ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.101.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 101/2022-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2022 o dovolání obviněného Z. T. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 8. 2021, sp. zn. 68 To 138/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 5 T 31/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. T. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. 4. 2021, č. j. 5 T 31/2020-99, byl obviněný uznán vinným přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 rok, jehož výkon mu byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky se současným vyslovením dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku a §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku bylo dále obviněnému uloženo přiměřené omezení, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem zdržel požívání jiných návykových látek než alkoholu, zejména pervitinu a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 roky.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 6. 2019, č. j. 2 T 130/2019-38, pravomocným dne 4. 7. 2019, odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož výrok o trestu byl zrušen trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 15. 7. 2019, č. j. 3 T 101/2019-60, kterým mu byl uložen mimo jiné souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců, tedy od 4. 7. 2019 do 4. 11. 2020, přesto dne 10. 6. 2020 v čase okolo 7:35 hod. v obci XY poblíž obecního úřadu řídil osobní motorové vozidlo Škoda Felicia, RZ: XY, ačkoliv se v tu dobu nacházel pod vlivem metamfetaminu v koncentraci 376 ng/ml a amfetaminu v koncentraci 317 ng/ml, což bylo množství, které jej vylučovalo z bezpečného řízení motorového vozidla, kdy metamfetamin je látka zařazená podle zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších změn č. 273/2013 Sb., mezi psychotropní látky podle nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb., do seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 a amfetamin je látka zařazená mezi psychotropní látky podle nařízení vlády o seznamech návykových látek č. 463/2013 Sb., do seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5.
3. Tento rozsudek napadl státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně odvoláním směřujícím v neprospěch obviněného do výroku o trestu, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 8. 2021, č. j. 68 To 138/2021-126, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného podle §274 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 rok, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 roky.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně, konkrétně do výroku o trestu, podal obviněný dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. V dovolání uvedl, že zásah dovolacího soudu je výjimečně možný, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv, jde o opatření nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky. Těmto požadavkům odvolací soud nedostál, jelikož odpovídající test proporcionality přesvědčivě neprovedl. Naopak soud prvního stupně správně dovodil, že obviněný naplnil velké množství polehčujících okolností, ke kterým bylo potřeba při stanovení druhu a výměry trestu přihlížet. Konkrétně že je zaměstnán, má rodinné zázemí a především 5 dětí, k nimž musí plnit vyživovací povinnost, svou trestnou činností nezpůsobil žádnou škodu a od 10. 6. 2020 se žádného jiného trestného činu ani přestupku nedopustil. Uzavřel, že trest uložený odvolacím soudem je zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Neplní svou funkci, neboť na něj nepůsobí výchovně, ale převažuje snaha o potrestání.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o odkladu výkonu jeho trestu.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že obviněný je nedisciplinovaným a neukázněným řidičem, který se opakovaně dopouští přestupků na úseku dopravy, nerespektuje závazná pravidla chování a svým jednáním ohrožuje nejen sebe, ale především ostatní účastníky provozu. V rámci nyní projednávané trestné činnosti bylo prokázáno, že obviněny ́ nejen že řídil motorové vozidlo v době, kdy měl pravomocně soudem uložen trest zákazu řízení vozidel, ale navíc řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím jeho způsobilost je bezpečně ovládat v důsledku předchozího užití návykových látek, za což byl v posledních dvou letech odsouzen. V případě trestného činu podle §274 tr. zákoníku se jedná o ohrožovací delikt, avšak je nepochybné, že osobní automobil může způsobit vážné a nenapravitelné škody nejen na majetku, ale zejména na životě a zdraví osob. Z tohoto pohledu a s ohledem na hodnocení osoby obviněného se trest, který není spojen s přímým výkonem trestu odnětí svobody, jeví jako nepřiměřeně mírný. Rovněž se ztotožnila s tvrzením odvolacího soudu, podle kterého již byly obviněnému poskytovány šance v podobě výchovných a alternativních trestů. Projednávaného jednání se navíc dopustil v době výkonu dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací. Uloženy ́ trest tak lze pova žovat za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání trestů.
7. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Obviněný opřel své podání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění do 31. 12. 2021, který byl dán v případech, kdy rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřoval, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívaly v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Lze pro úplnost doplnit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) zařazen pod písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Obviněný však veškeré své výhrady směřoval k výroku o trestu, jimiž v podstatě vytýkal nepřiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, bylo možné do 31. 12. 2021 v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., od 1. 1. 2022 byl pak tento dovolací důvod (v totožném změní) přesunut pod písm. i) téhož ustanovení. S odkazem na něj lze podat dovolání tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku, resp. §41, §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím těchto ani jiných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Je namístě doplnit, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění do 31. 12. 2021 [resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022], je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), což ovšem obviněný netvrdil.
12. Pokud tedy obviněný shledával jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody nepřiměřeně přísným, nenamítal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění do 31. 12. 2021, ani ze zákona nepřípustný druh trest nebo výměru mimo stanovenou trestní sazbu, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu zejména podle §39 tr. zákoníku především ve vztahu k posouzení polehčujících a přitěžujících okolností, což se zcela míjí s uplatněným (i jakýmkoliv jiným) dovolacím důvodem.
13. Zásah dovolacího soudu by nicméně ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Jak uvedl obviněný v dovolání, zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
14. Situace odporující zmíněným zásadám však v dané věci zjevně nenastala. Soud druhého stupně ukládal s ohledem na §43 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému trest odnětí svobody v trestní sazbě ustanovení §274 odst. 2 tr. zákoníku, která činí šest měsíců až tři léta, přičemž obviněnému byl uložen nepodmíněný trest v délce jednoho roku, tedy v dolní polovině zákonné trestní sazby. Poukázal jednak na přitěžující okolnosti, konkrétně že se obviněný dopustil dvou trestných činů, navíc v případě trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky naplnil jeho kvalifikovanou skutkovou podstatu, neboť se jednalo o speciální recidivu, jelikož byl za totožný trestný čin v posledních dvou letech již odsouzen. Taktéž bylo zjištěno, že obviněný byl pod vlivem dokonce dvou návykových látek a jejich zjištěná hodnota v těle obviněného činila u obou zhruba dvojnásobek množství, které je nutné pro závěr, že se osoba nachází ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat činnost ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku, zde tedy konkrétně řídit motorové vozidlo, což nepochybně závažnost spáchaného trestného činu ještě zvyšuje (s ohledem na vyšší intenzitu naplnění jednoho ze znaků skutkové podstaty). Významné bylo pro zvolení odpovídajícího trestu odvolacím soudem taktéž hodnocení osoby obviněného, jeho dosavadního způsobu života a možností jeho nápravy, jelikož z příslušné evidence vyplývala k datu rozhodnutí soudu prvního stupně tři jeho odsouzení v posledních dvou letech, byť dílem zohledněná v kvalifikaci podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, s tím, že dosavadní opakované tresty výchovného charakteru mu uložené se zcela očividně neosvědčily, neboť páchal trestnou činnost i nadále, resp. nyní projednávaného útoku se dopustil v době, kdy ještě vykonával dříve uložený alternativní trest. Nebylo možné přehlédnout ani řadu záznamů v evidenční kartě řidiče, naposledy ze dne 29. 4. 2019 pro přestupek spočívají v tom, že se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, za což mu byla ve správní řízení uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel v trvání 1 roku. Na druhou stranu bylo jako polehčující okolnosti hodnoceno, že obviněný prohlásil svoji vinu (byť za situace, kdy byl při páchání trestné činnosti přistižen policejní hlídkou) a činu litoval. Skutečnost, že svým nyní projednávaným jednáním nezpůsobil škodu, za polehčující okolnost považovat nelze. Vedle naznačeného prohlášení viny a přitěžujících a polehčujících okolností (§39 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku) bylo přihlédnuto mimo jiné i k osobním a rodinným poměrům obviněného (§39 odst. 1 tr. zákoníku), tedy rovněž k tomu, že vyživuje pět dětí (v přípravném řízení obviněný uvedl, že je nezaměstnaný vedený v evidenci úřadu práce, u hlavního líčení pak předložil dohodu o pracovní činnosti ze dne 29. 3. 2021). Nutno však v každém případě podotknout, že s vědomím takové životní situace by páchání trestné činnosti měl primárně předcházet sám obviněný.
15. V návaznosti zejména na uvedená zjištění odvolací soud uzavřel, že na obviněného nelze působit jiným trestem než represivním. S tímto závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje a konstatuje, že uložený trest odnětí svobody se jeví trestem odpovídajícím povaze a charakteru trestné činnosti i osobě obviněného a možnostem jeho nápravy, resp. nepochybně není extrémně přísný či zjevně nespravedlivý. Byť nebylo možné přehlédnout polehčující okolnosti či další ve prospěch obviněného působící momenty, bylo zřejmé, že by vzhledem k jeho osobě uložení jiného trestu nevedlo k tomu, aby vedl řádný život (§55 odst. 2 tr. zákoníku).
16. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud shrnuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani žádnému jinému důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022). Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Proto nebylo ani namístě se zaobírat návrhem obviněného na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu