ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.937.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 937/2022-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2022 o dovolání obviněné V. V. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 70/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 57/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. V. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 12 T 57/2021, byla obviněná V. V. (dále také „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 6 T 7/2021, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2022, a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. 73 T 52/2019, který nabyl právní moci téhož dne a jímž byl zrušen výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2021, sp. zn. 6 T 110/2019, a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (bod I.), kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 6 T 29/2021, který nabyl právní moci téhož dne, byla podle §146 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 6 T 7/2021, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2022, výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2021, sp. zn. 73 T 52/2019, který nabyl právní moci téhož dne a jímž byl zrušen výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2021, sp. zn. 6 T 110/2019, a dále byl zrušen výrok o trestu pod bodem I. z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 6 T 29/2021, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř.).
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněná zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku dopustila tím, že
dne 5. 3. 2019 v době kolem 08:00 hodin v XY, v prostoru čekárny vestibulu železniční stanice XY, po předchozí slovní rozepři silně oběma rukama strčila zepředu do P. V., v důsledku čehož poškozená upadla směrem dozadu na zem, čímž poškozené P. V., rok narození XY, způsobila zranění spočívající v podhlavičkové zlomenině krčku pravé stehenní kosti s posunutím úlomků, které si vyžádalo hospitalizaci na ortopedickém oddělení Městské nemocnice XY s následnou operací spočívající v úplné náhradě horního konce pravé stehenní kosti, tak i jamky kyčelního kloubu, tzv. endoprotéze, s následným výrazným omezením v běžném způsobu života po dobu prvních osmi týdnů vyžadující užívání léků tlumících bolest, nemožnosti chůze v náročném terénu po schodech a delším stání, s chůzí pouze s dopomocí berlí a v nemožnosti zvýšené celkové fyzické zátěže, tedy zranění s dobou léčení v délce 3–5 měsíců, a poškozením bundy způsobila poškozené další škodu ve výši 800 Kč.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 12 T 57/2021, podaly obviněná a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě odvolání (obviněná napadla výroky o vině a trestu, státní zástupkyně brojila v neprospěch obviněné proti výroku o trestu), která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 70/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 3 To 70/2022, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 12 T 57/2021, podala obviněná V. V. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265 odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítla, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Podle mínění dovolatelky rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávných skutkových zjištěních, a v důsledku toho také na nesprávném posouzení věci (konkrétně znaků trestného činu – porušení právní povinnosti, zavinění, příčinné souvislosti), čímž došlo k extrémnímu nesouladu mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Vytkla, že popis skutku nevyplývá z provedených důkazů, nýbrž toliko z výpovědi poškozené P. V., kterou ostatní důkazy nepodporují, a nelze z nich dovodit, že by se dovolatelka jednání dopustila. Poškozená nevypovídala konzistentně, v jejích sděleních (v přípravném řízení a u hlavního líčení) jsou rozpory ohledně toho, co bylo impulsem pro napadení ze strany dovolatelky. Nadto pokud nelze k jednomu ze sdělení, vzhledem k tomu, že bylo učiněno v rámci podání vysvětlení, přihlížet, nelze konstatovat, že výpověď poškozené je konstantní. Výpověď poškozené je konstantní pouze v tvrzení, že do ní obviněná strčila, což ovšem nelze považovat za „ velmi podrobné“ popsání události. Tato výpověď podle dovolatelky není podporována dalšími důkazy, neboť ostatní důkazy (výpověď svědka M. K. a zpráva Úrazové ambulance Městské nemocnice XY) hovoří pouze o tom, co poškozená sdělila ostatním osobám. Vinu obviněné neprokazuje ani znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie. Ten toliko konstatuje, že projednávaný skutek je slučitelný s poraněními, ke kterým došlo, a že mechanismus vzniku zranění poškozené odpovídá pádu ze vzpřímeného postoje po vychýlení z rovnovážného postoje. Posudek však výslovně nevyloučil možnost, že by k úrazu poškozené mohlo dojít i samovolně. Dovolatelka uvedla, že její výpověď je stejně jako výpověď poškozené osamocená, na rozdíl od výpovědi poškozené je však konzistentní. Pokud pak soudy navzdory existenci dvou protichůdných tvrzení rozhodly v neprospěch obviněné, došlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní plynoucího pravidla in dubio pro reo . Rozsudek soudu prvního stupně vyhodnotila jako nepřezkoumatelný.
6. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil ji obžaloby.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání předeslala, že obviněná opakuje obhajobu, kterou uplatnila již před soudy nižších stupňů, tyto se však s ní náležitě vypořádaly, proto podle judikatury Nejvyššího soudu půjde v takovém případě zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle státní zástupkyně námitka obviněné, že soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům, neboť její vinu postavily pouze na tvrzení poškozené, aniž by řádně zdůvodnily, proč neuvěřily tvrzení obviněné, materiálně pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá. Poukázala na ustálené stanovisko Ústavního soudu, podle kterého z hlediska dodržení zásady in dubio pro reo nelze v situaci „tvrzení proti tvrzení“ a priori vyloučit uznání obviněného vinným, pokud obecné soudy náležitě prověří věrohodnost usvědčující výpovědi svědka. Nalézací soud dostál své povinnosti a důkladně, logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč uvěřil tvrzení poškozené a nikoliv obviněné (srov. bod 10. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry nalézacího soudu a zejména v bodě 11. svého usnesení se zabýval námitkami obviněné, které se obsahově shodují i s námitkami uplatněnými obviněnou v rámci dovolání. Rovněž on tak dostál svým povinnostem. Státní zástupkyně rovněž poukázala na to, že námitky dovolatelky porušením zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod.
8. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konstatovala, že uplatněné námitky lze s jistou mírou benevolence označit jako formálně odpovídající tomuto dovolacímu důvodu, obsahově – materiálně – mu však neodpovídají, neboť obviněná se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a pouze v podstatě opakuje svoji vlastní skutkovou verzi uplatňovanou po celou dobu trestního řízení. Státní zástupkyně se s námitkami dovolatelky neztotožnila, neboť soudy učinily správná skutková zjištění a předmětnému jednání přisoudily také odpovídající právní kvalifikaci.
9. Státní zástupkyně považovala dovolání obviněné za zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídající, zčásti pak za zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněné V. V. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněná podala včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
14. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněné obsaženým v jejím mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit.
15. Ve věci není dán ve smyslu aktuální právní úpravy zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (bod 10. rozsudku nalézacího soudu, bod 11. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. Takový závěr pak vylučuje tvrzení obviněné o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí (konkrétně nalézacího) soudu. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Dovolací soud pro úplnost doplňuje, že soudy nižších stupňů vysvětlily, proč výpověď poškozené P. V. (jež se stala podkladem pro stabilizované skutkové zjištění stran jednání obviněné) není osamocená. Samozřejmě zbývající důkazy, na které soudy odkázaly a s nimiž komparovaly výpověď poškozené, nevypovídají v tom smyslu, že se obviněná jednání dopustila. Slouží však jednoznačně k ověření autenticity a skutkové věrohodnosti poškozené. K obsahu jejího podaného vysvětlení (nikoli procesně použitelné výpovědi z přípravného řízení, jak mylně uvádí obviněná a jak správně striktně odlišil odvolací soud) nelze jakkoli přihlížet. Nakonec motivy jednání obviněné nejsou pro posouzení věci stěžejní a relevantní. Každopádně lze plně souhlasit, že výpověď poškozené skutečně je podporována úředním záznamem o podaném vysvětlení M. K. a zprávou Úrazové ambulance Městské nemocnice XY a konvenuje se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie. M. K., pracovník bezpečnostní agentury, který byl přivolán k incidentu mezi obviněnou a poškozenou, uvedl, že poškozená, která se po jeho příchodu na místo nacházela na zemi, mu sdělila, že spadla a bolí ji noha. Posléze při čekání na příjezd rychlé záchranné služby mu řekla, že ji na zem povalila obviněná, ona spadla na nohu a ta ji bolí. Ze zprávy Úrazové ambulance Městské nemocnice XY se rovněž podává popis vzniku úrazu poškozené, do které strčila jiná žena. Podle závěrů uvedeného znaleckého posudku vzniklo zranění poškozené v důsledku jejího pádu na tvrdou dopadovou plochu, přičemž iniciace pádu, jak jej popisuje poškozená, je jednou z přípustných možností. Oba soudy nižších stupňů pak relevantně poukázaly na poměrně signifikantní zjištění stran osoby a osobnosti obviněné, která byla v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 7/2021 pravomocně odsouzena za přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila jednáním souvisejícím s nyní projednávanou věcí a spočívajícím v tom, že poškozené vyhrožovala fyzickou likvidací v případě, že obviněnou zavřou, a u toho poškozenou dokonce udeřila dlaní do tváře. Naproti tomu na straně poškozené nebyla soudy shledána jakákoli racionální motivace obviněné uškodit (mj. např. na náhradu škody nárokovala toliko poškození oděvu v minimálním finančním rozsahu, tedy ani finanční motivaci usvědčující výpovědi poškozené nedovodily).
17. Dovolací soud považuje shora nastíněnou argumentaci soudů nižších stupňů za logickou, přesvědčivou a ve výsledku i za správnou. Soudy nepochybily, pokud při ustanovování skutkového děje vycházely z výpovědi poškozené podporované dalšími v řízení provedenými důkazy a nikoliv z výpovědi obviněné, která je osamocená a ve světle realizovaného důkazního řízení nevěrohodná. Poškozená vypovídala srozumitelně, její sdělení prezentované před nalézacím soudem odpovídá tomu, co vyplývá z dalších důkazů, přičemž nelze souhlasit s názorem dovolatelky, že z těchto dalších důkazů se toliko podávají informace, jež byly poškozenou poskytnuty ostatním osobám, a tudíž tyto další důkazy nemohou být označeny za relevantní. Byť poškozená M. K. i v úrazové ambulanci sdělila, že byla napadena obviněnou, resp. že do ní strčila jiná žena, a tedy informace posléze ze strany jmenovaného svědka orgánům činným v trestním řízení poskytnuté a ve zprávě Městské nemocnice XY zaznamenané vycházejí ze sdělení poškozené, nutno zdůraznit, že tato sdělení poškozené, jež byla učiněna bezprostředně po jejím napadení, jsou autentická a z ničeho nelze dovodit, že byla vykonstruovaná či dokonce lživá. Poškozená v situaci, kdy prožívala bolestivé zranění spočívající v podhlavičkové zlomenině krčku pravé stehenní kosti s posunutím úlomků, se jistě nesoustředila primárně na to, aby svými vyjádřeními uškodila obviněné, na kterou se (podle opakovaných tvrzení dovolatelky) pokusila sama zaútočit. Nakonec v těchto souvislostech soudy správně vyhodnotily, že by v případě popisu události obviněnou těžko poškozená nekontrolovatelně upadla na zadní část těla a způsobila si poranění způsobem, který byl objektivizován mj. zejména znaleckým posudkem. Dovolací soud tedy námitkám obviněné zaměřeným proti správnosti skutkových zjištění nepřisvědčil a ve shodě se soudy nižších stupňů měl za to, že vina obviněné byla nade vši pochybnost prokázána.
18. S ohledem na výše uvedené nelze než konstatovat, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněné. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněnou. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
19. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že obviněná v dovolání neuplatnila jedinou relevantní námitku, kterou by vytýkala nesoulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, popř. odvolacího soudu, a zákonnými znaky trestných činů, jimiž byla uznána vinnou. Pouze opakovala svoji obhajobu a skutkové námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy prvního i druhého stupně, a na nesprávné právní posouzení skutku usuzovala z vlastních představ o průběhu skutkového děje. Svoje přesvědčení o nesprávnosti hmotněprávních závěrů nepodpořila žádnou konkrétní argumentací, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Protože není úkolem Nejvyššího soudu dotvářet za obviněné dovolací argumentaci (neboť je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti), nezbývalo než dovolání v příslušné části vyhodnotit jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
20. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné V. V. je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 11. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth