ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.854.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 854/2022-821
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2022 o dovoláních obviněných M. O. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, a J. S., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 9 To 65/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 37/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. O. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 1. 2022, sp. zn. 5 T 37/2021, byli obvinění M. O. a J. S. uznáni vinnými: pod body 1., 2. jednak pokračujícím přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak pokračujícím přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem 2. jednak zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný M. O. odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen úhrnný peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb v částce 300 Kč, tedy celkem 30 000 Kč. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let. Obviněný J. S. byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obvinění označených trestných činů dopustili tím, že:
1. dne 22. 8. 2020 okolo 15:30 hodin v ulici XY v XY, poté, co po předchozí vzájemné domluvě některý z nich přelepil část registrační značky služebního vozidla Městské policie XY tov. zn. Dacia Dokker, RZ: XY, se obviněný S. jako řidič a obviněný O. jako spolujezdec vydali za tímto služebním vozidlem, v němž vykonávala službu hlídka Městské policie XY ve složení M. K. a B. B., které obviněný O. v ulici XY v XY s pomocí megafonu slovy „zastavte vozidlo, zastavte“ vyzval k zastavení, poté, co služební vozidlo začalo zastavovat, obviněný S. na pokyn obviněného O. služební vozidlo předjel a zablokoval mu jím řízeným vozem další případnou jízdu, bezprostředně poté vystoupil obviněný O. ze svého vozidla a zeptal se M. K., zda si před jízdou zkontroloval vozidlo, na výzvu strážníka k předložení nějakého oprávnění mu sdělil, že jako „běžný občan“ může oznamovat jakékoliv protiprávní jednání, následně strážníkovi nabídl, že pokud se omluví a řekne, jak to bylo, tak by to s ním „vyřešil domluvou na místě“, poté, co ho jmenovaný strážník vyzval, aby ho nezdržoval v práci, nastartoval služební vozidlo a pomalu se rozjel, mu obviněný O. řekl, že „nikam nepojede“, a se spoluobviněným S., který stál před služebním vozidlem, mu znemožnili odjezd z místa, kdy obviněný O. strážníka nařkl, že popojetím chtěl srazit obviněného S. a že si schválně přelepil značku, aby nemusel hradit parkovné, což posléze několikrát opakoval, a dále ho vyzval, aby setrval na místě do příjezdu policie s tím, že ho nebude honit po celém městě, kdy zdůraznil, že má ve vozidle „majáky“ takže ho „může honit, jak chce“, strážníkovi poté sdělil, že na místě dostane pokutu 1 000 Kč a má si připravit hotovost, což posléze opakoval s tím, že policie již jede, následně při řešení situace na místě strážníky K. a B. opakovaně verbálně napadal, že nejsou normální, že jsou ostudou a arogantní, na adresu strážníka K. sdělil, že se zbláznil, že jeden takový člověk „zkurví jméno celému sboru“, opakovaně nařkl tohoto strážníka, že si schválně přelepil značku služebního vozidla, aby nemusel hradit parkovné, následně některý ze spoluobviněných využil momentální nepřítomnosti strážníků a skutečnosti, že jejich služební vozidlo nebylo uzamčeno, k tomu, aby do služebního vozidla umístil krabičku, jejímž obsahem byl sušený rostlinný materiál o celkové hmotnosti 2,05 g odpovídající směsi konopí, následně obviněný O. předstíral nález této krabičky ve voze strážníků, kterých se dotazoval, jestli je teď „seberou“, v návaznosti na svoji předchozí činnost v Praze strážníkům sdělil, že v Praze se již naučili, jak se mají chovat, aby nebyli za hlupáky a „nezkurvili pohled diváků na sbor“, také před strážníky se slovy, že „je tak hotovej, že musí jít do jiného stavu“, kouřil předmět, který by mohl být tzv. jointem, a návazně strážníka K. vyzval, „ať si také ubalí, když tam má“, později to po příjezdu hlídky Policie ČR komentoval slovy, že chtěl otestovat, zda ho strážníci nechají kouřit, když nemohli vědět, že kouří CBD, přičemž obvinění své jednání nahrávali na kamerový záznam, vyjma přelepení značky a umístění krabičky do služebního vozidla, s cílem, aby výsledná videa byla zveřejněna na sociální síti Facebook na účtu s názvem XY v podobě Facebookstories, kde jej sledovalo nejméně 43 000 dalších uživatelů sociální sítě Facebook, a na kanálu YouTube s názvem XY s počtem odběratelů okolo 196 000, kdy obviněný O. na záznamech propagoval internetové portály „XY“, „XY“ a „XY“, přičemž obvinění byli v zájmu vyšší popularity těchto videí srozuměni s tím, že poškozují dobré jméno výše jmenovaných strážníků, které vystavují veřejnému posměchu,
2. dne 22. 8. 2020 okolo 22:20 hodin v ulicích XY, XY a na XY v XY po předchozí vzájemné domluvě za užití vozidla tov. zn. Škoda Superb, RZ: XY, vybaveného v rozporu s §41 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, výstražnými světly modré barvy, obviněný S. jako řidič a obviněný O. na zadním sedadle započali pronásledovat služební vozidlo Městské policie XY tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY, opatřené nápisy Městské policie XY, v ulici XY spustili výstražné světlo modré barvy, obviněný O. za použití megafonu zvukem zvukového výstražného zařízení a slovy „zastavte“, „zastav to auto“, „zastavte to auto, dělej“ požadoval, aby službu konající policisté ve složení R. G. a R. H. zastavili jejich vozidlo, což však neučinili, a proto obviněný O. instruoval spoluobviněného S., aby vozidlo městské policie předjel a zastavil, při předjížděcím manévru obviněný O. opětovně se staženým okénkem vykřikoval „zastavte to vozidlo“ a řidiče vozidla městské policie započal oslňovat svítilnou, přičemž obviněný S. po předjetí vozidla městské policie v ulici XY prudce zabrzdil, pročež byl poškozený R. H. nucen snížit rychlost a vozidlo obžalovaných objet, což obviněný O. komentoval do záznamu slovy „ty pí** to je takovej čů***“, v ulici XY obvinění opětovně dostihli vozidlo městské policie, které svým manévrem vytlačili mimo vozovku na přilehlé parkoviště, a nakonec své vozidlo zastavili před vjezdem do areálu Magistrátu města XY, poté, co služební vozidlo zastavilo na protilehlých parkovacích místech, z vozidla vystoupil obviněný O., přistoupil k vozidlu městské policie, zatímco obviněný S. svým vozidlem zablokoval poškozeným přístup ke služebně a znemožnili jim další jízdu, obviněný O. se slovy „silniční kontrola“ vyzval strážníky, aby vyčkali příjezdu policie, posléze upřesnil, že jedná jako občan, který bude oznamovat jejich protiprávní jednání, že dělá „prevenci kriminality“, oba strážníky častoval tím, že se zbláznili, na adresu řidiče řekl, že do něj málem pětkrát naboural, častoval je slovy „jste normální, můžete vylízt ven do píči“, následně při řešení situace na místě obviněný O. opakovaně říkal strážníkům, že se zbláznili, ať strážník „nedělá z lidí debily“, a že neví, zda je strážník „blbej nebo navedenej“, před příjezdem Policie ČR obviněný O. nabízel, že se vše dalo projednat blokově, následně poukázal, na to, že před několika hodinami chytili jejich kolegu, a kdyby nebyl hlupák, mohli vše udělat domluvou, posléze oba obvinění komentovali, že na XY jsou arogantní strážníci, a obviněný O. vše komentoval slovy, že „jeden blbej strážník sníží kreditibilitu celého sboru“, přičemž obvinění své jednání nahrávali na kamerový záznam s cílem, aby výsledné video bylo zveřejněno na sociální síti Facebook na účtu s názvem XY v podobě Facebookstories, kde jej sledovalo nejméně 43 000 dalších uživatelů sociální sítě Facebook, a na kanálu YouTube s názvem XY s počtem odběratelů okolo 196 000, kdy obviněný O. na záznamu propagoval internetové portály „XY“, a „XY“, přičemž obvinění byli v zájmu vyšší popularity těchto videí srozuměni s tím, že poškozují dobré jméno výše jmenovaných strážníků, které vystavují veřejnému posměchu.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 1. 2022, sp. zn. 5 T 37/2021, podali oba obvinění a státní zástupce odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 9 To 65/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 9 To 65/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 1. 2022, sp. zn. 5 T 37/2021, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
5. Obviněný M. O. odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. a namítl, že dovolání podává do usnesení odvolacího soudu, neboť „nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí v řízení mu předcházejícím a rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“.
6. Podle něj jednání obviněných (vnímáním osob přítomných na místě činu) nedosáhlo intenzity trestného činu, neboť trestní zákoník aktuálně nechrání strážníky a policisty před společensky méně škodlivým jednáním. Odvolací soud se dostatečně nevypořádal s obhajobou stran přesvědčení obviněného, že byl oprávněn zadržet strážníky městské policie, pokud porušovali předpisy a dopouštěli se přestupků. Dovolatel mimo jiné chtěl zjistit, zda strážníci dodržují pravidla silničního provozu. Občan je oprávněn zadržet podezřelého z páchání trestného činu, a proto byl subjektivně přesvědčen, že je oprávněn zadržet přestupku se dopouštějící strážníky. To vyplývá i z toho, že zastavoval pouze strážníky, kteří nebyli za jízdy připoutáni, že se po jejich zastavení představoval jako „běžný občan“, v obou případech na místo přivolal Policii České republiky a průběh natáčel kamerou a záznam předal ke zveřejnění (v podrobnostech odkázal na obsah dvou jeho doplnění odvolání). Motivem jednání dovolatele bylo natočení videa k marketingu a pobavení diváků, poukaz na porušování zákona strážníky a nedostatky systému, eventuálně zesměšnění strážníků. Také občanský zákoník v ustanovení §14 opravňuje každého ke svépomoci, směřuje-li k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, za podmínky, že se bez zbytečného odkladu obrátí na příslušný orgán veřejné moci. Podle mínění dovolatele odvolací soud nesprávně interpretuje a aplikuje §79 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Citované ustanovení nevymezuje úplný okruh subjektů oprávněných k zastavování vozidel. Podle tohoto ustanovení se vozidlo zastavuje dáváním znamení k zastavení vozidla. Dovolatel přitom strážníkům městské policie nedával zákonem předepsané znamení k zastavení. Výslovně deklaroval, že jedná jako občan, a odkazoval na příjezd Policie České republiky, kterou zavolal. Za této situace je nelogické dovozovat, že použitím modrých světel a megafonu měl přímý úmysl reálně konkurovat nebo dokonce nahradit Policii České republiky, či nepřímo na její pravomoci parazitovat. Dovolatel neměl vědomí, že jedná, jako by byl orgánem veřejné moci – policistou, ačkoli jím není. Samotné zastavování vozidel není úkon, který by byl vyhrazen vždy výlučně orgánům veřejné moci Proto nelze jeho jednání právně kvalifikovat jako přečin přisvojení pravomoci úřadu podle §328 tr. zákoníku. Ostatně ve skutkové větě není uvedeno, že si přisvojil pravomoc úřadu. Z této skutkové věty ani nevyplývá, o jaký úřad mělo jít. Pro absenci subjektivní stránky v důvodech zastavování strážníků městské policie nelze dovolené zastavování dovolatelem kvalifikovat jako zločiny vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
7. Dovolatel zpochybnil v návaznosti na formulaci skutkových vět i příslušné pasáže odůvodnění nalézacího soudu stran naplnění zákonného znaku „násilí spáchaného se zbraní“ [v případě právní kvalifikace podle §175 odst. 2 písm. c) a §325 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že obvinění užili násilí, a to s autem coby zbraní, s úmyslem, aby tím poškozené donutili zastavit služební vozidlo, tedy aby konali nikoliv podle své vůle, ale podle vůle obviněných. Podle něj ve skutkové větě výroku o vině taková zjištění popsána nejsou. Soudy se nevypořádaly ani s obhajobou, že zločin násilí proti úřední osobě lze spáchat, pouze pokud je násilí užito v přímém úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Výkonem pravomoci úřední osoby je oprávnění a povinnost konkrétní úřední osoby autoritativně určovat, vytvářet či osvědčovat práva a povinnosti osob podléhajících veřejné moci. Za výkon pravomoci nelze považovat příslušnost k obecní policii, která vedle dalších povinností a pravomocí vykonává též dohled nad dodržováním předpisů na veřejnosti, ani jízdu strážníků ve služebních stejnokrojích služebním automobilem. S ohledem na to, že strážníci Městské policie XY nerealizovali svá oprávnění či povinnost autoritativně určovat, vytvářet či osvědčovat práva a povinnosti obviněných nebo jiných konkrétních osob, soudy nesprávně interpretovaly a aplikovaly §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Zastavování strážníků nelze kvalifikovat jako zločin násilí proti úřední osobě.
8. Dovolatel rovněž vytkl, že dne 12. 2. 2021 byl vyslechnut spoluobviněný J. S. Výslechu se zúčastnil dne 4. 2. 2022 dovolateli ustanovený obhájce JUDr. Lumír Červenka, přičemž písemné sdělení o ustanovení obhájce z důvodu nutné obhajoby bylo dovolateli doručeno až po tomto procesním úkonu. Proto se nemohl s obhájcem na tento úkon poradit a tím bylo zkráceno jeho právo na řádnou obhajobu.
9. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a odsuzující rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
10. Obviněný J. S. odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí obecných soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pokud jde o skutek pod bodem 1., vytkl, že se trestné činnosti nemohl dopustit toliko tím, že natáčel spoluobviněného M. O. na kameru. Skutkového děje se účastnil, avšak pouze jako řidič a kameraman, ze strany soudů došlo k extenzivnímu výkladu zákonných norem, jeho jednání je kriminalizováno bez opory zákona a nepřiměřeně přísně. Odmítl, že by přelepil registrační značku služebního vozidla, nebylo prokázáno ani to, že by měl s další tvorbou videí (po jejich natočení) cokoliv společného nebo že by jakkoliv profitoval z jejich uveřejnění. Podrobně vyložil, proč považuje závěr o spáchání trestných činů přisvojení pravomoci úřadu a výtržnictví za chybný. Co se týče skutku pod bodem 2., nesouhlasil s právní kvalifikací jeho jednání jako trestného činu násilí proti úřední osobě, přičemž svou argumentaci blíže rozvedl. Naproti tomu spáchání trestného činu vydírání připustil. Navrhl, aby Nejvyšší soud „obě napadená rozhodnutí (tedy rozsudek soudu nalézacího a usnesení soudu odvolacího) zrušil“.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dál jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelé opakují obhajobu uplatněnou před soudy nižších stupňů, s níž se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly (v této souvislosti připomněl, že takové dovolání je zjevně neopodstatněné, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). S jejich argumentací se ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal. Doplnil, že podstatu dovolacích námitek (byť dovolatelé rovněž namítají, že jim něco nebylo prokázáno) tvoří nesouhlas s právním posouzením skutků, což odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně je zřejmé, že ačkoliv jsou dovolatelům známy aktuální dovolací důvody, včetně možnosti napadnout skutková zjištění cestou dovolacího důvodu podle písm. g) uvedeného ustanovení, tento dovolací důvod nikdo z nich neuplatnil. Z tohoto důvodu se ani státní zástupce správností skutkových zjištění blíže nezabýval a bez dalšího z nich vycházel. Namítá-li obviněný J. S., že „nebylo prokázáno jeho vědomí v době natáčení videa, že toto bude použito právě k účelu, aby bylo následně zveřejněno“, pak v odůvodnění svého odvolání ze dne 7. 1. 2022 výslovně uvedl opak. Pokud jde o výhrady ke skutku pod bodem 2., obviněný J. S. se i v tomto případě výrazně odchýlil od argumentace obsažené v jeho řádném opravném prostředku. K odkazu obviněného M. O. na „obsah obou doplněných odvolání“ státní zástupce poznamenal, že dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Namítl-li, že se do 12. 2. 2021 nemohl poradit s obhájcem, který mu byl ustanoven již dne 4. 2. 2021, jedná se podle názoru státního zástupce spíše o stížnost na malou aktivitu obhájce než na postup orgánů činných v trestním řízení. Dovolatel navíc neuvedl, že by mu snad z absence takové předchozí porady vzešla nějaká konkrétní újma. Z hlediska dovolání tato poznámka žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a uvedený dovolatel ji co do svého práva na spravedlivý proces ani blíže nerozvádí. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. neuplatnil. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obě dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky stanovené zákonem pro podání dovolání, a shledal, že v projednávané věci jsou dovolání přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. a byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.
13. Dále posuzoval včasnost dovolání z hledisek stanovených §265e odst. 1, 2, 3 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout.
14. Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
15. Pro zachování běhu lhůty pro dovolání je rozhodné doručení tomu obhájci, který obviněného zastupoval při veřejném zasedání před soudem druhého stupně, pokud obviněný takového obhájce měl, neboť tomuto obhájci je rozhodnutí odvolacího soudu doručováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 858/2014, a přiměřeně též rozhodnutí č. 10/2013 Sb. rozh. tr.).
16. Podle §59 odst. 1 věta druhá tr. ř. lze podání učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. I když je zřejmé, že uvedené ustanovení výslovně neuvádí možnost učinit podání prostřednictvím datové schránky, lze takovou možnost dovodit z ustanovení §62 odst. 1 věta první tr. ř., v němž pro doručování v úkonech trestního řízení stanoví, že nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Tato forma doručování plyne ze zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.). Podle §18 odst. 1 tohoto zákona fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. V souladu s §18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb. má takový úkon stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob (srov. rozhodnutí č. 1/2017 Sb. rozh. tr.).
17. V projednávané věci Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu zjistil, že v případě obviněného M. O. bylo dovolání podáno včas. Naproti tomu, pokud jde o obviněného J. S., dovolání bylo podáno po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty. Obviněný J. S. byl v řízení před soudem druhého stupně zastoupen obhájcem JUDr. Martinem Račokem. Opis dovoláním napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 9 To 65/2022, byl obviněnému doručen do datové schránky dne 19. 5. 2022 a jeho obhájci tamtéž dne 20. 5. 2022 (srov. č. l. 780). Pozdějším doručením rozhodnutí soudu druhého stupně podle §265e odst. 2 tr. ř. je tedy doručení obhájci obviněného dne 20. 5. 2022, od něhož se počítá dvouměsíční lhůta pro podání dovolání, která tak uplynula dne 20. 7. 2022 (uvedený den byla středa, tudíž se ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. o event. posunu posledního dne lhůty neuplatní).
18. Dovolání obviněného podané obhájcem JUDr. Martinem Račokem a adresované Okresnímu soudu v Kladně bylo odesláno z datové schránky advokáta Mgr. Jiřího Topky dne 22. 7. 2022 (srov. č. l. 795). Z obsahu spisového materiálu přitom nevyplynulo, že by obviněný či jeho obhájce učinili jiné dřívější podání dovolání, než je to, jež bylo podáno prostřednictvím datové schránky a je založeno ve spisu. Z hlediska výše uvedených zásad platných pro doručování rozhodnutí soudu druhého stupně a pravidel pro běh lhůty pro podání dovolání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s §60 odst. 2 tr. ř. je zřejmé, že lhůta pro podání dovolání uplynula ve středu 20. 7. 2022, proto dovolání podané Okresnímu soudu v Kladně dne 22. 7. 2022 bylo podáno až po uplynutí uvedené zákonné lhůty, tedy opožděně. Za této situace se Nejvyšší soud námitkami obviněného J. S. obsaženými v jeho mimořádném opravném prostředku věcně nezabýval, neboť reakce dovolacího soudu na dovolací argumentaci je podmíněna zjištěním, že dovolání splňující obsahové náležitosti tohoto opravného prostředku bylo k tomu oprávněnou osobou podáno v zákonem stanovené lhůtě. Zjištění o zmeškání zákonné lhůty dovolatelem odůvodňuje způsob rozhodnutí o takovém dovolání upravený v §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
19. Nejvyšší soud dále v kontextu dovolání obviněného M. O. připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný M. O. odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného M. O. nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud (i) na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
22. V případě obviněného M. O. dovolací soud pochybení, na která pamatují jím uplatněné dovolací důvody, nezaznamenal. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn, přičemž v důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
23. Obviněný M. O. zpochybnil naplnění znaků přečinu přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea 2 tr. zákoníku, zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a částečně i zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
24. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně spočívalo jednání obviněného M. O., právně kvalifikované jako pokračující přečin přisvojení pravomoci úřadu a pokračující přečin výtržnictví, ve stručnosti v tom, že poté, co on či spoluobviněný J. S. přelepili část registrační značky služebního vozidla Městské policie XY, se vydali za tímto služebním vozidlem, v němž vykonávala službu hlídka Městské policie XY, a obviněný je s pomocí megafonu slovy „zastavte vozidlo, zastavte“ vyzval k zastavení. Poté, co služební vozidlo začalo zastavovat, spoluobviněný je na pokyn obviněného předjel a zablokoval mu další případnou jízdu, obviněný vystoupil a zeptal se strážníka městské policie, zda si před jízdou zkontroloval vozidlo, na výzvu strážníka k předložení nějakého oprávnění mu sdělil, že jako „běžný občan“ může oznamovat jakékoliv protiprávní jednání, následně strážníkovi nabídl, že pokud se omluví a řekne, jak to bylo, tak by to s ním „vyřešil domluvou na místě“, poté, co ho strážník vyzval, aby ho nezdržoval v práci, nastartoval služební vozidlo a pomalu se rozjel, mu obviněný řekl, že „nikam nepojede“, a se spoluobviněným, který stál před služebním vozidlem, mu znemožnili odjezd z místa, kdy obviněný strážníka nařkl, že popojetím chtěl spoluobviněného srazit a že si schválně přelepil značku, aby nemusel hradit parkovné, což posléze několikrát opakoval, a dále ho vyzval, aby setrval na místě do příjezdu policie s tím, že ho nebude honit po celém městě, kdy zdůraznil, že má ve vozidle „majáky“ takže ho „může honit, jak chce“, strážníkovi poté sdělil, že na místě dostane pokutu 1 000 Kč a má si připravit hotovost, což posléze opakoval s tím, že policie již jede, a strážníky opakovaně vulgárně verbálně napadal. Následně některý ze spoluobviněných využil momentální nepřítomnosti strážníků a neuzamčení jejich vozidla a podstrčil tam krabičku s rostlinným materiálem obsahujícím konopí, na což navazovala další slovní provokace, osočení z držení omamných látek strážníky a provokativní kouření předmětu připomínajícího jointa. Obvinění své jednání nahrávali na kamerový záznam s cílem, aby výsledná videa byla zveřejněna na sociální síti Facebook a na YouTube, kde obviněný propagoval internetové portály, přičemž obvinění byli v zájmu vyšší popularity těchto videí srozuměni s tím, že poškozují dobré jméno strážníků, které vystavují veřejnému posměchu.
25. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně spočívalo jednání obviněného M. O., právně kvalifikované jako pokračující přečin přisvojení pravomoci úřadu a pokračující přečin výtržnictví a rovněž jako zločin vydírání a zločin násilí proti úřední osobě, ve stručnosti v tom, že on a spoluobviněný J. S. pronásledovali služební vozidlo Městské policie XY, spustili při tom výstražné světlo modré barvy, obviněný za použití megafonu zvukem zvukového výstražného zařízení a slovy „zastavte“, „zastav to auto“, „zastavte to auto, dělej“ požadoval, aby službu konající policisté zastavili své vozidlo, což však neučinili, a proto obviněný instruoval spoluobviněného, aby vozidlo městské policie předjel a zastavil, při předjížděcím manévru obviněný opětovně se staženým okénkem vykřikoval „zastavte to vozidlo“ a řidiče vozidla městské policie započal oslňovat svítilnou, přičemž spoluobviněný po předjetí vozidla městské policie prudce zabrzdil, pročež byl strážník městské policie nucen snížit rychlost a vozidlo obviněných objet, což obviněný komentoval do záznamu vulgarismy, obvinění opětovně dostihli vozidlo městské policie, které svým manévrem vytlačili mimo vozovku na přilehlé parkoviště, a nakonec své vozidlo zastavili. Poté, co služební vozidlo zastavilo na protilehlých parkovacích místech, z vozidla vystoupil obviněný, přistoupil k vozidlu městské policie, zatímco spoluobviněný svým vozidlem zablokoval strážníkům přístup ke služebně a znemožnil jim další jízdu, obviněný se slovy „silniční kontrola“ vyzval strážníky, aby vyčkali příjezdu policie, posléze upřesnil, že jedná jako občan, který bude oznamovat jejich protiprávní jednání, že dělá „prevenci kriminality“, oba strážníky urážel a častoval četnými vulgarismy a před příjezdem Policie ČR jim nabízel, že se vše dá projednat blokově, následně poukázal na to, že před několika hodinami chytili jejich kolegu, a kdyby nebyl hlupák, mohli vše udělat domluvou, posléze oba obvinění komentovali, že na XY jsou arogantní strážníci, přičemž obvinění své jednání nahrávali na kamerový záznam s cílem, aby výsledné video bylo zveřejněno na sociální síti Facebook a na YouTube, kde obviněný propagoval internetové portály, přičemž obvinění byli v zájmu vyšší popularity těchto videí srozuměni s tím, že poškozují dobré jméno strážníků, které vystavují veřejnému posměchu.
K přečinu přisvojení pravomoci úřadu
26. Přečinu přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo vykoná úkon, který může být vykonán jen z moci úřední orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný se spoluobviněným J. S. neoprávněně vykonávali úkon, který může být vykonán jen z moci úřední jiného orgánu veřejné moci.
27. Obviněný vytkl, že jako každý občan byl oprávněn zadržet strážníky městské policie, pokud porušovali předpisy a dopouštěli se přestupků. O tomto svém oprávnění byl subjektivně přesvědčen, přičemž neměl za to, že jedná, jako by byl orgánem veřejné moci. Navíc samotné zastavování vozidel není úkonem, který by byl vyhrazen výlučně orgánům veřejné moci. Dovolací soud předmětným námitkám obviněného nepřisvědčil.
28. Dovolací soud nemá pochyb, že výše popsané jednání pod body 1. a 2. znaky vytýkaného pokračujícího přečinu přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea 2 tr. zákoníku naplňuje. Objektem tohoto trestného činu je pořádek ve věcech veřejných, objektivní stránkou pak jednání popsané ve skutkové podstatě ustanovení §328 tr. zákoníku, jež je v příčinné souvislosti se škodlivým následkem v podobě porušení či ohrožení právem chráněného zájmu na ochraně pořádku ve věcech veřejných. Subjektem může být každá fyzická osoba splňující obecné podmínky trestní odpovědnosti podle trestního zákona a po subjektivní stránce se jedná o trestný čin výlučně úmyslný, přičemž je možný jak úmysl přímý, tak eventuální (srov. §15 tr. zákoníku).
29. Nalézací soud v souvislosti s právním posouzením skutku jako přečinu přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea 2 tr. zákoníku vyložil, že samotné zastavování vozidel není úkon, který by byl vyhrazen výlučně orgánům veřejné moci (viz §79 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), nicméně obvinění nebyli v situaci ani osobami oprávněnými k zastavování vozidel, vozidlo strážníků zastavili nikoliv na základě některého ze zákonných důvodů odpovídajícího jejich postavení a situaci, ale proto, že si přisvojili právo zastavovat vozidla strážníků, kteří se podle jejich názoru dopustili přestupku, a to za účelem jeho následného „řešení“. Zastavení vozidla k řešení přestupku je přitom úkon vyhrazený orgánům veřejné moci. Obvinění měli připravenou sirénu i výstražná světla, obviněný M. O. strážníky na možnost užití výstražných světel, pokud by se mu pokusili ujet, upozornil. Pod bodem 2. si navíc přisvojili oprávnění k zastavování se zvukovým výstražným zařízením a výstražným světlem modré barvy. Soud konstatoval, že pro naplnění skutkové podstaty je podstatné vykonání úkonu, nikoliv to, jak přesvědčivě se obvinění při činu prezentovali coby osoby k němu oprávněné. Chráněný zájem byl narušen, k zastavování vozidel má docházet pouze ze zákonných důvodů a zákonným způsobem, kdy jednání obviněných narušuje důvěru řidičů v to, že pokud budou vyzváni k zastavení, dochází k tomu oprávněnou osobou a ze zákonných důvodů. Zastavování za použití modrých světel a sirény lze srovnat s případem, pokud by někdo zastavoval vozidla s tím, že by se neoprávněným použitím policejní uniformy či její nápodoby snažil vyvolat v zastavovaných dojem, že je policistou ve službě. (srov. body 78. a 89. rozsudku soudu prvního stupně).
30. Odvolací soud zdůraznil, že ze strany obviněných se jednalo o aktivní jednání, kterým chtěli řešit dopředu připravené přestupkové jednání, nikoli ho jen oznámit. Tomu také svědčí strážníkovi nabízené vyřešení věci domluvou na místě, bránění v odjezdu a sdělení obviněného M. O., že má ve voze modré světlo a sirénu, a může tedy strážníka honit, jak chce. Soud považoval za podstatné, že to byl některý z obviněných, kdo zcela účelově pozměnil značku vozidla strážníků, aby tak vyvolal záminku k zastavení vozidla pro údajné přestupkové jednání. Uvedl, že obvinění neoprávněně vykonávali úkon, který může být vykonán jen z moci úřední jiného orgánu veřejné moci, když si za účelem zastavování vozidel policistů kvůli domnělým přestupkům do svého vozidla umístili výstražná světla modré barvy (v rozporu s §41 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), opatřili si rovněž megafon pro zdůraznění výzev k zastavení, a stavěli se tak vůči strážníkům do pozice, kdy jsou oprávnění je stavět a kontrolovat (v rozporu s §79 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.). K zastavování vozidel strážníků pak v případě obviněných rozhodně nevedly žádné zákonné důvody, ale činili tak zjevně pro svou zábavu a zvýšení sledovaností sdílených videí, kdy jim poté nabízeli vyřešení přestupků domluvou či pokutou. S ohledem na způsob zastavování vozidel, použití výzev k zastavení, a ve druhém případě dokonce užití modrých světel a megafonu, lze uzavřít, že se obvinění dopustili pokračujícího přečinu přisvojení pravomoci úřadu podle §328 alinea 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Svůj záměr dopředu prezentovali a ze zajištěných záznamů je i motiv lehce vysledovatelný, stejně jako vzájemná spolupráce obviněných (body 28. a 33. usnesení soudu druhého stupně).
31. Dovolací soud právní argumentaci soudů nižších stupňů zcela sdílí, nejen, že jí není co vytknout, ale je třeba ji považovat za zcela vyčerpávající. Obviněný M. O. tím, že ve dvou případech pronásledoval soukromým vozidlem služební vozidlo strážníků městské policie, v jednom případě pro ten účel použil i výstražná modrá světla, a za pomoci megafonu, verbálních výzev, svítilny a riskantních řidičských manévrů toto vozidlo zastavil a se strážníky se jal řešit jejich údajné přestupkové jednání, vykonával úkon, který může být vykonán jen z moci úřední jiného orgánu veřejné moci. Vozidlo, v němž obviněný jel, nenáleželo mezi vozidla, která mohou být vybavena výstražným světlem modré barvy (srov. §41 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), obviněný tudíž nebyl oprávněn tato světla spustit. Obviněnému rovněž nenáleželo právo služební vozidlo zastavit a jeho osádku kontrolovat. Obviněný rozhodně nepatřil mezi osoby, které jsou oprávněny zastavovat vozidla ve smyslu §79 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., taktéž nepatřil mezi osoby, jež jsou vybaveny pravomocí provádět silniční kontrolu, zadržet osobu podezřelou ze spáchání přestupku, potažmo s touto osobou přestupek projednávat. Zastavovat vozidla bez dalšího může ve smyslu §79 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 361/2000 Sb. výlučně policista ve stejnokroji nebo vojenský policista ve stejnokroji. Podle §79 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona č. 361/2000 Sb. strážník obecní policie ve stejnokroji je oprávněn zastavovat vozidla, jestliže řidič vozidla nebo přepravovaná osoba je podezřelá ze spáchání přestupku týkajícího se bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Podle §124 odst. 11 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. policie vykonává dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích tím, že kontroluje dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích, d) projednává příkazem na místě přestupky podle tohoto zákona. Podle odst. 12 písm. b) citovaného ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích jsou příslušníci policie ve služebním stejnokroji oprávněni zejména zastavovat vozidla. Podle odst. 13 příkazem na místě může obecní policie projednat dále specifikované přestupky spáchané podle zákona č. 361/2000 Sb.
32. Podle §76 odst. 2 tr. ř. osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit. V této souvislosti je ale nezbytné zdůraznit, že omezit osobní svobodu osoby na základě citovaného ustanovení trestního řádu lze pouze v případě, kdy je tato osoba důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu. Nelze k tomuto opatření tedy přistoupit v případech, kdy se tato osoba dopustí pouze přestupku. Odkaz obviněného na svépomoc ve smyslu §14 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, taktéž neobstojí. Podle odst. 1 uvedeného ustanovení každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci. Občanský zákoník v §14 reguluje svépomoc coby výjimku ze státního monopolu ochrany subjektivních soukromých práv. Osoba, jejíž právo je porušeno či bezprostředně ohroženo, by byla bez vlastního zásahu nucena strpět bezpráví pouze z důvodu nedosažitelnosti včasného zásahu státu. V takovém případě je zcela legitimní, dojde-li k dočasnému (krátkodobému) převzetí výkonu této funkce přímo osobou dotčenou protiprávním zásahem, aby se pokusila tento buď zcela odvrátit, anebo alespoň minimalizovat. Nicméně v projednávané věci je užití svépomoci obviněným vyloučeno už jen s ohledem na skutečnost, že ani případným spácháním přestupku strážníky městské policie nemohlo dojít k porušení subjektivních soukromých práv obviněného. Dovolatelem užité ustanovení občanského zákoníku je tak na projednávanou situaci zcela neaplikovatelné.
33. Nadto je v posuzovaném případě významné a je nutno to opakovaně zdůraznit, že strážníci se žádného přestupku nedopustili, nýbrž se stali pouze terčem předem plánované a připravené provokace obviněných, což lze naprosto spolehlivě dovodit nejméně z videa jimi pořízeného, na němž se předem (než došlo k inkriminovanému jednání) prezentuje záměr strážníky pronásledovat, „usvědčovat je z údajného přestupku“ a dokonce i z užití návykových látek. Obviněný celou situaci zinscenoval – tj. ve spolupráci se spoluobviněným přelepil registrační značku služebního vozidla, služební vozidlo pronásledoval, zastavil, umístil do něj krabičku, jejímž obsahem bylo konopí, a strážníky vystavil svému dehonestujícímu chování – pouze za účelem získání kontroverzního materiálu, který chtěl zveřejnit na svých sociálních sítích a prostřednictvím něhož chtěl propagovat ve výroku o vině specifikované internetové portály. Jeho jednání bylo předem připraveno. Obviněný nereagoval na žádnou bezprostředně se vyskytnuvší situaci, na domnělé spáchání přestupku. Cíleně si vyhlédnul služební vozidlo městské policie a toto hodlal podrobit svému šikanóznímu jednání. Věděl, že se strážníci žádného přestupku nedopustili, provedené důkazy rozhodně nesvědčí o jeho subjektivním přesvědčení, že zjednává z jeho pohledu nezbytně nutnou nápravu ve společnosti, že působí v oblasti „prevence kriminality“. Dovolací soud nepochybuje o správnosti závěru soudů o existenci subjektivní stránky přečinu přisvojení pravomoci úřadu. Jestliže obviněný situaci vykonstruoval proto, aby ji mohl následně „řešit“, je zjevné, že zájem na ochraně pořádku ve věcech veřejných chtěl porušit. Zcela evidentně si pak počínal za užití všech atributů, které náleží výlučně zákonem zmocněným orgánům Policie České republiky (použití výzev k zastavení vozidla za použití modrého majáku, megafonu, oznámení o řešení přestupku, sdělení o možnostech řešení domluvou či blokovou pokutou atd.). Na tomto závěru nemění ničeho ani slovní doprovod obviněného, že jedná toliko jako občan, když je zjevné, že svými konkrétními postupy od způsobu a průběhu zastavování vozidla strážníků až po „řešení“ jejich údajného přestupku (domluvou, pokutou atd.) si přisvojil pravomoc policejního orgánu, který jediný je nadán pravomocí takto postupovat, nadto vůči služebnímu vozidlu městské policie. Popis skutku, ač neobsahuje dovolatelem dožadované explicitní označení orgánu, jehož úkon měl neoprávněně vykonat, je natolik srozumitelný a podrobný, že nezavdává pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace.
Ke zločinu násilí proti úřední osobě
34. Co se týče zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ani v tomto ohledu nelze mít proti závěrům soudů nižších stupňů žádných výhrad. Označeného zločinu se dopustí, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, a spáchá tento čin se zbraní. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti. Předmětem ochrany je jednotlivec, nositel pravomoci úřední osoby. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, neboť pachatel jedná s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby tak, aby napadená úřední osoba buď svou pravomoc vůbec nevykonala, nebo ji vykonala jinak, než ji zamýšlela vykonat předtím, než došlo k použití násilí, anebo jedná úmyslně pro výkon pravomoci úřední osoby. Násilím se v obecné rovině rozumí použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený odpor nebo očekávaný odpor anebo mu zamezit. Násilí může směřovat proti člověku, a to jak proti člověku, jehož odpor má být překonán, nebo jehož odporu chce pachatel zamezit. K naplnění znaku násilí se nevyžaduje, aby pachatel způsobil újmu na zdraví.
35. Podle §118 tr. zákoníku trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Ve všeobecně respektované judikatuře není sporu o tom, že i osobní automobil (motorové vozidlo) lze pokládat za určitých okolností za zbraň. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1312/2012 jestliže pachatel užije proti úřední osobě jako prostředek fyzického nátlaku motorové vozidlo s úmyslem působit na výkon její pravomoci, lze za splnění dalších zákonných podmínek jeho jednání posoudit jako trestný čin násilí proti úřední osobě spáchaný se zbraní podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1976-I Sb. rozh. tr.). K naplnění zákonných znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby došlo k újmě na zdraví dotčené úřední osoby. Proto je irelevantní, že pachatel vyvinul s vozidlem užitým proti úřední osobě jen nepatrnou rychlost, která objektivně nebyla způsobilá přivodit jí vznik újmy na zdraví, pokud i takové jednání ovlivnilo průběh výkonu pravomoci úřední osoby (např. když pachatel najížděl proti zakročujícímu policistovi tak, že vozidlem do něj opakovaně narazil a tím jej přinutil ustoupit stranou).
36. Nalézací soud konstatoval, že obvinění násilí se zbraní užili na strážnících pro výkon pravomoci úřadu. Strážníky si jako cíl svého jednání vybrali proto, že šlo o strážníky obecní policie (na prvním videu je např. zmíněno, že „kontroly“ proběhly proto, že jedna z kolegyň strážníků měřila rychlost, tedy je zřejmý odvetný motiv jednání obviněných). Byť jednání obviněných nesměřovalo účelově ke zmaření konkrétní služební povinnosti strážníků, sledovalo cíl, aby namísto plnění svých služebních povinností museli zastavit vozidlo a řešit s obviněnými své údajné přestupkové jednání a stali se nedobrovolnými „aktéry“ internetového pořadu. Za tímto účelem obvinění užili násilí a čin spáchali se zbraní (srov. zejména body 80. a 87. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud zdůraznil, že strážníci vystupovali v pozici úředních osob podle §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku (služební stejnokroj, jízda ve služebním řádně označeném vozidle), a nemůžou tedy vznikat pochybnosti o tom, že vykonávali podle §2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, dohled. Tohoto si byli obvinění velice dobře vědomi, přesto se rozhodli je zastavovat, a činili tak zjevně s tím, aby strážníkům v dalším výkonu pravomoci zamezili (bod 34. usnesení soudu druhého stupně).
37. Dovolací soud se s názory soudů nižších stupňů ztotožňuje. Z popsaného průběhu události plyne, že obvinění zcela záměrně a ve snaze zamezit úředním osobám ve výkonu jejich pravomoci vědomě a chtěně užili násilí, aby jim ve vykonávané služební činnosti zabránili. Násilí, které prostřednictvím vozidla jakožto zbraně, jímž služební vozidlo strážníků pronásledovali, vybržďovali, vytlačovali z vozovky a nakonec také přinutili k zastavení, se proto stalo prostředkem působení na výkon pravomoci strážníků jakožto úředních osob. Tím po subjektivní stránce užili násilí, v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a působili na výkon pravomoci úřední osoby. Soudy správně uvedené jednání obviněného M. O. i věc, kterou ke svému činu užil, posoudily tak, že byl naplněn uvedený znak kvalifikované skutkové podstaty vymezené v odstavci 2 písm. a) §325 tr. zákoníku, poněvadž vozidlo sloužilo obviněnému jako zbraň, kterou chtěl působit proti strážníkům, kteří vykonávali svou pravomoc. Obviněný užil vozidlo zcela záměrně právě pro uvedený účel, tj. k zamezení výkonu pravomoci strážníků. Strážníci Městské policie XY, oděni ve služebním stejnokroji a jedoucí ve služebním vozidle, v rozhodné době evidentně byli ve službě, a tedy plnili úkoly podle §2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle citovaného ustanovení tohoto zákona obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona a) přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku, b) dohlíží na dodržování pravidel občanského soužití, c) dohlíží na dodržování obecně závazných vyhlášek a nařízení obce, d) se podílí v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, e) se podílí na dodržování právních předpisů o ochraně veřejného pořádku a v rozsahu svých povinností a oprávnění stanovených tímto nebo zvláštním zákonem činí opatření k jeho obnovení, f) se podílí na prevenci kriminality v obci, g) provádí dohled nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích v obci, h) odhaluje přestupky, jejichž projednávání je v působnosti obce, i) poskytuje za účelem zpracování statistických údajů Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“) na požádání údaje o obecní policii. Strážníci Městské policie XY tak v době, kdy je obvinění začali svým vozidlem pronásledovat, byli objektivně schopni plnit všechny výše úkoly stanovené jim zákonem o obecní policii [snad vyjma písm. i)], kdy zcela nepochybně vykonávali tzv. dohledovou činnost, která je představována podstatnou částí výčtu oprávnění a povinností §2 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii. Právě v plnění těchto úkolů se jim obvinění snažili (dlužno podotknout, že ze zcela zavrženíhodných pohnutek) způsobem popsaným ve skutkové větě výroku o vině zamezit, lhostejno, že momentálně v daný okamžik strážníci neřešili konkrétní událost, při níž by uplatňovali svou autoritu vůči jiným specifikovaným osobám apod. Nutno tedy souhlasit s nalézacím soudem, že byť jednání obviněných nesměřovalo ke zmaření konkrétní služební povinnosti strážníků, sledovalo cíl, aby namísto plnění svých služebních povinností museli zastavit vozidlo a řešit s obviněnými své údajné přestupkové jednání, přičemž tento proces směřoval pouze k tomu, aby strážníci byli osočováni a dehonestováni v internetovém pořadu dovolatele. Za této situace není o závěru, že obvinění užili násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, žádných pochyb.
Ke zločinu vydírání
38. V návaznosti na skutková zjištění pod bodem 2. i výše uvedené stran zákonného znaku užití zbraně nutno odmítnout i dílčí výhradu dovolatele proti právní kvalifikaci zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto se obviněný podle právní věty dopustil tím, že jiného násilím nutil, aby něco konal, a takový čin spáchal se zbraní. Objektem trestného činu je zde svobodné rozhodování člověka, po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu, přičemž násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného.
39. I v tomto případě soudy správně uzavřely, že opakované najíždění vozidlem obviněných na vozidlo strážníků, vytlačování z vozovky, za současného oslňování řídícího strážníka lampou, nepochybně představuje použití násilí, a to za užití zbraně (viz výše), kterým bylo útočeno na autonomní vůli strážníků ve smyslu přimět je k zastavení vozidla, což v průběhu jízdy fakticky odmítli učinit a stalo se tak teprve na základě již velmi riskantního jízdního manévru obviněných, který skončil faktickým vytlačením vozidla strážníků mimo vozovku a následným zastavením díky zablokování vozidlem obviněných. Je tedy mimo jakoukoli pochybnost, že obvinění násilím jiného nutili, aby něco konal (tedy proti své vůli zastavil vozidlo a podrobil se fingované zinscenované „kontrole) a činu se dopustili se zbraní (tedy za užití vozidla v přímém provozu k vytlačení vozidla městské policie z vozovky a jeho zablokování k další jízdě). Zcela správně tak bylo jednání obviněného kvalifikováno v popsaném skutkovém rozsahu jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Pakliže si obviněný byl vědom podstaty svého jednání a přesto se jej dopustil, svědčí to o jeho vůli čin spáchat, proto se tohoto trestného činu co do zavinění dopustil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nebylo tak možno přisvědčit jeho námitce, že v případě zločinu vydírání nebyly naplněny zákonné znaky v podobě subjektivní stránky či spáchání činu se zbraní. Stejně tak nelze přisvědčit námitce dovolatele, že by snad skutková věta rozsudku nalézacího soudu pod bodem 2. nepopisovala dostatečně již zmíněný znak násilí či užití zbraně, neboť jsou pregnantně popsány veškeré relevantní skutkové okolnosti, které uvedené zákonné znaky použité právní kvalifikace zakládají.
K subsidiaritě trestní represe
40. Dovolatel bez bližšího odůvodnění rovněž zpochybnil, že „by intenzita jednání dosahovala úrovně trestného činu, neboť ji takto nevnímala žádná z osob přítomných na místě činu“. Obsahem dané věty lze námitku považovat za uplatnění subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku (trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu). Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Proto mohlo být vycházeno toliko z dovolatelem výslovně vymezených argumentů, kterými naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odůvodňoval. Není totiž úkolem ani oprávněním Nejvyššího soudu dotvářet za obviněného dovolací argumentaci. Dovolatel však odkázal toliko na nijak blíže neobjasněné údajné vnímání osob poškozených a dalších osob přítomných na místě činu, aniž vyjevil, jaké toto vnímání vlastně mělo být a z čeho tak usuzuje. Svoji osamocenou proklamativní větu tak dále nepodpořil žádnou relevantní argumentací.
41. Přesto lze konstatovat, že jednání obviněného formální znaky jednotlivých označených trestných činů naplnilo. V projednávaném případě přitom nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Jednání obviněného je zcela typickým případem označených trestných činů a tudíž nelze konstatovat, že jejich společenská škodlivost nedosahovala úrovně ani těch nejméně společensky škodlivých činů subsumovatelných pod skutkové podstaty trestných činů, zvláště pak za situace, kdy byla naplněna dokonce jejich kvalifikovaná skutková podstata. Pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku proto nebyly dány podmínky a soudy nepochybily, pokud tuto zásadu v daném případě neaplikovaly. Podstatou posuzované věci bylo úmyslné protiprávní jednání obviněného naplňující znaky několika trestných činů, které se stalo natolik společensky škodlivým a zavrženíhodným, že na ně bylo třeba v každém případě reagovat prostředky trestního práva.
42. Nejvyšší soud tak konstatuje, že výtky obviněného M. O. směřující proti soudy nižších stupňů aplikované právní kvalifikaci jsou zjevně neopodstatněné.
K otázce spravedlivosti procesu
43. Pokud jde o výhradu stran zkrácení práva obviněného na řádnou obhajobu, obviněný obsahově nenamítá porušení práva na obhajobu nutnou [což by odpovídalo důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který obviněný ani neuplatnil], kdy obviněný měl ve všech stádiích trestního řízení obhájce, včetně obhájce ustanoveného krátce před výslechem spoluobviněného J. S. v přípravném řízení. Obviněný brojil toliko proti tomu, že se nemohl s obhájcem „o výslechu spoluobviněného poradit“, neboť se o ustanovení obhájce dozvěděl až po tomto výslechu. Toho se však ustanovený obhájce řádně účastnil. Právo obviněného na obhajobu tak bylo plně zachováno a dovolací soud ve shodě se státním zástupcem poznamenává, že z hlediska dovolání předmětná poznámka obviněného představuje kritiku nedostatečné aktivity obhájce (strategii a konkrétní průběh obhajoby však nelze klást k tíži orgánům činným v trestním řízení), žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a dovolatel ji co do svého práva na spravedlivý proces ani blíže nerozvádí. Dovolací soud se jí tedy blíže nezabýval.
V. Způsob rozhodnutí
44. Dovolací soud tedy uzavírá, že dovolání obviněného J. S. bylo podáno opožděně, proto je podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení a předcházející řízení v části týkající se obviněného. Námitkám obviněného M. O. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., popř. m) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Dovolání obviněného M. O. jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth