvě nebyla soudy věnována pozornost, když obsahovala zřejmé nesprávnosti. Dovolatelé smlouvu vytvořili, neboť ji ERÚ požadoval a měli v úmyslu z ní vycházet i po dokončení FVE. Obdobné námitky dovolatelé uplatňují i ke smlouvě o dílo ze dne 1. 9. 2010. Odvolací soud nereagoval na námitky obhajoby stran hodnocení předávacího protokolu ze dne 29. 11. 2010 a revizní zprávy o výchozí revizi ze dne 29. 11. 2010, ohledně nichž dovolatelé rovněž prezentují podobné výhrady, jako jsou uvedeny výše stran použité terminologie (výrobna, FVE, FV panely) a toho, jaká zařízení měla být při předání již instalována. Konkrétně pak zmíněná revizní zpráva se nevztahuje k celé FVE a nemůže osvědčit její bezpečnost jako celku, což potvrdil znalec S., a ani nemohla být podkladem pro vydání licence, tedy nemohla sama o sobě vyvolat předjímané právní účinky, když měla být pracovníky ERÚ vrácena k doplnění. K obsahu revizní zprávy obhajoba předložila soudu dva znalecké posudky, jejichž obsah nebyl dostatečně reflektován. Nepravdivé informace však i podle znalců neobsahovala. Navíc nebylo prokázáno, že by obvinění revizního technika H. naváděli k tomu, aby zprávu napsal nějakým konkrétním způsobem. Jeho případné pochybení nelze přenášet na obviněné. Ani potvrzení odborné firmy realizující výstavbu FVE a potvrzení dodavatele o vlastnictví výrobny nemohly ERÚ uvést v omyl jen proto, že obsahují pojem výrobna. Případné obsahové nedokonalosti ERÚ předložených dokumentů vyplývají z omluvitelné neznalosti právní problematiky na straně dovolatelů.
9. Ve vztahu k pochybení pracovníků ERÚ dovolatelé podotýkají, že je soudy obou stupňů bagatelizují. Pracovníci ERÚ vyzvali obviněného P. k odstranění vad podání předložením smlouvy o dílo a předávacího protokolu 2. 12. 2010, tedy až po vydání licence (1. 12. 2010). K tomuto pochybení obhajoba navrhla jako důkaz odborné vyjádření zpracovaného B., jehož předmětem byla analýza postupu ERÚ v předmětném licenčním řízení. Nalézací soud návrh zamítl a odvolací soud se k tomuto zamítnutému důkazu nevyjádřil. Podle tohoto odborného vyjádření jsou listiny vyžádané až po udělení licence bezvýznamné pro licenční řízení a správní orgán jimi nemohl být uveden v omyl. Toto odborné vyjádření dovolatelé dále citují. S. v rámci licenčního řízení nedostatečně přezkoumal obviněným P. předložené dokumenty. Pokud by tak učinil, bylo by mu (a ERÚ) jasné, že elektrárna zatím není osazena FV panely. ERÚ tak rozhodoval na základě nekompletních podkladů, což je jeho pochybení vylučující, že by byl obviněnými uveden v omyl. Kdyby takto ERÚ nepochybil a licence nebyla udělena 1. 12. 2010, došlo by k jejímu udělení jen o něco později, neboť FVE byla kompletně postavena 16. 12. 2010. Dovolatelé přitom vůbec nebyli v časové tísni, neboť nejzazším termínem obdržení licence by bylo 21. 12. 2010. Je tedy zjevné, že dovolatelé neměli důvod vědomě se dopouštět protiprávního jednání. V této souvislosti zmiňují nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 946/16, či rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 8 As 127/2019-288, podle nichž je třeba zvažovat, kdy by byla bezvadně udělena licence, pokud byla původně udělena na základě neúplných podkladů, a popřípadě nechat rozhodnutí o udělení licence v platnosti s tím, že by byla po dobu před dokončením elektrárny považována za neúčinnou. Z hlediska posouzení vzniku škody je pak posouzení této otázky zvláště důležité. FVE XY (dále příp. „FVE XY“) by byly ponechány výkupní ceny z roku 2010, i přes krátkou dobu neúčinnosti licence a vyčíslená škoda by tudíž musela být podstatně nižší. Odvolacím soudem však daná problematika řešena nebyla.
10. Obvinění dodávají, že doplnění nekompletního spisu sami dvakrát iniciovali, přičemž v roce 2020 obviněný P. dokonce podal žádost o přezkum udělené licence. Podle ERÚ však z důvodu uplynutých lhůt tuto licenci již přezkoumat nešlo a po jejich uplynutí již převáží zájem na založených právních vztazích, i kdyby vznikly na základě rozhodnutí v rozporu s právními předpisy. Dovolatel P. jednal v omluvitelném právním omylu. Je totiž právním laikem a neměl zkušenosti se stavbou FVE, v předmětné době byly navíc právní otázky spojené s FVE vykládány nejednoznačné, a to i ohledně otázky, kdy je možné vyhotovit revizní zprávu či v jakou chvíli stran licenčního řízení musí být FVE osazena FV panely.
11. Závěrem svého dovolání obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2022, č. j. 6 To 62/2021-3084, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který stran námitek o terminologické nejednoznačnosti FVE se týkajících pojmů odkázal na rozsudek odvolacího soudu v jeho bodech 18. – 23. Dále zmínil, že obvinění zcela nepřípadně užívají pojmů vyjádřených v jejich soukromoprávních dokumentech jako by bylo možné je z hlediska veřejného práva postavit na roveň jejich definicím v právních předpisech. Tímto způsobem se snaží vytvořit dojem nejednoznačnosti některých pojmů a zvrátit závěr o jejich úmyslném zavinění. Dále v dovolání ohýbají obsah Pravidel provozování distribuční soustavy, kdy vytrhávají její určitou pasáž z kontextu. Sami obvinění v některých vlastních soukromoprávních dokumentech upřednostňují širší vymezení výrobny, včetně FV panelů. Z rozhodovací praxe je přitom zřejmé, co vše muselo v rozhodné době výrobní zařízení obsahovat. Z definice výrobny elektřiny podle energetického zákona obsažené v jeho §2 odst. 2 písm. a) je jasné, že FVE musí obsahovat i FV panely. Žadatel o udělení licence musel ERÚ garantovat její dokončení včetně splnění všech technických podmínek (instalování FV panelů). Logicky k tomu nemohlo dojít, pakliže výrobna neobsahovala FV panely. Obvinění si byli velmi dobře vědomi požadavků na výrobnu elektřiny vyplývajících z energetického zákona.
13. Pokud obvinění zpochybňují interpretaci ve věci relevantních listin a možnost skrze jejich předložení uvést někoho v omyl, nezohledňují podle státního zástupce všechny okolnosti, za jakých tyto listiny použili. Předložené listiny měly jednoznačně vzbudit v pracovnících ERÚ dojem, že elektrárna je dokončená, ačkoliv tomu tak nebylo. Ohledně uzavřené nájemní smlouvy je třeba uvést, že o nájem nedokončené věci by nikdo nestál, pokud by jejím uzavřením nebyl sledován jiný cíl. V tomto případě uvést pracovníky ERÚ v omyl. Pokud obvinění odkazují na obsah příloh smluv, má jejich argumentace mezeru v tom, že tyto přílohy nebyly v rámci licenčního řízení vůbec předloženy, přičemž to byl obviněný P., kdo je nedoložil. Není tedy na místě odpovědnost za jejich nepředložení svalovat na ERÚ. Rozpor mezi tím, že podle předávacího protokolu k FVE měly být již instalovány FV panely, a obsahem přílohy č. 1 smlouvy o dílo, je bezpředmětný, když tento dokument neměl ERÚ v licenčním řízení vůbec k dispozici. Vyhodnocení zprávy o výchozí revizi ze dne 29. 11. 2010 soudy rovněž není v rozporu s obsahem této zprávy a koresponduje s přístupem užívaným v obdobných věcech (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 990/2018). Z této zprávy vyplývalo, že je FVE kompletně zhotovená a jako taková bezpečná, nikoliv, že teprve bude jakkoliv dokončována. Pokud obvinění poukazují na to, že revizní zpráva nemohla být podkladem pro vydání licence, je zvláštní, že ji obviněný P. v rámci licenčního řízení předložil a na jejím podkladě licenci vylákal. Dále je třeba podotknout, že dovolateli zmiňovaná výzva k doplnění podkladů žádosti o udělení licence nebyla vypravena až po rozhodnutí o udělení licence. Jen na ní bylo uvedeno nesprávné datum. V reakci na tuto výzvu předložili dovolatelé dokumenty s nepravdivými informacemi, které se tedy staly podkladem pro rozhodnutí o udělení licence. Ohledně analýzy postupu ERÚ, která byla navrhována jako důkaz, je na místě zmínit, že jejím obsahem je právní posouzení postupu ERÚ, a tudíž není s podivem, že takový důkaz nebyl nalézacím soudem připuštěn.
14. Dovolatelé kalkulují s tím, že stavba FVE byla dokončena včetně instalace FV panelů ještě v roce 2010. Již však do svých úvah nezahrnují, že pro účel udělení licence není podstatné jen samotné dokončení stavby FVE, ale vydání potřebných správních rozhodnutí nezatížených vadou, závisejících na kvalifikovaném ověření bezpečnosti a technické způsobilosti povolaným technikem. Dále se státní zástupce věnuje vysvětlení rozdílu mezi kolaudačním souhlasem stavebního úřadu a revizní zprávou revizního technika, kdy uvádí, že pro účel předmětného licenčního řízení kolaudační souhlas nahradilo rozhodnutí o zkušebním provozu FVE XY ve smyslu §124 stavebního zákona. Toto rozhodnutí přitom vzbuzovalo dojem o kompletní vybavenosti FVE a bylo vylákáno prostřednictvím uvádění nepravdivých údajů pramenících např. ze zprávy o výchozí revizi. Pokud někdo získal podvodným způsobem licenci na zvýhodněné provozování FVE, neboť jí dosáhl protiprávním způsobem před koncem roku 2010, nemůže mít takový jedinec vůbec nárok na zvýhodněné výkupní ceny elektřiny. V dané věci přitom nelze počítat s tím, že by obviněný P. stihl na konci roku 2010 napravit vady svojí FVE a licenci ještě v tomto roce řádně získat, ostatně se o to ani nepokusil. Vzhledem k tomu, že podvodné jednání obou obviněných vedlo k získání licence za zvýhodněných podmínek, na které by v případě jejího řádného získání nebylo dosaženo, protože by to nestihli v požadovaném datu, je na místě konstatovat příčinnou souvislost mezi jejich jednáním a následkem v podobě ve věci vyčíslené škody. Stejně tak z uvedeného vyplývá i soudy konstatované úmyslné zavinění, na čemž nic nemění stavebně technické dokončení elektrárny před koncem roku 2010. Námitku o tom, že obvinění jednali v omluvitelném právním omylu, státní zástupce odmítá, a to na základě skutkových zjištění jasně svědčících o úmyslném jednání obviněných směřujícím k podvodnému získání licence ještě v roce 2010. Jejich případný právní omyl by navíc vzhledem k jejich postavení (P. jako podnikatel a žadatel o licenci na výrobu elektřiny a P. jako statutární orgán společnosti zhotovující FVE a společnosti, která měla elektrárnu vlastnit a pronajímat) nebyl omluvitelný. Nadto k vyvarování se omylu by postačovalo, aby obvinění vyčkali zkompletování elektrárny, jejímu prvnímu paralelnímu připojení, opatření příslušných dokumentů s pravdivými informacemi a řádného získání licence.
15. Závěrem svého vyjádření k dovoláním obviněných státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud tato podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Obvinění uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jejich námitky jsou však převážně podřaditelné pod důvod dovolání podle písm. g) citovaného ustanovení, v alternativě rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétními námitkami se totiž snaží modifikovat skutková zjištění soudů a až sekundárně navazují tvrzeními o nutnosti změny hmotněprávního posouzení. Nejvyšší soud tudíž připomíná, že naplnění této alternativy dovolacího důvodu předpokládá zjištění tak hrubé vady skutkového zjištění, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30. 9. 2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Extrémní nesoulad může být dán i tehdy, je-li odsouzení v trestním řízení založeno na neuzavřeném řetězci nepřímých důkazů, které nevylučují, že čin mohla spáchat jiná osoba [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3094/08 ze dne 29. 4. 2009 (N 103/53 SbNU 293)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou.
18. V první rovině námitek obvinění poukazují na podle nich nejednoznačnou terminologii, především pak ve vztahu k tomu, co měl obsahovat termín „výrobna“. Snaží se zpochybnit závěr soudů o jejich úmyslném zavinění, resp. prosadit vlastní závěr o neexistenci takového zavinění. Tvrdí, že v příloze č. 1 smlouvy o dílo ze dne 1. 9. 2010 (dále „smlouva o dílo“) a nájemní smlouvy ze dne 29. 11. 2010 (dále „nájemní smlouva“) ve výčtu zařízení výrobny absentovaly FV panely, což měl být i případ přílohy č. 1 smlouvy o připojení spol. E.ON. Těmto námitkám nelze přisvědčit. Nejdříve je třeba podotknout, že daný termín zjevně není tak mnohoznačný, jak jej obvinění prezentují. Jsou to zejména oni, kdo usiluje o vytvoření těchto odlišných významů daného pojmu jimi vyprodukovanými listinami, zatímco výrobna elektřiny je jednoznačně zákonně definována. Termín výrobna, resp. výrobna elektřiny je definován energetickým zákonem v §2 odst. 2 písm. a) jako energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení. Poměrně trefně tuto skutečnost vyjádřil i odvolací soud v bodě 19. jeho rozsudku, když uvedl, že přístup obviněných k termínu výrobna „jakoby evokuje dojem, že bylo na obžalovaných to, jak budou pojmu výrobna oni sami rozumět, resp. jak jej sami vymezí. Nicméně v projednávaném případě se nejednalo o nějakou obecnou … … nespecifikovanou výrobnu, ale … … o … … výrobnu elektřiny, která byla v energetickém zákoně definována naprosto jasným, logickým, a i pro laika srozumitelným způsobem …“ . Navíc, jak bude připomenuto níže, přílohy smlouvy o dílo a nájemní smlouvy obvinění nepředložili k licenčnímu řízení, přičemž soudy přijatelnými úvahami dospěly k pochybnostem o věrohodnosti těchto příloh (viz bod 20. tohoto usnesení). Rovněž nelze přisvědčit tvrzení dovolatelů, že si soudy vytvořily vlastní definici výrobny elektřiny, když tyto odkazují právě na její vymezení v energetickém zákoně. Stejně tak je absurdní poukaz na to, že soudy údajně staví svoji argumentaci na laických úvahách, když pouze v obecnosti zmínily, že i pro laika musí být patrné, že součástí zařízení vyrábějícího elektrickou energii ze slunce musí být i solární panely (viz bod 50. rozsudku nalézacího soudu, bod 18. rozsudku odvolacího soudu). Dále je v tomto ohledu možné odkázat na poměrně obsáhlé pasáže rozsudku odvolacího soudu, zejména na body 18. – 21., či soudu nalézacího v bodech 51. – 54., z nichž vyplývá i nevhodnost námitky, že se těmito otázkami soudy nezabývaly, či tak nečinily dostatečně.
19. Mimo již uvedené lze poukázat i na to, že obvinění v jimi odkazovaných dokumentech z hlediska vymezení pojmu výrobna pomíjí některé skutečnosti. Kupříkladu smlouva o připojení ze dne 29. 6. 2009 (č. l. 1481 a násl.) obsahuje stran vymezení termínu výrobna odkaz na její přílohu č. 1. (č. l. 1492). V této příloze, z níž obvinění citují, je ve vztahu k definici výrobny uvedeno mj. „Druh generátorů: fotočlánkový se střídačem“ , což účelově vynechali ve své dovolací argumentaci. Rozhodně tedy není případné, když dovolatelé uvádějí, že spol. E.ON považovala výrobnu za zařízení bez FV panelů, a že mohli z této smlouvy nabýt dojmu, že „výrobna=střídač= generátor“. Z uvedené přílohy totiž taková informace bez dalšího nevyplývá. K tomuto je možné uvést, jak bylo výše stručně zmíněno, že i laikovi musí být jasné, že pokud je v definici výrobny hovořeno o fotočlánkovém generátoru je obsažení FV panelů k výrobě elektřiny nutností. Ostatně tento výklad podporuje i obsah PPDS, na které je v právě řešené smlouvě rovněž odkazováno. Podle nich je výrobna elektřiny definována jako energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující technologické zařízení pro přeměnu energie, stavební část a všechny nezbytná pomocná zařízení (viz bod 52. rozsudku nalézacího soudu, bod 18. soudu odvolacího). Z uvedeného tedy rovněž vyplývá zahrnutí nainstalovaných FV panelů pod pojem výrobny. Poněkud nepochopitelný je odkaz dovolatelů na přílohu č. 4 PPDS (č. l. 1737), kde je výrobna definována jako ta část zařízení zákazníka, ve které se nachází jeden nebo více generátorů k výrobě elektřiny, včetně všech zařízení potřebných pro její provoz. FV panely přitom pro provoz fotovoltaických generátorů potřebné zajisté jsou, resp. jsou přímo klíčové, jak bylo ostatně shora zmíněno. Zjištění soudu o tom, že obvinění dobře věděli, co má výrobna obsahovat, je významně podtrhováno i skutečností, že sám obviněný P. předložil stavebnímu úřadu (jejž následně uvedl v omyl podobně jako ERÚ tím, že mu pro získání rozhodnutí o zkušebním provozu předložil revizní zprávu obsahující nepravdivé údaje o instalovaných FV panelech) žádost o stavební povolení ze dne 24. 9. 2010, ve které doslova uvádí, že výrobna „… se skládá z fotovoltaických panelů, které jsou rozmístěny na vyznačené ploše stavby“ (příloha č. 3, č. l. 292). Nadto jsou to sami obvinění, kteří v některých dokumentech označují FVE jako celek za výrobnu – souhlas spoluvlastníka stavební části výrobny elektřiny (příloha č. 1, č. l. 37), oznámení o výběru formy podpory (příloha č. 1, č. l. 38). Těchto skutečností si ostatně povšiml i soud prvního stupně v bodě 54. jeho rozsudku.
20. V oblasti terminologie týkající se FVE obvinění vyjádřili i řadu marginálních námitek, kterými vytrhávají tvrzení soudů či některé důkazy z jejich kontextu a vzhledem k výše uvedenému nemohou mít vliv na závěr o jejich úmyslném zavinění. Uvádějí další nepřípadné výhrady stran toho, jak byl pojem výrobna definován ve stavebním povolení či žádosti o stavební povolení, od které se obviněný P. snaží distancovat (a to neúspěšně viz bod 54. rozsudku nalézacího soudu), atd. Nadto se jedná o argumentaci již dříve vypořádanou ve výše odkazovaných pasážích obou rozsudků. V nich bylo zcela správně uzavřeno, že obvinění se měli orientovat především podle definice vyplývající z energetického zákona. Z poskytnutého výkladu plyne, že obvinění nejen předkládají zavádějící údaje o obsahu některých jimi poukazovaných listin, ale zřejmě pomíjí, že sami k řešené terminologii, tedy především pojmu výrobna, přistupovali poněkud pružně, podle toho, jaký jeho obsah jim zrovna vyhovoval. Jinak řečeno, než začali považovat za výhodné uvést stavební úřad a ERÚ v omyl, dokonce sami pracovali s definicí výrobny jako zařízením obsahujícím mj. FV panely (viz již zmíněná žádost o stavební povolení). Ze souvislostí všech mj. i výše zmíněných dokumentů a situace, v níž se dovolatelé nacházeli (blížící se konec možnosti získat výhodnější výkupní ceny elektřiny), je na místě dovodit, že dobře věděli, že stavba předmětné FVE není dokončena, tak jak je vyžadováno právními předpisy. Tato skutečnost je pak vedla k uvedení v omyl pracovníků ERÚ v rámci licenčního řízení, resp. i stavebního úřadu a zaměstnanců spol. E.ON. Pokud tedy soudy nepřistoupily na tvrzení obviněných o jejich zmatení z polysémních termínů pojících se k FVE a o návazném (sekundárním) vyloučení jejich úmyslného zavinění, nelze jim nic vytknout.
21. Dovolatelé rozebírají obsah smlouvy o dílo, nájemní smlouvy, předávacího protokolu ze dne 29. 11. 2010, revizní zprávy ze dne 29. 11. 2010 a uvádějí, že tyto neobsahovaly nepravdivé informace a nemohly stavební úřad ani ERÚ uvést v omyl. Opět se jedná o primárně skutkové námitky, se kterými se již vypořádal soud druhého stupně. V bodech 24. – 28. jeho rozsudku se náležitě věnoval obsahu výše zmíněných listin v kontextu výhrad obviněných a Nejvyšší soud nevidí důvod, proč jeho úvahy rozsáhle reprodukovat. Pouze ve stručnosti je třeba uvést, že v rámci svých myšlenek vzal odvolací soud v potaz v první řadě to, že příloha nájemní smlouvy (č. l. 2464), podle níž neměly být nainstalovány FV panely, nebyla předložena ERÚ v rámci licenčního řízení, ale až v rámci řízení před nalézacím soudem. Nadto odvolací soud zohlednil i pochybnosti o věrohodnosti této přílohy, když nebyla původně předložena ERÚ a neobsahuje datum vyhotovení. K věrohodnosti dané přílohy nájemní smlouvy vzal v potaz i to, že byla částečně psána rukou. Tato dílčí část argumentace soudu se však zjevně měla týkat příloh smlouvy o dílo (viz č. l. 2463), s nimiž se vypořádal podobným způsobem jako v případě nájemní smlouvy a její přílohy č. 1 – viz odkaz níže.
22. Soud druhého stupně dále v podrobnostech odkázal na bod 60. rozsudku nalézacího soudu, v němž je krom již uvedeného poukázáno i na další souvislosti. Zejména pak na to, že „… je do nájmu údajně předávána pouze část solární elektrárny bez solárních panelů, ač je v bodě 5. smlouvy uvedeno, že předmět nájmu má sloužit k výrobě elektrické energie (což je z povahy věci vyloučeno bez instalování solárních panelů). To celé za situace, kdy ke zvláštnímu nájmu solárních panelů žádná další nájemní smlouva neexistuje. … O tom, že se uvedená nájemní smlouva ve skutečnosti vztahovala ke kompletní elektrárně, tzn. i se solárními panely, svědčí … … nájemné ve výši 300.000 Kč měsíčně, neboť další nájemné za užívání solárních panelů již sjednáno nebylo.“ Samotná nájemní smlouva přitom jednoznačně vyvolávala dojem, že se jedná o nájem kompletní elektrárny i proto, že „… pronajímatel přenechal nájemci do nájmu Zařízení výrobny 600 kW FVE XY …“. Smlouva přitom byla označena jako Nájemní smlouva o nájmu Zařízení výrobny elektřiny 600 kW FVE XY – P., jak poznamenal odvolací soud v bodě 26. jeho rozsudku. Obdobně bylo soudy přesvědčivým způsobem vyloženo, proč nepřijaly námitky tohoto typu vztahující se ke zmíněné smlouvě o dílo (č. l. 56, viz bod 61. rozsudku nalézacího soudu, resp. bod 26. rozsudku odvolacího soudu) a její příloze (č. l. 2463), či dovolateli zmiňovaný předávací protokol (viz bod 58. rozsudku nalézacího soudu, resp. bod 27. rozsudku odvolacího soudu). Ani v tomto případě tedy nelze rozsudky soudů obou stupňů napadat z důvodu krajní rozpornosti jejich úvah s důkazy, z nichž vycházejí.
23. Ohledně revizní zprávy o výchozí revizi ze dne 29. 11. 2010 (č. l. 45 p.v. a násl.) je možné odkázat na body 62. a 69. rozsudku nalézacího soudu. V nich soud nejdříve shrnuje její obsah a navazuje analýzou relevantní judikatury, z níž vyplývá, že revizní zpráva je zásadním podkladem v rámci licenčního řízení, přičemž osvědčuje bezpečnou provozuschopnost FVE jako celku, tedy včetně FV panelů. Dále se rozsáhle věnuje otázkám souvisejícím s terminologií týkající se FVE, která byla řešena výše. Nejpodstatnější však je, že z obsahu revizní zprávy ze dne 29. 11. 2010 je „… zjevné, že předmětem revize je elektroinstalace pro FVE … … přičemž do popisu tohoto elektrického zařízení je zahrnuta i instalace 2880 ks solárních panelů včetně jejich zapojení do stringů a skříní přepěťových ochran, naopak zde není zahrnuta revize měničů a trafostanice. Vzhledem k tomu, že existence solárních panelů včetně jejich propojení nebyla výslovně vyjmuta z předmětu revize, tak jak tomu bylo u měničů a trafostanice, ale naopak je v přítomném čase konstatována jejich kompletní instalace, nelze dospět k jinému závěru, než že v takto popsané nízkonapěťové části je elektrárna kompletní a schopná bezpečného provozu. V předmětu revize jsou navíc výslovně uvedeny i rozvody DC, mezi které patří kabeláž vedoucí od solárních panelů do střídačů …“ (bod 69. jeho rozsudku). V revizní zprávě tedy bylo výslovně stanoveno, že FV panely jsou již nainstalované a na rozdíl od jiných zařízení nebyl jejich výčet vyřazen z předmětu revize. Nadto je vhodné zohlednit i poznatek soudu prvního stupně, že sám revizní technik H. před soudem uvedl, že údaj o kompletně nainstalovaných panelech do revizní zprávy napsal proto, aby nemusel provádět další revizi kompletní elektrárny. Zcela správná je tudíž úvaha soudu, podle které údaj o počtu instalovaných FV panelů obsažený v revizní zprávě, působí jako samotné zjištění revizního technika a obviněný P. tak byl alespoň srozuměn s tím, že revizní zpráva obsahuje nepravdivé informace, jež jsou způsobilé uvést pracovníky ERÚ a potažmo i stavebního úřadu v omyl ohledně stupně dokončenosti FVE.
24. V návaznosti na rozporování potenciálu daných listin uvést v omyl pracovníky ERÚ obvinění uvádějí, že z jimi předložené dokumentace je zjevná nekompletnost FVE XY. Pokud to pracovníci ERÚ nerozpoznali, pak je chyba na jejich straně a u obviněného P. nelze konstatovat podvodné jednání. Nepřípadnost této námitky částečně vyplývá již z výše uvedeného. Dokumenty předkládané ERÚ obviněným P. obsahovaly informace, o nichž soudy obou stupňů důvodně uzavřely, že jsou nepravdivé či zavádějící, a tedy i způsobilé uvést ERÚ (jeho pracovníky) v omyl. Především to byla shora rozebíraná revizní zpráva, která obsahovala zcela nepravdivé údaje o instalovaných FV panelech, přičemž soudy správně nepostavily svoje závěry o podvodném jednání obviněných jen na této listině, ale zhodnotily ji v kontextu ostatních důkazů. Stran hodnotících úvah soudů je tak možné odkázat na již shora provedený výklad k tomu, proč měly za to, že dané dokumenty pracovníky ERÚ uvedly v omyl, kdy toto jednání bylo ze strany obviněných pokryto úmyslným zaviněním.
25. Dovolatelé dále tvrdí, že ERÚ žádal o doplnění podkladů smlouvy o dílo a předávacího protokolu až po datu udělení licence. Tyto dokumenty tedy neměly mít vliv na uvedení pracovníků ERÚ v omyl. S touto výhradou se vyrovnal nalézací soud v bodě 104. jeho rozsudku (aprobovaném odvolacím soudem v bodě 27. jeho rozsudku), když zohlednil zjištění plynoucí z výpovědi svědka S., že v případě FVE XY sice proběhl tisk licence, nicméně definitivně o ní rozhodnuto nebylo, jelikož ředitel chtěl ověřit existenci FVE, pročež se řízení přerušovalo, než budou doplněny výše uvedené podklady. Datum napsané na rozhodnutí o udělení licence pak bylo pozůstatkem z předpřipraveného konceptu rozhodnutí, nikoliv samotné datum jeho vydání. Pokud tedy existenci a předložení těchto dokumentů ERÚ v licenčním řízení soud prvního stupně zohlednil v rámci úvah o podvodném jednáním obviněných, nelze mu to vytýkat.
26. Dovolací soud musí uzavřít, že poukazy obviněných ohledně toho, že jimi v licenčním řízení předkládané listiny nemohly pracovníky ERÚ uvést v omyl, nemohou ve světle myšlenek prezentovaných v rozhodnutích soudů obou stupňů obstát. Dovolatelé tyto listiny hodnotí odděleně, nikoliv v jejich vzájemných souvislostech podmíněných podstatou licenčního řízení, a to ještě věcně chybně, jak je rozvedeno výše.
27. Pokud jde o námitku, že obhajoba nechala vypracovat dva znalecké posudky (Ing. Táborským č. l. 2646 a znaleckým ústavem VUT v Brně č. l. 2638), podle nichž nemohla revizní zpráva uvést pracovníky ERÚ v omyl, pak s těmito posudky se soud prvního stupně důkladně vypořádal v bodě 72. jeho rozsudku (viz též bod 29. rozsudku odvolacího soudu). Soud při nepřijetí odborných závěrů znaleckých posudků předložených obhajobou zohlednil především to, že znalci překračovali svoje kompetence hodnocením právní otázky stran možnosti uvedení jiného v omyl, přičemž zmínil i další vybočení znalců z předmětu znaleckého zkoumání, resp. ze specializace znalce Ing. Táborského, který kritizoval odbornou úroveň a postup pracovníků ERÚ při vyžádání dokumentů. Nalézací soud rovněž neopomněl zmínit, že ani v jednom posudku nebyla hodnocena skutečnost, že revizní zpráva obsahovala explicitní údaj o uskutečněné instalaci FV panelů. K poslednímu uvedenému je třeba upřesnit, že znalci se v obou posudcích vyhýbali otázce, zda bylo v revizní zprávě tvrzeno osazení FV panely v podstatě obecnými poukazy na to, co by podle nich mělo být předmětem revizních zpráv. Skutečnost, že hodnocená revizní zpráva, jež byla předložena v rámci licenčního řízení, a tedy měla uvádět pracovníky ERÚ v omyl, obsahovala zcela nepravdivé údaje o kompletnosti FVE, důkladněji nehodnotili. Soudům tedy nelze vyčítat, že těmto posudkům nepřiznaly vysokou vypovídající hodnotu.
28. Dovolatelé odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 946/16, a dovozují z něj, že pokud byla licence získána na základě vadného postupu ERÚ, ale i tak by k tomu došlo ještě v roce 2010, pakliže by ERÚ postupoval správně, měli by mít (konkrétně obviněný P.) právo na výhodnější výkupní ceny elektřiny. Důsledkem toho je z pohledu obviněných závěr, že nemohli způsobit škodu v deklarované výši, když jejich FVE byla prokazatelně dokončena nejpozději 21. 12. 2010. Dovolatelé však nezmiňují, že prezentují pouze obecné úvahy Ústavního soudu. Zejména pak opomíjí, že ústavní stížnost stěžovatelky v citované věci byla zamítnuta (zčásti odmítnuta), a to mj. z důvodu, že nejednala v rámci licenčního řízení v dobré víře. Byla si totiž vědoma nekompletnosti dokumentů, na jejichž podkladě byla licence (chybně) udělena, a především pak věděla, že verze revizní zprávy, která byla zřejmě upravena „… neodpovídá revizní zprávě zpracované revizním technikem (a tedy ani provedenému rozsahu revize), a přesto tuto zprávu v licenčním řízení předložila.“ (viz body 73. – 81. citovaného nálezu). Uvedené rozhodnutí Ústavního soudu tedy v jistém smyslu skutečně je aplikovatelné i na právě řešenou věc. Obviněný P. rovněž předkládal v licenčním řízení dokumenty, ohledně nichž nebyl v dobré víře, neboť tyto obsahovaly zjevně nepravdivé či zavádějícím způsobem vyjádřené informace. V kontextu dané trestní věci to znamenalo uvedení pracovníků tohoto úřadu v omyl, a tedy i podvodné vylákání licence k výrobě elektřiny. Obdobně musí dovolací soud reagovat na obviněnými odkazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 8 As 127/2019. Významným rozdílem věci dovolatelů oproti věci přezkoumávané v citovaném rozhodnutí je skutečnost, že z revizní zprávy předložené stěžovatelkou v licenčním řízení nebylo možné dovodit, že by se snažila zastírat, že v době revize nebyly namontovány všechny FV panely. Revizní zpráva tedy nebyla ohledně instalace FV panelů zavádějící, neboť se týkala pouze kabelových souborů DC částí. Již jen z tohoto výkladu je jasné, že obviněnými citovaná rozhodnutí nemohou být užita v jejich prospěch, resp. ke snížení zjištěné škody. Poněkud stručněji, avšak v konečném důsledku se stejným názorem, se k této části argumentace obhajoby postavil i odvolací soud v bodě 35. jeho rozsudku.
29. Poněkud spekulativní poukaz dovolatelů, že jejich elektrárna byla postavena ještě před koncem roku 2010, a tudíž by stejně určitě stihli získat licenci s výhodnějšími výkupními cenami elektřiny, nic nemění na trestnosti jejich jednání a výpočtu výše škody. Tato skutečnost byla správně zohledněna až v rámci úvah o trestu, jelikož jak soud nalézací (bod 113. jeho rozsudku), tak soud druhého stupně (při novém rozhodnutí ve výroku o trestu, bod 39. jeho rozsudku) přistoupily k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, krom jiného, z důvodu faktického dostavění FVE XY v roce 2010.
30. Pokud jde o samotné úvahy o výši škody způsobené podvodným jednáním dovolatelů, pak s ohledem na to, že jejich argumentace se omezuje v podstatě na prezentaci závěrů plynoucích ze shora rozebíraných rozhodnutí a na úsilí směřující k modifikaci skutkových zjištění, postačí odkázat na body 77. – 79. rozsudku nalézacího soudu. Nad rámec nutného lze připomenout aprobaci těchto úvah soudem druhého stupně, který uvedl, že škoda byla stanovena jako „... rozdíl mezi obžalovaným P. nárokovanou (a jemu vyplacenou) podporou v podobě výkupních cen pro zařízení uvedená do provozu v roce 2010 a podporou, která by mu náležela v případě, že by se jednalo o zařízení uvedené do provozu v roce 2011.“ Východiskem pro zjištění výše škody pak byl znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, ceny a odhady zpracovaný Ing. Michálkem (č. l. 225 a násl.). Stanovenou výši škody považoval odvolací soud za plně v souladu s následně aplikovanou kvalifikovanou skutkovou podstatou podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a relevantní judikaturou, s čímž se ztotožnil i Nejvyšší soud.
31. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřadit námitku, podle které mělo být jednání obviněných posouzeno jako jednání v omluvitelném právním omylu negativním ve smyslu §19 tr. zákoníku. K této výhradě dovolatelé podotýkají, že se jí soudy zabývaly nedostatečně a omezily se na konstatování, že jejich zjištěné úmyslné jednání vylučuje jednání v právním omylu. Její podřazení pod daný dovolací důvod je však možné pouze s notnou dávkou tolerance, neboť dovolatelé tuto výhradu uplatňují na podkladě řady dílčích skutkově laděných námitek. Tvrzení, že se soudy touto argumentací dostatečně nezabývaly, je třeba označit za zcela nepravdivé. Nalézací soud se danou obhajobou zabýval dostatečně důkladně v bodě 102. jeho rozsudku. Uvedl v něm mj., že argumentace obviněných je „vyvrácena např. již … … obsahem žádosti o stavební povolení, kde obžalovaný P. solární panely jako nezbytnou součást výrobny elektřiny správně (dle tehdy platné právní úpravy a pravidel distribuční soustavy) označuje. Stejně tak je evidentní rozpor mezi údaji tvrzenými obžalovaným P. v žádosti o povolení zkušebního provozu (stavba dle stavebního povolení obsahuje i instalované solární panely – S 01) a skutečností, což lze těžko přičíst neznalosti právních předpisů ze strany obžalovaného. … Odkaz na „dobový kontext“ je s tvrzením, že v době vydání licence nemusela být FVE technologicky dokončena, zcela nepřípadný a odporuje nejen zákonné úpravě a zakotveným pravidlům distribuční soustavy, ale i praxi ERÚ, jak ji … … popsal S. Stejně tak i svědek M. zcela logicky a v souladu s právní úpravu zkušebního provozu uvedl, že pokud by na elektrárně nebyly instalovány panely, zkušební provoz by nebyl povolen.“ Nalézací soud dále trefně poukázal i na skutečnost, že pokud by nebylo třeba splnění zákonných podmínek k získání licence podle §5 EZ a platnou licenci by bylo možné získat jen na základě podané žádosti bez ohledu na stav energetického zařízení, neměly by tyto podmínky a licenční řízení jako takové velký význam. Nutno též podotknout, že skutková zjištění, z nichž vyplývá úmyslné zavinění dovolatelů, na která soud prvního stupně rovněž odkazoval, jsou také významná pro závěr o případném právním omylu.
32. K předmětné dovolací argumentaci je podstatný i závěr soudu, že ke konstatování omluvitelného právního omylu vylučujícího zavinění je nutné, aby se tohoto omylu obviněný nemohl vyvarovat. Podle §19 odst. 2 tr. zákoníku se takového omylu vyvarovat lze, pakliže povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce. Tato povinnost přitom na zhotovitele a budoucího provozovatele FVE jednoznačně dopadá. Ohledně dílčích a opakovaných námitek dovolatelů o nejednoznačnosti pojmu výrobna či toho, jak byly povinnosti spojené se získáváním licence v roce 2010 v praxi vnímány, platí již výše uvedené. Soud prvního stupně tedy vyvrátil argumentaci obhajoby již na podkladě jeho skutkových zjištění, kdy obviněným (zcela podloženě) neuvěřil, že došlo k neshodě jejich vědění o právních souvislostech jejich jednání s realitou dotčené právní úpravy. Správně dospěl zároveň k podpůrnému závěru, že i kdyby se v takovém omylu vyskytovali, pak tento nebyl omluvitelný, neboť se jej mohli vyvarovat, a tudíž by tento omyl neměl další význam pro jejich zavinění. V tomto směru lze pouze poněkud poopravit soud prvního stupně, neboť tento uvedl, že povinnost obviněných seznámit se s danou právní úpravou vylučuje možnost právního omylu. Uvedené totiž existenci právního omylu nevylučuje. Pouze to znamená, že takový právní omyl, ačkoliv na straně obviněných existující, není omluvitelný a nedochází tudíž k vyloučení daným trestným činem požadované formy zavinění (jinak řečeno, je tak vyloučena pouze existence omluvitelného právního omylu, ne právního omylu jako takového). Jedná se však pouze o drobnou formulační nepřesnost nemající vliv na kvalitu právních závěrů soudů.
33. Závěrem je vhodné shrnout, že námitky obviněných převážně spočívají na tendencích k podsouvání či pozměňování dílčích skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ve světle výše provedeného rozboru rozhodnutí soudů obou stupňů v kontextu kritérií tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy tento postup nemůže obstát. Je příhodné upozornit, že hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. je především výsadou nalézacího soudu v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti. Není přitom úkolem (ani oprávněním) Nejvyššího soudu, aby do realizace důkazního řízení, a tedy i utváření skutkových závěrů zasahoval, pokud nižší soudy při hodnocení důkazů nevybočí z mantinelů stanovených Ústavou garantovanými právy obviněných. V této věci k takovému pochybení evidentně nedošlo, když závěry soudů obou stupňů lze v rozsahu námitek obviněných akceptovat jako zákonným požadavkům i logice neodporující. Nelze pak opomenout, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněných. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
34. Pokud jde o rozsah nezbytné reakce na námitky obviněných lze zmínit to, že již na úrovni soudu odvolacího není vyžadováno, aby se jim dostalo detailní odpovědi na jakoukoli jejich výhradu. V uvedeném směru lze odkázat i na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně např. na jeho usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, v němž poukázal na to, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, a to při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
V.
Způsob rozhodnutí
35. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že jejich námitky, ačkoliv podřaditelné zejména pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. za benevolentního výkladu částečně i podle písm. h) citovaného ustanovení, nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud přitom neshledal pochybení, která by znamenala porušení základních práv dovolatelů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné .
36. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 10. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu