ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.577.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 577/2015-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. června 2015 o dovolání obviněného M. Ch. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 5 To 349/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 76/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 2 T 76/2014, byl obviněný M. Ch. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že „s počátečním úmyslem se na úkor poškozené obohatit, ačkoli věděl, že na předmětných bankovních účtech vedených u poškozené není dostatek finančních prostředků vždy na obě operace, tedy na bezhotovostní prioritní platbu a výběr hotovosti prostřednictvím bankomatu, a záměrně využívající časové prodlevy bankovního systému poškozené Československé obchodní banky, a.s., mezi zadáním příkazu k provedení prioritní platby a jeho zaúčtováním při platbách realizovaných přes BusinessBanking ČSOB 24,
1) dne 19. 3. 2013 v době od 1:01 hodin do 1:03 hodin na P., ul. P., na dvakrát vybral prostřednictvím ATM Komerční banky a.s. a platební karty z účtu, vedeného u poškozené ČSOB, a.s. a patřícího M.R. management, a.s., IČ 27760260, ve které je M. Ch. p. p. a současně je disponentem k předmětnému účtu, finanční částku v celkové výši 150.000,- Kč bezprostředně poté, co dne 19. 3. 2013 v blíže neurčené době od 00:00 hodin do 01:00 hodin zadal z účtu prostřednictvím internetového bankovnictví ČSOB BusinessBanking 24 příkaz k provedení prioritní platby ve výši 165.500,- Kč, směřovaný na účet, jehož majitelem je FIMLSTAGE, s.r.o., IČ: 24746827, jejímž společníkem je M.R. management, a.s., přičemž věděl, že stav finančních prostředků na účtu umožňuje pokrýt pouze prioritní platbu a využil situace, kdy v době výběru finančních prostředků z bankomatu ještě tento příkaz k prioritní platbě nebyl zaúčtován a výběrem finanční hotovosti z bankomatu se současným odesláním prioritní platby obžalovaný úmyslně uvedl příslušný účet do nepovoleného debetu ve výši -149.870,- Kč;
2) dne 2. 4. 2013 v době od 00:27 hodin do 00:32 hodin na P., ul. P., na čtyřikrát vybral prostřednictvím ATM Komerční banky, a.s. a přidělené platební karty z účtu, vedeného u poškozené ČSOB, a.s. a patřícího M.R. management, a.s., IČ 27760260, ve které je M. Ch. p. p. a současně je disponentem k předmětnému účtu, finanční částku v celkové výši 145.000,- Kč bezprostředně poté, co dne 2. 4.2013 v blíže neurčené době od 00:00 hodin do 00:27 hodin zadal z účtu prostřednictvím internetového bankovnictví ČSOB BusinessBanking 24 příkaz k provedení prioritní platby ve výši 201.500,- Kč, směřovaný na účet, jehož majitelem je FIMLSTAGE, s.r.o., IČ: 24746827, jejímž společníkem je M.R. management, a.s., přičemž věděl, že stav finančních prostředků na účtu umožňuje pokrýt pouze prioritní platbu a využil situace, kdy v době výběru finančních prostředků z bankomatu ještě tento příkaz k prioritní platbě nebyl zaúčtován a výběrem finanční hotovosti z bankomatu se současným odesláním prioritní platby úmyslně uvedl účet do nepovoleného debetu ve výši -144.679,97 Kč;
3) dne 13. 8. 2013 v době od 00:47 hodin do 00:51 hodin na P., ul. P., na čtyřikrát vybral prostřednictvím ATM Komerční banky, a.s. a přidělené platební karty z účtu, vedeného u poškozené ČSOB a.s. a patřícího REGIS GROUP, s.r.o., IČ 24733491, ve které je M. Ch. jednatelem a současně je disponentem k předmětnému účtu, finanční částku v celkové výši 149.000,- Kč bezprostředně poté, co dne 13. 8. 2013 v 00:20 hodin zadal z účtu prostřednictvím internetového bankovnictví ČSOB BusinessBanking 24 příkaz k provedení prioritní platby ve výši 150.500,- Kč, směřovaný na účet, jehož majitelem je REGIS GROUP, s.r.o. a disponentem obviněný M. Ch., přičemž věděl, že stav finančních prostředků na účtu umožňuje pokrýt pouze prioritní platbu a využil situace, kdy v době výběru finančních prostředků z bankomatu ještě tento příkaz k prioritní platbě nebyl zaúčtován a výběrem finanční hotovosti z bankomatu se současným odesláním prioritní platby obviněný úmyslně uvedl účet do nepovoleného debetu ve výši -148.700,- Kč;
4) dne 14. 8. 2013 v době od 00:30 hodin do 00:32 hodin na P., ul. P., na dvakrát vybral prostřednictvím ATM Komerční banky, a.s. a přidělené platební karty z účtu, vedeného u poškozené ČSOB a.s. a patřícího REGIS GROUP, s.r.o., IČ 24733491, ve které je M. Ch. jednatelem a současně je disponentem k předmětnému účtu, finanční částku v celkové výši 148.000,- Kč bezprostředně poté, co dne 14. 8. 2013 v 00:21 hodin zadal z účtu prostřednictvím internetového bankovnictví ČSOB BusinessBanking 24 příkaz k provedení prioritní platby ve výši 177.500,- Kč, směřovaný na účet, jehož majitelem je REGIS GROUP, s.r.o. a disponentem obviněný M. Ch., přičemž věděl, že stav finančních prostředků na účtu umožňuje pokrýt pouze prioritní platbu a využil situace, kdy v době výběru finančních prostředků z bankomatu ještě tento příkaz k prioritní platbě nebyl zaúčtován a výběrem finanční hotovosti z bankomatu se současným odesláním prioritní platby obviněný úmyslně uvedl účet do nepovoleného debetu ve výši -147.714,- Kč,
přičemž jednáním pod body 1) až 4) obviněný způsobil poškozené Československé obchodní bance, a.s., IČ: 00001350, se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, škodu v celkové výši 590.963,97 Kč, neboť poškozená finanční prostředky v této výši uhradila ze svých vlastních zdrojů, nikoli z finančních prostředků na bankovních účtech, k nimž měl obviněný dispoziční práva.“
Za uvedené jednání byl obviněný M. Ch. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Československé obchodní bance, a.s., IČ 00001350, se sídlem Radlická 333/150, částku ve výši 590.963,97 Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 2 T 76/2014, podali obviněný M. Ch. i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 5 To 349/2014, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody byl obviněný M. Ch. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §81 odst. 1 a §84 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 2 tr. zákoníku byl nad obviněným vysloven dohled, v rámci něhož mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil hradil způsobenou škodu a aby probačnímu úředníkovi v jím stanovených lhůtách předkládal doklady o hrazení způsobené škody. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného M. Ch. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 5 To 349/2014, podal následně obviněný M. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že nesouhlasí se závěrem soudu spočívajícím v tom, že skutky, jejichž spácháním byl uznán vinným, naplňují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, když poukázal na absenci zavinění. V této souvislosti dále uvedl, že neměl v úmyslu vybrané finanční prostředky nevrátit, naopak čekal příchozí platby na příslušné bankovní účty, které by debet na těchto účtech vyrovnaly. Obviněný rovněž uvedl, že odvolací soud nedostatečně posoudil samotný mechanismus výběru finančních prostředků, kdy vyjádřil názor, že samotná skutečnost, že systém takový způsob výběrů umožňuje, vylučuje možnost uvedení banky v omyl. Tuto skutečnost mohly blíže objasnit obviněným navržené důkazy, které však nebyly nalézacím, ani odvolacím soudem provedeny.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 2 T 76/2014 a věc vrátil rozsudek Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že předmětem trestního stíhání obviněného bylo jeho jednání, spočívající v postupném zakládání účtů u poškozené Československé obchodní banky, a. s., a to v celkem čtyřech případech, kdy následně z těchto účtů prostřednictvím platební karty vybíral z bankomatů finanční hotovost, a to vždy krátce poté, co prostřednictvím internetového bankovnictví zadal příkaz k prioritní bezhotovostní platbě z těchto účtů na jiné účty, k nimž měl dispoziční právo, a činil tak s vědomím, že zůstatek na účtech vedených u Československé obchodní banky, a. s., umožňuje provedení pouze zmíněných bezhotovostních plateb, nicméně v důsledku prodlení systému banky mu bude finanční hotovost bankomaty poskytnuta, což se ve všech případech stalo, poškozené bance tak způsobil škodu v celkové výši přesahující půl milionu korun. Je-li v této souvislosti obviněným namítáno, že tak nečinil v úmyslu si neoprávněně získané finanční prostředky ponechat, je nutno zmínit několik okolností jednání obviněného. Ve všech čtyřech případech byla výše prioritní bezhotovostní platby, k níž dal obviněný příkaz, téměř rovna zůstatku na příslušném účtu. Ve všech čtyřech případech obviněný krátce po zadání příkazu k prioritní bezhotovostní platbě vybral z téhož účtu, jehož se tento příkaz k platbě týkal, v hotovosti částku ve výši obdobné té, k jejímuž převodu dal příkaz. S ohledem na výše uvedené má za to, že si nelze reálně představit jiný motiv jednání obviněného, než využití skutečnosti, že v době výběru hotovosti z bankomatu ještě počítačový systém banky nezaúčtoval prioritní bezhotovostní platby, k nimž dal obviněný příkaz krátce předtím prostřednictvím internetového bankovnictví. V tomto směru se tedy lze plně ztotožnit se závěry o vině učiněné nalézacím i odvolacím soudem, přičemž k námitce obviněného o neprovedení výslechu svědka D., který měl potvrdit tvrzení obviněného, že reálně mohl očekávat příchozí platby ve výši přesahující vzniklý debet, lze uvést pouze to, že obviněný v průběhu celého trestního řízení tyto platby blíže nespecifikoval a jeho obhajoba je v tomto směru zcela účelová. Co se týče dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., má v tomto směru za to, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání obviněného k takovému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení jeho jednání (tedy skutku, který byl předmětem jeho trestního stíhání) nedošlo, neboť toto jednání vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, přičemž s ohledem na všechny okolnosti případu není pochyb o tom, že šlo ze strany obviněného o jednání úmyslné. Výše škody odůvodňující kvalifikaci jeho jednání dle čtvrtého odstavce §209 tr. zákoníku, je pak zřejmá z listinných materiálů předložených poškozenou bankou.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. Ch.
Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že uvedl, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, konkrétně subjektivní stránka tohoto trestného činu.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe obohatí tím, že využije něčího omylu a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 500.000,- Kč.
Skutek uvedený ve výroku o vině evidentně naplňuje znaky skutkové podstaty předmětného zločinu, a to i z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění (§13 odst. 2 tr. zákoníku). Námitky obviněného směřující proti závěru soudů ohledně subjektivní stránky posuzovaného činu byly založeny na tom, že neměl v úmyslu vybrané finanční prostředky nevrátit, naopak čekal příchozí platby na příslušné bankovní účty, které by debet na těchto účtech vyrovnaly.
Nejvyšší soud konstatuje, že pokud soudy došly k závěru o úmyslném zavinění obviněného M. Ch. ohledně využití něčího omylu, nelze jim nic vytýkat. Z důkazů vyplynulo zjištění, že obviněný zakládal účty u poškozené Československé obchodní banky, a. s. a následně z těchto účtů prostřednictvím platební karty vybíral z bankomatů finanční hotovost, a to vždy krátce poté, co prostřednictvím internetového bankovnictví zadal příkaz k prioritní bezhotovostní platbě z těchto účtů na jiné účty, k nimž měl dispoziční právo, přičemž tak činil s vědomím, že zůstatek na účtech vedených u Československé obchodní banky, a. s., umožňuje provedení pouze zmíněných bezhotovostních plateb, nicméně v důsledku prodlení systému banky mu bude finanční hotovost bankomaty poskytnuta, a tímto svým jednáním poškozené bance způsobil škodu v celkové výši 590.963,97 Kč. Obviněným založené účty u Československé obchodní banky, a. s., byly zakládány jako účty společností, v nichž byl obviněný p. p. (společnost M. R. management, a. s.,) nebo jednatelem (společnosti REGIS GROUP, s. r. o.), přičemž u všech měl dispoziční právo k zakládanému účtu. K těmto účtům obviněný rovněž zřídil službu internetového bankovnictví. Z listinných důkazů jednoznačně vyplynulo, že prioritní bezhotovostní platby z účtů výše uvedených společností byly vždy provedeny krátce po půlnoci, a to ve prospěch společnosti FILMSTAGE, s. r. o., v níž byla společnost M.R. management, a. s., společníkem (body 1. a 2. rozsudku) a ve prospěch jiného účtu společnosti REGIS GROUP, s. r. o. (body 3. a 4. rozsudku), když ve všech čtyřech případech byl zadán příkaz k prioritní platbě ve výši téměř odpovídající zůstatku na příslušném účtu. Následně v krátkém časovém úseku po zadání příkazu k prioritní platbě vybral obviněný prostřednictvím bankomatu z účtu, ke kterému se uvedený příkaz vztahoval, částku v hotovosti v podobné výši jako byla ta, k jejímuž převodu dal příkaz. Z uvedeného je patrné, že obviněný od počátku jednal v podvodném úmyslu směřujícím k získání finančních prostředků, neboť zcela evidentně využil skutečnosti, že mezi příkazem k provedení prioritní platby a jeho zaúčtováním při platbách realizovaných prostřednictvím internetového bankovnictví je určitá časová prodleva. O tom ostatně svědčí i počet útoků spáchaných obviněným, to, že se uvedené jednání obviněného vždy odehrávalo v nočních hodinách a v neposlední řadě i skutečnost, že k výběru z účtů u Československé obchodní banky, a. s., byly vždy využívány bankomaty Komerční banky, a. s., nikoliv bankomaty Československé obchodní banky. Jak správně poznamenal v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, po výběrech finanční hotovosti z bankomatu a uvedení předmětných bankovních účtů do záporného zůstatku již tyto účty nevykazují žádnou aktivitu ze strany jejich majitelů a nejsou na nich žádné příchozí platby za účelem vyvedení účtu z debetního stavu. Za tohoto stavu není nic nelogického na závěru soudů ohledně naplnění subjektivní stránky zločinu podvodu.
Obviněný dále namítl, že soudy neprovedly jím navržené důkazy. V dané věci se však nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť nalézací soud se na str. 7 odůvodnění rozsudku zabývá právě otázkou, proč neshledává návrh na doplnění dokazování důvodným.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Zároveň to znamená, že nejsou-li uplatněné námitky dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný M. Ch. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. Ch. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. června 2015
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal