ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.876.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 876/2022-12433
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2022 o dovolání obviněného R. J. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 4 To 53/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 8/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 68 T 8/2020, byl obviněný R. J. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pod body 2) a 3) zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za které byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu sedmi let. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř.).
2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný R. J. a poškození V. B., V. D., M. K., G. K., J. V., R. W. a M. K. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 4 To 53/2021, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného a poškozené M. K. částečně zrušen, a to ve výroku podle §228 odst. 1 tr. ř. ohledně poškozených M. K. a B. D. (ad výrok pod bodem I.). Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit na náhradě škody poškozené M. K. částku ve výši 104 581 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená B. D. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (ad výrok pod bodem II.). V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn (ad výrok pod bodem III.). Podle §253 odst. 1 tr. ř. byla odvolání poškozených V. B., V. D., M. K., G. K. a J. V. zamítnuta (ad výrok pod bodem IV.). Podle §256 tr. ř. bylo odvolání poškozené R. W. zamítnuto (ad výrok pod bodem V.).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 4 To 53/2021, podal obviněný R. J. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř. a namítl, že již rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť pro výkon trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. v rozporu s ustanovením §56 odst. 3 tr. zákoníku nebylo využito předmětné moderační ustanovení a on byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
4. Připustil, že nesprávné vyhodnocení kritérií pro stanovení druhu a výše trestu nelze namítat podle žádného ze zákonných dovolacích důvodů, přesto zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou pro výkon trestu odnětí svobody považoval za nepřiměřeně přísné a v rozporu s účelem trestu. Zdůraznil, že před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody nebyl stíhán a nikdy předtím mu nebyl uložen žádný trest odnětí svobody a ani žádný jiný trest podle §52 tr. zákoníku. Soudy tuto skutečnost nicméně nevzaly v potaz, přičemž provedly důkazy, k nimž nemělo být přihlédnuto. Ze závěrů nalézacího soudu vyplývá, že byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, a to zásada presumpce neviny, když byl proveden důkaz nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 74 T 67/2018, který byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 3 To 33/2021, zrušen. Podle mínění obviněného byl přitom uvedený nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Ostravě, o jehož zrušení neměl nalézací soud v době rozhodování ponětí, jedním z důvodů, který vedl k zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že pro účel jeho nápravy by zcela dostačoval trest odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou. Vyjma období páchání trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen a která se týkala jeho neuvážených a protiprávních skutků v rámci podnikání spojeného s obchodní činností jeho firem, žil obyčejným životem, vychovával své děti a staral se o rodinu. Vždy měl zájem pracovat a nikdy ve své minulosti nevyužíval sociální systém.
5. Obviněný proto navrhl, aby „Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 4 To 53/2021, v rozsahu a z důvodů tohoto dovolání, jakož i rozhodnutí předcházející, a napadené rozhodnutí vzhledem k dovolacím důvodům zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, anebo aby podle §265k odst. 1, 2 věta první tr. ř. z podnětu podaného dovolání rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 4 To 53/2021, zrušil ve výroku pod bodem III. tak, že se mění část výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 68 T 8/2020, a obviněný se pro výkon trestu odnětí svobody v trvání osmi let zařazuje do věznice s ostrahou“.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání konstatovala, že vznesené dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z taxativně zákonem vyjmenovaných důvodů dovolání. K nápravě vad výroku o trestu slouží výlučně dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. i) tr. ř. [v případné kombinaci s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], avšak takovou vadou zakládající tento důvod dovolání napadený rozsudek netrpí. Dovolatel vytkl, že soudy neaplikovaly moderační právo podle §56 odst. 3 tr. zákoníku, což je ovšem fakultativní možnost soudu, a už jen z toho důvodu její nevyužití nemůže spadat pod přezkumnou činnost Nejvyššího soudu. V dovolatelově případě byly zákonné podmínky §53 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku splněny. Státní zástupkyně rovněž poukázala, že zařazení do konkrétního typu věznice nemusí být z hlediska průběhu výkonu trestu odnětí svobody definitivním. Navrhla proto, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas, aby i jiné než navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. J. je podle §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
8. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod.
10. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod tedy musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
12. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.).
13. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Především je třeba v plné obsahové korespondenci s vyjádřením státní zástupkyně i s odkazem na shora uvedené rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. zdůraznit, že obviněný, ač uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i), m) tr. ř., se fakticky svou dovolací argumentací s obsahem uplatněných (i ostatních) dovolacích důvodů rozešel a domáhal se toliko aplikace moderačního ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku, tedy zařazení do věznice mírnějšího typu, čímž dovoláním vytkl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu odnětí svobody, aniž by brojil proti samotné výměře trestu. Nelze-li v rámci žádného z dovolacích důvodů namítat nepřiměřenou přísnost či mírnost samotného trestu odnětí svobody v jeho výměře, tím spíše tak nelze činit v otázce pouhého zařazení do konkrétního typu věznice za situace, kdy soudy v rozhodnutí podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nijak nepochybily. Pakliže byl obviněnému uložen za dva zvlášť závažné zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 let, byly splněny trestním zákoníkem výslovně definované předpoklady pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. Ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku o možnosti soudu (jde tedy o ryze fakultativní postup) zařadit obviněného do věznice mírnějšího typu, než jak náleží podle zákonem prioritně stanovených kritérií, je tak třeba považovat za moderační právo soudu, na něž není právní nárok, je součástí individualizovaných úvah soudu stran přiměřenosti trestu, tudíž aplikace či neaplikace uvedeného ustanovení nemůže naplnit důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani dovolací důvod jiný. Daná otázka tedy nespadá ani pod dovolatelem tvrzené nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení formálně podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h), popř. písm. m) tr. ř. Dovolací námitky tak pod uplatněné dovolací důvody nelze podřadit.
15. Z hlediska zmíněné zásady proporcionality trestní represe lze nad rámec výše uvedeného stručně doplnit, že obviněný byl uznán, jak výše uvedeno, vinným dvěma zvlášť závažnými zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za které byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody na pět až deset let. Soudy nižších stupňů náležitě vážily veškerá kritéria pro uložení trestu (zejména polehčující okolnost – dovolatelem akcentovanou dosavadní bezúhonnost, jakož i okolnosti přitěžující – zejména páchání dvou zvlášť závažných zločinů po dlouhou dobu vůči značnému množství poškozených se způsobením škody v celkové výši cca 154 mil. Kč. Za daných okolností pak uložený trest odnětí svobody v trvání 8 let, tj. ve 3/5 trestní sazby, je sankcí plně adekvátní a nelze ji považovat za extrémní exces, který by vyžadoval ingerenci dovolacího soudu. Soudy nižších stupňů náležitě odůvodnily podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku i zařazení obviněného do konkrétního typu věznice (konkrétní výměrou trestu odnětí svobody v trvání osmi let za zvlášť závažný zločin) a výslovně se zabývaly i jím již v předchozích stádiích trestního řízení vzneseným požadavkem na zařazení do věznice mírnějšího typu podle §56 odst. 3 tr. zákoníku. K aplikaci daného ustanovení však neshledaly důvody (srov. bod 120. rozsudku nalézacího soudu a bod 28. rozsudku odvolacího soudu). Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku může soud zařadit pachatele do věznice jiného typu, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude působení na něj, aby vedl řádný život, v jiném typu věznice lépe zaručeno; do věznice se zvýšenou ostrahou zařadí však vždy pachatele, jemuž byl uložen trest odnětí svobody na doživotí. Případná aplikace ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku dává soudu možnost zařadit pachatele trestného činu do jiného typu věznice, než by odpovídalo kritériím stanoveným podle odstavce druhého. Soud tak může odstranit případné „tvrdosti“ (či naopak „měkkosti“) při zařazování do různých typů věznic s ohledem na závažnost spáchaného trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele, a to v těch v případech, že působení na pachatele, aby vedl řádný život, bude v jiném typu věznice lépe zaručeno. Posouzení, v kterém typu věznice bude působení na pachatele, aby vedl řádný život, lépe zaručeno, záleží na volné úvaze soudu a je prostředkem soudcovské individualizace trestu. V posuzovaném případě vzaly soudy v úvahu povahu trestné činnosti, její závažnost a konkrétní výměru trestu a důvodně uzavřely, že pouhá trestní bezúhonnost obviněného nemůže být sama o sobě důvodem pro jeho zařazení do mírnějšího typu věznice. S obhajobou obviněného se tedy plně vypořádaly a rozhodly i věcně správně.
16. V návaznosti na dovolatelem vznesené námitky dlužno podotknout, že ačkoli bylo dokazování u odvolacího soudu doplněno zjištěními stran dosud nepravomocně skončené další trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 67/2018, neměla tato zjištění jakéhokoli vlivu na rozhodnutí o zařazení obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou. Postup odvolacího soudu je třeba hodnotit jako správný, neboť časové konsekvence a eventuální rozhodnutí v jiných trestních věcech obviněných mohou být relevantní např. z hlediska možného ukládání souhrnného trestu apod., pročež je soud nejen oprávněn, ale i povinen se zjištěními stran průběhu jiného trestního řízení obviněného (byť dosud nebylo pravomocně skončeno) zabývat.
V. Způsob rozhodnutí
17. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného R. J. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 10. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth