ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.837.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 837/2021-1217
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 2/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 15/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 41 T 15/2020 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pomocí podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou obviněná K. H. (dále také jen „obviněná“). Této trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že
„dne 30. 9. 2018 ve svém bydlišti v Praze 6, v úmyslu získat pro obžalovanou H. od Pražské správy sociálního zabezpečení, IČ: 00006963 (dále jen „PSSZ“) výrazně vyšší dávky peněžité pomoci v mateřství (dále jen „PPM“), nežli by obžalované H. jinak náležely, uzavřeli obž. M. H. z pozice jednatele společnosti d., IČ: XY, se svou manželkou obž. K. H., do té doby jednatelkou společnosti B. F., IČ: XY, s hrubou měsíční odměnou jednatele ve výši 9.900,- Kč, pracovní smlouvu na nově vzniklé pracovní místo s označením - manažerka marketingu a komunikace - s hrubou měsíční mzdou ve výši 90.100,- Kč s vědomím, že obž. K. H. reálně pro společnost d. práci v této hodnotě odvádět nebude a sjednaná odměna je úmyslně nadsazená právě za účelem toho, aby v budoucnu obžalovaná získala vysoké dávky PPM,
přičemž poté dne 15. 11. 2018 obž. K. H. uplatnila u PSSZ ze zaměstnání u společnosti d. nárok na dávku PPM a její výplatu s datem nástupu na mateřskou dovolenou dne 16. 11. 2018 a s očekávaným datem porodu dne 12. 1. 2019,
přičemž následně obžalovaná H. přesně nezjištěného dne mezi 18. 1. 2019 a 21. 1. 2019, poté co zjistila, že oproti jejímu očekávání jí PPM na základě pracovního poměru u společnosti d. není vyplácena z důvodu souběžně trvajícího pracovního poměru u společnosti B. F., opět v úmyslu získat od PSSZ, vyšší dávky PPM, nežli by jí jinak náležely, dala pokyn účetní společnosti Tau Praha s.r.o., IČ: 62911015 (dále jen ,účetní společnost‘), k nepravdivému zpětnému odhlášení své účasti na nemocenském pojištění u společnosti B. F. k datu 28. 9. 2018, tak, aby jí vznikl nárok na PPM z nové pracovní pozice u společnosti d., kdy na základě tohoto pokynu účetní společnost oznámením ze dne 21. 1. 2018 učinila nepravdivé zpětné odhlášení s tvrzeným datem skončení účasti obž. H. na nemocenském pojištění ve společnosti B. F. již ke dni 28. 9. 2018, a to přesto, že obž. H. svou pracovní činnost ve společnosti B. F. spojenou s odměnou za činnost jednatele ve výši 9.900,- Kč měsíčně ve skutečnosti k datu 28. 9. 2018 neukončila, když takto ve společnosti B. F. fungovala přinejmenším do 31. 10. 2018,
přičemž dne 17. 10. 2019 byla obž. H. na základě její žádosti ze dne 15. 11. 2018 o PPM ze zaměstnání u společnosti d. ze strany PSSZ vyplacena PPM za období od 1. 12. 2018 do 14. 6. 2019 ve výši 245.286,- Kč, ačkoliv dle vyměřovacího základu ze společnosti B. F., IČ: XY, mělo obžalované na PPM náležet maximálně 44.844,- Kč, čímž způsobila PSSZ škodu ve výši nejméně 200.442,- Kč“.
2. Za tento trestný čin byl každý z nich odsouzen k peněžitému trestu podle §67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obviněnému byl tento trest vyměřen ve výši 80.000 Kč (80 denních sazeb po 1.000 Kč), obviněné K. H. ve výši 125.000 Kč (125 denních sazeb po 1.000 Kč).
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 odvolání. Městský soud v Praze o nich rozhodl usnesením ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 2/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 2/2021 (dále také jen „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. Podle něj byla mylně dovozena jeho odpovědnost jako pomocníka k trestnému činu podvodu, když jeho jednání, které je popsáno ve výroku rozhodnutí, žádnou pomocí k trestnému činu nebylo. Z popisu skutku není žádným způsobem zřejmé, jakým způsobem měl pomoci ke spáchání trestného činu podvodu, jehož se dopustila jeho manželka. Jednání spočívající v uzavření pracovní smlouvy nemá žádnou příčinnou souvislost s předmětným trestným činem, když byli pracovníci Pražské správy sociálního zabezpečení (dále také jen „PSSZ“) uvedeni v omyl nepravdivým zpětným odhlášením jeho manželky z nemocenského pojištění u jiného zaměstnavatele. O takovém jednání přitom nevěděl, nijak to s manželkou neřešil a ani jí nepomáhal s předmětným zpětným odhlášením, což bylo potvrzeno i provedeným dokazováním. Jeho jednání popsané ve výroku o vině, tedy uzavření platné, plněné a trvající pracovní smlouvy mezi obviněnou a společností d. nemá s trestnou činností nic společného. Úvaha soudu, že tato pracovní smlouva byla uzavřena v úmyslu získat výrazně vyšší dávky, než jí náležely, je podle obviněného ničím nepodložená fabulace. Soudům také vytkl, že neučinily úvahy ve vztahu k akcesoritě účastenství, zejména, zda mu lze klást k tíži jednání jeho manželky.
6. Podle obviněného ve výroku o vině zcela absentuje popis jak objektivní, tak subjektivní stránky trestného činu, a tudíž i tímto má za to, že je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Stejnou námitku podřadil z opatrnosti i pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), a to z důvodu neúplnosti podstatných náležitostí ve výroku o vině.
7. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265m odst. 1 tr. ř. ho zprostil obžaloby.
8. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), přičemž uvedl, že část námitek formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Obviněný totiž odmítá na základě vlastního hodnocení důkazů skutková zjištění, podle kterých pracovní smlouvu se spoluobviněnou K. H. uzavřel v úmyslu získat pro ni výrazně vyšší dávky peněžité pomoci v mateřství (dále také jen „PPM“), než jí náležely. Navíc s těmito skutkovými námitkami neučinil, a to ni formálně, námitku týkající se existence tzv. extrémního nesouladu. Pouze pro úplnost státní zástupce dodal, že uvedené skutkové zjištění není v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy.
9. Další námitky pak pod uplatněný dovolací důvod sice podle státního zástupce podřadit lze. Námitku týkající se akcesority účastenství však označil za bezpředmětnou a nedůvodné jsou podle něj též námitky, podle kterých jednání vymezené v tzv. skutkové větě nebylo pomocí a podle kterých absentuje příčinná souvislost mezi uzavřením pracovní smlouvy a spácháním trestného činu podvodu. Objektivní i subjektivní stránka jsou ve skutkové větě popsány, stejně tak okolnosti spáchání trestného činu obviněnou jako hlavní pachatelkou. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (v tehdejším znění účinném do 31. 12. 2021) státní zástupce uvedl, že jej obviněný uplatnil nadbytečně.
10. Závěrem státní zástupce shrnul, že částečně námitky obviněného neodpovídaly formálně deklarovaným dovolacím důvodům, částečně se jednalo o námitky zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
12. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 2/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
15. Dlužno dodat, že zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upraven další (nový) dovolací důvod, podle nějž lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dříve písm. k) tr. ř.] je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
IV.
17. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného stran správnosti závěru o účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustila jeho manželka, obviněná K. H., lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, v účinné právní úpravě odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť z části směřovaly do oblasti dokazování a učiněných skutkových zjištění. Obviněný totiž rovněž namítal, že z provedeného dokazování vyplývá přesný opak toho, co učinily soudy nižších stupňů. Uvedl, že nevěděl o podvodném jednání své manželky, obviněné K. H., což podle něj z provedeného dokazování vyplývá. V přímém rozporu s provedeným dokazováním je podle něj i závěr soudů, že pracovní smlouvu uzavřela obviněná se společností d. v úmyslu získat pro obviněnou výrazně vyšší dávky PPM, než jí náležely. Takové námitky by formálně bylo možno podřadit pod nově vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud jim nemohl přisvědčit.
18. V posuzované věci totiž zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní kvalifikaci neshledal, a nemá tak důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani jeho úkolem, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že již Obvodní soud pro Prahu 6 v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, na základě jakých důkazů uznal oba obviněné vinnými ze spáchání předmětného skutku a jak je hodnotil. Jím učiněná skutková zjištění, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v řadě důkazů, které hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil. Nadto lze poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
19. Z hlediska uplatněných námitek pak Nejvyšší soud zejména uvádí, že soud prvního stupně řádně odůvodnil své závěry ohledně toho, že hrubá měsíční mzda ve výši 90.100 Kč, která podle smlouvy obviněné náležela, byla účelově nadsazena se záměrem, aby získala vyšší dávky PPM, než jaké by jí náležely (na základě její odměny ve výši 9.900 Kč z pozice jednatelky společnosti B. F.). Tak je možno uvést, že mzda v této výši byla stanovena zcela odlišným způsobem než u ostatních zaměstnanců, dokonce obviněný jako finanční ředitel pobíral odměnu „pouze“ 47.900 Kč. Obviněné přitom takto stanovená mzda náležela za období, kdy se měla pouze připravovat na výkon práce, zatímco po návratu z mateřské dovolené, kdy práci skutečně vykonávala, došlo ke změně rozsahu pracovního úvazku se mzdou v poloviční výši. Nutno poznamenat, že po dobu mateřské dovolené (cca 6 měsíců) byla její pozice neobsazená.
20. Účastníkem (pomocníkem) je podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ten, kdo úmyslným jednáním umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Jedná se tedy o takové jednání, které činnost (hlavního) pachatele usnadní nebo umožní.
21. Bez sjednání pracovního poměru, resp. uzavření pracovní smlouvy obviněné se společností d., za kterou jednal obviněný, by v dané věci obviněná nemohla předmětný trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchat. Jinak řečeno uzavření pracovní smlouvy, ve které byla účelově stanovena vysoká mzda, když navíc to byl sám obviněný, který „přišel“ s tím, že mzda obviněné, jeho manželce, bude náležet v dané výši, bylo základní podmínkou k tomu, aby se obviněná mohla daného trestného činu dopustit. Námitce obviněného, že uzavřená smlouva neměla s projednávaným trestným činem nic společného, tak nelze přisvědčit. Mezi jednáním obviněného a spácháním hlavního trestného činu je proto také zcela zřejmá příčinná souvislost. Ve shodě se státním zástupcem Nejvyšší soud konstatuje, že na tomto závěru nic nemění skutečnost, že s ohledem na právní úpravu zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a postup PSSZ bylo k úspěšnému dokonání trestného činu třeba ještě dalšího jednání obviněné spočívajícího v tom, že iniciovala nepravdivé zpětné odhlášení své účasti na nemocenském pojištění u společnosti B. F. Pokud obviněný opakoval, že ke spáchání trestného činu podvodu došlo až tím, že obviněná uložila účetní, aby ji zpětně odhlásila od pojištění z pracovního vztahu v B. F., pak zcela opomíjí to zjištění, že již k uzavření pracovní smlouvy s nepřiměřeně vysokou sjednanou mzdou na pracovní pozici u společnosti d. došlo za účelem neoprávněného získání vyšších dávek PPM pro obviněnou, o čemž věděl a k čemuž jí tímto svým jednáním pomohl, resp. jí svým jednáním umožnil, aby se podvodu dopustila.
22. Namítal-li obviněný dále to, že ve skutkové větě výroku o vině není dostatečně popsána objektivní i subjektivní stránka pomoci k trestnému činu podvodu, je třeba uvést, že v této souvislosti uplatnil nejen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní h) tr. ř.], ale také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. [nyní l) tr. ř.].
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dříve k) tr. ř.] uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že je výrok neúplný, resp. že výroková část neobsahuje některé zákonem požadované náležitosti, a proto je z hlediska popisu skutku neúplná. Neúplným je přitom takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (Šámal, P., Púry, F. §265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173.).
24. Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
25. Obecně námitky, že popis skutku ve výroku o vině neobsahuje veškeré znaky přisouzeného trestného činu v zásadě směřují do oblasti právního posouzení skutku, a lze je tak podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Každý popis skutku, za který je pachatel odsouzen, totiž musí být v rozhodnutí soudu uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Proto tzv. skutková věta musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku, aby zahrnovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Nestačí, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I. Sb. rozh. tr.).
26. Vzhledem k tomu je třeba konstatovat, že předmětná námitka nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [dříve k) tr. ř.], čehož si byl vědom i obviněný, který tento dovolací důvod uplatnil z opatrnosti. Lze ji však formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nemůže se však setkat s úspěchem, neboť jak objektivní, tak subjektivní stránka jsou ve skutkové větě výroku o vině dostačujícím způsobem popsány. Nejvyšší soud přitom opakuje, že soudy nižších stupňů učiněná skutková zjištění ve svém souhrnu nevyvolávají pochybnosti o vině obviněného a odůvodňují závěr o tom, že se dopustil pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, čemuž odpovídá i popis ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Část popisu skutku týkající se uzavírání pracovní smlouvy obviněné se společností d. není rozhodně žádným reliktem, jak se domnívá obviněný, nýbrž je to podstatná část zachycující trestněprávně relevantní jednání obviněného, která svědčí o tom, že obviněné umožnil spáchání trestného činu podvodu.
27. Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že ačkoliv obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. [v jejich obsahovém vymezení odpovídajícím současné úpravě účinné od 1. 1. 2022 pod písm. h), l)], bylo nutno je posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž nebylo jeho odvolání vyhověno, resp. bylo zamítnuto, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je totiž dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud napadené rozhodnutí proto přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř., ačkoliv obviněný takto výslovně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [dříve l) tr. ř.] neuplatnil.
28. S ohledem na vše uvedené je třeba uzavřít, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 9 To 2/2021, ani jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 41 T 15/2020, netrpí vytýkanými vadami, a zásah ze strany Nejvyššího soudu tak není namístě. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na obě rozhodnutí soudů nižších stupňů.
29. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu