ECLI:CZ:NS:2022:6.TZ.4.2022.1
sp. zn. 6 Tz 4/2022-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2022 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. R., nar. XY, Kosovská republika, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. 12 T 100/2020-54, takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 12 T 100/2020, byl obviněný D. R. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„dne 4. 8. 2020 ve 20:10 hodin v Brně na ulici XY, v prodejně Kaufland, odcizil zboží v celkové hodnotě 1.519,70 Kč, a to konkrétně 2 kusy Gillette Fusion 5 v hodnotě 1.189,60 Kč – cena za kus 594,50 Kč, a 1 kus Nutrilonu v hodnotě 329,90 Kč tak, že si zboží uložil do malého nákupního košíku, který si přinesl sebou, u pokladny zaplatil zboží v hodnotě 84,40 Kč, a se zbytkem zboží prošel bez zaplacení pokladní zónou, kde byl zadržen bezpečnostní službou OD Kaufland, čímž způsobil společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČ: 25110161, škodu ve výši 1.519,70 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 4 T 144/2015, ze dne 22. 9. 2015, v právní moci téhož dne, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 80 hodin, který byl následně přeměněn v trest odnětí svobody, vykonaný obžalovaným dne 3. 7. 2018, a dále rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 178/2017, ze dne 5. 3. 2018, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2018, odsouzen za přečin krádeže dle §205 odstavec 1 písmeno a, b), odstavec 2 trestního zákoníku a byl mu ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 11 T 84/2018, ze dne 14. 6. 2018, který nabyl právní moci dne 14. 6. 2018, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal ke dni 2. 5. 2019.“
2. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
II.
3. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku a §226 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného.
4. Uvedl, že v rámci dokazování došlo k ustálení skutkového stavu tak, že obviněný si v oddělení ovoce a zeleniny opatřil na váze etikety na množství cibule a brambor, hmotnostně odpovídající vybranému zboží – 2 ks žiletek a Nutrilon, tyto nalepil na posledně uvedené zboží, a poté s těmito etiketami namarkoval zboží na samoobslužné pokladně, přičemž uhradil částku 12,90 Kč namísto částky 1.519,70 Kč. Další zboží v částce zbývající do celkové zaplacené částky 84,40 Kč obviněný zaplatil. Bylo prokázáno, že obviněný nalepil na 1 ks žiletek Gillette Fusion 5 etiketu pro 0,16 Kg cibule za 3,18 Kč, na 1 ks týchž žiletek etiketu pro 0,16 kg brambor za 1,42 Kč a na 1 ks balení Nutrilon Pronutra 2 etiketu pro 0,888 kg brambor za 7,90 Kč.
5. Podle ministra spravedlnosti tak bylo prokázáno, že obviněný přelepil kódy z jiného levnějšího zboží a tuto nižší částku na samoobslužné pokladně uhradil, přičemž rozdíl odpovídal částce 1.506,80 Kč. Nejednalo se o prosté odcizení zboží, nýbrž o podvodné jednání, motivované snahou získat zboží za podstatně nižší cenu, přičemž toto jednání bylo zastřeno nákupem dalšího zboží za 71,50 Kč, které bylo zaplaceno.
6. Ministr spravedlnosti měl za to, že jednání obviněného odpovídalo spíše skutkové podstatě trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, nikoliv krádeže podle §205 tr. zákoníku. Obviněným však nebyla způsobena ani škoda nepatrná podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Předmětné jednání mělo být posouzeno pouze jako přestupek podle §8 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o některých přestupcích. Uzavřel, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. 12 T 100/2020-54, byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku a §226 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného D. R., kterému byl v důsledku tohoto pochybení uložen trest odnětí svobody, ačkoliv jeho jednání nenaplňovalo skutkovou podstatu trestného činu, za který byl odsouzen.
7. S ohledem na uvedené důvody ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud
- podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. 12 T 100/2020-54, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. R. v ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku a §226 písm. b) tr. ř.,
- podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2020, č. j. 12 T 100/2020-54, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
- podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Obviněný se ve svém vyjádření podaném prostřednictvím svého obhájce se stížností pro porušení zákona ztotožnil. Stejně jako ministr spravedlnosti je přesvědčen, že jeho předmětné jednání nevykazuje znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Podle něj, pokud někdo při nákupu zboží v obchodě pozmění či vymění etiketu obsahující označení zboží a jeho cenu tak, aby za zboží zaplatil méně, než jaká je jeho skutečná cena, nedopouští se trestného činu krádeže, ale při splnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, neboť uvádí poškozenou prodejnu v omyl. Jestliže Městský soud v Brně ho uznal vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, učinil tak v rozporu se zákonem. Obviněný se ztotožnil se stěžovatelem také v tom, že v případě jeho jednání jde o přestupek podle §8 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o některých přestupcích, neboť škoda nedosahuje takové výše, aby se jednalo o škodu nikoli nepatrnou, a proto se nemůže jednat o trestný čin podle §209 tr. zákoníku. Městský soud v Brně tedy porušil zákon v jeho neprospěch.
9. Závěrem se obviněný připojil k podané stížnosti pro porušení zákona a učinil stejný návrh na rozhodnutí jako ministr spravedlnosti.
10. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil rovněž státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že s předmětnou stížností nesouhlasí a to z následujících důvodů. Zmínil, že „podvod měl být založen způsobem provedení činu“ . Připomněl, že Nejvyšší soud vymezil znaky podvodu ve svém rozsudku ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 8 Tz 136/2000. Na tento rozsudek navázal a zdůraznil, že skutek popsaný ve výroku rozsudku nalézacího soudu neobsahuje žádnou osobu, která by snad měla být v omylu. Není zřejmé, že by snad existovala nějaká osoba, která by ve svém omylu učinila majetkovou dispozici jménem poškozené společnosti Kaufland Česká republika v.o.s. a svým takovým jednáním by obohatila obviněného. On totiž s žádnou takovou ani jinou osobou nekomunikoval, nikomu falešné etikety neukazoval a nikoho se v omyl uvést ani nepokusil. S nezaplaceným zbožím prostě prostor pokladen opustil, jak je typické pro krádež.
11. Dodal, že i podle nauky spočívá rozdíl mezi podvodem a krádeží v tom, že při krádeži se pachatel věci sám zmocní, kdežto při podvodu mu ji podvedený vydá. Je-li omyl vyvolán nebo využit jen k tomu, aby pachatel měl lepší příležitost si věc vzít, jde o trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku. Úskok obviněného, spočívající v označení žiletek a dalšího drogistického zboží za brambory a cibuli, by mohl mít znaky podvodu, pokud by obviněný nešel přes samoobslužnou pokladnu, nýbrž přes pokladnu obsluhovanou konkrétní fyzickou osobou – pokladní. Tuto konkrétní pokladní by obviněný skutečně mohl uvést v omyl tím, že by jí na pás předložil zboží označené nálepkami z oddělení zelenin. A ta by pak mohla být v omylu, že bylo řádně zaplaceno, a mohla by pak učinit příslušnou majetkovou dispozici – obviněnému předat do vlastnictví předmětné zboží, pokud by ovšem příslušná pokladní uvěřila, že drogistické předměty představují brambory a cibuli. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01.
12. Obviněný podle státního zástupce neusiloval o to, aby mu některý z přítomných zaměstnanců předal zboží v důsledku svého omylu. Obviněný se o vzbuzení takového omylu ani nepokusil. Zboží si mohl přisvojit pouze tím, že se ho zmocní. Žádnou další osobu k tomu využít nemohl a zjevně ani nechtěl. U další osoby by totiž musel usilovat o vzbuzení omylu, že balení žiletek je bramborou či cibulí. Vyvolání takového omylu je u každého běžně rozumného člověka nemožné. Toho si byl obviněný nepochybně vědom. Nesprávné etikety mu sloužily pouze k usnadnění se zmocnění zboží, aby si zaměstnanci prodejny nevšimli, že obviněný se bez zaplacení něčeho zmocnil a odnáší to z prodejny. Žádný ze zaměstnanců však ohledně tohoto zboží nečinil žádnou majetkovou dispozici. Tu učinil samotný obviněný, který bez účasti jakékoliv jiné osoby zboží vzal - tedy si je přisvojil tím, že se jej zmocnil. Státní zástupce nastínil, že stejnou povahu mají i jiné podobné úskoky zastírající zmocňování se zboží. Například ukrytí zboží pod oděv, oblékání si odcizovaných oděvů v kabince, vynášení zboží po odstranění bezpečnostních čipů a podobně. Těmito úkony se pachatelé snaží zaměstnance prodejen obelstít. Avšak neuvádějí je tím v omyl, v němž by tito zaměstnanci prováděli nějakou majetkovou dispozici ve prospěch pachatelů.
13. Státní zástupce tak měl za to, že posouzení skutku nalézacím soudem je správné a stížnost pro porušení zákona považoval za nedůvodnou. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítl jako nedůvodnou.
14. K vyjádření státního zástupce podal (opět prostřednictvím svého obhájce) obviněný nesouhlasnou repliku. Zdůraznil, že samoobslužné pokladny jsou koncipovány tak, aby ulehčily zaměstnancům prodejny práci v tom směru, že si zboží na těchto pokladnách namarkuje sám zákazník. Tato jeho činnost je sledována nejen osobou pracující na pozici pokladní, která je zákazníkům v prostoru samoobslužných pokladen k dispozici, ale také monitorovacím systémem či ostrahou prodejny. Jestliže obviněný namarkoval jiné zboží, než které měl v nákupním vozíku, a za toto zboží zaplatil částku, kterou „po něm chtěla samoobslužná pokladna“, uvedl tím pracovníky obchodního domu, tedy prodavače nacházející se v prostoru samoobslužných pokladen i pracovníky ostrahy v omyl, že zaplatil za zboží, které si skutečně koupil (z prodejny odnášel), odpovídající cenu. Obviněný tak oponoval názoru státního zástupce, že neuvedl jednáním popsaným ve skutkové větě žádnou osobu v omyl.
15. Obviněný má za to, že by se jednalo o podvod i v případě, kdyby neuvedl v omyl konkrétního člověka - zaměstnance obchodního domu Kaufland, ale že by uvedl v omyl toliko software samoobslužných pokladen. Stávající judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 577/2015 a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1369/2017) totiž považuje za „uvedení v omyl“ či „využití omylu“ i jednání, kterým dochází k oklamání nejrůznějších automatů, přístrojů či jiných technologických systémů. Obdobným způsobem soudní praxe nahlíží i na jednání pachatele spočívající v oklamání samoobslužných pokladen přelepením etiket označujících příslušné zboží etiketou jiného zboží, a to nejen v České republice, ale také v zahraničí. Jednání popsané ve skutkové větě lze právně kvalifikovat jako podvod (ať již ve formě trestného činu či přestupku), nikoli jako trestný čin krádeže.
16. Na této skutečnosti nemůže nic změnit judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 8 Tz 136/2000, ze kterého státní zástupce dovodil, že podmínkou pro to, aby mohlo být jednání pachatele právně kvalifikováno jako podvod, je oklamání nějaké konkrétní fyzické osoby. Zdůraznil, že daný judikát byl vydán před cca 22 lety v době, kdy v České republice samoobslužné pokladny neexistovaly, a byla jiná úroveň využívání moderních technologií. V současnosti je naprosto běžné, že platby za zboží či služby probíhají prostřednictvím internetového bankovnictví či platebních terminálů, stejně tak je naprosto běžné, že zboží je zákazníkům dodáváno bez fyzického kontaktu zákazníka a prodejce (viz například dodání zboží do prodejních boxů). K technologickému vývoji došlo i v případě využívání tzv. samoobslužných pokladen. Na tyto technologické změny měly reagovat a navazovat také změny ve výkladu právních norem. Mělo by být přihlédnuto také k vývoji judikatury. S ohledem na to považuje obviněný interpretaci výše zmiňované judikatury ze strany státního zástupce za nesprávnou a nepřiléhavou. Dodal ještě, že za veškeré zboží, které měl v nákupním košíku, zaplatil. Sice méně, než kolik činila cena zboží, nicméně namarkovanou částku zaplatil.
17. S ohledem na uvedené skutečnosti opětovně učinil návrh na rozhodnutí shodný s návrhem ministra spravedlnosti.
III.
18. Podle §267 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
19. Kromě rozsahu, v němž je rozhodnutí napadeno, je Nejvyšší soud limitován v přezkoumávání zákonnosti a odůvodněnosti též důvody uvedenými ve stížnosti pro porušení zákona, tj. zkoumá, zda tyto důvody existují a zda jsou skutečně příčinou vad napadeného rozhodnutí; jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí (resp. jeho vymezené části), Nejvyšší soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží (vyjdou-li jinak najevo). V uvedeném omezeném rozsahu a jen z důvodů obsažených ve stížnosti pro porušení zákona pak přezkoumává Nejvyšší soud i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo . Nejvyšší soud přezkoumává především zákonnost napadených výroků, tj. zda odpovídají příslušným zákonným ustanovením, která bylo třeba při rozhodování nebo v postupu řízení respektovat. Jde o ustanovení hmotného i procesního práva, a to jak norem trestních, tak i z jiných právních odvětví. Dále je přezkoumávána odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí, proti němuž směřuje stížnost pro porušení zákona. Tím se rozumí zjišťování, zda takový výrok odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, na němž je napadené rozhodnutí založeno. Zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího se posuzuje podle skutkového i právního stavu platného v době, kdy bylo rozhodnutí učiněno, popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu předcházelo ( ex tunc ). Zákon zde tzv. nova (nové skutečnosti a důkazy) nepřipouští (srov. R 2/1996), protože ta by mohla být důvodem k obnově řízení. (ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. §267 [Obsah stížnosti pro porušení zákona a rozsah přezkumu]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3328.)
20. Ministr spravedlnosti ve svém podání tvrdí, že bylo prokázáno, že obviněný předmětné zboží přelepil kódy z jiného levnějšího zboží a tuto nižší částku na samoobslužné pokladně uhradil. V uvedeném směru v bodě 9. své stížnosti vymezuje podle něj z provedeného dokazování ustálený skutkový stav a v návaznosti na to se dovolává vyjádření obsaženého v závěrečné řeči státní zástupkyně u hlavního líčení.
21. Tato jeho tvrzení stran způsobu spáchání skutku obviněným však nenacházejí žádného odrazu v jím napadeném pravomocném rozsudku soudu prvního stupně. V tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku není žádná neoprávněná manipulace obviněného s etiketami obsahujícími údaje o ceně zboží popsána a není zde vyjádřeno ani to, co je patrně nesporné, tedy že obviněný úhradu zboží, ve výši neodpovídající její hodnotě, prováděl sám, za pomoci k tomu určeného zařízení, a tudíž bez přítomnosti zaměstnance obsluhujícího pokladnu. V důsledku toho, že ve věci byl vyhotoven podle §129 odst. 2 tr. ř. zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění, nelze poukázat ani na to, že ke skutkovým zjištěním, která ministr spravedlnosti předkládá v souvislosti s poukazem na nesprávné hmotně právní posouzení skutku, pro který byl obviněný stíhán, uvedený soud skutečně dospěl a tato vyjádřil jako rozvíjející popis skutku uvedený v jeho výrokové části (odhlížeje od toho, že toto by bylo třeba spíše hodnotit jako zjištění se skutkem popsaným ve výroku rozporné). Jinými slovy vyjádřeno, to, o co se ministr spravedlnosti ve své stížnosti při námitce nesprávného hmotněprávního posouzení opírá, není v jím napadeném rozsudku vyjádřeno. Popis skutku, jak jej rozsudek popsal, vyjadřuje to, co ministr spravedlnosti uvádí v bodě 8. své stížnosti, tj. že obviněný ze zboží „na pokladně uhradil jen jeho část za 83 Kč a se zbytkem prošel bez zaplacení pokladní zónou“. Takto pojímaný skutek však není důvodu posuzovat odlišně od toho, jak jej kvalifikoval soud prvního stupně, neboť jeho posouzení odpovídá těm případům, které ve svém vyjádření k podané stížnosti uváděl státní zástupce.
22. Z hlediska rozhodování Nejvyššího soudu je podstatné, jaké výhrady ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku uplatní a porušení jakých zákonných ustanovení napadenému rozhodnutí, či řízení mu předcházejícímu vytkne. Z odůvodnění stížnosti je patrné, že vada napadeného rozhodnutí je shledávána toliko v rámci hmotněprávního posouzení skutku, nikoli stran jeho nesprávného skutkového zjištění, neboť žádné námitky, které by měly svědčit o porušení ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., jež ani není namítáno, v ní uplatněny nejsou.
23. Lze poukázat i na to, že závěr o ustálení skutkového stavu, jehož odlišného právního posouzení se ministr spravedlnosti svou stížností domáhá, nemá přesvědčivou oporu v obsahu trestního spisu. Ostatně ve stížnosti pro porušení zákona ani nejsou rozvedeny důkazy a hodnotící úvahy k nim se vztahující, na základě nichž by měl být brán jako spolehlivě prokázaný skutkový stav věci, od něhož ministr spravedlnosti odvíjí své právní závěry. Stran konstatování uvedeného v první větě tohoto bodu lze poukázat na následující skutečnosti.
24. V protokolu o hlavním líčení na č. l. 49 a násl. je tvrzený údaj o tom, že obviněný měl údajně přelepit kódy z jiného levnějšího zboží, obsažen toliko v závěrečné řeči státní zástupkyně přítomné u hlavního líčení. Je vhodné připomenout, že v hlavním líčení byl obviněný vyslechnut, avšak nikterak nevypověděl, že by na zboží nalepil kódy z jiného levnějšího zboží. Vypověděl, že zboží měl celou dobu v košíku, přišel k pokladnám, namarkoval ho. „Pokud na zboží byla nějaká jiná cena, to ho nezajímalo“. Podle §211 odst. 6 tr. ř. za souhlasu stran byly přečteny záznamy o podaném vysvětlení pracovníka bezpečnostní agentury OD Kaufland, z nichž se podává, že holicí strojky Gillette Fusion byly uloženy v regálu se slevami nikoli z důvodu slevy, nýbrž z důvodu doprodeje, a že na jednom balení holicích strojků byl přes původní kód nalepen kód z nákupu cibule a že ostatní kódy byly v pořádku neporušeny. K záchytu obviněného tento svědek vylíčil, že jako pracovník bezpečnostní agentury byl během služby v denní místnosti na svačině a uslyšel alarm z prodejny, který hlásí, když někdo pokladnami bez zaplacení zboží. Za samoobslužnými pokladnami uviděl muže, který šel směrem k východu a v ruce držel košík s nákupem. Když jej oslovil a snažil se mu překontrolovat pokladní lístek, zjistil, že má zaplacenu pouze část nákupu. Obhájce obviněného pak navrhl jako důkaz přehrání nebo zajištění kamerového záznamu, K tomu však bylo rozhodnuto podle §216 odst. 1 tr. ř., že další důkazy nebudou prováděny.
25. Nutno tedy shrnout, že obviněný se k tomu, že by přelepil kódy na zboží, nedoznal, v hlavním líčení nebyl proveden žádný kamerový záznam, a tudíž ani záznam, který by to prokazoval, a ani pracovník bezpečnostní služby OD Kaufland obviněného neviděl, že by nějaký kód či kódy na zboží přelepil, neboť tento pracovník uvedl, že pobýval v denní místnosti na svačině a uslyšel alarm.
26. Z hlediska skutkového tudíž Nejvyšší soud nenachází provedený důkaz, z něhož by bylo spolehlivě prokázáno, že by obviněný přelepil kódy na předmětném zboží jinými kódy s nižší cenou.
27. V intencích právě uvedeného přitom stěžovatel, jak již odeznělo výše, ve své stížnosti nevznáší výhrady porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a neodkazuje na konkrétní důkazy, které by prokazovaly, že obviněný přelepil cenové kódy na zboží a v návaznosti na to se dopustil stížností pro porušení zákona dovozovaného podvodného jednání.
28. Za daného důkazního stavu není prokázán jiný skutkový stav, než jak je popsán ve skutkové větě napadeného rozhodnutí. Takto popsaný skutkový stav neposkytuje podklad pro úvahy o jiné právní kvalifikaci, než právní kvalifikaci trestného činu krádeže ve smyslu §205 tr. zákoníku.
29. Jestliže stěžovatel prezentoval argumentaci, jež měla dokládat, že jednání obviněného mělo být posouzeno správně jako jednání podvodné a vzhledem k výši škody kvalifikováno nikoli jako trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, nýbrž jako přestupek podle §8 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, neopřel ji o konkrétní důkazy takový skutkový stav prokazující. Za dané situace není na místě ani posouzení dané věci ve světle soudních rozhodnutí uváděných ze strany obviněného. Dodat lze, že stížnost pro porušení zákona navíc neobsahuje detailnější argumentaci, která by měla svědčit o nutnosti odlišného právního posouzení skutku i za situace, že by byl prokázán v podobě, o niž se ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném opírá.
30. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítl jako nedůvodnou. Za podmínek §274 odst. 2 tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu