ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.866.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 866/2022-444
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný S. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2022, č. j. 7 To 169/2022-386, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 5/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 5. 2022, č. j. 15 T 5/2022-337 , byl obviněný S. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody dvaceti jednoho měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let.
3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2022, č. j. 7 To 169/2022-386, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Matěje Kozy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a rovněž z důvodu §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který vymezil obsahově, neboť namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
5. Obviněný namítá jednak to, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně podle §29 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5.), jednak absenci subjektivní stránky (bod 6.). Nebýt toho, že poškozený vyšel za ním na chodbu a zaútočil na něj řetězem, k žádnému jeho zranění by nedošlo. Poškozený svým vlastním jednáním vytvořil nebezpečí, které vzniklo útokem (zbraní) vůči němu, tedy i proti zájmu chráněnému trestním zákonem, který se on snažil odvracet. Následkem bylo povrchní řezné poranění poškozeného na hrudi (bod 7.). Protože po jeho odchodu z pokoje se role aktérů konfliktu vyměnily a iniciátorem útoku na chodbě byl poškozený, namítá obviněný nesprávnost právního posouzení skutku. Tvrdí, že jeho jednání splňuje veškeré podmínky nutné obrany jako okolnosti vylučující protiprávnost, Z uvedených důvodů taktéž nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť mu nelze přičítat zavinění ve formě úmyslu, protože jeho jednán nesměřovalo k úmyslnému ublížení na zdraví jinému, ale k obraně vlastní tělesné integrity (bod 8).
6. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že zamítl jeho řádný opravný prostředek, ačkoli důvod dovolání – v důsledku nesprávného posouzení skutku soudem prvního stupně – byl dán i v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí (bod 9.)
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a rovněž další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením , pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle kterého obviněný ve své dovolací argumentaci v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, s nimiž se soudy dříve ve věci činné správným a dostatečným způsobem vypořádaly. Již tento fakt indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. Z judikatury dovolacího soudu totiž vyplývá, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002, sp. zn. 11 Tdo 1340/2011, sp. zn. 6 Tdo 1217/2013, sp. zn. 5 Tdo 411/2018, či sp. zn. 4 Tdo 206/2019). To je právě i tento případ.
9. Vlastní dovolací argumentace se opírá o námitku, podle které nedošlo k naplnění zákonných znaků shora uvedené trestné činnosti, neboť obviněný jednal v nutné obraně ve smyslu §29 odst. 1 tr. zákoníku. Vznesené výtky lze přiřadit pod užitý dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) t. ř. Obviněný sice svou argumentaci částečně buduje na své vlastní představě o skutkovém ději, nicméně v konečném důsledku mu jde především o hmotně právní posouzení činu, když tvrdí absenci protiprávnosti v důsledku existence nutné obrany, resp. absenci naplnění subjektivní stránky předmětné trestné činnosti. S námitkami obviněného se vypořádaly, jak již výše uvedeno, oba soudy nižších stupňů (str. 2–4 usnesení městského soudu, str. 8–10 rozsudku obvodního soudu). Klíčový hmotně právní závěr soudů, že obviněný v nutné obraně nejednal, plně odpovídá učiněným skutkovým zjištěním, resp. výsledkům provedeného dokazování. Učiněná skutková zjištění současně jednoznačně implikují úmysl v jednání obviněného. Obviněný fyzicky napadl poškozeného, učinil tak záměrně se zbraní mající vysoce zraňující potenciál, byl přitom verbálně agresivní a vyhrožoval, poškozený se pouze bránil útoku ze strany obviněného. Právní závěry soudů, podle kterých obviněný nejednal v nutné obraně a současně naplnil subjektivní stránku inkriminované trestné činnosti, jsou tedy správné, podložené výsledky provedeného dokazování.
10. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., odůvodnění jejich rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou plně přezkoumatelná.
11. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) t. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod. Obviněný své dovolání opřel, jak již výše bylo uvedeno, o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
14. Naplnění prvně uvedeného důvodu dovolání shledává obviněný v nesprávním právním posouzení skutku, kdy namítá, že jeho jednání, při němž poškozenému způsobil „ povrchní řeznou ránu na přední ploše hrudníku … “, mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně podle §29 tr. zákoníku. Uvedená námitka by mohla být (obecně) vyhodnocena jako formálně vyhovující vznesenému důvodu dovolání – tj. §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak to pouze v případě, pokud by byla spojena se skutkovými zjištěními soudů, jež by případně aplikaci citovaného ustanovení trestního zákoníku umožňovala. V posuzovaném případě se však o takovou situaci nejedná.
15. Obviněný se konstrukcí své dovolací argumentace snaží dovolací soud přesvědčit o tom, že incident, jenž se odehrál na chodbě, byl iniciován poškozeným, jehož se dovolatel snaží vylíčit v pozici útočníka, jehož útoku se on bránil. Uvedená (odlišná verze) skutkového děje však nemá podklad ve skutkovém zjištění soudu prvního stupně (resp. i soudu odvolacího, který se se skutkovým zjištěním nalézacího soudu ztotožnil), jenž při právním posouzení jednání obviněného vyšel z toho, že to byl obviněný, kdo i v této části konfliktu byl aktivní a byl útočníkem („… ve chvíli, kdy obžalovaný tohoto jednání zanechal a poškozený vyšel na chodbu, kde se stále nacházel obžalovaný s nožem v ruce, k poškozenému zamířil, ten na svou obranu proti obžalovanému máchl řetězem … aniž by obžalovaného trefil, načež obžalovaný poškozeného bodl nožem do hrudi… “). Je tudíž zřejmé, že soudy věc uzavřely odlišně od toho, jak se snaží incident prezentovat obviněný. Podstatné při rozhodování dovolacího soudu, má-li rozhodnout o tom, zda skutek je posouzen v souladu se zákonem, tedy podle příslušného ustanovení trestního zákoníku, je to, jaké skutkové zjištění vyjadřuje dovoláním napadené rozhodnutí. Nejvyšší soud totiž svůj závěr o odpovídající či naopak neodpovídající hmotně právní subsumpci skutku činí ve vztahu k tomu, jak je skutek popsán v příslušném rozhodnutí, resp. zejména v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně (nebyl-li změněn rozsudkem soudu odvolacího).
16. Je-li v rozsudku nalézacího soudu vyjádřeno, že máchnutí řetězem poškozeným bylo provedeno v reakci na přiblížení se („ k poškozenému zamířil “) nožem ozbrojeného obviněného, a tudíž jako reakce obranná, pak v návaznosti na toto skutkové zjištění musí být posuzováno jednání obviněného spočívající v bodnutí nožem proti tělu poškozeného a v přivození popsaného nastalého, resp. i bezprostředně hrozícího následku. Dovolací soud nemůže vycházet z verze, která je pro obviněného příznivější, pokud k ní na základě vyhodnocení provedených důkazů nedospěly soudy nižších stupňů a pokud obviněný ve svém dovolání nenamítl a příslušnou argumentací též neosvědčil, že rozhodná skutková zjištění soudů, jež se stala předmětem následného právního posouzení a která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
17. Obviněný ve svém dovolání v souvislosti se vzneseným tvrzením, že v této části konfliktu se role jejich aktérů obrátily, nic takového neuplatňuje. Za dané situace je pak nezbytné dojít k závěru, že svou argumentaci o nesprávném právním posouzení skutku buduje na jiném skutkovém základě, než z něhož vyšly při hmotně právní subsumpci skutku oba soudy nižších stupňů. V takovém případě je třeba uzavřít, že se svými námitkami s obsahovým zaměřením dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozešel.
18. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, pak je možno konstatovat, že k jeho naplnění by mohlo dojít jen v případě, že by dovolací soud dal obviněnému za pravdu v tom, že řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání jako nedůvodného podle §256 tr. ř. soudem druhého stupně, bylo zatíženo vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., konkrétně podle písm. h) citovaného ustanovení, k čemuž však nedošlo.
V.
Způsob rozhodnutí
19. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jím uplatněné námitky nebyly shledány ani formálně naplňující zvolený důvod dovolání. Proto o něm Nejvyšší soud rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
20. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu